Ostatní začaly přikyvovat, pak promluvila Carlinya, a místnost jako by probodl rampouch. „Můžeme?“ Všechny se k ní otočily, avšak ona pokračovala, klidná, chladná. „Z etického hlediska můžeme uvažovat o tom, že budeme podporovat muže, který dokáže usměrňovat, muže, který se snaží sebrat další muže, co to dokážou, a zároveň pokračovat tak, jako předtím, krotit ty, které najdeme? Z praktického hlediska, jaký účinek to na něj bude mít, až to zjistí? Jakkoliv to může být za daných okolností zneklidňující, on nás bude vidět oddělené od Věže a, což je důležitější, od Elaidy a červeného adžah. Jestli zkrotíme byť jediného muže, mohly bychom ten rozdíl ztratit, a s tím i naši šanci dostat ho do rukou dřív než Elaida.“
Když domluvila, místnost zahalilo ticho. Aes Sedai si vyměňovaly ustarané pohledy, a když se podívaly po Nyneivě, Nisain předchozí výraz byl vedle toho pochvalný. Při chytání Logaina sestry umíraly, a i když byl bezpečně znovu odstíněný, ona jim hodila na krk to, že budou muset opět vším projít znovu, a kromě toho to teď byla ještě horší šlamastyka.
„Myslím, že bys měla jít,“ prohodila Sheriam tiše.
Nyneiva se naprosto nehodlala hádat. Odpoklonkovala se tak rychle a opatrně, jak to jen šlo, a dělala, co mohla, aby při odchodu neutíkala.
Venku se z kamenného schodu zvedla Elain. „Mrzí mě to, Nyneivo,“ řekla, oprašujíc si sukně. „Byla jsem tak rozčilená, že jsem Sheriam všechno vybreptla dřív, než jsem si uvědomila, že tam jsou i Romanda a Delana.“
„To je úplně jedno,“ řekla Nyneiva těžce a vyrazila do ulice. „Dřív nebo později by to stejně vyšlo najevo.“ Jenomže to nebylo spravedlivé. Udělala jsem něco, o čem ony tvrdily, že se udělat nedá, a přesto musím dál drhnout hrnce! „Elain, mně je jedno, co řekneš. Musíme odejít. Carlinya mluvila o tom, že chtějí Randa ‚dostat do rukou'. Tahle banda nebude o nic lepší než Elaida. Tom nebo Juilin nám seženou koně a Birgitte si klidně může okusovat nehty.“
„Obávám se, že je už příliš pozdě,“ podotkla Elain nešťastně. „Zpráva už se rozšířila.“
Larissa Lyndel a Zenare Ghodar se na ni vrhly ze dvou stran jako útočící dravci. Larissa byla kostnatá žena, jejíž prostota málem překonávala aessedaiovskou bezvěkost. Zenare byla trochu baculatá a dost nafoukaná na dvě královny, ale obě měly výraz dychtivé naděje. Byly ze žlutého adžah, ačkoliv ani jedna nebyla v místnosti, když vyléčila Siuan a Leanu.
„Chci vidět všechno znovu, hezky jeden krok po druhém, Nyneivo,“ prohlásila Larissa a popadla ji za ruku.
„Nyneivo,“ řekla Zenare a chytila ji za druhou ruku, „vsadím se, že najdu sto věcí, které tebe ani nenapadly, když mi to tkanivo zopakuješ dostkrát.“
Zdánlivě odnikud se zjevila Salita Tonares, Tairenka, a téměř tak snědá, jako by byla z Mořského národa. „Vidím, že mnohé další jsou ještě přede mnou. No, ať shoří moje duše, jestli budu čekat v řadě.“
„Já tu byla první, Salito,“ pronesla Zenare pevně. A zesílila sevření.
„Já byla první,“ řekla Larissa a taky stiskla víc.
Nyneiva se na Elain podívala s čirým děsem a na oplátku se jí dostalo soucitu a pokrčení ramen. Tohle Elain myslela, když říkala, že je pozdě. Odteď už nebude mít ani chvilku pro sebe.
„...rozzlobená?“ říkala Zenare. „Znám padesát způsobů, jen tak z hlavy, jak ji rozzlobit natolik, aby žvýkala kamení.“
„Mě jich napadá stovka,“ ječela Larissa. „Já hodlám zlomit ten její blok, i kdyby to bylo to poslední, co udělám.“
Do skupinky se vtlačila Magla Daronos, a že na to měla ramena. Vypadala, jako by šermovala nebo aspoň pracovala s kovářským kladivem. „Ty že ho zlomíš, Larisso? Pche! Mě už napadlo pár způsobů, jak to z ní dostat.“
Nyneiva chtěla jenom vřískat.
Siuan měla co dělat, aby prostě neobjala saidar a nedržela ho, ale měla pocit, že by se z toho jenom znovu rozbrečela. To nemohla dopustit. Kromě toho by vypadala jako nějaká hloupá novicka, předvádějící se ženám, které se kolem ní tlačily v místnosti. Každý výraz obdivu a potěšení, každé hřejivé přivítání, jako by byla pryč celá léta, byly jako balzám, zvláště od těch, co bývaly její přítelkyně, než se stala amyrlin, než je čas a povinnost rozdělily. Lelaine a Delana ji objímaly, jako to neudělaly po celé dlouhé roky. Moirain byla jediná, kdo jí zůstal bližší, jediná kromě Leany, kterou se jí podařilo udržet i poté, co si oblékla štólu, a povinnost pomohla, že si zůstaly blízké.
„Je skvělé mít tě zpátky,“ smála se Lelaine.
„Tak skvělé,“ mručela Delana mile.
Siuan se smála a musela si otírat slzy z tváří. Světlo, co se to s ní děje? Takhle neplakala ani jako malá holka!
Možná to bylo jenom radostí z toho, že znovu získala saidar, všechno to teplo kolem. Světlo ví, dohromady by to stačilo vyvést z míry každého. Nikdy se jí ani nesnilo, že by mohl přijít tenhle den, a teď, když přišel, nic těmhle ženám nezazlívala, ani jejich chladnou odtažitost předtím, ani že trvaly na tom, aby nezapomínala na své místo. Čára mezi Aes Sedai a ostatními byla jasná – ona na ní sama trvala, než ji utišily, a beze slova bylo jasné, že na ní bude trvat zas – a věděla, jak je třeba zacházet s utišenými ženami pro jejich vlastní dobro i dobro těch, které ještě dokázaly usměrňovat. Jak bývalo třeba. Zvláštní, že to už nikdy třeba nebude.
Koutkem oka zahlédla, jak do schodů po straně místnosti kluše Gareth Bryne. „Omluvte mě na chvilku,“ pronesla a spěchala za ním.
I když pospíchala, musela se zastavit na každém druhém kroku, aby přijala blahopřání, celou cestu ke schodům, takže tam dorazila, teprve když on už kráčel chodbou na druhém poschodí. Rozběhla se dopředu a s rozkročenýma nohama se postavila před něho. Silně prošedivělé vlasy měl rozfoukané větrem, hranatou tvář a odřený kabátec celé uprášené. Vypadal pevný jako kámen.
Zvedl list papíru a řekclass="underline" „Musím tohle vyřídit, Siuan,“ a snažil se kolem ní projít.
Postavila se mu do cesty. „Jsem vyléčená. Zase můžu usměrňovat.“
Kývl, jenom kývl! „Slyšel jsem pár řečí. Asi to znamená, že mi odteď budeš usměrňovat čisté košile. Třeba nyní budou opravdu čisté. Pořád ještě lituji, že jsem Min pustil tak lacino.“
Siuan na něj zírala. Ten muž nebyl žádný hlupák. Proč předstírá, že nechápe? „Jsem zase Aes Sedai. To skutečně čekáš, že ti Aes Sedai bude prát prádlo!“
Jenom aby mu to zdůraznila, uchopila saidar – ta chybějící sladkost byla tak nádherná, až se zachvěla – obalila ho do pramenů vzduchu a zvedla ho. Pokusila se ho zvednout. S otevřenou pusou natáhla víc, snažila se víc, až ji sladkost bodala jako tisíc jehliček. Jemu se nohy ani nezvedly z podlahy.
Bylo to nemožné. Pravda, prostě zvednout něco nahoru bylo jedno z nejtěžších usměrnění, ale ona dokázala zvednout téměř třikrát těžší předmět, než sama vážila.
„Tohle na mě asi má udělat dojem,“ řekl Bryne klidně, „nebo mě to má vyděsit? Sheriam a její přítelkyně mi daly slovo, sněmovna mi dala slovo, a důležitější je, že ty jsi mi taky dala slovo, Siuan. Nenechal bych tě odejít, ani kdybys zase byla amyrlin. Teď zruš všechno, cos udělala, nebo až mě pustíš, tak si tě přehnu přes koleno a naplácám ti na zadek, že se chováš dětinsky. Ty se dětinsky chováš málokdy, takže si nesmíš myslet, že ti snad dovolím s tím začít teď.“