„Víš tolik, co já,“ odtušila Graendal bezstarostně a odmlčela se, aby se mohla napít vína. „Já si myslím, že je Luis Therin zabil. Ále, nemrač se na mě. Tak al’Thor, když na tom trváš.“ To pomyšlení jí zřejmě příliš nevadilo, ale ona by se s al’Thorem nikdy nedostala do otevřeného střetu. Tohle nebyl její způsob. Kdyby ji al’Thor objevil, prostě by všechno opustila a znovu se zařídila někde jinde – nebo by se mu vzdala, než by mohl zasadit ránu, a pak ho začala přesvědčovat, že je nenahraditelná. „Z Cairhienu dorazily zprávy, že Lanfear zemřela rukou Luise Therina ve stejný den, kdy zabil Rahvina.“
„Drby! Lanfear al’Thorovi od začátku pomáhala, jestliže chceš slyšet můj názor. Byl bych dostal jeho hlavu v Tearském Kameni, jenomže někdo poslal myrddraaly a trolloky, aby ho zachránili! Byla to Lanfear, jsem si tím jistý. Skončil jsem s ní. Až ji příště uvidím, zabiju ji! A proč by zabíjel Asmodeana? Já bych to udělal, kdybych ho našel, ale on přešel k al’Thorovi. Učí ho!“
„Vždycky máš nějakou omluvu pro svůj neúspěch,“ zašeptala do punče, opět příliš tiše, aby ji uslyšel bez saidínu. Hlasitěji dodala: „Vybírej si vlastní vysvětlení, jestli chceš. Můžeš mít dokonce i pravdu. Já jenom vím, že Luis Therin nás zřejmě jednoho po druhém vyřazuje ze hry.“
Sammaelovi se ruka třásla hněvem a málem vyšplíchl punč na koberec, než se vzpamatoval. Rand al’Thor nebyl ovšem Luis Therin. On sám velkého Luise Therina Telamona přežil, štědře rozděloval chválu za vítězství, která sám nemohl vybojovat, a očekával, že to ostatní spolknou. Litoval jedině toho, že ten muž za sebou nezanechal hrob, na který by mohl plivnout.
Graendal do útržku hudby zdola zamávala prsty plnými prstenů a nepřítomně, jako by se skutečně soustředila na hudbu, pronesla: „Tolik z nás zemřelo při střetu s ním. Aginor a Balthamel. Izmael, Be’lal a Rahvin. A Lanfear a Asmodean, ať už si věříš čemukoliv. Možná Moghedien. Mohla by se plížit ve stínech a čekat, až padneme my ostatní – je na to dost hloupá. Já doufám, že máš někde připravené místo, kam utečeš. Zřejmě není pochyb, že příště půjde po tobě. Brzy, řekla bych. Já tu žádnému vojsku čelit nebudu, ale Luis Therin sbírá jedno docela velké, aby ho proti tobě vrhl. Cena, kterou zaplatíš, když se musíš nechat vidět, jak vládneš mocí, když už jí vládneš.“
Sammael měl únikové cesty připravené, čistě pro případ – bylo to jenom předvídavé – ale když v jejím hlase uslyšel jistotu, že je bude potřebovat, rozzuřil se. „A když zničím al’Thora pak, tak neporuším žádný z rozkazů Velikého pána.“ Nechápal je, ale chápat Velikého pána nebylo nutné, jen ho poslouchat. „Tedy ty, cos mi sdělila. Jestli sis něco nechala pro sebe...“
Graendal ztvrdly oči do modrého ledu. Mohla se vyhýbat střetům, ale hrozby neměla ráda. Vzápětí už zase byla samý přihlouplý úsměv. Byla proměnlivá jako počasí v M’jinn. „Co mi pověděl Demandred, že mu pravil Veliký pán, to jsem ti řekla vše, Sammaeli. Každé slovo. Pochybuji, že by se opovážil lhát jménem Velikého pána.“
„Řeklas mi ale jenom málo z toho, co má v plánu,“ poznamenal Sammael docela mírně, „on, Semirhage nebo Mesaana. Vlastně téměř nic.“
„Řekla jsem ti, co vím.“ Podrážděně si povzdechla. Možná říkala pravdu. Zřejmě litovala, že to sama neví. Možná. U ní bylo možné, že všechno jen hraje. „A zbytek... Vzpomeň si, Sammaeli. Kdysi jsme kuli pikle jeden proti druhému skoro stejně, jako jsme bojovali proti Luisi Therinovi, a přesto jsme vyhrávali, než nás pochytal a strčil do Shayol Ghulu.“ Otřásla se a na chvíli vypadala její tvář strhaně. Sammael na ten den taky nechtěl vzpomínat, ani na to, co přišlo potom – bezesný spánek, zatímco se svět měnil k nepoznání a všechno, co vytvořil, zmizelo. „Teď jsme se probudili do světa, kde bychom měli stát tak vysoko nad obyčejnými smrtelníky, jako kdybychom byli jiný druh – a umíráme. Jen na okamžik zapomeň, kdo se stane Nae’blisem. Al’Thor – jestli už mu tak musíš říkat – al’Thor byl, když jsme se probudili, bezmocný jako batole.“
„Izmaelovi tak nepřipadal,“ pronesl – ovšem, Izmael už byl v té chvíli šílený – ona však pokračovala, jako by nepromluvil.
„Chováme se, jako kdyby tohle byl svět, který jsme znali, když vlastně nevíme nic. Umíráme jeden po druhém a al’Thor sílí. Přidávají se k němu státy i lidé. A my umíráme. Nesmrtelnost je moje. Já nechci zemřít.“
„Jestli tě děsí, tak ho zabij.“ Ještě než ta slova vyslovil, už si přál, aby je mohl raději spolknout.
Graendal nevěřícně a opovržlivě zkřivila tvář. „Já sloužím Velikému pánu a poslouchám, Sammaeli.“
„Já taky. Stejně jako každý.“
„Je dobře, že ses uráčil pokleknout před naším pánem.“ Hlas měla stejně mrazivý jako úsměv a jemu potemněla tvář. „Já jenom říkám, že Luis Therin je teď stejně nebezpečný, jako byl za našich časů. Vyděšená? Ano, jsem vyděšená. Já chci žít věčně, ne aby mě potkal Rahvinův osud!“
„Tsag!“ Při té nadávce aspoň zamrkala a opravdu se na něj podívala. „Al’Thor – al’Thor, Graendal! Nevědomý kluk, i když se Asmodeanovi možná podařilo naučit ho pár věcem! Nevzdělaný klacek, co nejspíš pořád věří, že devět desetin toho, co ty a já bereme za samozřejmost, je nemožné! Al’Thor donutil několik urozených pánů, aby se mu klaněli, a myslí si, že dobyl stát. Nemá vůli sevřít pěst a skutečně ho dobýt. Jenom Aielové – Bajad drovja! Kdo by si pomyslel, že se takhle změní?" – musel se sebrat, nikdy takhle neklel, byla to slabost – „Jenom oni za ním skutečně jdou, a to ještě ne všichni. Visí na vlásku a padne, tak nebo tak.“
„Opravdu? A co jestli je...?“ Zarazila se a zvedla číši tak rychle, že jí punč vyšplíchl na zápěstí. Pila, až byla číše skoro prázdná. Půvabná služebná přiběhla s karafou z křišťálového skla. Graendal natáhla číši, aby jí dolila, a bez dechu pokračovala: „Kolik z nás zemře, než to skončí? Musíme držet při sobě jako ještě nikdy předtím.“
Tohle ale původně říci nechtěla. Nevšímal si toho, jak ho znovu zamrazilo v zádech. Al’Thor nebude vyvoleným Nae’blisem. Nebude! Takže Graendal chtěla, aby stáli při sobě, co? „Tak se se mnou propoj. Nám dvěma v propojení se al’Thor nedokáže postavit. Ať je to začátek našeho nového spojenectví.“ Jizva se mu napjala, když se usmál nad tím, jak jí náhle ztuhl výraz. – Propojení muselo vzejít od ní, ale kdyby byli propojení jenom oni dva, musela by mu předat kontrolu a věřit mu, kdy se rozhodne propojení ukončit. „Aha. Zdá se, že budeme pokračovat jako dosud.“ O tom vlastně nikdy nebylo pochyb. Důvěřovat neuměl ani jeden z nich. „Co mi ještě chceš říct?“ Tohle byl důvod, proč sem přišel, ne aby poslouchal, jak žvaní o Randu al’Thorovi. S al’Thorem se to vyřídí. Přímo nebo nepřímo.
Graendal na něj hleděla a sbírala se, oči se jí nepřátelsky třpytily. Nakonec řekla: „Moc toho není.“ Nezapomene, že viděl, jak se přestala ovládat. Do hlasu jí však hněv nepronikl. Mluvila příliš lhostejně, skoro nedbale. „Semirhage nepřišla na poslední schůzku. Nevím proč a nemyslím, že by to věděla Mesaana nebo Demandred. Mesaana byla obzvlášť rozčilená, i když se to snažila zakrýt. Myslí si, že brzy budeme mít Luise Therina v rukou, ale to ona vykládá pokaždé. Byla si jistá, že ho Be’lal zabije nebo chytí v Tearu. Na tu past byla hrozně pyšná. Demandred tě varuje, abys byl opatrný.“