Sheriam a Myrelle ji nechaly stát a došly ke stolu, kde se tiše radily zády k ní. Když se znovu obrátily, z jejich výrazu se nedalo nic vyčíst.
„Tvrdíš, žes vyléčila Logaina.“ V Sheriamině hlase se ozval nádech opovržení. „Tvrdíš, žes vyléčila zkroceného muže.“
„Musíte mi věřit,“ namítala Nyneiva. „Říkaly jste, že mi věříte.“ Nadskočila, jak ji cosi neviditelného tvrdě udeřilo přes hýždě.
„Vzpamatuj se, přijatá,“ ucedila Sheriam hodně chladně. „Trváš na svém?“
Nyneiva na ni zírala. To Sheriam se zbláznila, jak pořád skákala sem a tam. Přesto se jí podařilo uctivé: „Ano, Aes Sedai.“ Dagdara si odfrkla, jako když se trhá látka.
Sheriam kývla, aby utišila tiché mumlání mezi žlutými. „A udělalas to náhodou, jak tvrdíš. Je-li tomu tak, pak asi není naděje, že bys nám to dokázala tím, že to zopakuješ?“
„Jak by mohla?“ řekla Myrelle a tvářila se pobaveně. Pobaveně! „Jestli to nějak zvládla naslepo, jak by to mohla zopakovat? Na tom by ale nezáleželo, leda by to skutečně udělala.“
„Odpověz!“ štěkla Sheriam a ten neviditelný proutek švihl Nyneivu znovu. Tentokrát se Nyneivě podařilo nevyskočit. „Je nějaká naděje, že si pamatuješ všechno, cos udělala?“
„Pamatuju, Aes Sedai,“ řekla mrzutě a napjala se před další ránou. Sice nepřišla, ale teď viděla kolem Sheriam záři saidaru. Záře vypadala hrozivě.
Menší zmatek u dveří a řadou žlutých sester se protlačila Carlinya a Beonin, jedna před sebou tlačila Siuan a druhá Leanu. „Nechtěly přijít,“ hlásila Beonin rozčileně. „Věřily byste tomu, že se nám snažily vykládat, že mají moc práce?“ Leana se tvářila stejně bezvýrazně jako Aes Sedai, ale Siuan vrhala po každé mrzuté, rozzlobené pohledy, zvlášť po Nyneivě.
Nyneiva konečně pochopila. Konečně se všechno složilo dohromady. Přítomnost žlutých sester. Sheriam a Myrelle, nejdřív věřily, pak zase ne, vyhrožovaly jí a štěkaly na ni. Všechno to bylo cílené, mělo ji to rozzlobit, aby dokázala provést léčení na Siuan a Leaně a dokázat svou pravdu žlutým. Ne. Podle jejich výrazů sem přišly jen proto, aby viděly, jak selže, ne jak uspěje. Nesnažila se zakrýt to, jak se prudce zatahala za cop. Vlastně to udělala znovu, pro případ, že by to některé napoprvé uniklo. Chtěla jim všem vrazit pár facek. Chtěla je všechny nalít odvarem z bylin, po němž by se všechny posadily na podlahy a brečely jako malé jenom z jeho pachu. Chtěla jim všem vytrhat vlasy a nacpat jim je do chřtánu, chtěla –
„Copak musím poslouchat tyhle nehorázné nesmysly?“ zavrčela Siuan. „Mám důležitou práci, ale i kdybych jenom kuchala ryby, bylo by to důl –“
„Ále, drž zobák,“ vyjela po ní Nyneiva nedůtklivě. Jeden krok, a popadla Siuaninu hlavu do obou rukou, jako by jí chtěla zlámat vaz. Ona tomu nesmyslu věřila, dokonce hodně! Manipulovaly s ní jako s loutkou!
Plnil ji saidar a ona usměrnila, jako to udělala s Logainem, spojila všech pět sil. Tentokrát věděla, co hledá, ten pocit, který tam skoro ani nebyl, pocit něčeho přeříznutého. Duch a oheň měly spojit mezeru a...
Siuan chvíli jenom bezvýrazně zírala. Potom ji obklopila záře saidaru. Místnost naplnily vzdechy. Siuan se pomalu předklonila a políbila Nyneivu na obě tváře. Po tváři jí stekla slza, pak další, a náhle Siuan brečela, objímala se rukama a třásla se. Zářící aura kolem ní se vytratila. Sheriam ji rychle objala, aby ji utěšila. Sheriam vypadala, že je jí také do pláče.
Ostatní v místnosti na Nyneivu jen civěly. Šok, prozařující vší tou aessedaiovskou vyrovnanou vážností, byl docela uspokojivý a rozladění také. Nisao měla otevřenou pusu, dokud si nevšimla, že se na ni Nyneiva dívá, pak ji prudce zavřela.
„Proč tě napadlo použít oheň?“ zeptala se Dagdara přiškrceným hlasem, který na tak velkou ženu zněl až příliš vysoko. „A zemi? Použilas zemi. Léčení je duch, voda a vzduch.“ To otevřelo stavidla, otázky na Nyneivu pršely ze všech stran, ale vlastně to byla pořád ta stejná otázka, jen jinak zformulovaná.
„Já vůbec nevím proč,“ odpověděla Nyneiva, když se maličko odmlčely. „Prostě mi to přišlo správný. Skoro vždycky používám všecko.“ Což vyvolalo dávku napomenutí. Léčení byl duch, voda a vzduch. S léčením je nebezpečné experimentovat. Chyba mohla zabít nejen ji, ale i pacienta. Nyneiva na to neříkala nic, ale varování rychle utichla za lítostivých pohledů a uhlazování sukní. Ona nikoho nezabila, a vyléčila něco, o čem ony tvrdily, že se vyléčit nedá.
Leana se usmívala s takovou nadějí, až to bylo skoro bolestné. Nyneiva k ní přistoupila také s úsměvem, maskujícím doutnající podráždění uvnitř. Žluté adžah a všechno to jejich vychloubání se znalostmi o léčení, kdy ona byla připravená na kolenou žebrat, aby se s ní o ně podělily. Věděla o léčení víc než kterákoliv z nich! „Teď dávejte pozor. Jakmile to bude hotový, hned tak další příležitost se kouknout nedostanete.“
Když usměrnila, cítila připojení jasně, i když stále nemohla říci, co k čemu vlastně připojila. Byl to zcela jiný pocit než u Logaina – u Siuan to bylo taky takové – ale ona si pořád říkala, že muži a ženy jsou odlišní. Světlo, mám štěstí, že to na ně funguje stejně dobře jako na něj! Tohle vyvolalo další nepříjemný směr uvažování. Co jestli se některé věci musejí léčit u žen jinak než u mužů? Možná nakonec neví o tolik víc než žluté.
Leana také zareagovala jinak než Siuan. Žádné slzy. Uchopila saidar a blaženě se usmála, potom pravý zdroj propustila, i když úsměv přetrval. Pak Nyneivu popadla do náručí a objímala ji, až jí málem praskla žebra, šeptajíc: „Děkuji ti, děkuji ti, děkuji ti,“ pořád dokola.
Žluté začaly mručet a Nyneiva už se připravovala na to, jak se bude hřát v jejich poklonách. Přijme jejich omluvy s půvabem. Pak uslyšela, co říkají.
„...používat oheň a zemi, jako by se snažila vyvrtat díru do kamene.“ Tohle byla Dagdara.
„Lehčí dotek by byl lepší,“ souhlasila Shanelle.
„...vidět, kde by se dal oheň použít při problémech se srdcem,“ řekla Therva a poklepávala si na dlouhý nos. Beldemaine, kyprá Arafellanka se stříbrnými zvonečky ve vlasech, zamyšleně kývla.
„...kdyby se země takhle spojila se vzduchem, víte...“
„...oheň vpletený do vody...“
„...země smísená s vodou...“
Nyneiva zírala s otevřenou pusou. Na ni úplně zapomněly. Myslely si, že dokážou, co jim právě předvedla, lépe než ona!
Myrelle ji poplácala po ruce. „Vedla sis moc dobře,“ zamumlala. „Neboj se. Později budou samá chvála. Právě teď jsou trochu vyvedené z rovnováhy.“
Nyneiva si hlasitě odfrkla, ale žádná žlutá si jí zřejmě nevšimla. „Doufám, že to aspoň znamená, že už nemusím drhnout hrnce.“
Sheriam prudce otočila hlavu s poplašeným výrazem. „Co tě, dítě, přivedlo na tenhle nápad?“ Pořád držela ruku kolem ramen Siuan, která si ve značných rozpacích krajkovým šátkem otírala oči. „Kdyby každý mohl porušit pravidla, kdykoliv by se mu zachtělo, dělat, co se mu zachce, a uniknout trestu jenom proto, že pak udělá něco dobrého, aby to vyrovnal, tak by byl ve světě samý zmatek.“
Nyneiva si ztěžka povzdechla. Měla to tušit.
Nisao vystoupila z hloučku žlutých, odkašlala si a cestou kolem hodila po Nyneivě pohledem tak zamračeným, že bylo lze ho nazvat obviňujícím. „Tohle asi znamená, že budeme muset Logaina zkrotit znovu.“ Mluvila, jako by chtěla popřít všechno, co se stalo.