„Já nevěřím žádné Aes Sedai. Ony,“ zaváhal, jako kdyby chtěl použít jiné slovo, ačkoliv si Egwain neuměla představit jaké, „se mě pokusí využít a já se pokusím využít je. Hezký kruh, nemyslíš?“ Jestli někdy vůbec zvažovala možnost, že by ho mohly pustit blíž k salidarským Aes Sedai, tak ji jeho oči odradily, tak tvrdé, tak chladné, až se v duchu zachvěla.
Možná kdyby se dost rozzlobil, kdyby si s Coiren vyměnil dost ostrých slov, že by se poselstvo vrátilo do Věže s prázdnýma rukama o své vlastní vůli... „Jestli si myslíš, že je to hezký, tak asi je. Ty jseš Drak Znovuzrozený. No, jelikož v tom hodláš pokračovat, tak bys to docela klidně mohl udělat dobře. Jenom nezapomínej, že to jsou Aes Sedai. Aes Sedai naslouchá dokonce i král s úctou, i když nesouhlasí, a když ho povolají, okamžitě vyrazí do Tar Valonu. Dokonce i tairenský vznešený pán by to udělal, nebo Pedron Niall.“ Ten hlupák se na ni znovu zazubil, nebo aspoň ukázal zuby. Zbytek tváře měl bezvýrazný jako skálu v řece. „Doufám, že dáváš pozor. Snažím se ti pomoct.“ Jenom ne tak, jak si myslel. „Jestli je chceš využít, tak se k nim nesmíš chovat, aby se rozzuřily jako namočený kočky. Drak Znovuzrozený na ně neudělá větší dojem, než dělá na mne, v tom svým módním kabátku a s trůnama a s tím blbým žezlem.“ Vrhla na oštěp se střapci opovržlivý pohled. Světlo, z té věci jí naskakovala husí kůže! „Ony nepadnou na kolena, až tě uvidí, a tebe nezabije, když to neudělají. Taky tě nezabije, když budeš zdvořilej. Ohni ty svý umanutý záda. Chovat se se správnou úctou; trocha pokory není, jako kdyby ses před nima plazil.“
„Správná úcta,“ zopakoval zamyšleně. S povzdechem lítostivě zavrtěl hlavou a prohrábl si vlasy. „Asi nemůžu mluvit s Aes Sedai stejně jako s některými pány, co mi za zády kují pikle. Je to dobrá rada, Egwain. Zkusím to. Budu pokorný jako myška.“
Egwain si znovu otřela kapesníkem obličej, aby zakryla hihňání, a snažila se, aby to vypadalo neuspěchaně. Nebyla si jistá, jestli nevyvaluje oči, ale myslela si, že ano. Po celý její život pokaždé, když poukázala na to, že napravo je lepší cesta, on vysunul bradu a trval na tom, že půjde doleva! Proč se teď rozhodl poslechnout?
A jak to zatím vypadalo, bude to k něčemu? Dát najevo trochu úcty mu aspoň nemohlo ublížit. Dokonce i když poslouchaly Elaidu, představa, že se někdo chová neuctivě k Aes Sedai, ji skutečně rozčilovala. Jenomže ona chtěla, aby byl neuctivý, aby byl tak nadutý, jako ještě nikdy předtím. Nyní už však nemělo smysl se to snažit změnit, ne teď. Nebyl žádný prosťáček. Jenom ji dost rozčiloval.
„Kvůli tomu jsi přišla?“ zeptal se jí.
Ještě nemohla odejít. Ještě existovala naděje věci napravit, nebo aspoň zajistit, že nebude tak zabedněný, aby chodil do Tar Valonu. „Víš, že na lodi na řece je paní vln Mořského národa? Na Bílé pěně.“ To byla stejně dobrá změna tématu jako cokoliv jiného. „Přišla tě navštívit a slyšela jsem, že začíná být netrpělivá.“ Tohle věděla od Gawyna. Erian se nechala na veslici vypravit na vodu, aby zjistila, co dělá Mořský národ tak daleko ve vnitrozemí, avšak pustit na palubu ji odmítli. Vrátila se v náladě, o níž by se u každého krom Aes Sedai řeklo, že soptí vzteky. Egwain tušila, proč tady jsou, ale nehodlala to Randovi vykládat. Ať se pro jednou sejde s někým, u koho nebude čekat, že se mu bude klanět.
„Atha’an Miere jsou všude, zdá se.“ Rand se posadil na židli a z nějakého důvodu se tvářil pobaveně, ale ona by přísahala, že to s Mořským národem nemá nic společného. „Berelain říkala, že bych se s touhle Harine din Togara Dva větry měl setkat, ale jestli má takovou náladu, jak ji Berelain popisuje, tak může počkat. Právě teď mám navztekaných ženských až po krk.“
Tohle bylo skoro otevření, ale ne docela. „Nechápu proč. Vždy jsi to se ženama uměl.“ Okamžitě zatoužila, aby ta slova nevyslovila. Jenom ho posílila v tom, co nechtěla, aby udělal.
Rand se mračil a zřejmě ji vůbec neslyšel. „Egwain, vím, že nemáš Berelain ráda, ale dál to nezašlo, že ne? Totiž, hraješ Aielanku tak dobře, až si umím představit, že jí navrhneš, abyste si zatančily s oštěpy. Něco jí dělá starosti, je znepokojená, ale neřekne proč.“
Nejspíš ta ženská narazila na muže, který jí řekl ne. Tohle by stačilo, aby to Berelaininým světem otřáslo do základů. „Neřekly jsme si ani tucet slov, co opustila Tearský Kámen, a ani tam to nebylo víc. Rande, já nemyslím –“
Pootevřely se jedny dveře, jenom natolik, aby dovnitř vklouzla Somara, a zase je za sebou rychle zavřela. „Aes Sedai jsou tady, Car’a’carne.“
Rand otočil hlavu ke dveřím, tvář měl jako z kamene. „Neměly přijít dřív než –! Tak ony si myslí, že mě zastihnou nepřipraveného, co? Zjistí, kdo tady určuje pravidla.“
Právě v této chvíli by Egwain bylo jedno, i kdyby se ho snažily načapat ve spodním prádle. Berelain se jí úplně vykouřila z hlavy. Somara mávla rukou, mohlo to znamenat soucit. Jí na tom taky nezáleželo. Kdyby ho požádala, mohl jim Rand zabránit, aby ji chytily. Znamenalo by to jenom držet se nyní co nejblíž u něj, aby ji nemohly odstínit a odehnat ve chvíli, kdy vystrčí nos na ulici. Znamenalo to jenom požádat, svěřit se do jeho ochrany. Volba mezi tím a odvlečením do Věže jako pytel, byla tak těžká, až se jí stáhl žaludek. Když se bude skrývat za ním, tak se například nikdy nestane Aes Sedai, a také ji rozčilovala představa, že se za někým schovává. Jenomže ony byly tady, přímo za dveřmi, a ona by se do hodiny mohla ocitnout v tom pytli, nebo něco podobného. Pomalu, zhluboka se nadechnout k uklidnění nepomáhalo.
„Rande, vede odsud ještě nějaká cesta? Jestli ne, tak se schovám v některým pokoji. Nesmějí vědět, že jsem tady. Rande? Rande! Posloucháš mě?“
Promluvil, ale rozhodně nemluvil k ní. „Ty jsi tady,“ zašeptal drsně. „Je to příliš velká shoda náhod, že sis na to vzpomněl teď.“ S rozzuřeným a možná i ustrašeným výrazem hleděl do prázdna. „Světlo tě spal, odpověz mi! Vím, že tam jsi!“
Egwain si olízla rty. Somara na něj sice koukala s výrazem, který bylo lze popsat jako starosti milující matky – a on si dokonce ani nevšiml jejího vtipu – ale Egwain se pomalu obracel žaludek. Nemohl se tak najednou zbláznit. Nemohl. Ale zřejmě naslouchal nějakému skrytému hlasu, stejně jako před chvílí, a možná k němu i mluvil.
Nevzpomínala si, jak se dostala k němu, ale najednou mu tiskla ruku na čelo. Nyneiva vždycky radila, že je nejdřív třeba zkontrolovat teplotu, ačkoliv k čemu by to bylo nyní... Kdyby jen znala něco víc z léčení. Jenže to by taky nebylo k ničemu. Ne jestli se... „Rande, jsi...? Cítíš se dobře?“
Vzpamatoval se, setřásl její ruku a podezíravě se na ni podíval. Vzápětí už stál na nohou, držel ji za paži a málem ji vlekl komnatou tak rychle, že si zakopávala o sukně, jak se s ním snažila udržet krok. „Zůstaň přímo tady,“ nařídil jí rázně, postavil ji vedle pódia a odešel.
Egwain si třela paži tak důrazně, že si toho nemohl nevšimnout, a vydala se za ním. Muži si nikdy neuvědomovali, jak jsou silní, dokonce ani Gawyn ne, ačkoliv u něj ji to vlastně příliš nevadilo. „Co myslíš –?“
„Nehýbej se!“ A znechuceným tónem dodaclass="underline" „Světlo ho spal, když se pohneš, tak se to vlní. Upevním to k podlaze, ale nesmíš tady tak poskakovat. Nevím, jak velké to dokážu udělat, a teď není čas to zjišťovat.“ Somaře spadla brada, i když pusu zase rychle zavřela.