„Zase se opozdily,“ podotkla Amys dost zatrpkle a přecházela po otevřeném prostoru pod vysokou kupolí komnaty. Do kamene tu bylo zaraženo něco, co vypadalo jako meč vyrobený z křišťálu, Callandor z proroctví, mužský sa’angrial a jeden z nejmocnějších, jaké kdy byly vyrobeny. Rand ho sem umístil, aby se Tairenům připomínal, jako by existovala šance, že na něj někdy zapomenou, ale Amys se na něj skoro ani nepodívala. Pro ostatní mohl být Meč, jenž není mečem, symbolem Draka Znovuzrozeného. Pro ni to byla mokřinská záležitost. „Aspoň můžeme doufat, že se nebudou snažit předstírat, že vědí všechno a my nic. Posledně byly mnohem lepší.“
Bair si odfrkla tak, že by i Sorilea zamrkala. „Ony nikdy nebudou lepší. Alespoň by mohly být tam, kde řeknou, že budou, kdy řeknou, že tam budou –“ Odmlčela se, když se na druhé straně Callandoru náhle objevilo sedm žen.
Egwain je poznala, včetně mladé ženy s odhodlanýma modrýma očima, kterou předtím zahlédla v Tel’aran’rhiodu. Kdo to je? Amys a Bair se zmínily o ostatních – obvykle kyselým tónem – ale ne o žádné další. Tato žena měla šátek s modrými třásněmi, vlastně úplně všechny měly šátky. Jejich šaty měnily každou chvíli barvu i střih, ale šátky se ani nehnuly.
Aes Sedai okamžitě upřely oči na Egwain. Moudré jako by vůbec neexistovaly.
„Egwain z al’Vereů,“ začala Sheriam obřadně, „jsi povolána před věžovou sněmovnu.“ Zešikmené zelené oči jí svítily jakýmsi potlačeným vzrušením. Egwain pokleslo srdce. Věděly, že se vydává za hotovou sestru.
„Neptej se, proč jsi povolána,“ řekla Carlinya hned po Sheriam a led v jejím hlase formálnost proslovu ještě podtrhoval. „Ty máš odpovídat, ne se tázat.“ Z nějakého důvodu si ostříhala tmavé vlasy nakrátko. Byla to taková ta nepodstatná podrobnost, která Egwain nějak uvízla v hlavě. Rozhodně nechtěla myslet na to, co to všechno znamená. Obřadní věty se dál linuly v důstojném tempu. Amys a Bair si upravily loktuše a zamračily se, jejich podráždění se začínalo měnit ve starosti.
„Neodkládej svůj příchod.“ Egwain vždy považovala Anaiyu za velice laskavou, ale žena s upřímnou tváří teď mluvila stejně důrazně jako Carlinya, a ne o moc přívětivěji. „Ty máš spěšně poslechnout.“
Všechny tři promluvily zároveň. „Je dobré bát se povolání sněmovny. Je dobré poslechnout spěšně a pokorně, bez ptaní. Jsi povolána, abys poklekla před věžovou sněmovnou a přijala její výrok.“
Egwain dýchala ovládaně, aspoň dost na to, aby nezačala funět. Jaký je trest za to, co udělala? Ne lehký, to tušila, ne, jestli s ním přicházela všechna tahle obřadnost. Všechny na ni civěly. Snažila se vyčíst něco z těch aessedaiovských tváří. Na šesti byla vidět jen bezvěká vážnost možná s náznakem napětí v očích. Mladá modrá měla ve tváři chladný klid ženy, která byla Aes Sedai celá léta, ale neskrývala lehký, spokojený úsměv.
Zřejmě na něco čekaly. „Přijdu, jakmile to půjde,“ řekla tedy. Srdce možná měla někde u kotníků, ale hlasem se jim aspoň rovnat mohla. Žádná zbabělost. Ona se stane Aes Sedai. Tedy jestli ji nechají. „Nevím ale, jak rychle. Je to daleká cesta, a já nevím, kde přesně ten Salidar je. Jenom že někde u řeky Eldar.“
Sheriam si vyměnila pohledy s ostatními. Její šaty se změnily z bledě modrého hedvábí do tmavošedého, s rozdělenými suknicemi. „Jsme si jisté, že existuje způsob, jak tvou cestu uspíšit. Pokud moudré pomohou. Siuan si je jistá, že to nebude vyžadovat víc než den dva, pokud vstoupíš do Tel’aran’rhiodu v těle –“
„Ne,“ štěkla Bair ve chvíli, kdy Amys řekla: „Nic takového ji nenaučíme. Používalo se to ke zlu, je to zlé, a kdokoliv to dělá, ztrácí část sebe sama.“
„Tím si nemůžete být jisté,“ pravila Beonin trpělivě, „protože to zřejmě žádná z vás nikdy neudělala. Ale víte o tom, musíte vědět, jak se to dělá. A my třeba přijdeme na něco, co vy neznáte.“
Trpělivost byla vážná chyba. Amys si upravila loktuši a narovnala se ještě víc než obvykle. Bair si dala ruce v bok a v zamračení cenila zuby. Ve chvíli dojde k jednomu z těch výbuchů, o nichž se moudré zmiňovaly. Dají těmhle Aes Sedai pár lekcí o tom, co se v Tel’aran’rhiodu smí, tím, že jim ukážou, jak málo toho vědí. Aes Sedai jim čelily docela klidně, plné sebedůvěry. Jejich šátky držely, ale šaty se jim míhaly skoro stejně rychle, jako Egwain bušilo srdce. Jenom šaty mladé modré přinejmenším trochu držely a během dlouhého ticha se změnily jenom jednou.
Egwain to musela zarazit. Musela jít do Salidaru, a rozhodně jí nepomůže, jestli se stane svědkyní ponížení těchhle Aes Sedai. „Já vím jak. Myslím, že to vím. Jsem ochotná to zkusit.“ Když to nebude fungovat, pořád může jet na koni. „Ale pořád musím vědět kam. Teda líp, než to vím teď.“
Amys a Bair přenesly pozornost z Aes Sedai na ni. Dokonce ani Carlinya se nezmohla na tak studený pohled, ani Morvrin ne. Egwain spadlo srdce až úplně na zem.
Sheriam začala okamžitě vysvětlovat směr – tolik mil na západ od téhle vesnice, tolik leguí na jih od tamté – ale mladá modrá si odkašlala a řekla: „Tohle snad pomůže víc.“ Hlas měla povědomý, ale Egwain si ho nedokázala spojit s tváří.
Možná měla jen o málo lepší kontrolu nad svými šaty než ostatní – měkké zelené hedvábí se jí při řeči změnilo v tmavomodré, vysoký vyšívaný límec se změnil v krajkové okruží v tairenském stylu a na hlavě se jí objevil perlový čepeček – věděla však něco o Tel’aran’rhiodu. Najednou ve vzduchu vedle ní visela ohromná mapa se zářícím červeným puntíkem na jednom konci s nápisem „Cairhien", vyvedeném velkými písmeny, a na druhém byl „Salidar". Mapa se začala zvětšovat a měnit, náhle hory nebyly jenom čárami, ale zvedly se, lesy získaly odstíny zelené a hnědé, řeky se zatřpytily jako voda na slunci. Rozšiřovala se, až pokryla celou jednu stěnu Srdce Kamene. Bylo to jako dívat se na svět z ptačí perspektivy.
Dokonce i na moudré to udělalo slušný dojem, takže se snažily zakrývat nesouhlas přinejmenším do chvíle, kdy se ženino tairenské roucho změnilo ve žluté hedvábí se stříbrem vyšívaným výstřihem. Mladá žena se však o ně nezajímala. Z nějakého důvodu se vyzývavě podívala na ostatní Aes Sedai.
„To je výborné, Siuan,“ řekla Sheriam po chvíli.
Egwain zamrkala. Siuan? Musela to být žena stejného jména. Tahle mladší Siuan si spokojeně odfrkla a ostře kývla, velmi tak připomínala Siuan Sanche, jenomže to bylo nemožné. Jenom se to snažíš odsunout, řekla si důrazně. „Tohle mi rozhodně stačí, abych Salidar našla, ať už sem dokážu...“ Podívala se na Amys a Bair, z nichž čišel nesouhlas, že mohly být docela dobře vytesané z ledu. „Ať už sem dokážu vstoupit v těle nebo ne. Tak nebo tak, slibuju, že budu v Salidaru, jak nejrychleji to zvládnu.“ Mapa zmizela. Světlo, co mi udělají?
Málem to řekla nahlas, avšak Carlinya ji ostře uťala, zase samá obřadnost, dokonce ještě víc než předtím. „Neptej se, proč jsi povolána. Je na tobě odpovídat, ne se tázat.“
„Neodkládej svůj příchod,“ dodala Anaiya. „Je na tobě poslechnout spěšně.“
Aes Sedai si vyměnily pohledy a zmizely tak rychle, až Egwain napadlo, jestli si myslely, že by se snad stejně zeptala.
Nechaly ji samotnou s Amys a Bair, ale když se k nim Egwain otočila, nejistá, jestli má začít vysvětlovat, omlouvat se nebo prostě jen prosit o pochopení, moudré zmizely také a nechaly ji tu samotnou, obklopenou krevelovými sloupy, s Callandorem, jenž se třpytil po jejím boku. V ji’e’toh žádné výmluvy neplatily.