Všechny jeho plány, jak zbrzdit falešného Draka, se jaksi zvrtly, všechny jeho naděje, jak zpomalit jeho dobývání, jak odvést jeho pozornost. Čekal snad příliš dlouho, dovolil al’Thorovi příliš zesílit? Pokud ano, tak existoval jenom jediný způsob, jak to s ním rychle vyřídit, nůž ve tmě, šíp ze střechy. Jak dlouho se odváží čekat? Odváží se riskovat, nečekat? Přílišný spěch mohl vyvolat pohromu stejně jistě jako přílišné odklady.
„Můj pán pro mě poslal?"
Niall se podíval na muže, jenž tak tiše vstoupil. Podle jeho tváře se zdálo téměř nemožné, že se Balwer dokáže pohybovat, aniž by jeho přítomnost neohlašovalo tiché šustění. Všechno na něm bylo úzké a špičaté. Hnědý kabát mu visel z kloubnatých ramen a nohy jako by se mu měly každou chvíli zlomit pod tíhou vyschlého těla. Pohyboval se jako ptáček přeskakující z větve na větev. „Věříš, že Valerský roh povolá mrtvé hrdiny zpátky, aby nás zachránili, Balwere?“
„Možná, můj pane,“ odvětil Balwer a založil si nervózní ruce. „Možná ne. Já sám bych na to nespoléhal.“
Niall kývl. „A myslíš, že se ke mně Mattin Stepaneos připojí?“
„Znovu, možná. Nebude chtít skončit mrtvý či jako loutka. Jeho první a jedinou starostí je udržet si Vavřínovou korunu, a z vojska sbírajícího se v Tearu se musí pěkně potit.“ Balwer se pousmál, jen maličko stiskl rty. „Otevřeně mluvil o tom, že nabídku mého pána přijme, ale na druhou stranu jsem právě zjistil, že komunikuje s Bílou věží. Očividně souhlasil, že něco udělá, i když zatím nevím co.“
Svět věděl, že Abdel Omerna je velitel vyzvědačů dětí Světla. Takové postavení by, samozřejmě, mělo být zachováno v tajnosti, ale na ulicích si na něj ukazovali pacholci a žebráci, opatrně, aby si jich nejnebezpečnější muž v Amadicii nevšiml. Pravdou bylo, že ten hlupák Omerna byl jen vějička, hlupák, který ani sám nevěděl, že jenom zakrývá skutečného velitele vyzvědačů v pevnosti Světla. Sebbana Balwera, Niallova upjatého vyschlého maličkého sekretáře s opovržlivými rty. Muže, jehož by žádný ani nepodezíral, žádný by tomu neuvěřil, kdyby ho snad někdo za velitele vyzvědačů označil.
Kde Omerna uvěřil všemu, Balwer nevěřil ničemu, možná dokonce nevěřil ani na temné druhy nebo na Temného. Pokud Balwer na něco přece jen věřil, tak to bylo nahlížení lidem přes rameno, naslouchání tomu, co si šeptají, vyhrabávání jejich tajemství. Ovšem, každému pánovi by sloužil stejně dobře jako Niallovi, ale to bylo v naprostém pořádku. Balwer se nikdy nenechal odvádět od toho, co zjistil, tím, co s určitostí věděl nebo o čem si přál, aby to byla pravda. Jelikož ničemu nevěřil, vždycky se mu podařilo odhalit pravdu.
„Od Illiánce bych ani nic jiného nečekal, Balwere, ale dokonce i jeho lze přivést k poslušnosti.“ Bude to nutné. Nemohlo být ještě pozdě. „Jsou nějaké čerstvé zprávy z Hraničních států?“
„Zatím ne, můj pane. Ale Davram Bashere je v Caemlynu. Moji informátoři tvrdí, že tam má třicet tisíc mužů lehkého jezdectva, ale já myslím, že to nebude ani polovina. Tak dalece by Saldeiu neoslabil, ať už je v Morně jaký chce klid, dokonce i kdyby mu to Tenobie nařídila.“
Niall zavrčel, koutek levého oka se mu chvěl. Přejel pomalu prstem po kresbě ležící na pouzdře. Údajně to měl být al’Thorův docela slušný portrét. Bashere v Caemlynu. Dobrý důvod, proč se Tenobie skrývá na venkově před jeho vyslanci.
Z Hraničních států žádné dobré zprávy nepřišly, ať už si o tom Omerna myslel cokoliv. „Menší povstání", které Omerna hlásil, byla menší, ale ne taková povstání, jak si myslel. Podél Mornské hranice se lidé dohadovali, jestli je al’Thor další falešný Drak nebo Drak Znovuzrozený. Poněvadž byli Hraničáři takoví, jací byli, občas tyhle hádky přerostly v bitvu menších rozměrů. Boje začaly v Shienaru asi v době, kdy padl Tearský Kámen, potvrzení, že do toho byly zapleteny čarodějnice, tedy pokud by nějaké potřeboval. Jak se to všechno nakonec rozhodne, bylo, podle Balwera, zatím pochybné.
Že je al’Thor uzavřen v Caemlynu, byla jedna z věcí, v nichž měl Omerna naprostou pravdu. A přesto, proč s Basherem a Aiely a čarodějnicemi? Odpověď na tohle neznal dokonce ani Balwer. Ať už byl důvod jakýkoliv, Světlo za něj budiž pochváleno! Prorokova chátra se jala loupit v severní Amadicii, pravda, avšak tam si upevňovala své postavení a zabíjela či vyháněla každého, kdo odmítl přijmout Drakova proroka. Ailronovi vojáci přestali ustupovat jen proto, že ten prokletý prorok přestal postupovat. Alliandra a ostatní, o nichž si byl Omerna jist, že se k němu připojí, se ve skutečnosti cukali a vysílali vyslance s vytáčkami a odklady. Niall tušil, že sami nevědí o nic víc, kam vlastně nakonec skočí, než on.
Na povrchu v této chvíli všechno zdánlivě hrálo al’Thorovi do ruky, až na to, co ho drželo v Caemlynu, ale Niall byl vždycky nejnebezpečnější, když stál proti přesile zády ke zdi.
Pokud se dalo věřit řečem, tak Carridin si v Altaře a Murandy vedl docela dobře, ačkoliv ne tak rychle, jak by se Niallovi líbilo. Čas byl stejně tak nepřítelem jako al’Thor nebo Věž. A přesto, dokonce i kdyby si Carridin vedl jenom tak dobře, jak se povídalo, mělo by to stačit. Možná nastal čas vypustit „Dračí spřísahance“ do Andoru. Možná že také do Illianu, ačkoliv jestli vojsko sbírající se v Tearu nestačilo, aby ukázalo Mattinu Stepaneosovi stezku, tak několik přepadených statků a vesnic bude těžko znamenat rozdíl. Ta velikost vojska Nialla děsila. Nic takového tu nebylo od časů Artuše Jestřábí křídlo. Spíš než by děsilo muže a hnalo je do Niallovy náruče, takovéhle vojsko je mohlo zastrašit, aby se připojili k Dračí zástavě. Kdyby získal rok, nebo alespoň půl roku, vyrovnalo by to podle něj celé to al’Thorovo vojsko hlupáků a zločinců a aielských divochů.
Všechno samozřejmě ještě nebylo ztraceno. Dokud jste byli naživu, nikdy nebylo všechno ztraceno. Tarabon a Arad Doman, dvě jámy plné štírů, nebyly al’Thorovi a těm čarodějnicím k ničemu. Jenom hlupák by tam strkal ruku do doby, než se víc štírů pozabíjí navzájem. I kdyby byla ztracena Saldeia, o čemž se pořád nemohl rozhodnout, Shienar, Arafel a Kandor stále visely na vlásku, a ten bylo možné rozhoupat. Jestli chtěl Mattin Stepaneos jet na dvou koních zároveň – a on to vždycky rád zkoušel – ještě ho bylo možné přinutit, aby si vybral toho správného. Altara a Murandy budou postrčeny na správnou stranu a Andor bude stát proti němu, ať už se rozhodne, jestli tam potřebují okusit Carridinova biče. Balwerovi agenti v Tearu přesvědčili Tedosiana a Estandu, aby se připojili k Darlinovi, a na odiv stavěný vzdor se změnil v otevřenou vzpouru. Balwer si byl celkem jist, že to stejné je možné provést v Cairhienu i v Andoru. Ještě měsíc dva venku, a od Tar Valonu dorazí Eamon Valda. Niall by se bez Valdy obešel, jenže pak bude na jednom místě většina vojáků dětí, připravených k použití tam, kde to nejvíc prospěje.
Ano, měl ještě hodně věcí na své straně. Nic nebylo pevně dáno, ale všechno se vyvíjelo dobře. Teď skutečně potřeboval jenom čas.
Uvědomil si, že stále drží kostěný váleček, a tak palcem zlomil voskovou pečeť a opatrně vytáhl ven stočený tenoučký papírek.