Balwer neříkal nic, ale znovu stiskl rty, byť tentokrát ne v úsměvu. S Omernou se srovnal, věděl, že je to hlupák, a raději zůstával v skrytu, ale nelíbilo se mu, když Niall dostával zprávy, které šly mimo něj od lidí, které neznal.
Papírek pokrývalo tenoučké pavoučí písmo v šifře, kterou kromě samotného Nialla znal málokdo, a nikdo v samotném Amadoru. On ji četl tak snadno, jako kdyby to sám napsal. Když uviděl znak dole, zamrkal, a potom zamrkal i nad obsahem. Varadin byl, nebo býval, jedním z jeho nejlepších osobních špehů, prodavač koberců, který mu během pohraničních nepokojů dobře posloužil, když se zbožím jezdil mezi Altarou, Murandy a Illianem. Z toho, co si tam vydělal, se mohl usadit jako bohatý kupec v Tanchiku, kde pravidelně dodával jemné koberce a víno do paláce krále i panarchy, stejně jako většině šlechticů jejich dvorů, a vždycky měl oči i uši otevřené. Niall ho považoval za mrtvého od pouličních bouří, k nimž ve městě došlo. Tohle od něj byla po roce první zpráva. Z toho, co Varadin psal, by bylo lepší, kdyby byl ten rok opravdu mrtvý. Křečovitou rukou člověka na pokraji šílenství tady bylo zapsáno zmatené, nesouvislé blábolení o mužích jezdících na podivných zvířatech a létajících tvorech, o Aes Sedai na vodítcích a Hailene. To ve starém jazyce znamenalo Předběžníci, ale Varadin se ani nesnažil vysvětlit, proč se jich tak bojí nebo kdo to má být. Ten muž očividně dostal mozkovou horečku, když se díval, jak se kolem něj jeho země rozpadá.
Niall papírek podrážděně zmačkal a zahodil. „Nejdřív musím poslouchat Omernovy blbosti a nyní tohle. Co pro mě ještě máš, Balwere?“ Bashere. Záležitosti se mohly pěkně zamotat, když al’Thorovým vojskům velel Bashere. Ten chlap si vysloužil slušnou pověst. Dýka ve stínu pro něj?
Balwer ani na okamžik nespustil oči z Niallovy tváře, ale Niall věděl, že kulička papíru na podlaze skončí v jeho rukou, pokud ji nespálí. „Zajímavé můžou být čtyři věci, můj pane. To nejméně důležité nejdřív. Povídačky o setkáních mezi ogierskými državami jsou pravdivé. Na ogiery zřejmě byly hodně uspěchané.“ Neřekl samozřejmě, o čem se na těch schůzkách pojednávalo. Dostat člověka na ogierský sněm bylo stejně nemožné jako získat ogierského špeha. Mnohem snazší by asi bylo nechat slunce vyjít v noci. „Taky je v jižních přístavech nezvyklé množství lodí Mořského národa, nepřevážejí náklady, vůbec nevyplouvají.“
„Na co čekají?“
Balwer na okamžik stiskl rty, jako by někdo zatáhl za provázky. „To ještě nevím, můj pane.“ Balwer vždycky nerad přiznával, že existují lidská tajemství, která nedokáže vypátrat. Snažit se zjistit víc, než co bylo na povrchu, o tom, co se dělo mezi Atha’an Miere, bylo jako snažit se zjistit, jak cech ohňostrůjců vyrábí rachejtle, prostě cvičení ve zbytečné námaze. Ogierové aspoň mohli svá rozhodnutí, učiněná na schůzkách, ohlásit.
„Pokračuj.“
„Středně důležitá zpráva je... podivná, můj pane. Al’Thor byl spolehlivě hlášen v Caemlynu, v Tearu a v Cairhienu, občas i ten samý den.“
„Spolehlivě? Spolehlivé šílenství. Čarodějnice nejspíš mají dva tři muže, co vypadají jako al’Thor, dost, aby oblbli každého, kdo ho nezná. To by hodně vysvětlovalo.“
„Možná, můj pane. Moji informátoři jsou spolehliví.“
Niall prudce zavřel kožené desky a zakryl tak al’Thorovu tvář. „A nejdůležitější zpráva?“
„Mám ze dvou zdrojů v Altaře – spolehlivých zdrojů, můj pane – že čarodějnice v Salidaru tvrdí, že červené adžah vyzvaly Logaina, aby se prohlásil falešným Drakem. Vlastně ho skoro vytvořily. Mají Logaina v Salidaru – nebo muže, o němž tvrdí, že je Logain – a ukazují ho šlechticům, které tam přivádějí. Nemám důkaz, ale soudím, že tu samou povídačku opakují každému vladaři, k němuž se dostanou.“
Niall se zamračil a studoval praporce na stěně. Ty představovaly nepřátele téměř z každé země. Nikdo ho ještě nikdy neporazil dvakrát a jen málokdo jednou. Praporce už byly všechny vybledlé věkem. Jako on. A přesto stále nebyl natolik starý, aby neviděl konec toho, co začal. Každý prapor byl uchvácen v krvavé bitvě, kde jste nevěděli, co se skutečně děje, snad kromě toho, co jste viděli na vlastní oči, kde jisté vítězství i jistá porážka mohly být stejně pochybné. Nejhorší bitva, v níž kdy bojoval, kdy do sebe vojska vrazila v noci poblíž Moisenu během pohraničních nepokojů, byla jasná jako čistý letní den ve srovnání s tou, v níž bojoval nyní.
Mohl jsem se zmýlit? Mohla být Věž skutečně rozdělená? Nějaký zápas mezi adžah? Kvůli čemu? Al’Thorovi? Jestli se čarodějnice perou mezi sebou, tak mnoho dětí bude připraveno obhajovat Carridinovo řešení, útok a zničení Salidaru a tolika čarodějnic, kolik bude možné. Muži, kteří věřili, že myslet na zítřek je myslet dopředu, ale nikdy nebrali v úvahu příští týden či měsíc, natož rok. Třeba Valda. Další byl Rhadam Asunawa, hlavní Inkvizitor tazatelů. Valda vždy chtěl použít sekeru, i když se pro daný úkol mnohem víc hodila dýka. Asunawa prostě chtěl každou ženu, jež strávila noc ve Věži, pověsit, pokud možno už včera, každou knihu, v níž byla zmínka o Věži či jediné síle, spálit a samotná ta slova zakázat. Asunawa nikdy nemyslel dál a nestaral se o cenu. Niall pracoval příliš tvrdě, riskoval příliš mnoho, aby dovolil, aby se to v očích světa zvrhlo v zápas mezi dětmi a Věží.
Popravdě řečeno nezáleželo na tom, jestli se mýlí. Pokud ano, pořád bude mít velkou výhodu. Možná větší, než kdyby měl pravdu. S trochou štěstí rozbije Bílou věž tak, že už nepůjde nikdy dát dohromady, rozdrtí čarodějnice na třísky, které půjdou snadno rozemlít na prach. Al’Thor pak určitě selže, přičemž však zůstane dost velkou hrozbou, aby se dal použít jako ostruha. A on se může v podstatě držet pravdy. Téměř.
Aniž by odtrhl oči od praporců, řekclass="underline" „Rozkol ve Věži je skutečný. Černé adžah povstaly, vítězky drží Věž a poražené vyhnaly, aby si lízaly rány v Salidaru.“ Podíval se na Balwera a málem se usmál. Některé z dětí by již namítalo, že žádné černé adžah nejsou, nebo spíš že všechny čarodějnice jsou temné družky. I ten nejčerstvější rekrut by to udělal. Balwer se na Nialla jenom podíval, vůbec ne, jako kdyby se právě rouhal proti všemu, za čím děti stály. „Musíme rozhodnout jedině to, jestli černé adžah vyhrály, nebo prohrály. Myslím, že vyhrály. Většina lidí si bude myslet, že ty, kdo drží Věž, jsou skutečné Aes Sedai. Ať si spojí skutečné Aes Sedai s černými adžah. Al’Thor je výtvor Věže – vazal černých adžah.“ Zvedl ze stolu pohár s vínem a usrkl. Proti horku punč nepomáhal. „Třeba to dokážu spojit s tím, proč jsem ještě nevytáhl proti Salidaru.“ Skrze své vyslance využíval to, že se mu nepodařilo proti nim vytáhnout, jako důkaz, jak velkou hrozbu vidí v al’Thorovi. Byl dokonce ochoten nechat čarodějnice scházet se na prahu Amadicie, místo aby se nechal odvést od nebezpečí, hrozícího od falešného Draka. „Ty ženské tam se po všech těch letech zděsily, jak vlezlé černé adžah je, konečně je začalo odpuzovat zlo, do něhož zabředly...“ Výplody mu došly – všechny jsou služebnice Temného, jaké zlo by je mohlo odpuzovat? – ale po chvíli se chytil Balwer.
„Třeba se rozhodly vydat mému pánu na milost, dokonce ho požádat o ochranu. Poražené v povstání, slabší než jejich nepřátelé, bály se, že budou rozdrceny. Muž padající z útesu vstříc jisté smrti natáhne ruku i k nejhoršímu nepříteli. Třeba...“ Balwer si zamyšleně poklepal kostnatým prstem na rty. „Třeba jsou připravené litovat svých hříchů a odvrhnout to, že byly Aes Sedai?“