Nyneiva si prohlížela Siuan a teď se jí rozbřesklo v hlavě. „Tys věděla všechno o tomhle... poselstvu, nebo co to je... že jo? Vy dvě máte pořád hlavy dohromady se Sheriam a jejím kroužkem.“ Sněmovna měla údajně mít veškerou autoritu až do volby amyrlin, ale Sheriam a hrstka dalších Aes Sedai, které první zorganizovaly příchody do Salidaru, si neustále udržovaly skutečnou kontrolu. „Kolik jich posílají, Siuan?“ Elain zalapala po dechu. Tohle ji očividně nenapadlo. Tím se jasně ukázalo, jak je rozčilená. Obvykle ona objevila náznaky, které Nyneivě unikly.
Siuan nic nepopřela. Od chvíle, co ji utišily, mohla lhát jako obchodník s vlnou, když se však rozhodla mluvit otevřeně, bylo to otevřené jako políček. „Devět. ‚Dost na uctění Draka Znovuzrozeného‘ – rybí hlavy! Poselstvo ke králi mívá zřídkakdy víc než tři členy! – ‚ale dost na to, aby se polekal.‘ Jestli se naučil dost, aby se polekal.“
„Radši doufej že ano,“ prohlásila Elain chladně. „Jestli ne, tak by devět mohlo být o osm víc, než je třeba.“
Třináctka bylo nebezpečné číslo. Rand byl silný, možná ten nejsilnější muž od Rozbití světa, ale třináct propojených Aes Sedai by ho dokázalo přemoci, odstínit ho od saidínu a zajmout ho. Třináct byl počet používaný při krocení muže, i když si Nyneiva začínala myslet, že je to spíš zvyk než požadavek. Aes Sedai dělaly spoustu věcí proto, že se to tak dělalo vždycky.
Siuanin úsměv nebyl zdaleka příjemný. „Velice ráda bych věděla, proč nikoho jiného nenapadlo tohle. Mysli, holka! Sheriam to ví a stejně tak sněmovna. Nejdřív se k němu dostane jenom jedna a potom jenom tolik, kolik snese. Ale bude vědět, že jich přišlo devět, a někdo mu určitě řekne, jaká je to pocta.“
„Chápu,“ řekla Elain tenkým hláskem. „Měla jsem vědět, že to někoho napadne. Mrzí mě to.“ To na ní byla další dobrá věc. Mohla být umíněná jako zjančená mula, jenže když se rozhodla, že se zmýlila, přiznala to tak hezky, jako kterákoliv vesničanka. To bylo na šlechtičnu velmi neobvyklé.
„Min půjde taky,“ řekla Leana. „Její... nadání by mohlo být pro Randa užitečné. Sestry to samozřejmě nevědí. Ona umí svá tajemství zachovat.“ Jako by tohle bylo to nejdůležitější.
„Chápu,“ pronesla Elain znovu, tentokrát hluše. Dala si spoustu práce, aby mluvila veseleji, ale uboze zklamala. „No, chápu, že máte spoustu práce s... s Marigan. Nechtěla jsem vás vyrušit. Prosím, nenechte se vyrušovat.“ Byla pryč dřív, než Nyneiva stačila otevřít ústa, a dveře se za ní s prásknutím zavřely.
Nyneiva se rozzlobeně otočila k Leaně. „Myslela jsem, že z vás dvou je hnusnější Siuan, ale tohle bylo odporný!“
Odpověděla Siuan. „Když dvě ženy milují stejného muže, znamená to potíže, a když je ten muž Rand al’Thor... Světlo ví, jak zdravý ještě je nebo na jakou cestu by ho mohly vyslat. Jestli je ale kvůli tomu nutné rvát si navzájem vlasy a drásat kůži, ať si to vyřídí hned.“
Bez přemýšlení Nyneiva popadla do ruky svůj cop, a když to zjistila, prudce si ho přehodila přes rameno. „Měla bych...“ Potíž byla v tom, že toho nemohla moc udělat, a stejně by to neznamenalo žádný rozdíl. „Budeme pokračovat od místa, kde jsme skončily, když nás přerušila Elain. Ale, Siuan... Jestli jí ještě někdy uděláš něco takovýho,“ nebo mně, pomyslela si, „tak budeš litovat – kam si myslíš, že jdeš?“ Siuan odsunula židli a vstala, ohlédla se a Leana ji napodobila.
„Máme práci,“ prohlásila Siuan stroze a vzápětí již mířila ke dveřím.
„Slíbily jste mi, že mi budete k dispozici, Siuan. Sheriam vám to nařídila.“ Ne že by si i Sheriam myslela, že to k něčemu bude, ale Nyneiva a Elain si vysloužily odměnu a jisté ohledy. Jako třeba že Marigan bude jejich komornou, aby měly víc času na svá studia.
Siuan se na ni ode dveří dost pobaveně podívala. „Třeba by sis jí mohla stěžovat. A vysvětlit, jak svůj výzkum provádíš? Chci čas s Marigan dnes večer. Mám nějaké další otázky.“
Když Siuan odešla, Leana smutně řekla: „Bylo by to hezké, Nyneivo, ale musíme dělat, co můžeme. Mohla bys zkusit Logaina.“ Pak byla taky pryč.
Nyneiva se zamračila. Studiem Logaina zjistila ještě méně než studiem těch dvou žen. Už si nebyla ani jistá, že by od něj mohla něco zjistit. Nicméně to poslední, co by chtěla udělat, bylo vyléčit zkroceného muže. V každém případě z něj byla nervózní. „Koušete jedna druhou jako krysy v zavřené krabici,“ poznamenala Marigan. „Podle důkazů nemáš moc velkou šanci. Třeba bys měla zvážit... jiné možnosti.“
„Drž ten hnusnej zobák!“ Nyneiva se na ni zlobně zamračila. „Drž ho, Světlo tě spal!“ Náramkem stále pronikal strach, ale také něco jiného, něco, co bylo skoro příliš chabé, aby se to dalo zachytit. Snad maličká jiskřička naděje. „Světlo tě spal,“ zamumlala.
Skutečné jméno té ženy nebylo Marigan, ale Moghedien. Jedna ze Zaprodanců, lapená díky vlastní přehnané pýše a držená v zajetí uprostřed Aes Sedai. Jenom pět žen na celém světě to vědělo a žádná z nich nebyla Aes Sedai, ale držet Moghedien v tajnosti byla holá nutnost. Za své zločiny by byla Zaprodankyně popravena tak jistě, jako že druhý den vyjde slunce. Siuan souhlasila. Na každou Aes Sedai, která by radila počkat, pokud by se taková vůbec našla, by jich deset požadovalo okamžitou popravu. Do neoznačeného hrobu by pak s ní šly všechny její znalosti z věku pověstí, kdy se s pomocí jediné síly prováděly věci, o nichž se dnes nikomu ani nesnilo. Nyneiva si nebyla jistá, jestli má věřit polovině toho, co jí ta žena o věku pověstí navykládala. Rozhodně ani polovinu z toho nechápala.
Vykutat z Moghedien nějaké informace nebylo zrovna snadné. Občas to bylo jako s léčením, Moghedien se nikdy příliš nezajímala o nic, co jí nemohlo prospět, pokud možno nějakou zkratkou. Ta žena těžko jenom tak odhalí pravdu, ale Nyneiva tušila, že než zapřísáhla svou duši Temnému, byla něco jako podvodnice. Občas s Elain prostě nevěděly, nač se ptát. Moghedien zřídkakdy přišla s něčím sama, to tedy bylo jisté. Přesto se toho dozvěděly hodně – a většinu získaných vědomostí předávaly Aes Sedai. Jako výsledky svých studií, samozřejmě. Získaly za to hodně uznání.
S Elain by si nechaly tuto informaci pro sebe, kdyby mohly, ale Birgitte to věděla od samého začátku a Siuan a Leaně to musely vyzradit. Siuan věděla tolik o okolnostech, které vedly k Moghedienině zajetí, aby se dožadovala úplného vysvětlení, a měla dostatečnou páku, aby ho získala. Nyneiva a Elain znaly některé z tajemství Siuan a Leany. Ony zřejmě znaly všechna tajemství Elain a Nyneivy, kromě pravdy o Birgitte. Byla to pěkně vachrlatá rovnováha, výhody byly na straně Siuan a Leany. Kromě toho kousíčky Moghedieniných přiznání se týkaly údajných plánů temných druhů a občas naznačila i něco z toho, co by mohli mít za lubem ostatní Zaprodanci. Jediný způsob, jak tyto informace předat dál, bylo zařídit, aby to vypadalo, že pocházejí od Siuaniných a Leaniných špehů. Nic o černém adžah – hluboko skrytém a tak dlouho popíraném – ačkoliv to zajímalo Siuan nejvíc. Temní druzi ji dost znechucovali, avšak pouhá představa Aes Sedai skládající přísahu Temnému stačila, aby se Siuanin hněv vytočil až k ledové zuřivosti. Moghedien tvrdila, že se bála přiblížit ke každé Aes Sedai, a to bylo docela uvěřitelné. Strach byl v té ženě neustále. Nebylo divu, že se skrývala ve stínech dost dlouho, aby si vysloužila přezdívku Pavoučice. Vcelku byla příliš cennou pokladnicí, aby ji bylo možné přepustit katu, nicméně většina Aes Sedai by to viděla opačně. Většina Aes Sedai by mohla odmítnout se jí jen dotknout nebo věřit čemukoliv, co řekne.