Egwain si uvázala loktuši kolem pasu, pak vděčně přijala vodu a opláchla si tvář a ruce, nato si rozvázala pár tkanic na živůtku a posadila se na červenou podušku mezi Surandhu a Estair, rudovlasou učednici Aeron. „Kvůli čemu se moudré sešly?“ Ale tak docela se na moudré nesoustředila. Nehodlala se městu úplně vyhýbat – souhlasila, že každé ráno nahlédne k Dlouhánovi, aby se podívala, jestli tam není Gawyn, ačkoliv jí zahořely tváře z toho, jak se rozložitá hostinská ulizovala. Světlo ví, co si ta ženská asi myslela! – už se však rozhodně nikdy nepokusí poslouchat u zámečku urozené paní Arilyn. Když odešla od Gawyna, došla dost blízko, aby vycítila, že se uvnitř usměrňuje dál, ale jenom rychle vyhlédla zpoza rohu a odešla. Jen když tam stála tak blízko, měla nepříjemný pocit, že se za ní zjeví Nesune. „Ví to někdo?“
„Kvůli tvým sestrám, samozřejmě,“ zasmála se Surandha. Byla to hezká žena s velkýma modrýma očima, a když se smála, byla ještě hezčí. Byla asi o pět let starší než Egwain, dokázala usměrňovat stejně silně jako mnoho Aes Sedai a už se nemohla dočkat, až bude moci nějakou držbu nazvat vlastní. Mezitím samozřejmě skákala, kdykoliv si Sorilea pomyslela skoč. „Kvůli čemu jinému by tak vyletěly, jako by se posadily na trny segade?“
„Měly bychom poslat Sorileu, aby si s nima promluvila,“ utrousila Egwain a vzala si od gai’šaina zeleně pruhovaný hrnek s čajem. Zatímco jí Gawyn vyprávěl, jak se jeho Molodci mačkají ve všech ložnicích, které nezabraly Aes Sedai, a někteří dokonce spí ve stájích, uklouzlo mu, že tam není místo ani pro další kuchtičku. To byla dobrá zpráva. „Sorilea dokáže zařídit, aby se všechny Aes Sedai posadily rovně.“ Surandha zvrátila hlavu, jak se řehtala.
Estaiřin smích zněl slabě a nemálo pohoršené. Štíhlá mladá žena s vážnýma šedýma očima se vždycky chovala, jako by ji moudrá pozorovala. Egwain nikdy nepřestávalo udivovat, že Sorilea má učednici veselou, kdežto Aeron, milá a usmívající se, která nikdy nikomu neřekla křivého slova, měla učednici, která si snad sama vymýšlela pravidla. „Myslím, že je to kvůli Car’a’carnovi,“ řekla Estair nejvážnějším tónem.
„Proč?“ zeptala se Egwain nepřítomně. Prostě se bude muset vyhýbat městu. Až na Gawyna, samozřejmě. Jakkoliv bylo trapné to přiznat, neodřekla by se schůzek s ním, leda by si byla jistá, že U dlouhána čeká Nesune. To na rozcvičku zase znamenalo obcházet městské hradby, ve všem tom prachu. Dnešní ráno byla výjimka, ale ona nehodlala poskytnout moudrým záminku, aby jí zakázaly návrat do Tel’aran’rhiodu. Dnes v noci se sejdou s Aes Sedai v Salidaru samy, ale za sedm nocí by měla být s nimi. „Co teď?“
„Copak jsi to neslyšela?“ zvolala Surandha.
Za dva tři dny by mohla zajít za Nyneivou a Elain, nebo si s nimi znovu promluvit ve snu. Aspoň by se o to mohla pokusit. Nikdy si nemohla být naprosto jistá, že druhá osoba ví, že je v jejím snu, pokud nebyla zvyklá tímto způsobem komunikovat, což Nyneiva a Elain rozhodně nebyly. Mluvila s nimi takhle pouze jedenkrát. V každém případě ji představa, že se k nim má vůbec přiblížit, pořád ještě trochu vyváděla z míry. Zdál se jí o tom další sen, skoro noční můra. Pokaždé, když některá z nich řekla slovo, zakoply a spadly na obličej nebo pustily hrnek nebo talíř nebo převrhly vázu, vždycky něco, co se při nárazu rozbilo. Od chvíle, kdy si vyložila sen o Gawynovi tak, že se stane jejím strážcem, se snažila vyložit všechny. Zatím to nebylo k většímu užitku, ale byla si jistá, že tenhle měl význam. Možná by bylo nejlepší počkat na další setkání, než s nimi promluví. Kromě toho tu pořád existovala možnost, že znovu narazí na Gawynovy sny a vtáhne ji to dovnitř. Už jen při pouhém pomyšlení na minule jí zahořely tváře.
„Car’a’carn se vrátil,“ řekla Estair. „Dnes odpoledne se má sejít s tvými sestrami.“
Všechny myšlenky na Gawyna a sny zmizely a Egwain se zamračila do hrnku. Dvakrát za deset dní. Nebylo obvyklé, že by se vrátil tak rychle. Proč to udělal? Zjistil snad nějak, že tu jsou věžové Aes Sedai? Jak? A jako obvykle, jeho výlety nějak spustily vlastní otázky. Jak to dělá?
„Jak dělá co?“ zeptala se Estair a Egwain zamrkala, jak ji překvapilo, že promluvila nahlas.
„Jak to, že se mi z něj tak rychle udělá špatně?“
Surandha soucitně potřásla hlavou, ale taky se zazubila. „Je to muž, Egwain.“
„Je to Car’a’carn,“ prohlásila Estair s důrazem a silným nádechem úcty. Egwain by vůbec nepřekvapilo, kdyby si taky omotala kolem hlavy ten hloupý kus látky.
Surandha se do ní okamžitě pustila, jak vůbec bude schopná jednat s náčelníkem držby, natož klanu či kmene, jestli si neuvědomí, že muž nepřestane být mužem jenom proto, že stojí v čele, kdežto Estair umíněně trvala na tom, že Car’a’carn je jiný. Jedna ze starších žen, Mera, která přišla na návštěvu za dcerou, se k nim naklonila a prohlásila, že každý náčelník – držby, klanu i kmene nebo Car’a’carn – se dá zvládnout stejně jako manžel, což vyvolalo záchvat smíchu u Baerin, která taky byla na návštěvě u dcery, a poznámku, že to by byl dobrý způsob, jak dohnat správkyni střechy, aby ti položila nůž k nohám, což znamenalo vyhlášení nepřátelství. Baerin bývala před svatbou Děvou, ale nepřátelství mohl vyhlásit každý každému kromě moudré nebo kováři. Ještě než to Mera dořekla, všechny až na gai’šaina se připojily a překřičely ubohou Estair – Car’a’carn je náčelníkem mezi náčelníky, ničím víc, to bylo jisté – ale hádaly se, jestli je lepší přijít za náčelníkem rovnou nebo přes správkyni střechy.
Egwain jim nevěnovala větší pozornost. Rand určitě neudělá žádnou hloupost. Elaidin dopis v něm vyvolal značné pochyby, a přesto věřil Alviarininu, jenž byl srdečnější, vlastně úplně podlézavý. Myslel si, že má ve Věži přátele, dokonce snad stoupence. Ona ne. Tři přísahy nepřísahy, byla přesvědčená, že Elaida a Alviarin ten druhý dopis vymyslely společně i se všemi těmi směšnými řečmi o „poklekání v jeho záři". Celé to byla intrika, jak ho dostat do Věže.
Lítostivě se zadívala na své ruce, povzdechla si a odložila hrnek. Ještě než ruku odtáhla, gai’šain už ho zvedl.
„Musím jít,“ sdělila dvěma učednicím. „Uvědomila jsem si, že musím něco udělat.“ Surandha a Estair navrhovaly, že půjdou s ní – no, víc než jen navrhovaly, když Aiel něco řekl, myslel to vážně – ale zaujala je debata a nehádaly se, když naléhala, aby zůstaly. Znovu si ovinula loktuši kolem a nechala sílící hlasy za sebou – Mera Estair přesvědčeným hlasem vykládala, že se možná jednou stane moudrou, ale dokud jí nebude, měla by poslouchat ženu, která se zmohla na manžela a tři dcery a dva syny bez pomoci sestry-ženy – Egwain vyrazila do zvířeného prachu.
Ve městě se snažila plížit přeplněnými ulicemi, aniž by to vypadalo, že se plíží, a snažila se dívat na všechny strany zároveň, aby to zároveň vypadalo, že se dívá jenom směrem, kterým jde. Šance, že vrazí do Nesune, sice byla malá, ale... Před ní dvě ženy ve střízlivých šatech a škrobených zástěrách ustoupily, aby kolem sebe mohly projít, ale pak se pohnuly zároveň a skončily nos proti nosu. Zamumlaly omluvy a opět ustoupily do strany. Stejným směrem. Další omluvy, a jako by tancovaly, znovu se pohnuly zároveň. Když Egwain procházela kolem nich, pořád před sebou ustupovaly v dokonalém souladu, začínaly rudnout ve tváři a omluvy polykaly za stisknutými rty. Egwain neměla ponětí, jak dlouho tak můžou pokračovat, ale bylo dobře si uvědomit, že Rand je zpátky ve městě. Světlo, když byl poblíž, docela dobře by mohla narazit přímo na všech šest Aes Sedai právě ve chvíli, kdy by jí vítr strhl loktuši z hlavy a tři lidé by ji oslovili jménem a nazvali Aes Sedai. Když byl poblíž, klidně by mohla narazit na samotnou Elaidu.