Já jsem řekl tři! vyštěkl Rand vztekle na hlas mrtvého. Já! Rand al’Thor! Luis Therin se odmlčel, ale pak se zase ozvalo vzdálené mumlání.
Paní Harforová se nyní podívala z Randa na sedm žen v šátcích s třásněmi a očividně se rozhodla, že tohle není místo, kde by měla být. Aes Sedai se dostalo prvního pukrlete, Randovi druhého, a pak se vydala s dobře předstíraným klidem ven. Když však Aes Sedai vstoupily a vytvořily řadu, proklouzla za nimi přece jenom spěšněji.
Při každé ze tří návštěv přivedla Merana jiné Aes Sedai a Rand poznal všechny až na jedinou, od Faeldrin Harelly napravo, s tmavými vlasy spletenými do spousty copánků s blýskavými korálky, po rozložitou Valinde Nathenos nalevo se šátkem s bílými třásněmi a v bílých šatech. Všechny byly oděné v barvách svých adžah. Rand věděl, kdo musí být ta, již nepoznal. Ta měděná pleť označovala půvabnou krásku v tmavě bronzovém hedvábí jako Demiru Eriff, hnědou sestru, o níž Min hlásila, že leží v posteli. Nyní však stála uprostřed, o krok před ostatními, kdežto Merana byla mezi Faeldrin a obtloustlou Rafelou Cindal s kulatým obličejem, která dnes vypadala ještě vážněji, než když ji viděl před šesti dny s Meranou. Všechny se tvářily vážně.
Na chvíli se zarazily, klidně se na něj dívaly a Aielů kolem si nevšímaly, pak vypluly kupředu, nejdřív Demira, pak Seonid a Rafela, potom Merana a Masuri, takže vytvořily klín mířící přímo na Randa. Rand nepotřeboval cítit brnění, aby věděl, že uchopily saidar. S každým krokem vypadala každá žena o hodně vyšší než předtím.
Ony si myslí, že na mě udělají dojem, když spředou Mlžné zrcadlo? Nevěřícný smích Luise Therina přešel v šílené hihňání. Rand nepotřeboval jeho vysvětlení. Viděl kdysi Moirain dělat něco podobného. Asmodean to také nazýval Mlžným zrcadlem, a rovněž iluzí.
Melain si podrážděně upravila loktuši a hlasitě si odfrkla, ale Bael se náhle zatvářil, jako by, úplně sám, čelil útoku stovky bojovníků. Hodlal se jim postavit, nečekal však dobrý výsledek. Některé Děvy se rovněž vrtěly, dokud se na ně Nandera přes závoj nezamračila, čímž zarazila i tichounké přešlapování Aielů mezi sloupy.
Demira Eriff začala mluvit a bylo jasné, že i do toho je vpleteno usměrňování. Nekřičela, ale její hlas plnil velký sál a jako by přicházel odevšad. „Za těchto okolností bylo rozhodnuto, že mám promluvit za všechny. Dnes ti nehodláme ublížit, ale omezení, která jsme přijaly, aby ses cítil v bezpečí, musíme nyní odmítnout. Očividně ses nikdy nenaučil řádně ctít Aes Sedai. Musíš se to naučit teď. Odteď budeme přicházet a odcházet, jak se nám zlíbí, až na to, že pouze z naší volby tě budeme v budoucnu i nadále nejdříve informovat, kdy si s tebou budeme chtít promluvit. Své aielské pozorovatele kolem hostince musíš odvolat a nikdo nás nebude pozorovat ani sledovat. V budoucnu bude každá urážka Aes Sedai potrestána, ačkoliv ty, které musíme potrestat, jsou jako děti, a ty budeš zodpovědný za jejich bolest. Tak to musí být. Tak to bude. Věz, že my jsme Aes Sedai.“
Když se klín zastavil před trůnem, Rand si všiml, že se na něj Melain zamračeně dívá, nepochybně přemítala, udělalo-li to na něj dojem. Pokud by neměl tušení, co se děje, tak by to na něj dojem možná udělalo. Nebyl si však jistý, že stejně není ohromený. Sedm Aes Sedai bylo dvakrát vyšších než Loial, možná ještě víc, hlavy jim sahaly téměř do poloviny výšky ke klenutému stropu s okny z barevných skel. Demira na něj shlížela, chladná a nevzrušená, jako by zvažovala, že ho sebere jednou rukou, a vypadala dost velká, aby to dokázala.
Randovi se podařilo nedbale opřít v křesle. Stiskl rty, když si uvědomil, že to vyžadovalo námahu, byť ne velkou. Luis Therin šveholil a vřískal, ale v dálce, něco o tom, že nemá čekat, že má udeřit hned. Demira položila důraz na některá slova, jako by měl pochopit jejich význam. Jaké okolnosti měla na mysli? Předtím jeho omezení přijaly, tak proč náhle to porušení úcty? Proč se najednou rozhodly, že nepotřebují, aby se cítil v bezpečí, a klidně mu začaly vyhrožovat? „Vyslankyně Věže v Cairhienu přijaly stejná omezení jako vy a očividně je to neurazilo.“ No, neurazilo. „Místo marných výhrůžek nabízejí dary.“
„Ony nejsou my. Nejsou tady. My si tě kupovat nebudeme.“
Opovržení v Demiřině hlase jej popíchlo. Randa zabolela ruka, jak pevně svíral Dračí žezlo. Jeho hněv měl ozvěnu u Luise Therina. Rand si náhle uvědomil, že se ten muž znovu snaží dosáhnout na pravý zdroj.
Světlo tě spal! pomyslel si Rand. Chtěl je odstínit, ale promluvil Luis Therin a skoro zděšením funěl.
Nejsi dost silný. Dokonce i s angrialem možná nebudeš dost silný, abys jich udržel sedm. Ty hlupáku! Čekal jsi moc dlouho! Je to moc nebezpečné!
Odstínit někoho nevyžadovalo tolik síly. S angrialem si Rand byl jistý, že dokáže udělat sedm štítů, i když ony už držely saidar, jenže kdyby se jedné podařilo štít prolomit... Nebo víc než jedné. Chtěl na ně udělat dojem svou silou, ne jim poskytnout příležitost ho přemoci. Existoval ale jiný způsob. Spletl jistým způsobem ducha, oheň a zemi a udeřil, skoro jako by je chtěl odstínit.
Jejich Mlžné zrcadlo se roztříštilo. Náhle tu před ním stálo jenom sedm obyčejných žen s ohromenými výrazy. Šok se však okamžitě ztratil za aessedaiovským klidem.
„Slyšel jsi naše požadavky,“ řekla Demira normálním hlasem, ale stejně velitelským tónem, skoro jako by se vůbec nic nestalo. „Očekáváme, že je splníš.“
Rand proti své vůli vyvalil oči. Co musí udělat, aby jim dokázal, že se nenechá zastrašovat? Saidín v něm zuřil, vroucí vztek. Neodvažoval se ho propustit. Luis Therin teď šíleně vřískal a snažil se mu vydrápnout pravý zdroj ze sevření. Měl co dělat, aby se udržel. Pomalu vstal. Díky pódiu nad nimi čněl. Vzhlíželo k němu sedm nevzrušených aessedaiovských tváří. „Omezení platí,“ řekl tiše. „A ještě jedno přidávám. Odteď očekávám, že mi budete prokazovat úctu, kterou si od vás zasluhuji. Jsem Drak Znovuzrozený. Nyní smíte odejít. Audience skončila.“
Chviličku tam stály, ani nemrkly, jako by mu chtěly ukázat, že na jeho rozkaz se nepohne jediný střevíček. Pak se Demira otočila, aniž by aspoň trochu sklonila hlavu. Když procházela kolem, připojily se k ní Seonid a Rafela, a pak postupně ostatní, všechny hladce proplouvaly sálem, beze spěchu, a ven ze dveří.
Když zmizely v chodbě, Rand sestoupil z pódia.
„Car’a’carn je zvládl dobře,“ řekla Melain dost hlasitě, aby ji slyšeli i v protějším rohu. „Musejí se popadnout za krk a naučit se, co je to čest, i když pro to budou plakat.“ Baelovi se nedařilo úplně zakrýt znepokojení, že slyší někoho takhle mluvit o Aes Sedai.
„Možná že je to způsob, jak zvládnout i moudré, ne?“ zeptal se Rand a zmohl se na úsměv.
Melain ztišila hlas a důrazně si poposunula loktuši. „Nebuď úplný trouba, Rande al’Thore.“
Bael se zachechtal, ačkoliv jeho manželka se na něj zlobně zamračila. Aspoň se zasmál. Randa však ten nepatrný žert příliš nerozveselil, a nebylo to kvůli tlumící prázdnotě. Skoro si přál, aby byl nechal Min přijít. Bylo tu příliš mnoho spodních proudů, kterým nerozuměl, a bál se, že některých si dokonce ani nevšiml. O co jim doopravdy šlo?
Min zavřela malé dveře oblékárny, opřela se o panel s vyřezávaným lvem a velmi zhluboka se nadechla. Pro Perrina přišla Faile, a jakkoliv Loial namítal, že Rand chtěl, aby zůstala na nádvoří, složil se před prostou pravdou, že Rand nemá právo ji nutit zůstávat kdekoliv. Jistě, kdyby měl Loial ponětí, co má za lubem, mohl by ji chytit pod paži – samozřejmě docela jemně – sedět dál na nádvoří a předčítat.