Sheriam, Myrelle a Morvrin připluly blíž – ať už lapala po dechu kterákoliv, nyní se to z vážných tváří poznat již nedalo – a přísedící se za nimi seřadily do zástupu, který se táhl až ke dveřím. Řadily se podle věku, Romanda byla až na konci.
Sheriam roztáhla suknice v široké úkloně. „Prosím, dovol mi sloužit, matko.“
„Smíš sloužit Věži, dcero,“ odpověděla Egwain, jak nejvážněji dovedla. Sheriam jí políbila prsten, ustoupila stranou a poklonila se Myrelle.
Aes Sedai postupovaly popořadě. Uspořádání zástupu občas vyvolalo překvapení. Žádná z přísedících nebyla skutečně mladá, i přes hladké líce Aes Sedai, ale světlovlasá Delana, o níž si Egwain myslela, že musí být přinejmenším stejně stará jako Romanda, nestála ani v polovině zástupu, kdežto Lelaine a Janya, obě docela hezké ženy bez jediného šedého vlásku v tmavých kadeřích, stály těsně před bělovlasou žlutou sestrou. Každá předvedla pukrle a políbila Egwain prsten s naprosto bezvýraznou tváří – ačkoliv některé se podívaly na pruhy na Egwaininých šatech – a bez dalšího slova opustila místnost zadními dveřmi. Normálně by toho bylo víc, ale zbytek obřadu bude muset počkat na ráno.
Konečně zůstala Egwain sama jenom se třemi ženami, které se za ni zavázaly. Pořád si nebyla jistá, co to znamená. Když Egwain vstala, Myrelle šla vpustit ostatní tři. „Co by se stalo, kdyby Romanda nevstala?“ Údajně měla dostat ještě jednu příležitost, jedno kolo umývání nohou a žádání o možnost sloužit, ale Egwain si byla jistá, že kdyby Romanda i podruhé hlasovala ne, dostala by třetí příležitost.
„Pak by nejspíš v několika dnech pozvedly jako amyrlin ji samotnou,“ odpověděla Sheriam. „Ji nebo Lelaine.“
„Tak jsem to nemyslela,“ prohlásila Egwain. „Co by se stalo se mnou? Vrátila bych se prostě zase jako přijatá novicka?“ Anaiya a ostatní se k ní přihnaly, samý úsměv, a Myrelle začala Egwain pomáhat z bílých šatů s pruhy a do světle zeleného hedvábí, které na sobě bude mít jen tak dlouho, než se dostane do postele. Bylo pozdě, ale amyrlin se tu nemohla procházet v šatech přijaté.
„S největší pravděpodobností,“ odpověděla po chvíli Morvrin. „Nemůžu říct, jestli by to bylo štěstí nebo ne, být přijatou, o které by každá přísedící věděla, že se téměř stala amyrlin.“
„Stává se to zřídkakdy,“ připojila se Beonin, „ale žena, která je odmítnuta jako amyrlin, je obvykle poslána do vyhnanství. Sněmovna usiluje o soulad, a ona by prostě byla neustále zdrojem nesouladu.“
Sheriam se podívala Egwain přímo do očí, jako by chtěla na svá následující slova položit důraz. „Do vyhnanství by určitě poslaly nás. Mne, Myrelle a Morvrin zcela jistě, a nejspíš i Carlinyu, Beonin a Anaiyu.“ Najednou se usmála. „Ale nic takového se nestalo. Nová amyrlin by měla svou první noc strávit rozjímáním a modlitbami, ale jakmile ti Myrelle dozapíná ty knoflíčky, nejlepší bude, když ti konečně povíme aspoň něco málo o tom, jak vypadají záležitosti v Salidaru.“
Všechny se na ni dívaly. Myrelle stála za ní a dopínala jí šaty, nicméně Egwain cítila její pohled. „Ano. Ano, myslím, že to bude nejlepší.“
36
Amyrlin je pozvednuta
Egwain zvedla hlavu z polštáře a rozhlédla se kolem, na chvíli ji překvapilo, že se ocitla v posteli s nebesy ve velké místnosti. Okny se do místnosti linulo časné ranní světlo a na stojan s umyvadlem stavěla hezká kyprá žena v prostých šedých vlněných šatech velký bílý džbán s horkou vodou. Chesu jí představily včera v noci jako osobní komornou. Amyrlininu komornou. Vedle hřebene a kartáče na úzkém stolu pod zrcadlem s tepaným stříbrným rámem již ležel zakrytý podnos. Vzduchem se nesla vůně teplého chleba a dušených hrušek.
Místnost na Egwainin příchod připravila předem Anaiya. Nábytek sice pořád neladil, ale byly to nejlepší kusy, které mohl Salidar nabídnout, od křesla čalouněného zeleným brokátem přes stojací zrcadlo v rohu s nedotčeným zlacením po vyřezávaný šatník, kde nyní visely všechny její věci. Naneštěstí Anaiya silně tíhla k bohatým krajkám a volánům. Obojí bohatě lemovalo jak nebesa, tak shrnuté závěsy kolem postele, a krajka či volán pokrývaly i stůl, stoličku, lenochy a nohy čalouněného křesla i přehoz, jejž Egwain odhodila na podlahu, a tenkou hedvábnou přikrývku vespod. Závěsy na oknech byly také samá krajka. Egwain zase položila hlavu na polštář, jenž byl též lemovaný krajkami. Měla z místnosti pocit, že se utopí v samých krajkách.
Poté, co ji Sheriam a ostatní přivedly sem, kde to nazývaly Menší věž, dlouze spolu rozmlouvaly, tedy hlavně mluvily ony. Ani je příliš nezajímalo to, co si Egwain myslí o tom, že má Rand za lubem, nebo o tom, co by mohla chtít Coiren a ostatní. Na cestě do Caemlynu bylo poselstvo pod vedením Merany, která věděla, co dělat, ačkoliv se jen nejasně vyjadřovaly o tom, co přesně to je. Hlavně mluvily ony, ona poslouchala a ony její otázky odsouvaly stranou. Sdělily jí, že odpovědi na některé nejsou důležité, aspoň prozatím. Pokud na některé odpověděly, byly odpovědi krátké a stručné, načež pokračovaly v hovoru o tom, co bylo důležité. Ke každému vladaři, jejichž jména jí postupně sdělily, bylo vysláno poselstvo s vysvětlením, proč je on či ona životně důležitý pro salidarskou věc, což zřejmě jeden každý byl. Neřekly tak docela, že všechno selže, pokud se byť jediný vládce postaví proti nim, ale důraz, který na každého kladly, to řekl za ně. Gareth Bryne budoval vojsko, které nakonec bude dost silné, aby prosadilo jejich – její – nároky proti Elaidě, pokud by to zašlo až tak daleko. Nemyslely si však, že by to zašlo tak daleko, i přes Elaidiny požadavky, aby se vrátily do Věže. Zřejmě věřily, že jakmile se rozšíří zpráva o volbě Egwain na amyrlinin stolec, Aes Sedai za ní přijdou, dokonce i některé z těch, které nyní byly ve Věži, a bude jich dost, aby Elaida neměla jinou možnost než na požádání odstoupit. Bělokabátníci z nějakého důvodu točili palci, takže v Salidaru bylo stejně bezpečno jako kdekoliv jinde, aspoň na tak dlouho, dokud bude třeba. Že Logain byl vyléčen stejně jako Siuan – a Leana, ovšemže ona musela být vyléčena taky, pokud byla tady, překvapením bylo spíš, že tu je – jí sdělily vlastně jenom mimochodem.
„Tady si nemusíš s ničím dělat starosti,“ uklidňovala ji Sheriam. Stála nad Egwain, sedící v čalouněném křesle, a ostatní byly rozestavěné v oblouku kolem. „Sněmovna se bude hádat, jestli ho máme znovu zkrotit, dokud nás toho problému nezbaví jeho vysoký věk."
Egwain se snažila potlačit další zívnutí – připozdívalo se – a Anaiya řekla: „Musíme ji nechat vyspat. Zítřek je téměř stejně důležitý, jako byl dnešek, dítě.“ Náhle se pro sebe tiše zasmála. „Matko. Zítřek je taky důležitý, matko. Pošleme Chesu, aby ti pomohla se uložit.“
Dokonce i když odešly, nebylo snadné dostat se do postele. Zatímco Chesa Egwain stále ještě svlékala, objevila se Romanda se spoustou návrhů pro amyrlin, které jí sdělila pevným hlasem nepřipouštějícím žádné hlouposti, a ještě nebyla pořádně ze dveří, když se objevila Lelaine, jako by modrá přísedící čekala, až žlutá odejde. Lelaine měla vlastní rady, které Egwain sdělovala, zatímco ta seděla na posteli, poté, co Chesa byla jemně, ale důrazně poslána pryč. Lelaininy rady byly jiného zrna než Romandiny – a ani jedna neradila to, co Sheriam – a modrá sestra je pronášela s hřejivým, dokonce laskavým úsměvem, ale s téměř stejnou jistotou, že Egwain bude v prvních měsících potřebovat vedení. Ani jedna z nich neřekla doslova, že by mohla Egwain vést k tomu, co je nejlepší pro Věž, lépe než Sheriam nebo že by se Sheriam a její kroužek mohly snažit tahat za příliš mnoho provázků nebo že by mohly poskytovat špatné rady, ale silný náznak tu byl. Romanda i Lelaine také naznačily, že druhé Aes Sedai by mohly mít vlastní zájmy, které nepochybně způsobí nevýslovnou bídu.