„To vážně ne. Ale děkuju za nabídku."
„Promysli to, Mate. Nebo... Už se s tebou spojila amyrlin?"
„Ne.“ To by Egwain neudělala. Nebo ano? Nemohla to udělat, dokud nosil svůj medailonek, ale udělala by to, kdyby ho neměl? „Omluv mě, prosím.“ Lehce se jí poklonil a rychle odešel k místu, kde hezoučká modrooká mladá žena podupávala nohou do taktu. Měla sladké rtíky, správné pro líbání, a on se zatraceně chtěl bavit. „Spatřil jsem tvoje oči a nemohl jsem si pomoct, abych nepřišel. Zatančíš si se mnou?“
Příliš pozdě na jejím prstě spatřil prsten s Velikým hadem, poté se ty sladké rtíky otevřely a hlasem, který znal přespříliš dobře, pravila: „Jednou jsem se tě ptala, jestli tam budeš, až bude hořet dům, chlapče, ale zdá se, že tvým zvykem je skákat do ohně. Teď jdi pryč a najdi si někoho, kdo si s tebou bude chtít zatancovat.“
Siuan Sanche! Je přece utišená a mrtvá! Zlobně se na něj mračila s tváří nějaké mladé ženy, kterou ukradla, tak to je, a ještě nosí prsten Aes Sedai! Požádal o tanec Siuan Sanche!
Když ještě zíral, přitočila se k němu štíhlá a pružná mladá Domanka ve světle zelených šatech, natolik tenkých, že jimi ve světle hranice prosvítalo její tělo. Mrazivě se na Siuan podívala a ta její pohled se zájmem opětovala. Domanka ho málem násilím vtáhla mezi páry. Byla vysoká jako Aielka, tmavé oči měla ve skutečnosti o něco výš než on. „Mimochodem, jmenuji se Leana,“ prohodila a hlas měla jako medové pohlazení, „pro případ, že jsi mne nepoznal.“ Její tichý smích zněl také jako pohlazení.
Mat nadskočil a málem pokazil první otočku. Taky měla na ruce prsten. Pohyboval se bezmyšlenkovitě. Vysoká nevysoká, v jeho rukou byla jako pírko, plující labuť, to však rozhodně nestačilo, aby nepřemítal nad otázkou, která se mu v hlavě vynořila jako ohňostrůjcova rachejtle. Jak? Jak, pod Světlem? Na vrchol všeho, když tanec skončil, prohodila: „Jsi velmi dobrý tanečník,“ tím hladícím hlasem a potom ho velmi důkladně políbila. Mat byl tak zděšený, že se ani nepokoušel vymanit z jejího objetí. Ona si povzdechla a poplácala ho po tváři. „Velmi dobrý tanečník. Příště na to mysli jako na tanec a povedeš si lépe.“ A se smíchem odešla, znovu se pustila do tance s nějakým chlapíkem, kterého popadla mezi diváky.
Mat se rozhodl, že už má dost, že víc už muž za jednu noc neunese. Vrátil se do stáje a šel spát, sedlo měl místo polštáře. Zdály se mu vcelku příjemné sny, až na to, že ve všech se objevovaly Myrelle, Siuan, Leana a Halima. Když přišlo na sny, muž přirozeně neměl dost rozumu, aby si vylil vodu z boty.
Další den to musí být lepší, řekl si, zvlášť když za úsvitu našel na půdě Vanina, spícího na sedle. Talmanes pochopil a zdrží se tam, kde je. Viděli strážce, jak sledují přípravy Bandy, nepochybně dovolili, aby si jich všimli, ale žádný se k Bandě ani nepřiblížil. Méně příjemným překvapením bylo, když na dvoře za stájí našel Olverova šimla a Olvera samotného stočeného v pokrývkách v rohu.
„Potřebuješ někoho, kdo by ti hlídal záda,“ sdělil Matovi temně. „Jí se nedá věřit.“ Ani nemusel vyslovit Aviendžino jméno.
Olver si nechtěl hrát s dětmi ve vesnici, takže Mat musel vytrpět pohledy a úsměvy, poněvadž chlapec se za ním táhl po celém Salidaru a dělal, co uměl, když napodoboval plavný krok strážců a pořád se kolem sebe rozhlížel, jak hledal Aviendhu. Která pořád nebyla nikde v dohledu, stejně jako Elain a Nyneiva. A „amyrlin“ pořád neměla čas. Tom a Juilin měli taky „moc práce". Vaninovi se podařilo vyslechnout pár věcí, ale žádná Mata nepotěšila. Jestli Nyneiva skutečně Siuan a Leanu vyléčila, bude s ní ještě horší pořízení než obvykle. Vždycky si o sobě hodně myslela, a když teď dokázala něco tak neuvěřitelného, bude mít hlavu větší než meloun. To však byla ještě nejmírnější novinka. Nad Logainem a červenými adžah sebou Mat trhl. Tohle vypadalo na něco, co žádná Aes Sedai nikdy neodpustí. Jestli jejich vojsko vede Gareth Bryne, tak to není jen tlupa sedláků a pouličních povalečů s podporou několika strážců. A k tomu se přidaly zásoby potravin, které podle Vaninova svědectví balili a cpali do sudů, aby byly připravené na cestu, což znamenalo jistě potíže. Nejhorší potíže, jež si uměl Mat představit, snad kromě toho, že by zjistil, že proti němu u stolu sedí jeden ze Zaprodanců a do dveří se dere tucet trolloků. Přesto se však neustále chovaly jako hlupačky. Nicméně velmi nebezpečné hlupačky. Tom a to jeho „pomoz jim, aby to fungovalo". Jestli kejklíř někdy vyleze z úkrytu, třeba by Mat z některé jeho povídačky dokázal vytáhnout „jak".
Večer s ním Myrelle mluvila znovu o tom, že by se měl stát strážcem, a kolem očí se jí objevilo napětí, když jí sdělil, že její nabídka je pátá, kterou od slunce východu odmítá. Nebyl si jistý, zda mu uvěřila. Odkráčela se supěním, na Aes Sedai nevídaným. Byla to však pravda. Úplně první přišla, když se ještě pokoušel dojíst snídani, a právě od té Delany, pro kterou pracovala Halima. Byla to statná světlovlasá žena s vodnatýma modrýma očima, která se ho ke spojení téměř snažila dohnat zastrašováním. Tu noc se držel stranou od tanečníků, takže když šel spát, zněly mu v uších hudba a smích. Tentokrát mu zněly hořce.
Odpoledne druhého dne, který strávil v Salidaru, ho našla s povoláním dívka v bílých šatech, hezká, pihovatá, snažící se o ledovou důstojnost, jíž téměř dosáhla, a znělo takhle: „Okamžitě předstoupíš před amyrlinin stolec.“ A ani slůvko navíc. Mat jí pokynul, ať ho vede. Připadalo mu to správné a jí se to zřejmě líbilo.
Byly úplně všechny v té místnosti v Menší věži, Egwain, Nyneiva, Elain a Aviendha, ačkoliv se na ni musel pořádně podívat, aby v modrých šatech z jemného sukna s krajkovým límcem a manžetami Aielanku poznal. Aspoň že se ani Aviendha, ani Elain nesnažily navzájem uškrtit, ale obě měly kamenný výraz. Čímž se nijak nelišily od Egwain a Nyneivy. Všechny čtyři měly úplně nehybné tváře a upíraly oči na něj. Když mu Egwain odříkávala, jaké má možnosti, jak je viděla ona, sedíc za stolem s pruhovanou štólou kolem ramen, podařilo se mu udržet jazyk za zuby.
„Pokud si myslíš, že ani jedno nezvládneš,“ zakončila, „tak nezapomínej, že tě můžu nechat přivázat na koně a vrátit tý tvý Bandě. V Salidaru není místo pro flákače a ulejváky. To nedovolím. Ty, Mate, můžeš buď jet do Ebú Daru s Elain a Nyneivou, nebo zpátky, aby ses podíval, na koho uděláš dojem s těma svýma vlajkama a praporama.“
Takže, samozřejmě, neměl na vybranou. Když to říkal, žádná žena vůbec nezměnila výraz. Pokud něco, Nyneiva ještě víc ztuhla. A Egwain jen řekla: „Jsem ráda, že je to vyřízený, Mate. Teď musím vyřídit asi tisíc věcí. Pokusím se tě ještě přijmout, než odjedeš.“ Propustila ho jako pacholka od koní. Amyrlin nemá čas. Aspoň mu mohla hodit měďák.
Proto byl Mat třetího rána v Salidaru venku na mýtině mezi vesnicí a lesem. „Můžou zůstat tady, dokud se nevrátím,“ říkal Talmanesovi, ohlížeje se přes rameno k domům. Přijedou brzy, a on nechtěl, aby se něco z toho, co říkal, doneslo k Egwain. Ona by se pokusila do toho šťourat, jen kdyby mohla. „Aspoň doufám. Jestli se pohnou, jdi za nima, kamkoliv půjdou, ale ne moc blízko, ať je nevyděsíš. A jestli se tu objeví mladá žena jménem Egwain, tak se na nic neptej, prostě ji seber a jeď do Caemlynu, i kdybys měl do Garetha Brynea prosekat díru.“ Jistě, ony by se mohly rozhodnout jet do Caemlynu. Mat se však bál, že zamíří spíš do Tar Valonu. Do Tar Valonu a pod katovu sekeru. „A Nerima vem s sebou.“