„...opovrhnou naší volbou, Carlinyo,“ říkala Sheriam s ohnivými vlasy, „ale ony opovrhnou každou, kterou vybereme. Stejně dobře se můžeme držet svého rozhodnutí. Nepotřebuješ, abych ti znovu vypočítávala všechny důvody.“
Morvrin, rozložitá hnědá sestra s prošedivělými vlasy, si odfrkla. „Po vší té práci se sněmovnou teď budeme mít potíže změnit jejich názor.“
„Dokud se tomu nevysměje nějaký vladař, proč by nám na tom mělo záležet?“ vybuchla Myrelle rozohněně. Nejmladší ze šesti, nebyla Aes Sedai příliš dlouho, a nyní mluvila rozhodně podrážděně.
„Který vladař by se opovážil?“ zeptala se Anaiya, docela jako když se žena ptá, které dítě by se opovážilo zašlapat jí blátem koberce. „V každém případě žádný král ani královna neví dost o tom, co se děje mezi Aes Sedai, aby to pochopil. Nás musejí zajímat jedině názory sester, ne jejich.“
„Co mně dělá starosti,“ odtušila chladně Carlinya, „je, že jestli se dá snadno vést námi, nechá se vést kýmkoliv.“ Bledá bílá s téměř černýma očima byla vždycky chladná, někteří by řekli skoro ledová.
Ať už probíraly cokoliv, nechtěly to rozebírat před Elain a ostatními. Ještě než k nim došly, odmlčely se.
Siuan a Leana na nově příchozí zareagovaly tak, že se k sobě prudce otočily zády, jako by příchod Aes Sedai přerušil jejich hádku. Elain si zas rychle překontrolovala šaty. Byly správně bílé s lemem. Nevěděla, jak to dělá, že se tu objeví rovnou ve vhodných šatech. Byla by se vsadila, že Nyneiva musí ty svoje změnit poté, co se sem dostane. Ale ona byla Nyneiva zase mnohem neohroženější, neboť musela zápolit s omezeními, která si sama ustanovila. Jak se jí vůbec podaří vládnout Andoru? Pokud je máti mrtvá. Pokud.
Sheriam – se sklony k tloustnutí a vysedlými lícními kostmi –upřela šikmé zelené oči na Siuan a Leanu. Na chvíli se jí na ramenou objevil šátek s modrými třásněmi. „Jestli se vy dvě nenaučíte spolu vycházet, tak přísahám, že vás pošlu k Tianě.“ Znělo to jako něco, co říkala často a už to ani nemyslí vážně.
„Pracovaly jste spolu dost dlouho,“ řekla Beonin svým těžkým tarabonským přízvukem. Hezká šedá s medovými vlasy spletenými do spousty copánků, měla šedomodré oči, které neustále vypadaly překvapeně. Beonin však nic nepřekvapilo. Neuvěřila by, že ráno vyjde slunce, dokud by ho neuviděla na vlastní oči, nicméně kdyby jednou ráno skutečně nevyšlo, Elain pochybovala, že by Beonin hnula brvou. Jenom by to potvrdilo, že měla pravdu, když požadovala důkaz. „Můžete a musíte znovu spolupracovat.“
Beonin mluvila, jako by to říkala tak často, že už na to ani nemyslí. Všechny Aes Sedai si už na Siuan a Leanu dávno přivykly. Začaly s nimi zacházet, jako by to byly dvě holky, které nedokážou přestat s hašteřením. Aes Sedai měly sklon pohlížet na každého, kdo Aes Sedai nebyl, jako na dítě. Dokonce i na tyhle dvě, které kdysi byly sestrami.
„Buď je za Tianou pošli, nebo to nedělej,“ vyštěkla Myrelle, „ale nemluv o tom.“ Elain si nemyslela, že snědá kráska se hněvá na Siuan nebo Leanu. Zřejmě se nezlobila na nikoho nebo na nic konkrétního. Měla vznětlivou povahu, dokonce i na zelenou. Její zlatožluté hedvábné šaty získaly vysoký límec, ale s prostřihem, v němž jí byla vidět ňadra. Měla také zvláštní náhrdelník, jako široký stříbrný obojek se třemi malými dýkami, jejichž hroty spočívaly v důlky mezi jejími prsy. Čtvrtá dýka se objevila a zmizela tak rychle, že to mohla být jen Elainina představa. Prohlédla si Nyneivu od hlavy k patě, jako by hledala nějakou vadu. „Tak jdeme do Věže, nebo ne? Jestli to máme udělat, tak bychom mohly vykonat něco užitečného, když už jsme v tom.“
Elain už pochopila, proč se Myrelle zlobí teď. Když s Nyneivou přišly do Salidaru, setkávaly se s Egwain v Tel’aran’rhiodu každých sedm dní, aby se s ní podělily o to, co zjistily. Což však nebylo vždycky snadné, poněvadž Egwain pokaždé doprovázela přinejmenším jedna z Aielanek chodících ve snu, u nichž studovala. Setkání bez moudrých bylo vždycky obtížné. V každém případě to všechno skončilo, když dorazily do Salidaru. Těch šest Aes Sedai ze Sheriaminy rady převzalo velení nad schůzkami, když měly jen tři původní ter’angrialy a o Tel’aran’rhiodu věděly jen o málo víc, než jak se do něj dostat. Právě v té době se Egwain zranila, takže Aes Sedai skončily tváří v tvář moudrým, dvě skupiny pyšných, umíněných žen, kdy jedny podezíraly druhé, a ani jedna skupinka nehodlala ustoupit byť o coul či o maličko sklonit hlavu.
Jistě, Elain nevěděla, co se na těch schůzkách odehrává, avšak z vlastní zkušenosti a z útržků, které tu a tam Sheriam a ostatní utrousily, si to dokázala domyslet.
Aes Sedai byly přesvědčené, že se dokážou naučit cokoliv, jakmile jednou zjistily, že tu je něco k učení, obvykle vyžadovaly úctu hodnou královen a vždy očekávaly, že jim bude sděleno, co chtějí vědět, bez otálení a bez vytáček. Očividně se dožadovaly odpovědí na všechno, od toho, co plánuje Rand, přes to, kdy bude Egwain dost zdravá, aby se mohla vrátit do světa snů, po to, jestli je možné špehovat v Tel’aran’rhiodu sny jiných lidí, nebo zda je možné vstoupit do světa snů tělesně nebo sem někoho přivést ve snu proti jeho vůli. Dokonce se nejednou tázaly, jestli je možné ovlivnit skutečný svět tím, co se odehraje ve snu, což sice bylo naprosto nemožné, ale ony o tom očividně pochybovaly. Morvrin si o Tel’aran’rhiodu něco přečetla, dost na to, aby přišla se spoustou otázek, ačkoliv Elain měla podezření, že svůj díl jí dodala Siuan. Napadlo ji, že se Siuan snaží zařídit to tak, aby se na schůzky dostala i ona, ale Aes Sedai si zřejmě myslely, že je to příliš velký ústupek, takže jí dovolily jen používat prsten, aby jí pomohl v její práci se špehy. A právě vměšování Aes Sedai do téhle práce ji rozčilovalo.
Co se Aielanek týkalo... Moudré – přinejmenším ty, které chodily ve snu, jak Elain věděla z vlastní zkušenosti – nejenže věděly skoro všechno, co se o světě snů vědět dalo, ale dívaly se na něj téměř jako na své soukromé hájemství. Nelíbilo se jim, pokud sem někdo lezl a neznal příslušné zákony, navíc se drsně vypořádaly se vším, co považovaly za hloupost. Kromě toho to byla banda, která neprozradila ani ň, zvlášť věrné byly zřejmě Randovi a nehodlaly prozradit víc než to, že je naživu, nebo že se Egwain vrátí do Tel’aran’rhiodu, jakmile bude v pořádku, a ještě méně ochotné byly odpovídat na otázky, které považovaly za nevhodné. To poslední mohlo znamenat, že podle nich tazatel ještě neví dost, aby si zasloužil odpověď, nebo že otázka nebo odpověď nebo obojí nějak narušuje jejich podivnou filozofii cti a povinnosti. Elain ale věděla v podstatě pouze to, že ji’e’toh existuje a že stojí za vskutku podivným a velmi urážlivým chováním.
V celku to byl recept na katastrofu, a Elain považovala za velmi pravděpodobné, že tento lék je nově podáván každých sedm dní, aspoň z pohledu Aes Sedai.
Sheriam a ostatních pět zpočátku vyžadovaly lekce každý den, ale došlo k tomu pouze dvakrát. Noc před schůzkou s moudrými, jako by si chtěly naposledy před soubojem vyladit své schopnosti. A noc poté, kdy byly obvykle uzavřené, jako by chtěly zjistit, co se zvrtlo a jak tomu čelit. Myrelle nejspíš už teď pěnila kvůli očekávané pohromě zítřejší noci. K něčemu takovému určitě dojde.
Morvrin se obrátila k Myrelle a otevřela ústa, ale náhle se mezi nimi objevila další žena. Elain chvíli trvalo, než v té bezvěké tváři poznala Geru, jednu z kuchařek. Měla na ramenou šátek se zelenými třásněmi s plamenem Tar Valonu na zádech a nevážila víc než polovinu toho, co ve skutečnosti. Gera varovně zahrozila prstem na Aes Sedai – a byla pryč.