Nyneiva se zakuckala se lžící v puse. „Co tím myslíš? Copak můžeš změnit adžah?“
„Ne, to nemůžeš,“ řekla jí Siuan. „Ale sněmovna rozhodla, že i když jsme Aes Sedai, jistou dobu jsme nebyly. A jelikož trvaly na tom, že budou dál věřit tomu, že ten nesmysl je legální, všechna naše pouta, spojení a tituly šly přes palubu.“ Hlas měla dost drsný, aby mohla hoblovat dřevo. „Zítra se zeptám modrých, jestli mě budou chtít zpátky. Ještě jsem neslyšela, že by nějaké adžah někoho odmítlo – za dobu, než povýšíš z přijaté, vedou tě k tomu správnému adžah, ať už o tom víš nebo ne – ale podle toho, jak se věci vyvíjejí, moc by mě nepřekvapilo, kdyby mi zabouchly dveře před nosem.“
„A jak se věci vyvíjejí!“ zeptala se Elain. Něco tu bylo. Siuan zastrašovala, dloubala, kroutila vám rukou. Nenosila polévku, nesedala na postel a nemluvila s vámi jako s kamarádkou. „Myslela jsem, že všechno jde dobře, podle očekávání.“ Nyneiva se na ni podívala zároveň nevěřícně i vyčerpaně. No, Nyneiva měla vědět, co měla na mysli.
Siuan se k ní otočila, ale mluvila i k Nyneivě. „Šla jsem kolem Logainova domu. Jeho štít udržuje šest sester, stejný, jako když ho chytily. Když zjistil, že víme, že je vyléčený, pokusil se prorazit, a ony říkaly, že kdyby jich štít drželo jenom pět, mohlo se mu to podařit. Tudíž je silný, jako byl, nebo skoro, takže to neznamená žádný rozdíl. Já nejsem. Ani Siuan není. Chci, abys to zkusila znovu, Nyneivo.“
„Já to věděla!“ Nyneiva hodila lžíci na podnos. „Věděla jsem, že tohle má nějakej důvod! No, jsem na usměrňování moc utahaná, a stejně by to bylo jedno, i kdybych nebyla. Co bylo vyléčený se vyléčit nedá. Vypadněte odsud a tu hnusnou polívku si vemte s sebou!“ Té hnusné polívky nezůstala ani polovina a byla jí původně dost velká miska.
„Vím, že to nebude fungovat!“ vyjela na ni Siuan. „Dneska ráno jsem věděla, že utišení se nedá vyléčit!“
„Chviličku, Siuan,“ vložila se do hovoru Leana. „Nyneivo, uvědomuješ si, co riskujeme, když jsme sem takhle přišly? Tohle není místo v uličce, kde ti přítel lučištník hlídá záda. V celém tomhle domě jsou ženy s očima, aby viděly, a jazykem, aby mluvily. Kdyby se přišlo na to, že jsme se Siuan se všemi hrály hru – třeba za deset let – no, stačí říct, že i Aes Sedai konají pokání, a my bychom nejspíš někde na statku okopávaly zelí ještě s úplně bílými vlasy. Přišly jsme kvůli tomu, co jsi pro nás udělala, abychom začaly znovu.“
„Proč nezajdete za některou žlutou?“ zeptala se Elain. „Většina z nich teď už musí vědět tolik, co Nyneiva.“ Nyneiva se rozhořčeně dívala přes lžíci. Hnusná polívka?
Siuan a Leana si vyměnily pohledy a nakonec Siuan váhavě přiznala: „Kdybychom šly za některou sestrou, dřív nebo později by se to dozvěděly všechny. Když to udělá Nyneiva, možná si všechny, jímž se podařilo nás dneska zvážit, budou myslet, že se prostě zmýlily. Údajně jsou si všechny sestry rovny, a existovaly amyrlin, které jen tak tak usměrnily dost, aby si vysloužily šátek, ale amyrlin a hlavy adžah stranou, když je některá silnější v jediné síle než ty, očekává se, že jí uhneš z cesty.“
„Tomu nerozumím,“ poznamenala Elain. Z tohohle se hodně poučila. Hierarchie dávala smysl, ale ona usoudila, že to je jedna z věcí, které se nedozvíte, dokud se z vás nestanou hotové Aes Sedai. Tak nebo tak, získala dost náznaků, aby pojala podezření, že vaše vzdělání se získáním šátku teprve začíná. „Když vás Nyneiva dokáže vyléčit znovu, tak budete silnější.“
Leana zavrtěla hlavou. „Žádná ještě nebyla vyléčená z utišení. Možná to ostatní budou brát, řekněme, jako u divoženek. Pak jsi o něco níž než podle síly. Možná být slabší bude něco znamenat. Jestli nás Nyneiva nedokázala vyléčit úplně napoprvé, možná to zvládne na dvě třetiny toho, co jsme byly, nebo na polovinu. Dokonce i to by bylo lepší než teď, ale většina tady bude pořád stejně silná a mnohé silnější.“ Elain na ni civěla, zmatenější než předtím. Nyneiva vypadala, jako by dostala ránu mezi oči.
„Všechno se od toho odvíjí,“ vysvětlovala Siuan. „Kdo se učí rychleji, kdo stráví nejméně času jako mladší a přijatá novicka. Existují nejrůznější stupínky. Nemůžeš říct přesně, jak silná která žena je. Mohlo by se třeba zdát, že dvě ženy jsou stejně silné. Možná jsou, možná ne, ale jediný způsob, jak by se to dalo zjistit přesně, by byl souboj, a Světlo budiž pochváleno, my stojíme nad tím. Pokud nám Nyneiva nenavrátí plnou sílu, riskujeme, že budeme stát hodně nízko."
Znovu promluvila Leana. „Hierarchie nemá ovládat všechno, jenom každodenní život, ale ovládá. Rada od některé výš postavené má větší váhu než od sestry, co je níž. Když jsme byly utišené, bylo to jedno. Neměly jsme vůbec žádné postavení. Ony zvažovaly všechno, co jsme řekly, pouze na základě zásluh. Teď už to bude jiné.“
„Chápu,“ vydechla Elain chabě. Žádný div, že si lidé myslí, že hru rodů vymyslely Aes Sedai! Vedle jejich vztahů vypadala daes dae’mar snadná.
„Je moc hezký vidět, že léčení způsobilo někomu víc trablů než mně,“ zavrčela Nyneiva. Zadívala se na dno misky a povzdechla si, pak misku vytřela posledním kouskem chleba.
Siuan potemněla tvář, ale podařilo se jí udržet klidný hlas. „Jak vidíš, vydaly jsme se ti na milost a nemilost. A ne jenom proto, abychom tě přesvědčily, že to máš zkusit. Vrátilas mi... život. Tak je to prosté. Přesvědčila jsem sama sebe, že nejsem mrtvá, ale ve srovnání s tímhle to tak rozhodně vypadalo. Takže s Leanou začínáme znovu. Jako přítelkyně, jestli mě budete chtít. Jestli ne, tak aspoň plujeme na stejném člunu.“
„Přítelkyně,“ řekla Elain. „Přítelkyně mi připadají mnohem lepší.“ Leana se na ni usmála, ale se Siuan stále pozorovaly Nyneivu.
Nyneiva se dívala z jedné na druhou. „Elain měla otázku, tak já bych se taky měla na něco zeptat. Co se Sheriam a ostatní dozvěděly včera v noci od moudrých? Neříkej, že to nevíte, Siuan. Co já vím, tak se dozvíš, co si ony myslí, nejpozdějc hodinu potý, co si to pomyslí.“
Siuan umíněně zaťala zuby. Její tmavomodré oči působily zastrašujícím dojmem. Náhle vyjekla. Sklonila se a třela si kotník.
„Pověz jim to,“ řekla Leana a stáhla nohu, „nebo to udělám já. A všechno, Siuan.“
Zlobně se mračíc na Leanu se Siuan nafoukla, až měla Elain strach, že praskne, ale pak jí pohled sjel na Nyneivu, a ona splaskla. Slova z ní musely tahat málem párem volů, ale mluvila. „Elaidino poselstvo dorazilo do Cairhienu. Rand se s nimi sešel, ale zřejmě se s nimi snaží pohrávat. Alespoň doufejme, že tohle dělá. Sheriam a ostatní se nadýmají, protože se jim pro jednou podařilo úplně se před moudrými neztrapnit. A na příští schůzce bude Egwain.“ Z nějakého důvodu se při tomhle zdráhala nejvíc.
Nyneiva se rozzářila a narovnala se. „Egwain? No to je nádhera! Takže ony ze sebe neudělaly hlupáky. Už jsem se skoro divila, proč tu nejsou, aby nás vytáhly na další lekci.“ Zašilhala na Siuan, ale dokonce i přitom vypadala rozjásaně. „Člun, říkáš? Kdo je kapitán?“
„Já, ty mizerná malá –“ Leana si odkašlala a Siuan se zhluboka nadechla. „Tak dělené velení, všechny jsou na tom stejně. Ale někdo musí kormidlovat,“ dodala, když se Nyneiva usmála, „a to budu já.“
„V pořádku,“ řekla Nyneiva po delší odmlce. Další zaváhání, chvíli si hrála se lžící, a pak hlasem tak lhostejným, až Elain málem rozhodila rukama, dodala: „Existuje nějaká naděje, že bys mi – nám – mohla pomoct z tý kuchyně?“ Tváře neměly o nic starší než Nyneiva, byly však dlouho Aes Sedai. Jejich oči si ten aessedaiovský pohled dobře pamatovaly. Nyneiva ho opětovala vyrovnaněji, než by Elain řekla, že dokáže – až na to, že maličko uhýbala – ale nakonec nebylo překvapením, když zamumlala: „Asi ne.“