Perrin se za ní rozběhl, dohonil ji a šel vedle ní v utrápeném mlčení. Muž mohl těžko vysvětlovat, co musel, když byli v doslechu cizí lidé. Faile se celou cestu do jejich komnat příjemně usmívala, ale ach, ten pichlavý, pichlavý, pichlavý pach v jeho nose.
„Nebylo to tak, jak to vypadalo,“ řekl, jakmile se za nimi zavřely dveře. „No, bylo – Berelain mě poplácala po tváři –“ Stále s úsměvem, ale temně se zamračila a mezi pichláky ostře zavál hněv. „– ale ona to prostě udělala. Já ji nepovzbuzoval, Faile. Prostě to udělala.“ Přál si, aby Faile něco řekla, ale ona jenom civěla. Měl dojem, že na něco čeká, ale na co? Dostal náhlé vnuknutí, a jako se to obvykle stávalo, když s ní mluvil, stáhlo se mu hrdlo. „Faile, mrzí mě to.“ Hněv byl jako břitva.
„Chápu,“ řekla stroze a odplula z místnosti.
Takže šlápl vedle oběma nohama, ačkoliv nechápal jak. Omluvil se, a dokonce ani neudělal nic, zač by se měl omlouvat.
Odpoledne vyslechl, jak se Bain a Chiad baví o tom, jestli mají Faile pomoci ho zmlátit. To tedy byl vrchol! Nedalo se poznat, jestli to navrhla Faile – byla dost divoká, ale takhle? – a přesto tušil, že ty dvě chtěly, aby je slyšel, což ho rozzlobilo. Jeho žena s nimi očividně probírala jejich soukromé záležitosti, věci, které měly zůstat mezi mužem a ženou, což ho rozhněvalo ještě víc. O jakých dalších soukromých věcech žvanila u čaje? Té noci, zatímco užasle přihlížel, si Faile přes horko oblékla silnou vlněnou noční košili. Když se ji, téměř nesměle, pokusil políbit na tvář, zamumlala, že měla těžký den, a obrátila se k němu zády. Byl z ní cítit vztek, dost ostrý, aby rozřízl ostří břitvy.
S tím pachem prostě nedokázal usnout, a čím déle tam ležel vedle ní a prohlížel si ve tmě strop, tím rozzlobenější byl. Proč tohle dělá? Copak nevidí, že miluje ji a jenom ji? Copak jí pořád dokola nedokazoval, že v životě nechce nic víc než ji navěky objímat? Byla snad jeho vina, že nějaká hloupá ženská má vrtochy a chce si zaflirtovat? Co měl dělat, kromě toho, že by ji přehnul přes koleno a naplácal jí, až by dostala rozum? Jenomže to už jednou udělal, když si myslela, že ho může praštit pěstičkou pokaždé, když chtěla na něco položit důraz. Z dlouhodobého hlediska mu to ublížilo víc než jí. Už pouhé pomyšlení na to, že se Faile něco stane, se mu nelíbilo. Chtěl s ní žít v míru. S ní a jenom s ní.
Což byl důvod, proč šestého dne jejich pobytu v Cairhienu ležel ještě vzhůru, když se v oknech ukazovalo první šeré světlo svítání. Pokud věděl, v Kameni Berelain flirtovala s tuctem mužů. Ať už si ho vybrala jako kořist z jakéhokoliv důvodu, bude-li se jí vyhýbat dost dlouho, rozhodne se pro jiného. A jakmile si Berelain vybere jinou oběť, Faile přijde k rozumu. Zdálo se to jednoduché. Takže jakmile si mohl obléknout nějaké šaty, odešel najít Loiala, posnídal s ním a potom ho doprovodil do Královské knihovny. A jakmile tam uviděl štíhlou Aes Sedai a Loial mu řekl, že tu je každý den – Loial byl v přítomnosti Aes Sedai nesmělý, ale nevadilo by mu, i kdyby jich kolem bylo padesát – Perrin vyčenichal Gaula a zeptal se ho, jestli by si nechtěl jít zalovit. V kopcích poblíž města už moc králíků nebo vysoké nezbylo, a těch pár trpělo suchem tolik jako lidé, přesto je Perrinův nos mohl k nemalému počtu z nich dovést, pokud by jim skutečně šlo jen o maso. Perrin dokonce ani jednou nevytáhl šíp, přesto trval na tom, že zůstanou venku, dokud se Gaul nezeptal, jestli snad hodlá ve světle dorůstajícího měsíce lovit netopýry. Perrin občas zapomínal, že ostatní lidé v noci nevidí tak dobře jako on. Příštího dne lovil taky až do tmy, a pak každý další den.
Potíž byla v tom, že se mu jednoduchý plán zřejmě vymykal z rukou. První noc, když se vrátil do Slunečního paláce s nenapjatým lukem na rameni, příjemně unavený celodenním chozením, jenom náhodný závan vzduchu k němu přinesl Berelainin pach dřív, než vstoupil do hlavního vstupního sálu paláce. Pokynem ruky umlčel aielské strážné, proklouzl ke dveřím pro sloužící, kde se musel dotlouci jakéhosi chlapíka s krhavýma očima, aby ho pustil dovnitř. Příští noci čekala Berelain na chodbě před jeho komnatami. Musel se skoro do půlnoci schovávat za rohem, než se vzdala. Každou noc někde čekala, jako by mohla předstírat náhodné setkání, když už bylo vzhůru jenom pár sloužících. Bylo to holé šílenství, proč se nevrhne na někoho jiného? A každé noci, když se konečně s holínkami v ruce vkradl do ložnice, Faile spala v té zatracené tlusté noční košili. Dávno před šestou nocí, co vůbec nespal, byl ochoten přiznat, že to zpackal, ačkoliv stále nechápal jak. Vypadalo to tak zatraceně jednoduše. Chtěl jenom jediné slůvko od Faile, jediný náznak, co by měl říci nebo udělat. A dostalo se mu jenom skřípání vlastních zubů ve tmě.
Desátého dne Rand dostal žádost o přijetí od Coiren – stejně zdvořile sestavenou, jako byly první tři. Nějakou dobu jenom seděl a zamyšleně mnul silný smetanově bílý pergamen mezi palcem a ukazováčkem. Nedalo se poznat, jak daleko Alanna doopravdy je, ale když si porovnal, jak silně ji cítil prvního dne a jak silně nyní, myslel si, že bude tak v polovině cesty do Cairhienu. Bylo-li tomu tak, Merana opravdu nezahálela. To bylo dobře, chtěl, aby byla znepokojená. Kajícná, alespoň trošku, to by také pomohlo, ale stejně dobře mohl chtít modré z nebe. Byla přece Aes Sedai. Do Cairhienu dorazí nejdřív za deset dní, pokud budou pokračovat stejným tempem, což by měly zvládnout. Dost času, aby se ještě dvakrát setkal s Coiren, takže obě skupiny přijme třikrát. Ať si to Merana přebere, až dorazí. Nebude mít vůbec žádné výhody proti Bílé věži a nemusela vědět, že by radši strčil ruku do zmijího hnízda, než by se přiblížil k Věži, zvlášť když amyrlin byla Elaida. Ještě deset dní, a sní klidně vlastní boty, jestli uplyne dalších deset, než bude Merana souhlasit, že ho Salidar podpoří, beze všech těch nesmyslů, jak ho povedou a budou mu ukazovat cestu. Pak bude moci konečně obrátit svou plnou pozornost na Sammaela.
Když se Rand posadil, aby Coiren napsal, že na druhý den odpoledne může do Slunečního paláce přivést dvě své sestry, Luis Therin začal slyšitelně brumlat. Ano. Sammael. Tentokrát ho zabiju. Demandreda a Sammaela a všechny ostatní. Ano, to udělám.
Rand si ho skoro nevšímal.
51
Únos
Rand nechal Sulin, aby mu při oblékání přidržela kabát, z toho prostého důvodu, že by jí ho jinak musel vyrvat z rukou. Jako obvykle se na něj snažila kus oděvu narvat bez ohledu na podrobnosti, jako třeba kde má v té chvíli ruce. Výsledkem byl taneček v jeho ložnici. Luis Therin se řehnil šíleným potěšením, právě dost nahlas, aby ho bylo slyšet. Sammael, och ano, ale nejdřív Demandred. Úplně nejdřív se zbavím jeho, pak Sammaela. Och ano. Kdyby ten muž měl ruce, byl by si je mnul radostí. Rand si ho nevšímal.
„Buď uctivý,“ mumlala tiše Sulin. „Těm Aes Sedai v Caemlynu jsi neprokazoval dost úcty a vidíš, co z toho vzešlo. Moudré... Slyšela jsem moudré říkat věci... Musíš být uctivý. Můj pane Draku,“ dodala, jako by ji to teprve napadlo.
Konečně se mu podařilo obléknout si kabátec. „Už přišla Min?"