Záplava ustoupila a Egwain se v židli opřela. „Udělám, co půjde. Třeba žádné námitky nebudou, když jste teď Aes Sedai.“ Měla však pocit, že budou. Pozvednout je vypadalo jako dost odvážný zásah, ale ona začínala věřit, že tak snadné to nejspíš nebude.
„Co půjde?“ vyhrkla Elain nevěřícně. „Jsi amyrlin, Egwain. Ty vydáš rozkaz a Aes Sedai skočí.“ Náhle se usmála. „Řekni ‚skoč', a já ti to dokážu.“
Egwain si zamračeně poposedla. „Jsem amyrlin, avšak... Elain, Sheriam nemusí moc vzpomínat, aby si připomněla mladší novicku jménem Egwain, co s vykulenýma očima zírá na všechno kolem sebe, kterou poslala hrabat chodníčky v Nový zahradě za to, že před spaním jedla jabka. Hodlá mě vodit za ruku nebo možná držet za krkem a postrkovat. Romanda i Lelaine se obě chtěly stát amyrlin a tu novicku vidí taky. Chtějí mi ukazovat, kam mám šlápnout, stejně jako Sheriam.“
Nyneiva se ustaraně zamračila, ale Elain byla pobouřená. „Nesmíš jim dovolit, aby se tě pokoušely... zastrašovat. Ty jsi amyrlin. Amyrlin říká sněmovně, co má dělat, ne obráceně. Musíš se jim postavit a přinutit je, aby amyrlin viděly.“
V Egwainině smíchu se ozvala hořkost. Bylo to teprve minulou noc, kdy tolik vzdorovala tomu, aby ji zastrašovaly? „To chvíli potrvá, Elain. Víš, konečně jsem pochopila, proč vybraly mě. Částečně kvůli Randovi, myslím. Možná si myslí, že bude přístupnější, když uvidí, že štólu nosím já. Ten druhý důvod je ten, že si pamatují tu novicku. Ženu – ne, holku! – která je tak zvyklá dělat, co se jí řekne, že nebude problém ji přimět, aby dělala, co chtějí ony.“ Přejela prstem po pruhované štóle, již měla kolem krku. „No, ať už měly důvody jakékoliv, vybraly jako amyrlin mě, a jelikož to udělaly, já hodlám být amyrlin, ale musím být opatrná, aspoň ze začátku. Siuan možná přiměla sněmovnu nadskočit pokaždý, když se zamračila –“ napadlo ji, jestli to kdy byla pravda – „ale kdybych to zkusila já, docela dobře bych mohla být první amyrlin, kterou kdy sesadily den potý, co ji pozvedly.“
Elain se tvářila poněkud ohromeně, ale Nyneiva pomalu kývla. Možná díky tomu, že byla doma vědmou a jednala s ženským kroužkem, chápala lépe než Elain, jak amyrlinin stolec a věžová sněmovna doopravdy spolupracují, i přes všechen její výcvik na královnu.
„Elain, jakmile se zpráva rozšíří a vladaři se o mně dozvědí, můžu začít pracovat na tom, aby si sněmovna uvědomila, že vybrala amyrlin, ne loutku, ale do tý doby by mi tu štólu mohly sebrat stejně rychle, jako mi ji daly. Totiž, když nebudu skutečná amyrlin, nebude těžký mě odsunout stranou. Mohlo by to vyvolat nějaký poznámky, ale nepochybuju o tom, že by je hodně rychle umlčely. Pokud by se někdo mimo Salidar doslechl, že nějaká Egwain z al’Vereů byla zvolená na amyrlinin stolec, byl by to prostě jenom další z těch divných drbů, co se kolem Aes Sedai šíří.“
„Co chceš dělat?“ zeptala se tiše Elain. „Určitě to jenom pokorně nepřijmeš.“ Teď se Egwain usmála zcela upřímně. Nebyla to otázka, nýbrž pevné konstatování faktu.
„Ne, to teda nepřijmu.“ Vyslechla dost proslovů, které Moirain vedla k Randovi ohledně velké hry rodů. Tenkrát hru považovala za absurdní a za něco horšího než podvod. Teď doufala, že si vzpomene na všecko, co tenkrát slyšela. Aielové vždycky říkali: „Používej zbraně, které máš.“ „Mohlo by mi pomoct, že se mě snaží víst na třech různejch vodítkách. Můžu předstírat, že mě táhne jedno nebo druhý, podle toho, co bude nejblíž tomu, co budu chtít udělat. Jednou za čas můžu udělat právě to, co budu chtít, jako když jsem pozvedla vás dvě, ale zatím ne moc často.“ Narovnala ramena a upřeně se jim podívala do očí. „Moc ráda bych řekla, že jsem vás pozvedla proto, že jste si to zasloužily, ale pravdou je, že jsem to udělala proto, že jste kamarádky, a proto, že jsem doufala, že mi jako hotový sestry pomůžete. Rozhodně nevím, komu jinýmu kromě vás dvou můžu věřit. Pošlu vás do Ebú Daru, jak nejrychlejc to půjde, ale předtím a potom můžu věci probírat jenom s váma. Vím, že vy mi povíte pravdu. Ten výlet do Ebú Daru možná nemusí trvat tak dlouho, jak si myslíte. Vy dvě jste přišly s nejrůznějšíma objevama, jak jsem slyšela, ale jestli se mi podaří vyřešit pár problémů, mohla bych taky s něčím přijít.“
„To bude nádhera,“ řekla Elain, ale znělo to téměř nepřítomně.
37
Když začne bitva
Ticho bylo velmi zvláštní a Egwain to vůbec nechápala. Elain se podívala na Nyneivu, potom se obě zadívaly na Nyneivin tenký stříbrný náramek. Nyneiva přenesla svůj pohled na Egwain, vykulila oči a pak je sklopila k podlaze.
„Musím se přiznat,“ řekla téměř šeptem. Hlas vůbec nezvedla, ale slova se z ní hrnula jedno přes druhé. „Chytila jsem Moghedien.“ Aniž by zvedla zrak, natáhla ruku s náramkem. „Tohle je a’dam. Držíme ji jako vězně a nikdo to neví. Kromě Siuan, Leany a Birgitte. A teď tebe.“
„Musely jsme,“ připojila s jistou opatrností Elain a naléhavě se předklonila. „Ony by ji byly popravily, Egwain. Vím, že si to zaslouží, ale má hlavu plnou vědomostí, věcí, o kterých se nám málem ani nesnilo. Odtud pocházejí všechny ty naše objevy. Kromě toho, jak Nyneiva vyléčila Siuan, Leanu a Logaina, a mých ter’angrialů. Ony by ji byly zabily a nepočkaly by, aby se něco dozvěděly!“
Egwain zmámenou hlavou vířily otázky. Ony že chytily jednu lze Zaprodanců? Jak? Elain že vyrobila a’dam? Egwain se otřásla, skoro se na tu věc nedokázala podívat. Vůbec nevypadala jako a’dam, který znala až příliš dobře. Ale jak se jim podařilo, dokonce i s ním, udržet jednu ze Zaprodanců ukrytou mezi tolika Aes Sedai? Jedna ze Zaprodanců, vězeňkyně. Neodsouzená a nepopravená. Při tom, jak začal být Rand podezíravý, pokud by to někdy zjistil, už by Elain nikdy neuvěřil ani slovo.
„Přiveď ji sem,“ podařilo se jí ze sebe vypravit dutým hlasem. Nyneiva vyskočila z křesla a odběhla. Hluk oslav, smích, hudba a zpěv na chvíli zesílily, než se za ní dveře zapráskly. Egwain si mnula spánky. Jedna ze Zaprodanců. „To je tedy skutečně velký tajemství.“
Elain znachověly líce. Proč, pod Světlem...? Ovšem.
„Elain, nechtěla jsem se ptát na... nikoho, o kom bych neměla vědět.“
Zlatovlasá žena skutečně nadskočila. „Já... možná o tom dokážu mluvit. Později. Zítra. Možná. Egwain, musíš mi slíbit, že nic neřekneš – nikomu! – pokud ti to nedovolím. Bez ohledu na to... co uvidíš.“
„Jestli to tak chceš.“ Egwain nechápala, proč je druhá žena tak podrážděná. Vážně ne. Elain měla tajemství, které sdílela s Egwain, jenomže Egwain na něj přišla náhodou, a od té doby obě předstíraly, že je to pouze Elainino tajemství. V Tel’aran’rhiodu se setkala s Birgitte, hrdinkou z pověstí. Možná se s ní stále scházela. Počkat, tohle přece říkala Nyneiva. Birgitte ví o Moghedien. Znamenalo to, že ta žena čeká v Tel’aran’rhiodu, až ji Valerský roh povolá zpátky? Nyneiva zná tajemství, které Elain odmítla Egwain přiznat, dokonce i když ji Egwain chytila takřka při činu? Ne. Tohle nehodlala obrátit v řadu obvinění a popírání.
„Elain, já jsem amyrlin – skutečná amyrlin – a už mám pár plánů. Moudré, které umějí usměrňovat, zvládají spoustu tkaniv jinak než Aes Sedai.“ Elain už o moudrých věděla, ačkoliv, když na to tak Egwain myslela, netušila, jestli to vědí i Aes Sedai. Nyní ty ostatní Aes Sedai. „Občas je to, co dělají, složitější nebo hrubší, ale občas je to jednodušší než to, co nás učily ve Věži, a funguje to stejně dobře.“