Náhle tu stála Leana a Nyneiva jako by neotevřela pusu. Siuan a Leana se na sebe mračily jako dvě naprosto cizí kočky v malé místnosti.
„No?“ zamumlala Siuan přes zaťaté zuby.
Leana si odfrkla a kudrny jí zavlály, jak pohodila hlavou. Rty se jí zkřivily v opovržlivém úšklebku, ale slova výrazu tváře ani tónu hlasu neodpovídala. „Snažila jsem se jim to rozmluvit,“ vyplivla, ale tiše. „Jenomže ony tě neposlouchaly dost, aby o tom vůbec uvažovaly. Dneska v noci se s moudrými nesejdeš.“
„Rybí střeva!“ zavrčela Siuan, otočila se na patě a vyrazila pryč. Leana učinila totéž na opačnou stranu.
Nyneiva málem zoufale rozhodila rukama. Mluvit, jako by tam nebyla – jako by přesně nevěděla, o čem se baví. Nevšímat si jí. Siuan by se měla odpoledne radši objevit, jak slíbila, jinak Nyneiva přijde za způsob, jak ji vymačkat a pověsit, aby uschla! Když za ní kdosi promluvil, nadskočila.
„Ty dvě by měly poslat k Tianě pro pořádný výprask.“ Za Nyneivou stála Lelaine a dívala se nejdřív za Siuan, pak za Leanou. Plížit se za lidmi! Po Logainovi, Burinovi nebo altarských šlechticích nebylo ani vidu, ani slechu. Modrá sestra si upravila šátek. „Samozřejmě už nejsou, co bývaly, ale myslela by sis, že dokážou zachovat trochu slušné způsoby. Jestli si začnou na ulici skutečně rvát vlasy, tak to tak dál nepůjde.“
„Lidi si holt jsou občas solí v očích,“ utrousila Nyneiva. Siuan a Leana tak dřely na tom, aby udržely svou hru, že je aspoň mohla podpořit. Jak nesnášela, když se k ní někdo připlížil.
Lelaine se podívala, jak si Nyneiva cuká za cop, a ona ho rychle pustila. Příliš mnoho lidí o tom zlozvyku vědělo. Zlozvyku, který se tvrdě snažila zlomit. Ale Aes Sedai řekla jenom: „Ne, když se to dotýká důstojnosti Aes Sedai, dítě. Ženy, které slouží Aes Sedai, by se měly na veřejnosti trochu ovládat, jakkoliv hloupé jsou v soukromí.“ Na tohle se rozhodně nedalo nic říci. Tedy nic bezpečného. „Proč jsi přišla, když jsem ukazovala Logaina?“
„Myslela jsem, že je ta místnost prázdná, Aes Sedai,“ odpověděla chvatně Nyneiva. „Mrzí mě to. Doufám, že jsem tě nevyrušila.“ To nebyla žádná odpověď – těžko mohla říci, že se schovávala před Myrelle – ale štíhlá modrá si ji jenom chvíli prohlížela.
„Co myslíš, že Rand al’Thor udělá, dítě?“
Nyneiva zmateně zamrkala. „Aes Sedai, já ho už půl roku neviděla. Vím jenom, co jsem slyšela tady. Je sněmovna...? Aes Sedai, co se s ním rozhodla sněmovna udělat?“
Lelaine upírala zrak Nyneivě do tváře a našpulila rty. Ty tmavé oči jako by jí viděly až do hlavy, bylo to znepokojivé. „Zvláštní shoda náhod. Pocházíš ze stejné vesnice jako Drak Znovuzrozený a to druhé děvče, Egwain z al’Vereů, rovněž. Když se stala mladší novickou, vkládaly jsme do ní hodně nadějí. Máš tušení, kde je?“ Na odpověď nečekala. „A ti druzí dva mladí muži, Perrin Aybara a Mat Cauthon. Oba také ta’veren, jak jsem pochopila. Zvláštní, opravdu. Pak tu jsi ty, se svými neobyčejnými objevy, i přes svoje omezení. Ať je Egwain kdekoliv, taky se vydává tam, kam žádná z nás nechodí? Vy všichni vyvoláváte mezi sestrami hodně řečí, jak si jistě umíš představit.“
„Doufám, že říkají jenom dobré,“ podotkla Nyneiva pomalu. Od chvíle, kdy dorazila do Salidaru, Aes Sedai se na Randa hodně vyptávaly, zvlášť poté, co do Caemlynu vyrazilo poselstvo – některé Aes Sedai se s ní zřejmě nedokázaly bavit téměř o ničem jiném – ale tady se zjevně jednalo o něco jiného. To byla potíž, když s ní mluvily Aes Sedai. Půlku času si nebyla jistá, co vlastně chtějí nebo co mají na mysli.
„Pořád ještě doufáš, že Siuan a Leanu vyléčíš, dítě?“ Kývla, jako kdyby Nyneiva odpověděla, a povzdechla si. „Občas si myslím, že Myrelle má pravdu. Příliš ti dovolujeme. Ať už jsi objevila cokoliv, asi bychom tě měly svěřit do péče Theodrin, dokud nebude zrušen tvůj blok proti volnému usměrňování. Jen si pomysli, vzhledem k tomu, co jsi za poslední dva měsíce udělala, co bys dokázala pak.“ Nyneiva mimoděk stiskla cop a snažila se přijít s opatrným, pečlivě zformulovaným protestem, jenže Lelaine si jejího pokusu nevšímala. Což bylo zřejmě nejlepší. „Siuan a Leaně nijak neprospíváš, dítě. Nechej je zapomenout kým a čím byly, ať jsou spokojené s tím, čím a kým jsou teď. Podle toho, jak se chovají, jediné, co jim brání zapomenout, jsi ty a ty tvoje hloupé pokusy vyléčit, co vyléčit nelze. Už nejsou Aes Sedai. Proč udržovat falešné naděje?“
V jejím hlase se ozýval náznak soucitu a taky opovržení. Ti, kdo nebyli Aes Sedai, byli koneckonců něco míň, a jejich lest Siuan a Leanu rozhodně řadila mezi ty druhé. Navíc, samozřejmě, nebylo tady v Salidaru málo těch, co dávaly všechny potíže ve Věži za vinu Siuan, jejím intrikám jako amyrlin. Nejspíš věřily, že si zasloužila všechno, co se jí stalo, i víc.
Ale to, co bylo vykonáno, celou věc stěžovalo. Utišení bylo jen vzácným jevem. Před Siuan a Leanou nebyla odsouzena a utišena žádná žena sto čtyřicet let, a za poslední tucet se ani žádná nespálila. Utišená žena se obvykle snažila dostat od Aes Sedai, jak nejdál mohla. Nebylo pochyb, že kdyby byla utišena Lelaine, chtěla by na to, že kdy byla Aes Sedai, pokud možno zapomenout. Nepochybně by ráda zapomněla i na to, že jimi byly Siuan a Leana, že jim to všechno bylo sebráno. Kdyby je bylo možné považovat za dvě ženy, jež nikdy usměrňovat nedokázaly, nikdy nebyly Aes Sedai, hodně Aes Sedai by se cítilo lépe.
„Sheriam Sedai mi dala svolení to zkusit,“ prohlásila Nyneiva, jak nejodhodlaněji se odvážila před hotovou sestrou. Lelaine se jí dívala do očí, dokud Nyneiva nesklopila zrak. Klouby ruky, jíž si tiskla cop, jí zbělely, než ho pustila, ale tvář udržovala hladkou. Snažit se dívat Aes Sedai do očí byla pro přijatou pěkná hloupost.
„Všechny se občas chováme hloupě, dítě, ale moudrá žena se naučí to omezit. Jelikož jsi zřejmě dojedla snídani, radím ti, zbav se toho hrnku a najdi si něco užitečného, než místo toho skončíš u horké vody. Nenapadlo tě někdy ostříhat si vlasy? To je jedno. Zmiz.“
Nyneiva předvedla pukrle, ale Aes Sedai se k ní otočila zády dřív, než je dokončila. V bezpečí před jejím pohledem se Nyneiva na ženu zamračila. Ostříhat si vlasy! Zvedla cop a zatřásla jím za odcházející Aes Sedai. Že počkala, než to bylo bezpečné, ji rozzuřilo, i když kdyby nepočkala, zcela jistě už by byla na cestě za Moghedien do prádelny se zastávkou u Tian. Měsíce sezení tady v Salidaru a nicnedělání – přes všechny praktické důvody jí to tak připadalo, bez ohledu na to, co se jim s Elain podařilo vytáhnout z Moghedien – mezi Aes Sedai, které nedělaly nic, jenom seděly a žvanily, zatímco svět kolem nich se řítil do záhuby, a Lelaine si myslí, že by si měla ostříhat vlasy! Pronásledovala černé adžah, byla chycena a utekla, na oplátku chytila jednu ze Zaprodanců – no, o tom žádná z nich nevěděla – pomohla panarše Tarabonu znovu získat trůn, jakkoliv nakrátko, a teď tu jenom sedí a nechává se chválit za to, co se jí podaří vytřepat z Moghedien. Ostříhat si vlasy? Stejně dobře by si mohla oholit hlavu, jak by jí to prospělo!
Zahlédla ulicí kráčet Dagdaru Finchey, rozložitou jako chlap a vyšší než většina mužů v davu, a žlutá s kulatou tváří ji taky rozčílila. Jeden z důvodů, proč se rozhodla zůstat v Salidaru, bylo studium u žlutých sester, protože ty věděly o léčení víc než kdo jiný. Všichni to říkali. Ale jestli některá z nich věděla víc, než Nyneiva už znala teď, tak se o to s přijatou nepodělila. Žluté měly její přání léčit cokoliv, dokonce i utišení, vítat, ale opak byl pravdou. Dagdara by ji nechala drhnout podlahy od slunce východu do západu, dokud by se nevzdala svých „hloupých nápadů a plýtvání časem", kdyby se do toho nevložila Sheriam, kdežto Nisao Dachen, maličká žlutá, která mohla očima zarážet hřebíky, s Nyneivou odmítala byť jen promluvit, dokud trvala na tom, že se pokusí „změnit, co bylo vetkáno do vzoru".