Obě ženy si vyměnily pohled, potom se podívaly na Siuan, vstaly, předvedly dokonalé úklony a uctivě zamumlaly: „Jak přikazuješ, matko.“ Siuan se tvářila dokonale neutrálně. Když odešly, stála tam a pozorovala Egwain s kyselým úsměvem.
Egwain uchopila saidar, krátce, aby vrátila svou židli zpátky na místo za stolem, pak si upravila štólu a posadila se. Dlouho se na Siuan jen mlčky dívala. „Potřebuju tě,“ řekla nakonec. „Víš, co to je, být amyrlin, co amyrlin může udělat a co ne. Znáš přísedící, víš, jak myslí, co chtějí. Potřebuju tě a hodlám tě využít. Sheriam, Romanda a Lelaine si možná myslí, že pod touhle štólou pořád nosím bílý šaty novicky – možná si to myslí všecky – ale ty mi pomůžeš dokázat jim opak. Nežádám tě, Siuan. Ty-mi-prostě-budeš-pomáhat.“ Pak už mohla jenom čekat.
Siuan si ji prohlédla, potom pohodila hlavou a tiše se zasmála. „Udělaly vážnou chybu, co? Ovšem já ji udělala první. Z tlusťoučkého malého čuníka na slavnostní tabuli se vyklubal živý piloun dlouhý jako tvoje noha.“ Doširoka rozprostřela suknice, předvedla hluboké pukrle a sklonila hlavu. „Matko, prosím, dovol mi sloužit a radit.“
„Pokud si budeš pamatovat, že to jsou jenom rady, Siuan. Už tak mám na krku spoustu lidí, co si myslí, že mi můžou na ruce a na nohy přivázat provázky. Od tebe si to líbit nenechám.“
„To bych se radši pokusila ty provázky přivázat sobě,“ ucedila Siuan suše. „Víš, nikdy jsem tě neměla doopravdy ráda. Možná proto, že jsem v tobě viděla příliš velký kus sebe sama.“
„V tom případě,“ řekla Egwain stejně suše, „mi můžeš říkat Egwain. Když budeme samy. Teď si sedni a řekni mi, proč tu sněmovna pořád ještě sedí na zadku a jak ji můžu přimět k pohybu."
Siuan si už chtěla přitáhnout židli, když si vzpomněla, že to teď může udělat s pomocí saidaru. „Sedí tu, protože jakmile se jednou pohnou, bude Bílá věž skutečně rozdělená. A ohledně toho, jak je přimět k pohybu, radím ti...“ Radila dlouho. Některé rady odpovídaly tomu, co už napadlo Egwain, a všechny vypadaly dobře.
Ve svém pokojíku v Menší věži nalila Romanda mátový čaj třem dalším přísedícím, z nichž pouze jediná byla žlutá. Místnost byla až vzadu, ale i sem pronikal hluk oslav. Romanda si toho úzkostlivě nevšímala. Tyto tří sestry byly připraveny ji podpořit při volbě amyrlin. Hlasovat pro tu holku byl stejně tak způsob, jak zabránit pozvednutí Lelaine, jako cokoliv jiného. Lelaine by shořela, kdyby se o tom někdy dozvěděla. Teď měla Sheriam tu svou mrňavou amyrlin uvedenou do úřadu a tyto tři přísedící byly ochotny naslouchat. Zvláště poté, co byly přijaté pozvednuty na hotové sestry výnosem. To musela být Sheriamina práce. Ona a ta její malá klika tuhle čtveřici přece hýčkala. Právě je napadlo povýšit Theodrin a Faolain nad ostatní přijaté a pro Elain a Nyneivu to taky jednou navrhly. Romanda se zamračila a uvažovala chvílí o tom, co asi zdrželo Delanu, přesto však začala hovořit poté, co saidarem zaštítila místnost proti odposlouchávání. Delana se prostě bude muset chytit, až přijde. Důležité bylo, aby se Sheriam poučila, že tím, že se zmocnila práce kronikářky, zase tak velkou moc nezískala.
V domku na druhé straně Salidaru podávala Lelaine chlazené víno čtyřem sestrám, z nichž pouze jedna byla modrá. Místnost byla protkána saidarem proti odposlouchávání. Zvuk oslav u Lelaine vyvolal úsměv. Čtveřice žen, jež tu byly s ní, navrhla, aby se pokusila získat amyrlinin stolec sama, a ona by byla neváhala, jenomže neúspěch by znamenal, že by místo ní byla zvolena Romanda, což by Lelaine bolelo stejně tolik, jako kdyby byla poslána do vyhnanství. Jak by Romanda skřípala zuby, kdyby někdy zjistila, že všechny hlasovaly pro to dítě jenom proto, aby si Romanda nemohla položit štólu na vlastní ramena. Teď se tu však sešly proto, aby probraly, jak umenšit Sheriamin vliv, když se jí teď podařilo uchvátit štólu kronikářky. Taková fraška, pozvednout přijaté na Aes Sedai výnosem té holky! Sheriam se musela nafouknout až k šílenství. Zatímco tu rozmlouvaly, začala Lelaine přemítat nad tím, kde je Delana. Už by tu měla být.
Delana seděla ve svém pokoji a hleděla na Halimu, která se jí uhnízdila na posteli. Jméno Aran’gar nikdy nepoužívaly. Delana se občas bála, že Halima pozná, když na něj byť jen pomyslí. Ochrana proti odposlouchávání byla malá, obklopovala pouze je dvě. „To je šílenství,“ podařilo se jí ze sebe nakonec vypravit. „Copak to nechápeš? Když se budu dál pokoušet podporovat všechny frakce, tak mě dřív nebo později přistihnou!“
„Úplně každý musí podstoupit jisté riziko.“ Důraz v ženině hlase usvědčoval ze lži úsměv těch šťavnatých rtů. „A ty je dál budeš tlačit k tomu, aby znovu zkrotily Logaina. To, nebo aby ho zabily.“ Žena se lehce zamračila, díky čemuž vypadala kupodivu ještě rozkošněji. „Jestli ho někdy vyvedou z toho domu, tak to zařídím sama.“
Delana si neuměla představit jak, ale nehodlala o té ženě pochybovat, dokud by skutečně neuspěla. „Já jenom nechápu, proč se tak bojíš muže, kterého od východu do východu slunce odstiňuje šest sester.“
Halimě zaplálo v zelených očích a vyskočila na nohy. „Já se nebojím a ty se to ani neopovažuj naznačit! Chci Logaina odříznutého nebo mrtvého, a to je všechno, co potřebuješ vědět. Rozumíme si?“
Nikoliv poprvé Delana zauvažovala nad tím, že druhou ženu zabije, jenže jako vždycky cítila nepříjemnou jistotu, že ta, která by zemřela, by byla ona. Halima nějak poznala, kdy objala saidar, i když sama usměrňovat nedokázala. Nejhorší však byla možnost, že jelikož ji Halima potřebuje, nezabila by ji. Delana si neuměla představit, co by místo toho udělala, ale samotná neurčitost hrozby způsobila, že se zachvěla. Měla by být schopná tu ženskou zabít přímo na místě, tady a teď. „Ano, Halimo,“ pravila pokorně a sama sebe za to nenáviděla.
„To je od tebe laskavé,“ pravila Siuan, držíc šálek, aby jí mohla Lelaine do čaje kápnout kořalku. Slunce se sklánělo k obzoru a světlo mělo narudlý odstín, ale v ulicích se pořád hýřilo. „Nemáš ponětí, jak únavné je učit tu holku etiketě. Zřejmě si myslí, že dokud se bude chovat jako vědma u nich doma, vše bude v pořádku. Sněmovna asi má být ženský kroužek nebo něco podobného.“
Lelaine nad čajem vydávala soucitné zvuky. „Říkáš, že si stěžovala na Romandu?“
Siuan pokrčila rameny. „Něco o tom, že Romanda trvá na tom, abychom zůstaly tady, místo abychom vytáhly k Tar Valonu, tedy aspoň pokud jsem tomu rozuměla. Světlo, ta holka je vzteklá jako rybařík při páření. Div že jsem ji nepopadla za ramena a nezatřásla s ní, jenže ona teď samozřejmě nosí štólu. No, jakmile dokončím výuku, skončila jsem s ní. Vzpomínáš si...?“
Siuan se v duchu usmívala, když se dívala, jak to Lelaine všechno vstřebává spolu s čajem. Skutečně důležitá byla jenom první věta. Ten kousek o vzteklé nátuře připojila o své vůli, ale některé přísedící by teď mohly kolem Egwain chodit opatrněji. Kromě toho soudila, že by to mohla být pravda. Sama už nikdy znovu amyrlin nebude, a byla si zcela jistá, že snažit se manipulovat s Egwain by bylo stejně marné jako snažit se manipulovat s ní, a stejně bolestivé, a přesto, učit amyrlin, jak být amyrlin... Těšila se na to víc než na cokoliv za velmi dlouhou dobu. Egwain z al’Vereů bude amyrlin, před kterou se budou trůny třást.
„Ale co můj blok?“ řekla Nyneiva a Romanda se na ni zamračila. Byly v Romandině pokoji v Menší věži a teď právě ji měla Romanda mít, podle pořadníku, který žluté sestavily. Hudba a smích zvenčí žlutou sestru zřejmě dráždily.