Sheriam zvedla hlavu a vykulila oči. Avšak pouze částečně rozhořčením nad takovým návrhem. Rozhodně zde byl náznak... no, u každého jiného kromě Aes Sedai by to Egwain nazvala strachem. Pokud ano, bylo to pochopitelné. Pokud by Egwain něco takového slíbila – a ona byla ze stejné vesnice, jednou z jejích využití jako amyrlin bylo to, že s Randem vyrůstala – byla by to bezedná propast, ze které by se musely hrabat. Zpráva o tom by se rozšířila, ať už by Sheriam udělala cokoliv. Některé přísedící by to docela dobře mohly dávat za vinu jí, nebo to aspoň použít jako záminku. Romanda a Lelaine nebyly jediné přísedící, které Egwain varovaly, aby se neřídila Sheriaminými radami, aniž by se předtím poradila se sněmovnou. Vlastně Delana byla jediná, která zřejmě Sheriam plně podporovala, ale radila také vyslechnout Romandu a Lelaine, jako by bylo možné jít zároveň na tři strany. A i kdyby dokázala zvládnout sněmovnu, jakmile by se zpráva o slibu a jeho stažení dostala k Randovi, bylo by desetkrát těžší ho zvládnout. Stokrát těžší.
Egwain jenom počkala, až Sheriam rozevře rty, a potom znovu promluvila první. „Já mu samozřejmě řekla, že je to úplně směšný.“
„Samozřejmě.“ Sheriam neměla hlas tak vyrovnaný jako předtím. Velmi dobře.
„Ale máš docela pravdu. Situace je složitá. Je to taková škoda. Rada, kterou jsi mi dala ohledně Romandy a Lelaine, byla moc dobrá, ale podle mě teď už rychlejší přípravy k odchodu nebudou stačit.“
Romanda ji zahnala do kouta a pochmurně ji poučovala o tom, jak spěch vede ke zkáze. Vojsko Garetha Brynea je zapotřebí ještě zvětšit, až bude natolik velké, aby pouhá zpráva o jeho velikosti Elaidu zastrašila. A mimochodem, Romanda ani nemohla znovu dostatečně zdůraznit, že musejí být odvolána poselstva k vladařům. Nikdo kromě Aes Sedai se nesmí dozvědět o potížích ve Věži, pokud se tomu bude možné aspoň trochu vyhnout. Lelaine se nestarala ani o vojsko urozeného pána Brynea, ani o vladaře – obojí bylo irelevantní – ačkoliv radila opatrnost a vyčkávání. Správný přístup k Aes Sedai, jež zůstaly ve Věži, bude určitě přínosný. Bude možné odstranit Elaidu z amyrlinina stolce a Egwain na něj uvést takovým způsobem, aby si kromě samotných sester nikdo nikdy nebyl jist, co se ve skutečnosti stalo. Časem pouhý fakt, že kdy byla Bílá věž rozdělena, bude považován jen za vesnickou povídačku. Dokonce by to mohlo i fungovat, kdyby měly dost času. Pokud by čekání neposkytlo Elaidě stejnou šanci zapracovat na sestrách tady.
Druhý rozdíl s Lelaine byl ten, že všechno říkala s úsměvem, jenž by docela dobře zapůsobil na oblíbenou mladší novicku či na přijatou, na kterou je velmi pyšná. To, že Egwain znovu objevila cestování, vyvolalo úsměvy u mnoha Aes Sedai, i když jen hrstka byla natolik silná, aby vytvořila průchod dost velký, aby jím prostrčily víc než ruku, a většina nezvládla dokonce ani tohle. Romanda chtěla použít průchody a sebrat z Věže hůl přísah a jisté další předměty – Egwain neřekla, které přesně – takže by mohly v Salidaru vytvářet skutečné Aes Sedai, přičemž by Elaidu této možnosti zbavily. Egwain se přece určitě chce stát skutečnou Aes Sedai. Lelaine souhlasila alespoň s tímhle, ale ne s použitím průchodů ve Věži. Existovalo příliš velké riziko, že je odhalí, a kdyby se ty ve Věži naučily cestovat, ztratily by v Salidaru velkou výhodu. Tyto námitky hodně zavážily u sněmovny, což Romandu rozhodně nepotěšilo.
Sheriam se rovněž usmívala, když s Lelaine v něčem souhlasila, nyní však byl úsměv pryč. „Matko, nejsem si jistá, jestli rozumím,“ řekla až příliš tolerantně. „Přípravy určitě ukážou sněmovně, že se nenecháš zastrašit. Pohnout se dřív, než bude všechno na místě, by ale mohlo vést k pohromě.“
Egwain se podařilo nasadit neupřímný výraz. „Rozumím, Sheriam. Nevím, co bych dělala bez tvých rad.“ Jak se těšila na den, kdy bude moci tohle zarazit. Z Sheriam bude jistě dobrá kronikářka – mohla by z ní být dokonce dobrá amyrlin – ale Egwain se těšila na den, kdy tuhle ženu naučí, že je kronikářka, a ne amyrlin. Kdy to naučí Sheriam a sněmovnu. „To jenom, že teď Mat a to jeho vojsko Dračích spřísahanců stojí na našem prahu. Co udělá urozený pán Bryne? Nebo někteří z jeho vojáků o vlastní vůli? Všichni mluví o tom, jak chce poslat muže lovit tyhle Dračí spřísahance, co mají vypalovat vesnice. Já vím, že jsme mu řekly, aby je držel na krátký uzdě, ale...“
„Urozený pán Gareth udělá přesně to, co mu my – co mu ty –přikážeš, a nic víc.“
„Snad.“ Ta krátká uzda ho rozhodně netěšila tolik, jak si Sheriam myslela. Přes všechno svoje brumlání o něm Siuan s Garethem Brynem strávila hodně času a on jí řekl jisté věci. Egwain si však nemohla dovolit zapomínat na Siuaninu věrnost. „Doufám, že to stejný se dá říct i o jednom každým z jeho vojáků. Nemůžem vytáhnout na západ do Amadicie, ale mě napadlo, že bychom možná mohly vyrazit po řece do Ebú Daru. Třebas průchodem. Aes Sedai tam určitě uvítají. Urozený pán Bryne se může utábořit za městem. Přesun by tak zdůraznil, že nehodláme přijmout Randovu... nabídku, pokud se tomu tak dá říkat. A jestli chceme provádět ještě další přípravy, tak podle mě určitě najdem všecko spíš ve velkým městě, kde jsou silnice a lodi, co křižují mezi přístavy.“
Sheriam se znovu na chvíli neovládla a do hlasu se jí vloudilo funění. „Ebú Dar není tak přátelský, matko. A je dost velký rozdíl mezi několika málo sestrami a několika stovkami, navíc s vojskem za zády. Matko, dokonce i pouhý náznak něčeho takového by mohl způsobit, že si Tylin začne myslet, že chceme obsadit město. Tylin, a hodně altarských šlechticů, kterým by se nic nelíbilo víc než záminka k tomu ji svrhnout a zmocnit se Větrného trůnu pro sebe. Taková šlamastika by nás zničila u každého vladaře. Ne, matko, to nepřichází v úvahu.“
„Odvážíme se ale setrvat tady? Mat nic neudělá, ale stačí jen, aby se hrstka vojáků urozeného pána Brynea rozhodla vzít záležitosti do vlastních rukou.“ Egwain se zamračila na své sukně, uhladila si je, jako by o něčem ustaraně přemýšlela, a pak si povzdechla. „Čím dýl tu budem sedět a nic neuděláme s vojskem Dračích spřísahanců na prahu, tím horší to bude. Nepřekvapilo by mě, kdybych se doslechla, jak se povídá, že na nás chtějí zaútočit, a lidi začnou říkat, že bychom to měli my udělat první.“ Pokud nezabere tohle, ty řeči se objeví. Nyneiva, Elain, Siuan a Leana se o to postarají. Bude to nebezpečné, ale když na to přijde, ona musí najít nějaký způsob, jak přimět Mata se stáhnout dřív, než vyletí jiskry. „No, vzhledem k tomu, jak se řeči šíří, tak by mě nepřekvapilo, kdyby si půlka Altary do měsíce začala myslet, že to my jsme Dračí spřísahanci.“ Tenhle klep by rozhodně zarazila, kdyby jen věděla jak. Od chvíle, co byl Logain vyléčen, sněmovna už nepřiváděla šlechtice, aby se na něj podívali, ale Bryneovi verbíři stále pracovali, stejně jako oddíly Aes Sedai hledající novicky, a také muži jezdili daleko do nejbližších vesnic s vozy a žebřiňáky, aby nakoupili jídlo. Řeči se mohly šířit stovkami cestiček a stačila jenom jedna. „Sheriam, nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že jsme v koutě, a jestli se odsud nedostanem, nic dobrýho z toho nevzejde. Vůbec nic dobrýho.“
„Odpovědí je poslat ty Dračí spřísahance pryč,“ podotkla Sheriam, zdaleka ne tak trpělivě jako předtím. „Lituji, že nám Mat znovu vyklouzne z rukou, ale obávám se, že s tím se nedá nic dělat. Sdělila jsi mu, že nabídku odmítáme. Tak mu řekni, ať jde.“