Jelikož byl mrtvý, to, co šedému muži udělali, aby ho bylo těžké zahlédnout, už nepůsobilo. Jelikož byl mrtvý, náhle začal být viditelný i pro všechny ostatní. Aviendha, která se právě začínala sbírat z podlahy, překvapeně vyjekla, a Rand cítil husí kůži, která mu prozradila, že objala saidar. Nandera s výkřikem, který však okamžitě potlačila, trhla rukou k závoji a Jalani svůj taky zpola zvedla.
Rand nechal mrtvolu spadnout, ale dál držel saidin, když se obracel tváří k Taimovi, jenž stál ve dveřích jeho ložnice. „Proč jsi ho zabil?“ Jenom část té chladné tvrdosti v jeho hlase pocházela z prázdnoty. „Měl jsem ho chyceného. Mohl mi něco prozradit, možná dokonce i to, kdo ho poslal. A co tady vůbec děláš, takhle se mi plížit ložnicí?“
Taim vstoupil do místnosti, naprosto klidný, v černém kabátci s modrozlatými draky ovinutými kolem rukávů. Aviendha se vyškrábala na nohy a přes saidar její oči říkaly, že je připravená použít na Taima nůž, než ho vrátila do pochvy. Nandera a Jalani se zahalily a stály připravené na špičkách s oštěpy pohotově. Taim si jich nevšímal. Rand cítil, jak z něj vyprchává jediná síla. Taima zřejmě ani nezajímalo, že Randa stále plní saidin. Rty měl zvlněné v tom svém zvláštním skoroúsměvu a díval se na mrtvého šedého muže.
„Oškliví tvorové, tihle bezduší.“ Každý jiný by se třásl, ne však Taim. „Přišel jsem průchodem na tvůj balkon, neboť jsem si myslel, že bys chtěl moje novinky slyšet hned.“
„Někdo se učí příliš rychle?“ přerušil ho Rand a Taim po něm znovu bleskl tím poloúsměvem.
„Ne, není to Zaprodanec v převleku, leda by se mu podařilo převléknout se asi za dvacetiletého kluka. Jmenuje se Jahar Narishma a má jiskru, i když se ještě neprojevila. U mužů se obvykle objevuje později než u žen. Měl by ses vrátit do školy. Tamní změny tě jistě překvapí.“
Rand o tom vůbec nepochyboval. Jahar Narishma nebylo andorské jméno. Věděl, že cestování nemá žádná omezení, ale Taim se zřejmě při svém verbování dostal hodně daleko. Neřekl nic, jen se podíval na mrtvolu na koberci.
Taim se zamračil, ale z míry vyvedený nebyl, jenom podrážděný. „Věř mi, přál bych si, aby ještě žil, stejně jako ty. Viděl jsem ho a zareagoval bez přemýšlení. Poslední, co bych chtěl, je vidět tě mrtvého. Tys ho chytil ve chvíli, kdy já usměrnil, ale bylo příliš pozdě to zastavit.“
Musím ho zabít, zamumlal Luis Therin a Randem projela jediná síla. Ztuhlý se snažil zatlačit saidín pryč, a byl to zápas. Luis Therin se snažil vydržet, snažil se usměrnit. Nakonec se jediná síla pomaloučku vytratila, jako voda vytrácející se dírou z vědra.
Proč? chtěl vědět Rand. Proč ho chceš zabít? Žádné odpovědi se nedočkal, jen šíleného smíchu a pláče v dálce.
Aviendha k němu vzhlížela s ustaranou tváří. Odložila nůž, ale brnění kůže mu prozrazovalo, že si saidar podržela. Obě Děvy si stáhly závoje, když teď začalo být zřejmé, že Taimův příchod neznamená útok. Podařilo se jim sledovat Taima jedním okem a druhým zbytek místnosti, a přesto po sobě z nějakého důvodu ještě vrhaly zahanbené pohledy.
Rand se posadil ke stolu, na němž leželo Dračí žezlo a na něm jeho meč. Zápas trval jenom chvíli, ale kolena se mu podlamovala. Luis Therin ho skoro přemohl, nakonec téměř převzal saidín. Předtím, ve škole, dokázal sám sebe přesvědčit, tentokrát však ne.
Jestli si Taim něčeho všiml, nedal to nijak najevo. Sehnul se pro dopis a mrkl na něj, než ho s nepatrnou úklonou podal Randovi.
Rand si nacpal pergamen do kapsy. Taimem nic neotřáslo. Nic nenarušilo jeho klid. Proč ho chtěl Luis Therin zabít? „Podle toho, jak jste všichni hrr skočit po Aes Sedai, mě překvapuje, že nenavrhuješ zaútočit na Sammaela. Ty a já společně a možná pár silnějších žáků, skočili bychom po něm v Illianu přes průchod. Ten muž musel přijít od Sammaela.“
„Možná,“ řekl Taim docela krátce a ohlédl se po šedém muži. „Dal bych hodně za to, abych si byl jistý.“ Tohle mělo punc pravdy. „A co se Illianu týče, pochybuju, že by to bylo tak prosté jako zbavit se párku Aes Sedai. Pořád myslím na to, co bych na Sammaelově místě udělal. Nechal bych Illian chránit po částech, takže kdyby nějakého muže jenom napadlo usměrňovat, okamžitě bych poznal, kde je, a spálil bych tam dokonce i zem na popel, než by měl čas se nadechnout.“
Takhle to Rand viděl taky. Nikdo nevěděl lépe než Sammael, jak nějaké místo bránit. Možná to jen bylo tím, že Luis Therin byl šílený. Možná taky žárlivý. Rand se snažil sám sebe přesvědčit, že se škole nevyhýbá, poněvadž žárlí sám, ale v blízkosti Taima měl vždycky svrbění. „Vyřídils mi svou zprávu. Radím ti, abys šel dohlídnout na výcvik toho Jahara Narishmy. Cvič ho dobře. Možná bude muset svoje schopnosti využít už brzy.“
Taimovi se zatřpytily tmavé oči, pak lehce sklonil hlavu. Beze slova popadl saidín a otevřel průchod přímo tady. Rand se přinutil zůstat sedět, dokud muž neodešel a průchod se nezúžil v planoucí čáru světla. Nemohl riskovat další souboj s Luisem Therinem, ne, když by mohl prohrát a zjistit, že bojuje s Taimem. Proč ho Luis Therin chce mrtvého? Světlo, Luis Therin zřejmě chtěl mrtvého každého, včetně něj.
Bylo to vskutku událostmi nabité ráno, zvlášť vzhledem k tomu, že obloha byla ještě pořád teprve šedá. Dobré zprávy převážily špatné. Prohlédl si šedého muže ležícího na koberci. Rána se nejspíš stáhla okamžitě poté, co byla udělána, ale paní Harforová mu určitě dá vědět, aniž by řekla jediné slovo, jestli je na koberci jediná kapka krve. A co se týkalo těch paní vln Mořského národa, mohly se klidně ještě chvíli dusit ve vlastní nedůtklivosti. Už jich měl dost, nepotřeboval ještě další netýkavou ženu.
Nandera a Jalani pořád ještě přešlapovaly u dveří. Jakmile odešel Taim, měly se vrátit na svá místa na chodbě.
„Jestli jste vy dvě tak rozčilené kvůli šedému muži,“ řekl, „tak na něj hleďte zapomenout. Jenom hlupák by čekal, že si všimne jednoho z bezduchých, jinak než náhodou, a ani jedna z vás není hloupá."
„To není tím,“ ucedila Nandera škrobeně. Jalani zatínala zuby, až bylo jasné, že se snaží udržet jazyk za zuby.
Právě tak rychle pochopil. Nemyslely si, že by byly mohly šedého muže spatřit, ale přesto se styděly, že ho neviděly. Styděly se za to a bály se hanby, až se rozšíří zpráva o tom, že „zklamaly". „Nechci, aby se někdo dozvěděl, že tu byl Taim, ani co říkal. Lidi jsou už tak dost nervózní, když vědí, že někde za městem je škola, aby se ještě báli, že se jen tak objeví Taim nebo některý žák. Myslím, že nejlepší bude prostě mlčet o všem, co se tu dneska ráno stalo. Mrtvolu utajit nemůžeme, ale chci, abyste mi slíbily, že neřeknete než to, že se mě nějaký muž pokusil zabít a za to zemřel. Tohle hodlám říct každému, a byl bych hrozně nerad, abyste ze mě udělaly lháře.“