Mat se jenom zazubil a hodil chlapíkovi zlatou marku. „Jenom dávám všem jasně na vědomí, kdo přišel na návštěvu.“ Chtěl, aby si Egwain uvědomila, že se nenechá do něčeho tlačit, a přimět lidi, aby si to uvědomili, občas znamenalo, že jste se museli chovat jako hlupáci.
Potíž ale byla v tom, že praporce neměly žádný účinek. Každý, kdo šel kolem, samozřejmě zíral s otevřenou pusou a ukazoval si, spousta Aes Sedai se přišla jenom podívat, s chladnýma očima a bezvýraznou tváří, ale on zpola očekával rozčilenou žádost, aby je sundal – a ta nepřišla. Když se vrátil k Menší věži, jakási Aes Sedai, které se nějak podařilo i přes hladké bezvěké rysy nasadit afektovaný výraz, si upravila šátek s hnědými třásněmi a naprosto jasně mu oznámila, že amyrlin nemá čas. Snad ho tak za den dva přijme. Snad. Elain zřejmě někam zmizela, a stejně tak Aviendha, ale zatím nikdo nekřičel, že došlo k vraždě. Napadlo ho, že Aielance by někde mohly natahovat bílé šaty. Jemu na tom nezáleželo, pokud to udrží mír. Nechtěl být tím, kdo Randovi řekne, že jedna zabila druhou. Letmo zahlédl Nyneivu, ale ona zahnula za roh, a než tam došel, byla pryč.
Většinu odpoledne strávil hledáním Toma a Juilina. Jeden z nich by mu určitě řekl víc o tom, co se děje, a kromě toho se musel Tomovi omluvit za své poznámky ohledně dopisu. Naneštěstí nikdo zřejmě nevěděl, kam se oba poděli. Dávno před setměním usoudil, že je drží někde stranou, aby k nim nemohl. Egwain ho opravdu chtěla nechat dusit ve vlastní šťávě, ale on jí hodlal dát na srozuměnou, že ještě ani nezačal bublat. Díky tomu si šel zatancovat.
Vypadalo to, že oslavy na počest nové amyrlin měly pokračovat celý měsíc, a přestože každý v Salidaru zřejmě celý den pracoval na plné obrátky, jakmile padla tma, byly na každé křižovatce zapáleny hranice a objevily se skřipky a píšťaly a dokonce jeden dva dulcimery. Vzduchem se nesla hudba a smích a slavnost vládla až do doby, kdy se lidé odebrali do postelí. Mat viděl v ulicích tancovat Aes Sedai s povozníky a pacholky, pořád ještě v hrubých šatech, a strážce tancovat se služkami a kuchařkami, které odložily zástěry. Egwain však ne. Zatracená amyrlin neposkakovala po ulicích. Ani Elain nebo Nyneiva, a také ne Tom a Juilin. Tom by si tanec nenechal ujít, ani kdyby měl obě nohy zlomené, pokud by ho schválně nedržely stranou. Mat se také zúčastnil zábavy, ať každý vidí, že jemu na světě nezáleží. Nefungovalo to přesně tak, jak si přál.
Chvíli tancoval s nejkrásnější ženou, jakou kdy v životě viděl, štíhlou, přesto ale dobře vyvinutou krasavicí, která se chtěla o Matu Cauthonovi všecko dozvědět. Bylo to velmi lichotivé, zvlášť když ho o tanec požádala ona. Po chvíli si však všiml, že Halima má způsob, jak se o něj letmo otřít, jak se naklonit, když se chce na něco podívat, aby jí musel nahlédnout do výstřihu. Bylo by se mu to i líbilo, nebýt toho, že se mu pokaždé pozorně podívala do tváře a pobaveně se usmála. Nebyla moc dobrá tanečnice – například se pořád snažila vést – a on to nakonec vzdal.
Nemělo to být nic, ale než ušel deset kroků, liščí hlava ho zamrazila na prsou jako led. Otočil se, hledaje cokoliv podezřelého. Uviděl Halimu, jež na něj ve světle ohně zírala. Byla to jen chvilka, než popadla za ruku jednoho strážce a roztočila se s ním v tanci, Mat si však byl jistý, že na té překrásné tváři zahlédl zděšení.
Skřipky zakvílely melodii, kterou znal. Aspoň v jedné ze svých starých vzpomínek, a příliš se nezměnila, vzal-li v úvahu, že uplynulo víc než tisíc let. Slova se musela změnit úplně, protože ta stará, která mu táhla hlavou, by tady na milost nepřišla.
„Aes Sedai?“ řekla kyprá mladá žena na jeho otázku opovržlivě. Byla hezká a za jiných okolností by se možná pokusil uloupit jí hubičku a objetí. „Halima je jenom tajemnice Delany Sedai. Pořád si utahuje z mužů, to dělá. Jako když má dítě novou hračku. Kdyby ji Delana nechránila, byla by už desetkrát po krk v horké vodě.“
Možná se zmýlil. Možná ji jenom šokovalo, že odešel. Jen málokterý muž by odešel od ženy, jež vypadala jako ona, bez ohledu na to, jak je uštěpačná a jak špatně tancuje. Muselo to být ono. Zůstávala však otázka, kdo a proč. Rozhlížel se kolem sebe po tanečnících a lidech, kteří se dívali ze stínů a čekali, až na ně přijde řada. Zlatovlasá hledačka rohu, jež mu připadala povědomá, roztáčela jednoho zvlášť strupatého chlapíka a cop za ní jen vlál. Aes Sedai Mat poznal podle tváří – alespoň většinu z nich – jenomže se nedalo poznat, která z nich se pokusila o... Ať už se pokoušela o cokoliv.
Vyrazil ulicí k další hranici, částečně i proto, aby se dostal z doslechu té písničky, než v jeho hlavě dojde přes „krále na výsostech“ a „urozené paní a pány“ na „lásku života tvého". V té staré vzpomínce si pamatoval, jak tuhle píseň psal pro lásku svého života. Důvěry chuť je smrt nakonec. Na dalším rohu huslar a žena s píšťalou hráli něco, co připomínalo „Načechrejte brka", dobrý vesnický tanec.
Jak dalece může důvěřovat Egwain? Je z ní teď Aes Sedai. Musí být, když je amyrlin, dokonce i hadrářská amyrlin v hadrářské vesnici. No, ať je z ní cokoliv, je to pořád Egwain. Nedokázal uvěřit, že by na něj takhle zaútočila ze tmy. Jistě, Nyneiva by mohla, ačkoliv ne tak, aby ho opravdu zranila. Zadek ho ale pořád bolel. Modřina zatvrdla. A jenom Světlo vědělo, co může provést ženská jako Elain. Usoudil, že se ho pořád ještě snaží zahnat pryč. Nejspíš může čekat další pokusy. Nejlepší bude, když si jich nebude všímat. Skoro doufal, že to zkusily znovu. Nemohly se ho dotknout s pomocí jediné síly, a čím víc se budou snažit a neuspějí, no, tím jasnější jim bude, že s ním nepohnou.
Přistoupila k němu Myrelle a zastavila se vedle něj. Spolu se dívali na tančící. Nejasně si na ni vzpomínal. Nemyslel si, že o něm ví něco nebezpečného. Nemyslel si to. Nebyla samozřejmě tak krásná jako Halima, nicméně pořád byla víc než jen hezká. V obličeji se jí mihotaly stíny, takže téměř zapomněl, že je Aes Sedai.
„Teplá noc,“ prohodila s úsměvem a pokračovala dál stejně ledabyle. On se zatím tolik těšil z pohledu na ni, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, kam míří.
„To nemyslím,“ odmítl zdvořile, když ho pustila ke slovu. Tohle pocházelo z toho, když zapomněl, že Aes Sedai je Aes Sedai.
Ona se jenom usmála. „Bylo by z toho mnoho výhod a já bych se tě nesnažila držet u svých sukní. Mnoho výhod. Rozhodl ses pro nebezpečný život, nebo si nebezpečí vybralo tebe. Strážce by měl větší naději na přežití.“