Tohle bylo poprvé, kdy zároveň přišly tři návštěvy, ale každý týden si ten či onen urozený pán nebo paní přišli poslechnout jeho příběh, přicházeli z celé Altary a občas až z Murandy, a každý odcházel celý zničený z toho, co jim Logain řekl. Nebylo divu, jediná děsivější zpráva by byla, kdyby Aes Sedai přiznaly, že skutečně existuje černé adžah. No, to ony rozhodně udělat nehodlaly, aspoň ne veřejně, a ze stejného důvodu držely zprávy o Logainovi v co největší tajnosti. Bylo docela dobře možné, že to udělaly červené adžah, ale ty pořád byly Aes Sedai, a příliš mnoho lidí nepoznalo jedno adžah od druhého. Celkově jenom pár pánů a paní bylo přivedeno, aby si Logaina poslechlo, nicméně každý z té hrstky byl vybrán kvůli moci rodu, který vedl. Ty rody teď podpoří Aes Sedai v Salidaru, byť často ne otevřeně, nebo, přinejhorším, nebudou podporovat Elaidu.
„Javindhra mi poslala zprávu, když přicházelo víc Aes Sedai,“ povídal Logain, „ty, které mě honily, a kde jsou, takže jsem po nich mohl skočit dřív, než jim to došlo.“ Lelainina vážná, bezvěká tvář na okamžik ztvrdla a Burin sáhl po jílci meče. Než byl Logain chycen, sestry umíraly. Logain si jejich reakcí zřejmě nevšiml. „Červené adžah mě nikdy nepodvedly, až nakonec mě zradily.“
Vousatý muž na Logaina zíral tak upřeně, až bylo zřejmé, že se k tomu musí nutit. „Aes Sedai, co jeho stoupenci? Možná byl ve Věži v bezpečí, ale chytili ho o hodně leguí blíž k místu, kde stojíme.“
„Všechny nezabili ani nechytili,“ přisadil si vyzáblý pán. „Většina unikla, vytratila se. Znám dějiny, Aes Sedai. Stoupenci Raolina Zhoubce Temného se odvážili napadnout samotnou Bílou věž poté, co byl chycen, a lidé Guaira Amalasana taky. Až moc dobře si pamatujeme, jak Logainovo vojsko pochodovalo přes naše země, než abychom to chtěli prožít znovu, když by ho šli zachránit.“
„Toho se bát nemusíte.“ Lelaine se na Logaina krátce usmála, jako žena na divokého psa, o němž věděla, že je zkrocen pro její vodítko. „On už po slávě netouží, jenom chce trochu napravit škody, které napáchal. Kromě toho pochybuji, že by na jeho zavolání přišlo víc jeho dřívějších stoupenců, ne poté, co ho odvezly do Tar Valonu v kleci a zkrotily ho.“ Altařané se připojili k jejímu lehkému smíchu, ale až po chvíli a chabě. Logainova tvář připomínala železnou masku.
Lelaine si náhle všimla Nyneivy u dveří a zvedla obočí. Nejednou si s Nyneivou příjemně popovídala a chválila ji i Elain za jejich údajné objevy, ale uměla stejně rychle jako každá Aes Sedai sepsout přijatou, která udělala krok špatným směrem.
Nyneiva předvedla pukrle a mávla hliněným hrnkem, nyní již prázdným. „Omluv mě, Lelaine Sedai. Musím to vzít zpět do kuchyně.“ Vyrazila zpátky na rozpálenou ulici dřív, než se Aes Sedai vzmohla na slovo.
Naštěstí už Myrelle nebyla nikde v dohledu. Nyneiva neměla náladu na další lekci o tom, jak správně projevovat zodpovědnost či se ovládat anebo o dalším tuctu hloupostí. Ještě větším štěstím bylo, že ani ne třicet kroků daleko stála uprostřed ulice Siuan s Garethem Brynem a dav se kolem nich rozděloval. Jako na Myrelle, ani na Siuan nebyly vidět žádné stopy bití, jež Elain hlásila. Možná by měly k Tel’aran’rhiodu větší úctu, kdyby prostě nemohly jenom tak vystoupit a nechat si boule vyléčit. Nyneiva přistoupila blíž.
„Co se to s tebou děje, ženská?“ vrčel na Siuan Bryne. Šedou hlavu nakláněl k její, zdánlivě mladé. Byl pevně rozkročený, ruce v bok, takže vypadal nepohnutelný jako balvan. Pot, který se mu řinul po obličeji, mohl obtěžovat někoho jiného podle toho, kolik mu věnoval pozornosti. „Já ti složím poklonu za to, jak mám měkké košile, a ty mi za to div neutrhneš hlavu. A já řekl, že vypadáš vesele, což podle mě rozhodně není zahájení bitvy. Byla to poklona, ženská, i když v ní nebyly růže.“
„Poklona?“ zavrčela Siuan v odpověď a v modrých očích jí hořelo. „Já nechci tvoje poklony! Tebe prostě těší, že ti musím žehlit košile. Jsi menší muž, než jsem si kdy myslela, Garethe Bryne. Čekáš, že za tebou budu chodit jako markytánka, když je vojsko na pochodu, a doufat v nějakou další z tvých poklon? A nebudeš mě oslovovat ženská! Zní to jako ‚Ke mně, pse!'“
Bryneovi začala na spánku pulsovat žíla. „Těší mě, že držíš slovo, Siuan. A jestli moje vojsko vyrazí na pochod, čekám, že ho budeš držet dál. Tu přísahu jsem od tebe nikdy nežádal. Byla to tvoje vlastní volba, když ses snažila vykroutit ze zodpovědnosti za to, cos udělala. Nikdy tě nenapadlo, že ji budeš muset dodržet, viď že ne? Když už mluvíme o vojsku na pochodu, cos slyšela, když ses plazila před Aes Sedai a líbala jim nohy?“
Siuan v jediném okamžiku přešla z ohnivého vzteku do ledového klidu. „Tohle není součást mé přísahy.“ Mohli jste si myslet, že je mladá Aes Sedai, jak tu tak stála s rovnými zády a tím chladným, nadutým vzdorem, Aes Sedai, která ještě nepracuje s jedinou silou dost dlouho, aby získala typické bezvěké rysy. „Nebudu pro tebe špehovat. Ty sloužíš věžové sněmovně, Garethe Bryne, na základě své přísahy. Tvoje vojsko vyrazí, až sněmovna rozhodne. Naslouchej jejich slovům a poslouchej, když je uslyšíš.“
Změna v Bryneově výraze byla stejně bleskově rychlá. „Byla bys nepřítel, se kterým by stálo za to zkřížit meče,“ uchechtl se obdivně. „Byla bys lepší...“ Úsměv se změnil v zamračení. „Tak sněmovna, co? Pche! Vyřiď Sheriam, že se mi stejně dobře může přestat vyhýbat. Co se dalo udělat tady – už je hotovo. Vyřiď jí, že vlkodav držený v kleci může být stejně dobře vepř, když přijdou vlci. Já tyhle muže neshromáždil, abych je prodal na trhu.“ S krátkým kývnutím vyrazil pryč mezi lidmi. Siuan se za ním mračila.
„Co to mělo znamenat?“ zeptala se Nyneiva a Siuan sebou trhla.
„Do toho ti nic není,“ odsekla a uhladila si šaty. Mohli jste si myslet, že se k ní Nyneiva připlížila schválně. Ta ženská brala vše osobně.
„Nech to plavat,“ řekla Nyneiva vyrovnaně. Nehodlala se nechat svést ze stezky. „Co nenechám plavat je, že tě chci studovat.“ Hodlala dneska udělat něco hodně užitečného, i kdyby ji to mělo zabít. Siuan otevřela ústa a rozhlédla se kolem. „Ne, nemám Marigan, a zrovna teď ji nepotřebuju. Pustilas mě k sobě dvakrát – dvakrát! – od chvíle, co jsem našla klíč, že něco v tobě by se mohlo dát vyléčit. Chci tě dneska studovat, a jestli ne, tak povím Sheriam, že neposloucháš její rozkazy, abys vypadala užitečná. Přísahám, že to udělám!“
Chvíli si myslela, že ji druhá žena vyzve, ať se opováží udělat to nejhorší, na co se vzmůže, avšak nakonec Siuan nabručeně řekla: „Dnes odpoledne. Dopoledne mám nějakou práci. Pokud si nemyslíš, že to, co chceš, je důležitější než pomoc tvému dvouříčskému příteli?"
Nyneiva přistoupila blíž. Nikdo na ulici jim nevěnoval větší pozornost, ale ona stejně ztišila hlas. „Co s ním mají v plánu? Pořád říkáš, že se ještě nerozhodly, co udělat, ale nyní už musely dojít k nějakýmu závěru.“ Pokud došly, Siuan o tom bude vědět, ať už by měla či nikoliv.