Dvouříčské dívky si vyměnily zmatené pohledy, když Rand vyrazil za Aes Sedai, a když zavíral dveře, slyšel sílící bzukot. Jídelna byla malá, ale s leštěnými židlemi místo lavic a cínovými svícny na leštěném stole i krbové římse s vyřezávanými liánami. Obě okna byla zavřená, ale nikdo se je nepokoušel otevřít. Randa napadlo, jestli si Aes Sedai všimly, že se ho horko nedotýká o nic víc než jich.
„Povedete je za vzbouřenkyněmi?“ zeptal se okamžitě.
Verin se zamračila a uhladila si suknice. „Víš toho víc než my."
„O událostech ve Věži jsme se doslechly teprve v Bílém Mostě.“ Alanna mluvila chladným tónem, ale v očích, jež upírala na něj, měla žár. „Co víš o těch... vzbouřenkyních?“ Při tom slově se jí do hlasu vloudila všechna nechuť světa.
Takže se o tom doslechly teprve v Bílém Mostě a pak hned spěchaly sem, přičemž děvčatům všechno zatajily. A podle reakce Bode a ostatních se teprve nedávno rozhodly, že do Tar Valonu nepůjdou. Zřejmě si dneska ráno potvrdily, co se stalo. „Nejspíš mi neřeknete, kdo je váš špeh v Caemlynu.“ Jenom se na něj podívaly, Verin naklonila hlavu na stranu a studovala ho. Zvláštní, jak ho pohledy Aes Sedai kdysi vyváděly z míry, tak vážné, bez ohledu na dění okolo, tak vědoucí. Ale když se teď na něj koukala nějaká Aes Sedai, dokonce dvě, už se mu z toho neobracel žaludek. Pýcha, zasmál se šíleně Luis Therin a Rand potlačil zamračení. „Slyšel jsem, že vzbouřenkyně existují. Vy jste nepopřely, že víte, kde jsou. Nechci jim uškodit, zdaleka ne. Mám důvod věřit, že by mě mohly podpořit.“ Hlavní důvod, proč to chtěl vědět, si však nechal pro sebe. Třeba měl Bashere pravdu, třeba potřeboval mít za sebou Aes Sedai, ale hlavně to chtěl vědět, protože mu řekly, že Elain je u nich. Potřeboval ji, aby získal Andor v míru. To byl jeho jediný důvod, proč ji hledal. Jediný. Byl pro ni stejně nebezpečný jako pro Aviendhu. „Pro lásku Světla, jestli to víte, řekněte mi to."
„Kdybychom to věděly,“ opáčila Alanna, „neměly bychom právo to komukoliv prozradit. Pokud se tě rozhodnou podporovat, můžeš si být jistý, že tě vyhledají.“
„Až budou ony chtít,“ dodala Verin, „ne ty.“
Rand se zachmuřeně usmál. Měl tolik čekat, nebo spíš tak málo. Dopředu se tlačila Moirainina rada. Nevěř žádné ženě, která nosí šátek, radila mu v den, kdy zemřela.
„Je s tebou Mat?“ zeptala se Alanna, jako by to vlastně bylo to poslední, nač myslela.
„I kdybych věděl, kde je, proč bych vám to říkal? A pořád takhle dokola?“ Zřejmě to nepovažovaly za vtipné.
„Je ale hloupé chovat se k nám jako k nepřátelům,“ zamumlala Alanna a vydala se k němu. „Vypadáš unaveně. Odpočíváš dost?“ Rand couvl před její zvednutou rukou a ona se zastavila. „Jako ty, Rande, já taky nechci škodit. Nic, co tu udělám, ti neublíží.“
Jelikož to řekla takhle přímo, musela to být pravda. Kývl a ona natáhla ruku a položila mu ji na čelo. Lehce ho zasvrběla kůže, když sáhla pro saidar, a tělem mu projela známá teplá vlna, jak kontrolovala jeho zdraví.
Alanna spokojeně kývla. A náhle se teplo změnilo v žár, jeden prudký záblesk, jako by na okamžik stál uprostřed žhoucí hranice. I poté, co to přešlo, se cítil divně, uvědomoval si sám sebe, jako si to neuvědomoval nikdy předtím, cítil i Alannu. Zapotácel se, točila se mu hlava a svaly měl jako kus hadru. Luis Therin tvořil ozvěnu jeho zmatku a znepokojení.
„Cos to udělala?“ chtěl vědět. Ve vzteku uchopil saidar. Jeho síla mu pomohla udržet se na nohou. „Cos udělala?“
Něco tepalo v proudu mezi ním a pravým zdrojem. Snažily se ho odstínit! Spletl vlastní štíty a zarazil je na místo. Skutečně urazil hodný kus cesty a hodně se naučil od doby, co ho Verin viděla posledně. Verin se zapotácela a musela se opřít o stůl, a Alanna zachrčela, jako by ji udeřil pěstí.
„Cos udělala?“ Dokonce i hluboko v chladné prázdnotě bez citů jeho hlas skřípal. „Řekni to! Já neslíbil, že ti neublížím. Jestli mi to neřekneš –“
„Spojila se s tebou,“ vyhrkla rychle Verin, ale jestli její vážnost byla nějak pocuchaná, okamžitě to zakryla. „Spojila se s tebou jako s jedním ze svých strážců. To je všechno.“
Alanna se vzpamatovala ještě o něco rychleji. Odstíněná, čelila mu klidně, s rukama založenýma, s náznakem uspokojení v očích. Uspokojení! „Řekla jsem, že tě neporaním, a udělala jsem pravý opak.“
Rand se několikrát zhluboka, pomalu nadechl a snažil se uklidnit. Nakráčel do toho jako štěně. Po vnějším okraji prázdnoty se drápal vztek. Klid. Musí být klidný. Jeden z jejích strážců. Takže je zelená. Ne že by to znamenalo nějaký rozdíl. Věděl toho o strážcích málo, rozhodně ne, jak zlomit pouto, nebo jestli se vůbec zlomit dá. Od Luise Therina cítil jenom ohromený šok. Nikoliv poprvé si Rand přál, aby byl Lan neodcválal hned po Moirainině smrti.
„Řekly jste, že nepůjdete do Tar Valonu. V tom případě, jelikož zřejmě nevíte, jestli víte, kde jsou ty vzbouřenkyně, můžete zůstat tady v Caemlynu.“ Alanna otevřela pusu, ale on ji nepustil ke slovu. „Buďte vděčné, že ty štíty nezavážu a nenechám vás tak!“ Tím si získal jejich pozornost. Verin stiskla rty a Alanniny oči byly jako ta hořící hranice, kterou předtím prošel. „Ale budete se ode mě držet dál. Obě. Pokud pro vás nepošlu, je vám Vnitřní Město zapovězené. Zkuste to porušit, a já vás nechám odstíněné a kromě toho v žaláři. Rozumíme si?“
„Dokonale.“ Přes výraz v očích měla Alanna hlas jako led. Verin jenom kývla.
Rand otevřel dveře a ztuhl. Zapomněl na dvouříčské dívky. Některé rozmlouvaly s Děvami, jiné si je jenom prohlížely a šeptaly si nad čajem. Bode a hrstka dívek z Emondovy Role se na něco vyptávaly Bashereho, jenž držel v pěsti cínový korbel a nohu měl položenou na lavici. Vypadal zpola pobaveně a zpola zděšeně. Když se dveře rozlétly, všichni se k němu otočili.
„Rande,“ zvolala Bode, „tenhle člověk o tobě vykládá hrozný věci.“
„Říká, že jsi Drak Znovuzrozený,“ koktala Larine. Ostatní dívky v místnosti to očividně ještě neslyšely. Zalapaly po dechu.
„Jsem,“ prohlásil Rand unaveně.
Larine si odfrkla a založila si ruce na prsou. „Hned jak jsem viděla ten kabát, hned jsem věděla, že ses začal nafukovat, už podle toho, jak jsi tenkrát utekl s Aes Sedai. Věděla jsem to dřív, než jsi začal mluvit tak neuctivě s Alannou Sedai a Verin Sedai. Ale nevěděla jsem, že se z tebe stal zaslepenej hlupák."
Bode se smála spíš zděšeně než pobaveně. „Neměl bys něco takovýho říkat, ani v žertu, Rande. Tam tě vychoval líp. Ty jsi Rand al’Thor. A teď nech těch hloupostí.“
Rand al’Thor. Tak se jmenoval, jenže pořádně nevěděl, kdo je. Tam al’Thor ho vychoval, ale jeho otcem byl aielský náčelník, který zemřel už dávno. Jeho matkou byla Děva, ale ne Aielanka. Tolik skutečně věděl o tom, kým je.
Stále ho plnil saidín. Jemně obalil Bode a Larine prameny vzduchu a zvedl je, až se jim nohy kývaly půl sáhu nad podlahou. „Já jsem Drak Znovuzrozený. Popírání to nezmění. Přání to nezmění. Nejsem ten muž, kterého jste znaly v Emondově Roli. Už rozumíte? Ano?“ Uvědomil si, že křičí, a pevně stiskl rty. Žaludek měl jako olověnou kouli a třásl se. Proč to Alanna udělala? Jaký aessedaiovský plán se líhl za tou hezkou tvářičkou? Nikomu nevěř, říkala Moirain.