Nad krbem visel obraz v novém stylu, na napjatém plátně. Byli na něm vyobrazeni dva muži, bojující mezi mraky a vrhající blesky. Jeden měl ohnivou tvář a ten druhý byl Rand. Elain byla ve Falme, věděla, že obraz se od pravdy až tolik neodchyluje. Přes Randovu tvář se táhla trhlina, jako kdyby po obraze kdosi hodil cosi těžkého, která však byla vyspravena tak, že téměř nebyla vidět. Elaida očividně chtěla, aby jí něco stále připomínalo Draka Znovuzrozeného, a stejně jasně nebyla zrovna nejšťastnější, že se na obraz musí dívat.
„Jestli mě omluvíte,“ řekla Leana dřív, než všechny Aes Sedai stačily spokojeně kývnout, „musím zjistit, jestli moji lidé dostali moje zprávy.“ Každé adžah kromě bílého mělo po státech rozhozenou síť špehů a zvědů, a stejně tak mnoho Aes Sedai mělo soukromé špehy, ale Leana byla výjimečná, možná jedinečná, v tom, že jako kronikářka vytvořila síť i v samotném Tar Valonu. Ještě nedomluvila, a už byla pryč.
„Neměla by se tu potulovat sama,“ zavrčela rozčileně Sheriam. „Nyneivo, jdi za ní. Zůstaň s ní.“
Nyneiva se zatahala za cop. „Nemyslím –"
„To neděláš dost často,“ uťala ji Myrelle. „Pro jednou udělej, co se ti řekne, kdy se ti to řekne, přijatá.“
Nyneiva si vyměnila znechucený pohled s Elain, kývla, viditelně potlačila vzdech a zmizela. Elain s ní příliš nesoucítila. Kdyby se Nyneiva ještě v Salidaru ovládla, snad by se jí podařilo jim vysvětlit, že Leana může být kdekoliv ve městě, takže je téměř zhola nemožné ji najít, a že se po Tel’aran’rhiodu potuluje sama už celé týdny.
„Teď se podíváme, co se tu dá zjistit,“ řekla Morvrin, ale než se některá stačila pohnout, seděla za psacím stolem Elaida a zlobně se mračila.
Žena s docela vážnou, nepoddajnou tváří, spíš hezká než krásná, s tmavými vlasy a očima, Elaida na sobě měla krvavě červené šaty s pruhovanou štólou amyrlin na ramenou. „Jak jsem věštila,“ začala odříkávat, „Bílá věž bude sjednocena pode mnou. Jen pode mnou!“ Drsně ukázala na podlahu. „Klekněte a žádejte o odpuštění svých hříchů!“ S tím byla pryč.
Elain si dlouze vydechla a s povděkem si uvědomila, že to neudělala sama.
„Věštila?“ Beonin zamyšleně nakrčila čelo. Nemluvila ustaraně, ale měla by. Elaida měla věštecký dar, byť nefungoval řádně. Když se ženy zmocnilo věštění a ona věděla, že se něco stane, tak se to určitě stalo.
„Sen,“ řekla Elain a překvapilo ji, jak pevný má hlas. „Spí a něco se jí zdá. Není divu, jestli se ve snech všechno děje podle ní.“ Prosím, Světlo, ať je to jenom tohle.
„Všimly jste si té štóly?“ Amyrlinina štóla měla mít jeden pruh za každé adžah.
„Sen,“ prohlásila hluše Sheriam. Nemluvila bojácně, ale znovu měla na ramenou šátek s modrými třásněmi a pevně si ho tiskla k tělu. Stejně tak Anaiya.
„Ať je to sen nebo ne,“ podotkla mírně Morvrin, „měly bychom raději udělat to, pro co jsme sem přišly.“ Morvrin hned tak něco nevyděsilo.
Náhlý záchvat činorodosti, který následoval po slovech hnědé sestry, jasně ukázal, jak předtím všechny znehybněly. Ona, Carlinya a Anaiya rychle proklouzly do předpokoje, kde bude stůl kronikářky. Tou nyní pod Elaidou byla Alviarin Freidhen. Kupodivu byla bílá, ačkoliv kronikářka vždy pocházela z amyrlinina vlastního adžah.
Siuan se za nimi rozdurděně dívala. Tvrdila, že z Alviarininých papírů se často dá zjistit víc než z Elaidiných, protože Alviarin občas zřejmě věděla víc než žena, jíž údajně sloužila, a Siuan dvakrát našla důkazy, že Alviarin zrušila Elaidiny rozkazy, očividně bez jakýchkoliv následků. Ne že by Elain nebo Nyneivě prozradila, co to bylo za rozkazy. Siuan se s nimi v žádném případě nedělila o všechno.
Sheriam, Beonin a Myrelle obstoupily Elaidin stůl, pak otevřely jednu lakovanou skříňku a začaly se probírat papíry uvnitř. Elaida tam uchovávala novou korespondenci a hlášení. Kazeta, na níž bojovali zlatí jestřábi mezi bílými mraky na modré obloze, se z ničeho nic zavřela pokaždé, když některá z žen pustila víko, dokudsi nevzpomněly, že ho mají držet otevřené, a samy papíry se měnily i během čtení. Papír byl skutečně velmi pomíjivý. Za rozzlobeného usykávání a podrážděného vzdychání Aes Sedai vytrvaly.
„Tady je hlášení od Danelle,“ ozvala se Myrelle a velice spěšně přelétla stránku. Siuan se k nim pokusila připojit – Danelle, mladá hnědá, patřila ke klice, která ji svrhla – ale Beonin se na ni hodně ostře zamračila, což ji zahnalo zpátky do rohu, kde si pro sebe vrčela. Beonin se začala věnovat kazetě a jejím dokumentům dřív, než Siuan stačila udělat tři kroky. Ostatní ženy si toho ani nevšimly. Myrelle rovnou mluvila dál. „Píše, že Mattin Stepaneos ochotně přijímá, Roedran se pořád snaží zavděčit všem, kdežto Alliandra a Tylin chtějí víc času na zvážení odpovědí. Je tu poznámka Elaidinou rukou. ‚Zmáčkni je!'“ Mlaskla jazykem, jak se jí hlášení v ruce rozpustilo. „Nestálo tam, kvůli čemu, ale aby do toho byli zapletení tihle čtyři, jsou jen dvě možnosti.“ Mattin Stepaneos byl králem Illianu a Roedran králem Murandy, zatímco Alliandra byla královnou Ghealdanu a Tylin Altary. Předmětem tedy musel být Rand či Aes Sedai stojící proti Elaidě.
„Aspoň víme, že naši vyslanci pořád mají stejně velkou šanci jako Elaidini,“ poznamenala Sheriam. Ovšem, Salidar neposlal nikoho k Mattinu Stepaneosovi. V Illianu vládl skutečnou mocí urozený pán Brend z rady devíti, Sammael. Elain by dala hodně, aby věděla, co Elaida nabídla, že ji byl Sammael ochoten podpořit, nebo aspoň proč Mattin Stepaneos říká, že ji podpoří. Byla si jistá, že tři Aes Sedai by daly stejně tolik, ale ony jenom dál vytahovaly dokumenty z lakované skříňky.
„Ten zatykač na Moirain pořád ještě platí,“ ozvala se Beonin potřásajíc hlavou nad listem, který se jí v ruce náhle změnil v tlustý svazek. „Ještě neví, že je Moirain mrtvá.“ Zamračila se na stránky a nechala je spadnout. Rozletěly se jako listí, a než dopadly na stůl, rozpustily se ve vzduchu. „Elaida si taky pořád ještě chce postavit palác."
„To zase ona ano,“ ucedila Sheriam suše. Trhla poněkud rukou, když zvedla něco, co vypadalo jako krátká zprávička. „Shemerin utekla. Přijatá Shemerin.“
Všechny tři se ohlédly po Elain, než se vrátily zpátky ke kazetě, kterou musely znovu otevřít. Žádná z nich k tomu, co Sheriam řekla, nic nedodala.
Elain málem skřípala zuby. Ona a Nyneiva jim prozradily, že Elaida degradovala Shemerin, žlutou sestru, na přijatou, ale tyhle ženské jim samozřejmě nevěřily. Aes Sedai je možné přinutit k pokání, je možné ji vyhnat, ale není možné ji degradovat, tedy pokud ji neutiší. Jenže to vypadalo, že Elaida udělala přesně tohle, ať už zákony Věže říkaly cokoliv. Možná přepisovala zákony Věže.
Tyhle ženy nevěřily spoustě věcí, které jim s Nyneivou řekly. Takové mladé ženské, přijaté, nemohly znát svět tak dobře, aby věděly, co je možné a co ne. Všechny mladé ženy byly podle jejich názoru moc důvěřivé, snadno naletěly. Docela dobře mohly vidět a uvěřit v něco, co tam vůbec nebylo. Musela se ovládnout, aby si nedupla. Přijatá přijímala, co se Aes Sedai uráčilo jí předat, a nežádala to, co se Aes Sedai rozhodly nechat si pro sebe. Například omluvy. Dál se tvářila vyrovnaně, i když v duchu soptila.