„Prosím, nedělejte to,“ pravila Elain. Vlastně to spíš zakvílela. „Jste jediný kamarádky, který mám, a jestli začnete...“ Světlo, málem se rozplakala!
Elain k ní došla první, ale jen těsně, a prudce ji objala. Nyneiva stála vedle, mlčela a nervózně si pohrávala s tenkým stříbrným náramkem. Ne tak Elain. „Pořád jsme tvoje přítelkyně, Egwain, ale ty jsi amyrlin. Světlo, vzpomínám si, jak jsem ti kdysi řekla, že budeš amyrlin, až já budu...“ Lehce se zamračila. „No, v každém případě ty jsi amyrlin. Nemůžeme k amyrlin jen tak přijít a říci: ‚Egwain, nevypadám v těchhle šatech tlustá?‘ To by se nehodilo.“
„Ale hodilo,“ prohlásila Egwain důrazně. „No, aspoň v soukromí,“ připustila po chvíli. „Když budem samy, chci, abyste mi řekly, že v těch šatech vypadám tlustá nebo... nebo co budete chtít.“ Usmála se na Nyneivu a jemně ji zatahala za silný cop. Nyneiva sebou trhla. „A chci, aby ses za něj přede mnou tahala, když budeš chtít. Potřebuju někoho, kdo je Egwainina kamarádka a nevidí pořád tuhle... tuhle zatracenou štólu, jinak se zblázním. Když už mluvíme o šatech, proč máte pořád tohle? Myslela jsem, že doteď už se určitě převlíknete.“
Teď se Nyneiva za cop zatahala. „Ta Nisao mi řekla, že to musí být nějakej omyl, a vytáhla mě ven. Tvrdila, že kvůli nějaký oslavě nepromarní svou příležitost.“ Zvenčí sem začínaly doléhat zvuky slavnosti, všeobecný šum právě dost hlasitý, aby pronikl kamennými stěnami, a tichá hudba.
„No, chyba to teda nebyla,“ ujistila ji Egwain. Nisaina příležitost? No, teď se na to ptát nebude. Nyneiva z toho nebyla šťastná a Egwain chtěla, aby tohle pokud možno byla šťastná událost. Odtáhla židli od stolu a uviděla na sedadle dvě bachraté podušky povlečené sešívanými povlaky, usmála se. Chesa. „Posadíme se a popovídáme si, pak vám pomůžu najít dvoje nejlepší šaty v celým Salidaru. Povězte mi o těch svých objevech. Anaiya se o nich zmiňovala, Sheriam taky, ale já je u toho nedokázala udržet dost dlouho, aby mi prozradily nějaký podrobnosti.“
Obě se skoro jako jedna zarazily dřív, než dosedly, a vyměnily si pohledy. Nevysvětlitelně se zdálo, že se zdráhají mluvit o čemkoliv jiném kromě toho, jak Nyneiva vyléčila Siuan a Leanu – Nyneiva třikrát dost úzkostlivě zopakovala, že vyléčení Logaina byla náhoda – a o Elainině práci s ter’angrialy. To byly pozoruhodné výkony, zvláště ten Nyneivin, ale mohly to opakovat jen několikrát, a Egwain mohla také jen několikrát obdivovat, jak úžasné je to, co udělaly, a jak jim závidí. Když se to pokusily předvést, netrvalo to dlouho. Egwain neměla pro léčení skutečný cit, zvláště ne pro tak složité tkanivo, jaké Nyneiva bezmyšlenkovitě spřádala, a přestože chovala náklonnost ke kovům a byla velmi silná v ohni i zemi, Elain se jí téměř okamžitě ztratila. Ovšemže chtěly vědět, jaký je život mezi Aiely. Z toho, jak překvapeně mrkaly a šokované se smály, i když smích rychle utichal, si Egwain nebyla jistá, jestli jí věřily všechno, co jim povídala, a ona jim rozhodně nepověděla všechno. Aielové přirozeně vedli k hovoru o Randovi. Obě ženy civěly celou dobu, co jim vykládala o setkání s Aes Sedai. Souhlasily, že se brodí ve vodě, která je hlubší, než tuší, a potřebuje někoho, kdo by ho vedl, než šlápne do díry. Elain si myslela, že s tím by mu mohla pomoci Min, jakmile poselstvo dorazí do Caemlynu – teď poprvé se Egwain dozvěděla, že je Min s ním, či aspoň že byla v Salidaru – ačkoliv pravdu díc, Elain o tom mluvila nepříliš nadšeně. A zamumlala cosi skutečně podivného, jako by to byla pravda, kterou nechce slyšet.
„Min je lepší žena než já.“ Z nějakého důvodu se na ni potom Nyneiva soucitně podívala. „Kéž bych tam byla já,“ pokračovala Elain silnějším hlasem. „Totiž, abych ho vedla.“ Podívala se z Egwain na Nyneivu a do tváří jí vystoupil ruměnec. „No, to taky.“ Nyneiva a Egwain se rozesmály tak silně, že málem spadly ze židlí, a Elain se k nim téměř vzápětí připojila.
„Je tu jedna dobrá věc, Elain,“ vyhrkla bez dechu Egwain a ještě se snažila vzpamatovat. Pak si uvědomila, co přesně chce říci a proč. Světlo, do jaké bažiny to vstoupila, a ještě se přitom smála! „To s tvou máti mě moc mrzí, Elain. Ani nevíš, jak jsem ti ještě předtím chtěla vyjádřit soustrast.“ Elain se zatvářila zmateně, což odpovídalo situaci. „Totiž, Rand ti chce dát Lví trůn i Sluneční trůn.“ K jejímu překvapení se Elain na židli prudce narovnala.
„Tak tohle on chce, co?“ pronesla chladným hlasem. „Hodlá mi je dát.“ Mírně zvedla bradu. „Mám na Sluneční trůn jistý nárok, a pokud se ho rozhodnu uplatnit, udělám to o své vlastní vůli. A co se Lvího trůnu týče, Rand al’Thor nemá žádné právo – žádné! – mi dávat, co je již moje.“
„Jsem si jistá, že to takhle nemyslel,“ namítla Egwain. Nebo ano? „On tě miluje, Elain. Vím, že ano.“
„Kdyby to jen bylo tak prosté,“ zabručela Elain, ať už to mělo znamenat cokoliv.
Nyneiva si odfrkla. „Muži vždycky říkají, že to tak nemysleli. Myslely byste si, že mluví jiným jazykem.“
„Až ho zase dostanu do rukou,“ prohlásila důrazně Elain, „tak ho naučím mluvit správným jazykem. Dávat mi!“
Egwain měla co dělat, aby se znovu nerozesmála. Až Elain zase dostane Randa do rukou, bude mít plné ruce práce s hledáním skrytého místečka, než aby ho něčemu učila. Tohle bylo skoro jako za starých časů. „Teď jsi Aes Sedai, můžeš za ním odejít, kdy budeš chtít. Nikdo ti nemůže bránit.“ Dvě přítelkyně si vyměnily rychlý pohled.
„Sněmovna nikoho nenechá, aby jen tak šel,“ zavrčela Nyneiva. „A i kdyby mohla odejít, našly jsme něco důležitějšího."
Elain důrazně přikyvovala. „Taky myslím. Připouštím, že když jsem se doslechla, že tě prohlásily amyrlin, první, co mě napadlo, bylo, že to teď možná s Nyneivou budeme moci jít hledat. No, druhé, nejdřív jsem byla ohromená radostí.“
Egwain zmateně zamrkala. „Něco jste našly. Ale teď to potřebujete jít hledat.“ Její přítelkyně se v židlích předklonily a dychtivě odpovídaly málem jedna přes druhou.
„Našly jsme to,“ vysvětlovala horempádem Elain, „ale pouze v Tel’aran’rhiodu.“
„Použily jsme potřebu,“ dodávala Nyneiva. „Něco jsme rozhodně potřebovaly.“
„Je to mísa,“ pokračovala Elain, „ter’angrial, a já myslím, že by mohl být dost silný, aby změnil počasí.“
„Jenomže ta mísa je někde v Ebú Daru v hrozném propleteném bludišti ulic bez nějakých znamení, není tam nic, co by nám pomohlo. Sněmovna poslala dopis Merilille, ale ona ji nikdy nenajde.'‘
„Řekly jsme jim, že k usměrňování je potřeba muž.“ Nyneiva si povzdechla. „Ovšem to bylo před Logainem, i když já nemyslím, že by mu věřily.“
„Muž vlastně ani není potřeba,“ ozvala se zase Elain. „Jenom jsme chtěly, aby si myslely, že Randa potřebují. Nevím, kolik žen je k tomu potřeba, možná celý kruh třinácti.“
„Elain říká, že ta věc je hrozně silná, Egwain. Rozhodně by mohla počasí zase spravit. Potěšilo by mě to už jenom proto, že by se mi zase spravil smysl pro počasí.“
„Ta mísa dokáže počasí napravit, Egwain.“ Elain si s Nyneivou vyměnila potěšený pohled. „Ty nás jenom musíš poslat do Ebú Daru.“