„Děláš pokroky, Elain,“ řekla Anaiya. Žena s drsně upřímnou tváří byla vždycky klidná. Mateřská bylo slovo, které ji nejlépe vystihovalo, a obvykle uklidňující, i když rysy Aes Sedai znemožňovaly určit přesněji její stáří. Byla také jednou z úzkého kroužku kolem Sheriam, jenž měl v Salidaru jistou moc. „Větší než kterákoliv z nás očekávala, vážně, a my jsme očekávaly hodně. První od Rozbití světa, která dokáže vyrobit ter’angrial. To je pozoruhodné, dítě, a já chci, abys to věděla. Můžeš na sebe být pyšná.“
Elain civěla do země před svýma nohama. Davem se se smíchem honili dva chlapci, kteří jí sahali tak do pasu. Přála si, aby poblíž nebyl nikdo, kdo by to mohl slyšet. Ne že by jim některý z kolemjdoucích věnoval druhý pohled. Když bylo ve vesnici tolik Aes Sedai, dokonce ani novicky nedělaly pukrlata, pokud je Aes Sedai přímo neoslovily, a všichni měli pochůzky, které bylo třeba vyřídit již včera.
Elain vůbec nebyla pyšná. Ne, když všechny jejich „objevy“ pocházely od Moghedien. A že jich bylo hodně, počínaje „převrácením", kdy tkanivo mohla vidět pouze žena, která je setkala, i když neprozradily všechno. Jak skrýt schopnost usměrňovat byla jedna z těch věcí. Jinak by byla Moghedien odhalena v několika málo hodinách – každá Aes Sedai dokázala u jiné ženy na dva tři kroky vycítit, jestli může usměrňovat nebo ne – a kdyby zjistily, jak dělat tohle, mohly by přijít na to, jak ochranou proniknout. A rovněž jak se zamaskovat. Převrácené tkanivo způsobilo, že „Marigan“ v ničem nepřipomínala Moghedien.
Něco z toho, co ta žena věděla, bylo navíc prostě příliš odpudivé. Psychický nátlak, například, ohýbající lidskou vůli, způsob, jak člověku vložit do mysli příkazy tak, aby si na ně příjemce vůbec nevzpomněl, i když je plní. A horší věci. Příliš odpudivé a možná i příliš nebezpečné, aby se daly někomu svěřit. Nyneiva říkala, že se je musejí naučit, aby se mohly taky naučit, jak jim vzdorovat, ale Elain nechtěla. Měly už tak příliš mnoho tajemství, navykládaly až příliš mnoho lží přátelům i lidem, kteří byli na jejich straně, až si skoro přála, aby mohla složit tři přísahy na holi přísah bez toho, aby musela čekat, až bude pozvednuta mezi Aes Sedai. Jedna z nich vás zavazovala, že jste nesměly pronést jediné slovo, které by nebylo pravdivé, zavazovala vás tak jistě, jako by se přísaha stala součástí vašeho těla.
„S tím ter’angrialem jsem si nevedla tak dobře, jak bych mohla, Anaiyo Sedai.“ To, aspoň byla jen a jenom její práce. Prvním byl stříbrný náramek a obojek – což, jak nebylo ani nutné říkat, dobře skrývala – byly to však upravené kopie jednoho odporného vynálezu, a’damu, který tu nechali Seanchané, když byl jejich vpád ve Falme odražen a oni zahnáni zpět na moře. Prostý zelený kotouč, který umožňoval ženě, jež jinak nebyla dost silná, zvládnout trik s neviditelností – a to zvládla bez pomoci jen málokterá – byl její nápad od samého počátku. Neměla žádný angrial ani sa’angrial, které by si mohla prostudovat, takže je zatím vyrobit nedokázala, a dokonce i když s úspěchem zkopírovala to seanchanské zařízení, výroba ter’angrialu nebyla zdaleka tak jednoduchá, jak si myslela. Ter’angrialy využívaly jedinou sílu, místo aby ji zesilovaly, využívaly ji k jednomu určitému účelu. Některé mohli dokonce používat i lidé, kteří neuměli usměrňovat, dokonce i muži. Měly by být jednodušší. Možná byly, svou činností, ale ne jednodušší na výrobu.
Její skromná poznámka spustila u Janyi hotovou záplavu slov. „Nesmysl, dítě. Naprostý nesmysl. Nepochybuji o tom, že jakmile se vrátíme do Věže a budeme tě moct správně vyzkoušet a vložit ti do ruky hůl přísah, budeš pozvednuta k šátku stejně jako k prstenu. Nepochybně. Opravdu splňuješ všechny přísliby, které v tobě viděly. A víc. Nikdo by nemohl čekat –“ Anaiya se znovu dotkla její ruky. Zřejmě to bylo stanovené znamení, protože Janya opět umlkla a zamrkala.
„Není třeba tomu dítěti příliš podkuřovat,“ prohlásila Anaiya. „Elain, to trucování tě ani trochu nepřešlo. A přitom jsi z toho měla už dávno vyrůst.“ Matka může být přísná stejně jako laskavá. „Nedovolím, aby ses durdila kvůli několika neúspěchům, ne, když byl tvůj úspěch tak úžasný.“ Elain se o kamenný kotouč pokoušela pětkrát. Dva nedělaly nic a dva dokázaly, že žena vypadala rozmazaně a navíc jí bylo zle od žaludku. Ten, který fungoval, vyrobila na třetí pokus. Podle jejího názoru to bylo víc než jenom pár neúspěchů. „Všechno, co jsi dokázala, je úžasné. A Nyneiva rovněž.“
„Děkuji,“ řekla Elain. „Děkuji vám oběma. Zkusím netrucovat.“ Když nějaká Aes Sedai prohlásí, že trucujete, tak jediná věc, kterou určitě neuděláte, je říkat jí, že netrucujete. „Omluvíte mě, prosím? Slyšela jsem, že poselstvo do Caemlynu odjíždí dnes a chci se ještě rozloučit s Min.“
Samozřejmě ji nechaly jít, i když Janye by to bez Anaiyi mohlo trvat třebas i hodinu a půl. Anaiya si Elain ostře prohlédla – určitě věděla všechno o tom, jak Elain mluvila se Sheriam – ale neřekla nic. Mlčení Aes Sedai bylo občas hlasité jako slova.
Elain palcem přejela po prstenu na prostředníku levé ruky a málem klusala, pohled upírala dost daleko dopředu, aby mohla tvrdit, že nezahlédla nikoho, kdo by se ji ještě pokoušel zadržet s blahopřáním. Mohlo to fungovat a mohlo to rovněž znamenat návštěvu u Tiany. Shovívavost za dobrou práci sahala jenom po určitou mez. Právě v této chvíli by dávala přednost návštěvě u Tiany před chválou, kterou si nezasloužila.
Zlatý prsten tvořil had požírající vlastní ocas, Velký had, symbol Aes Sedai, jejž však nosily i přijaté novicky. Až oblékne šátek s třásněmi v barvě adžah, které si vybere, bude nosit prsten na prstu, pro který se sama rozhodne. Pro ni to bude zelené adžah, z nezbytnosti. Pouze zelené sestry měly víc než jednoho strážce, a ona chtěla mít Randa. Nebo aspoň tolik z něj, kolik mít mohla. Potíž byla v tom, že se již spojila s Birgitte, první ženou, která se kdy stala strážcem. Proto dokázala vycítit Birgittiny pocity, díky tomu věděla, že si ráno Birgitte vrazila do ruky třísku. O tomto spojení věděla pouze Nyneiva. Strážci byli pro hotové Aes Sedai. Přijaté, která by překročila tuto hranici, by žádná shovívavost na světě nezachránila kůži. Pro ně to však byla nezbytnost, ne rozmar – jinak by byla Birgitte zemřela – ale Elain si nemyslela, že by to znamenalo nějaký rozdíl. Porušit pravidlo s jedinou silou by mohlo být osudné pro ni i ostatní. Aby to důkladně dostaly do hlav svých žaček, Aes Sedai zřídkakdy nechávaly některou vyklouznout, když porušila kterékoliv pravidlo, a to z libovolného důvodu.
Tady v Salidaru bylo tolik úskoků. Nejen Birgitte a Moghedien. Jedna z přísah zabraňovala Aes Sedai lhát, ale o tom, o čem se nemluvilo, nebylo třeba lhát. Moirain věděla, jak splést plášť neviditelnosti, možná to byl stejný trik, který se naučily od Moghedien. Nyneiva to Moirain viděla jednou udělat, dřív, než věděla cokoliv o jediné síle. Nikdo jiný v Salidaru to však neznal. Nebo to aspoň nepřiznával. Birgitte potvrdila, co Elain začínala tušit. Většina Aes Sedai, možná všechny, si nechávaly alespoň část toho, co zjistily, pro sebe. Většina měla své vlastní tajné lsti. Pokud se to naučilo dost Aes Sedai, mohlo to vejít ve všeobecnou známost a následně se stát i součástí výuky novicek, mladších nebo přijatých – nebo to mohlo zemřít s tou kterou Aes Sedai. Dvakrát či třikrát měla dojem, že zahlédla v něčích očích záblesk, když něco předváděla. Carenna zvládla ten trik s odposloucháváním podezřele rychle. To ale bylo těžko obvinění, které by přijatá novicka mohla vznést proti Aes Sedai.