„Všechno je pod kontrolou,“ sdělila mu chladně. Tak chladně, jak jen dokázala. Nikdo se o tom nesmí dozvědět – nikdo! – dokud nedostane příležitost promluvit si se Sheriam a dostat tu ženskou na svou stranu. „Elain si jenom vzpomněla na něco, na co zapomněla.“ To znělo nejapně. „Smíš odejít. Mám práci.“
Tervail – tak se jmenoval, Tervail Dura, spojený s Beonin, a co, pod Světlem, záleží na jméně? – Tervail se na ni pokřiveně usmál a posměšně se uklonil, než odešel. Strážci málokdy nechávali přijaté hrát si na Aes Sedai.
Neolíznout si rty dalo spoustu práce. Prohlížela si Logaina. Navenek byl klidný, jako by se nic nezměnilo.
„Tohle není nutné, Nyneivo. Copak si myslíš, že se rozhodnu zaútočit na vesnici, kde jsou stovky Aes Sedai? Rozsekaly by mě na kusy, než bych udělal dva kroky.“
„Buď zticha,“ řekla mechanicky. Sáhla za sebe, našla židli a posadila se, aniž by od něj na chvíli odtrhla oči. Světlo, co Sheriam zdrželo? Sheriam musí pochopit, že to byla nehoda. Musí! Zlobila se na sebe, a to byl jediný důvod, proč dokázala usměrňovat. Jak mohla být tak bezstarostná, tak naprosto pitomá?
„Neboj se,“ promluvil Logain. „Teď se proti nim neobrátím. Daří se jim v tom, co chci, ať už to vědí nebo ne. Červené adžah je vyřízené. Do roka se žádná Aes Sedai ani neodváží přiznat, že je červená."
„Řekla jsem, buď zticha,“ vyštěkla. „Myslíš si snad, že ti věřím, že jdeš jenom po červenejch?“
„Víš, jednou jsem viděl muže, který způsobí víc potíží, než jsem já kdy napáchal. Možná to byl Drak Znovuzrozený. Nevím. Tenkrát mě vezly Caemlynem poté, co mě chytily. Byl daleko, ale já viděl... záři, a věděl jsem, že on otřese světem. Jak jsem byl v kleci, nemohl jsem si pomoct, abych se nesmál.“
Nyneiva přesunula kousek vzduchu, kterým ho držela, a nacpala mu mezi zuby roubík. Svraštil obočí v temném hněvu, jenom na chviličku, ale jí na tom nezáleželo. Měla ho teď zajištěného. Aspoň... Vůbec se nevzpíral, ale to mohlo být tím, že od začátku věděl, že by ho jenom svázala. Mohlo. Jak tvrdě se ale snažil prorazit štítem? Tlak na něj nesílil právě pomalu, ale rozhodně ne rychle. Skoro jako když si muž protahuje dlouho nepoužívané svaly, tlačí na něco, s čím ani nehodlá pohnout, jenom potřebuje znovu cítit svoje svaly. Z toho pomyšlení se jí v žaludku vytvořila ledová koule.
Logain ji doháněl k zuřivosti, jak pobaveně mhouřil oči, skoro jako kdyby věděl přesně, co všechno se jí honí hlavou. Seděl tam s hloupě otevřenou pusou, svázaný a odstíněný, a přitom to byl on, kdo byl klidný. Jak mohla být tak pitomá? Nehodila se na Aes Sedai, ani kdyby se její blok zbortil právě v této chvíli. Nemohla zůstat ani na chvíli sama bez dozoru. Měly by říci Birgitte, aby na ni dávala pozor, že nespadne na břicho, když bude přecházet ulici.
Nedělala to schválně, ale jak si tak spílala, její hněv to udržovalo na pomalém ohni, dokud se nerozlétly dveře. Nebyla to Elain.
Za Sheriam vstoupila Romanda s Myrelle, Morvrin a Takimou v těsném závěsu, pak Lelaine, Janya, Delana, Bharatine a Beonin, další, tlačily se, až byla místnost plná. Nyneiva viděla za dveřmi ostatní, které se už do místnosti nevešly. Ty uvnitř se na ni dívaly, na její tkanivo, tak napjatě, že ztěžka polkla a všechen její krásný hněv se zhroutil. A samozřejmě i její štít a pouta držící Logaina.
Než mohla Nyneiva některou požádat, aby ho znovu odstínila, postavila se před ni Nisao s rozkročenýma nohama. Jak byla Nisao malá, působila obrovským dojmem. „Tak co znamenají všechny tyhle nesmysly, že jsi ho vyléčila?“
„Tohle tvrdí, že udělala?“ Logainovi se skutečně dařilo vypadat překvapeně.
Vedle Nisao se vmáčkla Varilin. Štíhlá rusovlasá šedá byla obrovská už jenom proto, že byla vysoká jako Logain. „Tohohle jsem se bála od chvíle, kdy ji všechny začaly poplácávat po rameni za ty její objevy. Když jí došly, poplácávání přestalo, a ona zcela jistě musela přijít s nějakým divokým tvrzením, jen aby ho získala zpátky.“
„To kvůli tomu, jak ji nechaly hloubat nad Siuan a Leanou,“ prohlásila Romanda pevně. „A tímhle chlapíkem. Mělo se jí říct, že některé věci se prostě vyléčit nedají, a tím to končí!“
„Já to však dokázala!“ namítala Nyneiva. „Vážně! Prosím, odstiňte ho. Prosím, musíte!“ Aes Sedai před ní se otočily k Logainovi a rozestoupily se právě natolik, aby na něj viděla taky. Na všechny upřené pohledy odpovídal jen bezvýraznou tváří. Dokonce krčil rameny!
„Myslím, že bychom ho mohly alespoň odstínit, dokud si nebudeme naprosto jisté,“ navrhla Sheriam. Romanda přikývla a štít vyskočil, tak silný, že by zadržel i obra, jak téměř každou ženu v místnosti obklopila záře saidaru. Romanda znovu nastolila pořádek, když rázně jmenovala šest žen, které měly udržovat menší, ale dostatečný štít.
Myrelle sevřela Nyneivě ruku. „Omluvíš-li nás, Romando, potřebujeme si s Nyneivou promluvit o samotě.“
Sheriam jí sevřela druhou ruku. „Raději bychom to neměly odkládat.“
Romanda nepřítomně kývla. Mračila se na Logaina. Většina Aes Sedai se mračila, žádná neodcházela.
Sheriam a Myrelle vytáhly Nyneivu na nohy a postrkovaly ji ke dveřím.
„Co to děláte?“ chtěla vědět bez dechu. „Kam mě to vedete?“ Venku se protlačily davem Aes Sedai. Mnohé z nich se po ní ostře, dokonce vyčítavě ohlížely. Protáhly se těsně kolem Elain, která se omluvně ušklíbla. Nyneiva se po ní ohlédla přes rameno, jak ji dvě Aes Sedai hnaly tak rychle, že pořád zakopávala. Ne že by od Elain čekala pomoc, ale mohlo to být naposledy, co ji viděla. Elain cosi řekla Beonin, a mladší žena hned vyrazila davem. „Co mi chcete udělat?“ kvílela Nyneiva.
„Mohly bychom tě nechat drhnout hrnce po zbytek tvého přirozeného života,“ prohodila Sheriam konverzačním tónem.
„Mohly bychom tě místo toho každý den spráskat proutkem.“
„Stahovat ti kůži po kouscích.“
„Zatlouct tě do sudu a krmit tě dírou na konci.“
„Ale jenom kaší. Starou kaší.“
Nyneivě se podlomila kolena. „Byla to nehoda! Přísahám! Nechtěla jsem to udělat!“
Sheriam s ní tvrdě zatřásla, aniž zpomalila krok. „Nebuď labuť, dítě. Možná jsi právě dokázala nemožné.“
„Vy mi věříte? Vy mi věříte! Proč jste něco neřekly, když Nisao a Varilin a – Proč jste něco neřekly?“
„Já řekla ‚možná', dítě.“ Sheriamin hlas byl zoufale neutrální.
„Další možností je,“ dodala Myrelle, „že ti z té námahy natekl mozek.“ Zpod víček se podívala na Nyneivu. „Překvapilo by tě, kolik přijatých a dokonce i mladších novicek tvrdí, že znovu objevily nějaké ztracené nadání nebo objevily nové. Když jsem já byla mladší novicka, jakási přijatá jménem Echiko byla tak přesvědčená, že ví, jak lítat, že skočila přímo z vrcholku Věže.“
Nyneivě se točila hlava, dívala se z jedné ženy na druhou. Věří jí, nebo ne? Skutečně si myslely, že se pomátla! Co mi, pod Světlem, udělají? Snažila se najít slova, aby je přesvědčila – nelže, nezbláznila se, vyléčila Logaina – ale jak ji tak hnaly k Menší věži, jen bezhlesně pohybovala rty.
Teprve když vstoupily do bývalé soukromé jídelny, dlouhé místnosti, kde teď u stěny stál úzký stůl se židlemi, uvědomila si Nyneiva, že získaly doprovod. Za patami jim vstoupilo víc než tucet Aes Sedai, Nisao s rukama zkříženýma na prsou a Dagdara s bradou vystrčenou, jako by chtěla projít zdí, Shanelle a Therva a... Všechno žluté adžah kromě Sheriam a Myrelle. Stůl naznačoval soudcovskou místnost. Ta řada zachmuřených tváří hovořila jen o soudním procesu. Nyneiva ztěžka polkla.