„Ty chceš, aby Aes Sedai studovaly u Aielů?“ Elain pobaveně zvedla koutky. „Egwain, s tímhle ony nikdy nebudou souhlasit, ani kdybys žila tisíc let. Jestli to ale zjistí, asi budou chtít zkoušet aielská děvčata na novicky.“
Egwain si poposedla na poduškách a zaváhala. Aes Sedai studující u moudrých. Jako učednice? K něčemu takovému by nikdy nedošlo, ale zvlášť Romandě a Lelaine by mohla trocha ji’e’toh jenom prospět. A Sheriam, Myrelle a... Přišla na pohodlnější způsob sezení a vzdala se svých představ. „Pochybuju, že by moudrý kdy souhlasily, aby se aielský dívky staly novickama.“ Kdysi snad, nyní však rozhodně ne. Teď by od nich Egwain mohla nejvíc čekat asi tak to, že budou s Aes Sedai mluvit zdvořile. „Myslela jsem spíš nějaký spojenectví. Elain, Aes Sedai není ani tisícovka. Když přičteš ty, co zůstaly v Pustině, tak je podle mě víc moudrých, co dokážou usměrňovat, než Aes Sedai. Možná mnohem víc. A stejně, ony nepustí jedinou, která v sobě má vrozenou jiskru.“ Kolik žen zemřelo na téhle straně Dračí stěny, protože náhle dokázaly usměrňovat, možná bez toho, aby si uvědomily, co vlastně dělají, a nebyl tu nikdo, kdo by je učil? „Chci k nám přivést víc žen, Elain. Co třeba ženy, které se dokážou učit, ale žádná Aes Sedai je nenajde dřív, než jsou na novicky příliš starý? Já říkám, když se chce některá učit, ať to zkusí, i když jí je čtyřicet nebo padesát, nebo její vnukové mají vlastní vnuky.“
Elain se zasmála. „Och, Egwain, přijatá novicka bude tyhle třídy mladších učit s gustem.“
„Budou se muset naučit jak,“ prohlásila Egwain pevně. Ten problém ji nenapadl. Aes Sedai vždycky tvrdily, že můžete být na mladší novicku příliš stará, ale když se chcete učit... Už teď částečně změnily názor. V davu viděla nad bílým šatem novicek tváře starší než Nyneiva. „Věž byla vždycky pevná v odmítání lidí, Elain. Když nejsi dost silná, tak tě vyhodí. Odmítni podstoupit zkoušku, a pošlou tě pryč. Nesložíš zkoušku, a ven. Když chtějí, mělo by jim být dovolený zůstat.“
„Ale zkoušky mají zajistit, že jsi dost silná,“ namítla Elain. „Nejenom v jediné síle. Že máš dost silnou vůli. Určitě bys nechtěla mít Aes Sedai, co se zlomí, když se poprvé ocitne pod tlakem. Nebo Aes Sedai, co skoro nedokáže usměrňovat.“
Egwain si odfrkla. Sorileu by vyhodily z Věže, aniž by ji vůbec vyzkoušely na přijatou. „Možná z nich nemůžou být Aes Sedai, ale to neznamená, že jsou k ničemu. Koneckonců, už tak jim důvěřují natolik, aby aspoň s trochou rozvahy používaly jedinou sílu, jinak by je neposlaly do světa. Mým snem je, aby každá žena, která dokáže usměrňovat, byla nějak spojená s Věží. Jedna každá, do poslední.“
„I hledačky větru?“ Elain sebou trhla, když Egwain kývla.
„Tys je nezradila, Elain. Nedokážu uvěřit, že svý tajemství udržely tak dlouho."
Elain si ztěžka povzdechla. „No, co se stalo, stalo se. ‚Med zpátky do plástve už vrátit nemůžeš.‘ Avšak jestli tvoje Aielanky dostanou zvláštní ochranu, Mořský národ by ji měl dostat taky. Ať hledačky větru učí svoje dívky. Žádnou ženu Mořského národa nesvážou Aes Sedai do rance a neodvlečou pryč, ať už budou chtít cokoliv.“
„Platí.“ Egwain si plivla do dlaně a natáhla ruku. Elain si po chvíli taky plivla do dlaně a obě se zazubily, když si stiskly ruce, aby dohodu potvrdily.
Úsměv však pomalu zmizel. „Je to kvůli Randově amnestii, Egwain?“
„Částečně. Elain, jak může být muž tak...?“ Tahle otázka se nedala nijak dokončit ani zodpovědět. Druhá žena přikývla, trošku smutně, chápavě či souhlasně nebo všechno dohromady.
Otevřely se dveře a v nich se objevila podsaditá žena v tmavém suknu se stříbrným podnosem v rukou. Na podnose byly tři stříbrné pohárky a stříbrný džbán na víno s dlouhým hrdlem. Tvář měla ztrhanou, byla to tvář selky, ale když si střídavě prohlížela Elain a Egwain, v tmavých očích jí jiskřilo. Egwain na okamžik překvapilo, že ta žena má přes otrhané šaty těsně padnoucí stříbrný nákrčník, ale potom za ní vstoupila Nyneiva a zavřela dveře. Musela běžet jako vítr, protože si našla čas převléknout se ze šatů přijaté do tmavě modrého hedvábí s vyšívanými zlatými spirálami kolem výstřihu a lemu. Výstřih nebyl tak hluboký, jak ho nosila Berelain, nicméně byl značně hlubší, než by Egwain u Nyneivy kdy čekala.
„Tohle je ‚Marigan',“ řekla Nyneiva a nacvičeným pohybem si přehodila cop přes rameno. Prsten s Velikým hadem se jí zatřpytil na pravé ruce.
Egwain se už chtěla zeptat, proč klade na jméno takový důraz, ale pak si najednou uvědomila, že „Mariganin“ náhrdelník odpovídá náramku na Nyneivině zápěstí. Nemohla si pomoci, aby necivěla. Ta žena rozhodně nevypadala tak, jak by čekala od Zaprodankyně. Taky to řekla nahlas, a Nyneiva se zasmála.
„Koukej, Egwain.“
Egwain se nejenom dívala, málem vyskočila ze židle a objala saidar. Jakmile Nyneiva promluvila, obklopila „Marigan“ záře. Jenom na chviličku, ale než pohasla, žena v prostém soukenném šatu se úplně změnila. Vlastně to byly docela malé změny, jenže když se sečetly, byla tu jiná žena, spíš hezká než krásná, ale rozhodně ne ztrhaná, žena hrdá, dokonce pyšná. Jen oči zůstaly stejné, jiskřící, jakkoliv však žena přebíhala pohledem od jedné Aes Sedai ke druhé, Egwain bez zjevných potíží uvěřila, že je to Moghedien.
„Jak?“ bylo jediné, na co se zmohla. Pozorně poslouchala, když jí Nyneiva a Elain vysvětlovaly převleky a převrácení tkaniva, ale pozorovala Moghedien. Byla hrdá, sebevědomá, opět si vědoma sama sebe.
„Vraťte ji zpátky,“ nakázala, když dokončily vysvětlování. Záře saidaru se opět objevila, byla vidět jenom chviličku, a jakmile pohasla, nebylo vidět žádné tkanivo. Moghedien byla zase obyčejná a ztrhaná vesnická žena, která vedla tvrdý život a vypadala starší, než ve skutečnosti byla. V černých očích, které upírala na Egwain, se jí jiskřilo, byly plné nenávisti a možná také opovržení, jež cítila sama k sobě.
Egwain si uvědomila, že stále ještě drží saidar, a na okamžik se cítila hloupě. Ani Nyneiva, ani Elain se saidaru nechopily. Ale ona taky měla Nyneiva ten náramek. Egwain vstala, aniž spustila zrak z Moghedien, a natáhla ruku. Pokud něco, tak se Nyneiva zatvářila dychtivě, když ho sundávala z ruky, což Egwain docela chápala.
Nyneiva jí náramek podala se slovy: „Polož ten podnos na stůl, Marigan. A chovej se co nejlíp. Egwain žila mezi Aiely.“
Egwain obrátila stříbrný náramek v rukou a snažila se potlačit chvění. Rafinovaná práce, byl ze článků tak chytře spojených, že vypadal téměř pevný. Kdysi byla sama na druhém konci a’damu. Byla to seanchanská věcička a obojek a náramek spojovalo stříbrné vodítko, nicméně pořád to byla ta samá věc. Žaludek se jí obracel tak, jako se jí neobracel, ani když čelila sněmovně či davu. Schválně si stříbro připjala na zápěstí. Měla jistou představu, co má očekávat, přesto ale málem nadskočila. Pocity druhé ženy před ní ležely jako na dlani, stejně jako její fyzický stav, vše se hromadilo v oddělené části Egwaininy mysli. Hlavně tu pulsoval strach, ale opovržení sama sebou, o němž si myslela, že ho vidí, bylo skoro stejně silné. Moghedien se její současný zjev nelíbil. Možná ho zvlášť nesnášela poté, co se nakrátko vrátila k vlastní podobě.