Kdosi mu sáhl na ruku a on se prudce otočil.
„Prosím, postav je na zem,“ řekla Alanna. „Prosím. Jsou vyděšené.“
Byly víc než vyděšené. Larine zmizela krev z tváří a pusu měla otevřenou, že už to víc nešlo, jako by chtěla křičet a zapomněla jak. Bode vzlykala, až se celá třásla. Nebyly jediné. Ostatní dvouříčské dívky se k sobě choulily, jak nejdál se od něj v šenku dostaly, a většina taky brečela. I šenkýřky se tiskly v houfu ke stěně a brečely jako ostatní. Hostinský padl na kolena, vyvaloval oči a bezhlesně polykal.
Rand postavil obě dívky na podlahu a spěšně propustil saidín. „Mrzí mě to. Nechtěl jsem vás vylekat.“ Jakmile se dokázaly pohnout, Bode a Larine prchly k ostatním holkám, objímajícím jedna druhou. „Bode? Larine? Mrzí mě to. Neublížím vám, slibuju.“ Nepodívaly se na něj. Žádná se na něj nepodívala. Zato se na něj koukala Sulin a taky ostatní Děvy, s bezvýraznými tvářemi a káravými pohledy.
„Co se stalo, stalo se,“ prohodil Bashere a postavil korbel na stůl. „Kdo ví? Třeba je to tak nejlepší.“
Rand pomalu kývl. Nejspíš ano. Nejlepší bylo, že se od něj chtěly držet co nejdál. Nejlepší pro všechny. Jenom si přál, aby si mohl ještě chvíli povídat o domově. Aby ještě chvíli viděly jenom Randa al’Thora. Kolena se mu po tom spojení ještě podlamovala, ale jakmile se jednou vydal na cestu, zastavil se, teprve až zase seděl v Jeade’enově sedle. Nejlepší bylo, že se ho bály. Nejlepší by bylo, kdyby zapomněl na Dvouříčí. Napadlo ho, jestli ta hora časem přestane tolik vážit nebo bude vážit čím dál víc.
11
Lekce a učitelé
Jakmile byl Rand ze dveří, Verin přestala zadržovat dech a vydechla. Kdysi řekla Siuan a Moirain, jak nebezpečný je. Ani jedna ji neposlouchala, a teď, když přešel jenom rok, byla Siuan utišená a nejspíš i mrtvá, zatímco Moirain... Ulice byly plné řečí o Draku Znovuzrozeném v královském paláci, většinou byly dost neuvěřitelné, ale žádná z těch uvěřitelných se nezmiňovala o Aes Sedai. Moirain se mohla rozhodnout, že ho nechá, aby si myslel, že je po jeho, ale nikdy by ho od sebe nepustila dál, ne teď, když získával takovou moc. Ne teď, kdy bylo riziko, které představoval, tak velké. Obrátil se snad Rand proti ní surověji než proti nim dvěma? Od té doby, co ho viděla posledně, značně zestárl. Ve tváři se mu zračilo napětí vnitřního zápasu. Světlo vědělo, že měl ještě dost rozumu, ale mohl to být i zápas o duševní zdraví?
Takže. Moirain mrtvá, Siuan mrtvá, Bílá věž rozdělená a Rand na pokraji šílenství. Verin podrážděně sykla. Když riskujete, občas přijde vyúčtování tehdy, když ho čekáte nejméně, způsobem, který ani nečekáte. Skoro sedmdesát let jemné práce z její strany, a teď to všechno mohlo přijít vniveč kvůli jednomu mladému muži. I tak žila příliš dlouho, prožila toho příliš mnoho, aby se nechala vyvést z míry. Hezky všechno popořadě. Postarat se o to, co se dá vyřídit teď, než si příliš dlouho dělat starosti kvůli tomu, co se nikdy nemusí stát. Tuhle lekci jí vnutily, ale ona si ji vzala k srdci.
Nejdřív bylo třeba uklidnit ty mladé ženy dole. Pořád se choulily jako stádo ovcí, brečely, držely se navzájem a schovávaly tváře. Docela je chápala. Tohle pro ni nebylo poprvé, kdy stála proti muži, jenž dokázal usměrňovat, natož proti Draku Znovuzrozenému, a přesto měla žaludek jako na vodě. Začala s uklidňujícími slovy a poplácáním po rameni tuhle, pohlazením po vlasech támhle. Snažila se, aby její hlas zněl mateřsky. Přesvědčit je, že Rand už odešel – což ve většině případů znamenalo přesvědčit je, aby otevřely oči – ještě zdaleka neznamenalo, že se uklidní. Alespoň že vzlykot pomalu utichal. Jenže Janacy se svým pronikavým hláskem dožadovala, aby jí někdo řekl, že Rand lhal, že to všechno byl trik, zatímco Bodewhin se stejně pronikavým hlasem dožadovala, aby byl nalezen a zachráněn její bratr – Verin by dala hodně za to, dozvědět se, kde Mat je – a Larine blekotala, že musejí okamžitě, ihned opustit Caemlyn.
Verin si vzala jednu ze šenkýřek stranou. Žena s prostou tváří, přinejmenším o dvacet let starší než děvčata z Dvouříčí, měla vytřeštěné oči, ačkoliv si zástěrou otírala oči a třásla se. Když se Verin dozvěděla její jméno, řekla: „Přines jim všem hezky čerstvý čaj, Azril, horký a se spoustou medu, a dej do něj trochu kořaličky.“ Chvíli se zamyslela nad mladšími ženami a dodala: „Víc než jen trochu. Každé nalej slušného panáka.“ To by jim mělo trochu uklidnit nervy. „A ty a ostatní děvčata si rovněž dejte.“ Azril popotáhla, zamrkala a otřela si obličej, ale udělala pukrle. Požadavek týkající se jejích obvyklých povinností zřejmě utišil její pláč, když už ne její děs.
„Obsluž je v jejich pokojích,“ řekla Alanna a Verin souhlasně kývla. Trocha spánku dělá zázraky. Byly jenom pár hodin z postelí, ale kořalka spolu s těžkou cestou sem ten zázrak dokáže.
Rozkaz vyvolal zmatek.
„Tady se neschováme,“ podařilo se ze sebe vypravit Larine přes vzlykot a škytání. „Musíme jít! Hned! On nás zabije!“
Bodewhin se vlhce leskly tváře, ale zatvářila se odhodlaně. Ta dvouříčská tvrdohlavost způsobí nejedné z nich potíže. „Musíme najít Mata. Nemůžem ho nechat s... s mužem, co může... Nemůžem! I když je to Rand, nemůžem!“
„Já chci vidět Caemlyn,“ kvílela Janacy, i když se stále třásla jako osika.
Ostatní se připojily k prvním třem – hrstka vřískavě podporovala Janacy i přes svůj strach, většina umíněně trvala na okamžitém odchodu. Jedna z mladých žen z Hlídky, vysoká hezká dívka jménem Elle, na Dvouříčí kupodivu světlovlasá, začala znovu ječet z plných plic.
Verin se musela moc držet, aby je nezliskala. Ty nejmladší měly omluvu, ale Larine, Elle a ostatní se spletenými vlasy měly být dospělé ženy. Většiny se Rand ani nedotkl a nebezpečí zmizelo. Na druhou stranu byly všechny utahané, Randova návštěva pro ně byla šok a nejspíš jich v blízké budoucnosti zažijí ještě dost, takže se prozatím ovládla.
Alanna však ne. Dokonce i mezi zelenými byla vyhlášená svou rtuťovitou povahou, a v poslední době se to ještě zhoršilo. „Teď půjdete do svých pokojů,“ pravila chladně, ale hlas na ní bylo to jediné chladné. Verin si povzdechla, když druhá Aes Sedai spletla vzduch a oheň do iluze. Místnost se naplnila vzdechy a již tak vykulené oči začaly vylézat z důlků. Tohle nebylo nutné, ale zvyk neschvaloval, aby se jedna sestra veřejně pletla do záležitostí druhé, a popravdě řečeno se Verin ulevilo, když Elle přestala výt. Sama neměla nervy zrovna v pořádku. Necvičené mladé ženy prameny samozřejmě neviděly. Jim se zdálo, že se Alanna s každým slovem zvětšuje. Rovněž jí zesílil hlas, aniž změnila tón. Nyní duněl, jak odpovídal její zdánlivé velikosti. „Máte se stát novickami, a první lekce, již se novicka musí naučit, je poslechnout Aes Sedai. Okamžitě. Bez námitek a poznámek.“ Alanna stála uprostřed šenku nezměněná – aspoň pro oči Verin – ale hlava iluze se dotýkala stropních trámů. „Tak honem! Která nebude v pokoji, než napočítám do pěti, bude toho do smrti litovat. Jedna. Dvě...“ Než napočítala do tří, všechny už se s jekotem škrábaly jedna přes druhou do schodů vzadu. Byl div, že žádnou neudupaly.
Alanna se nenamáhala dopočítat do čtyř. Když poslední z Dvouříčanek zmizela nahoře, propustila saidar, iluze zmizela a ona spokojeně kývla. Verin soudila, že mladé ženy nyní bude třeba chlácholit, aby vůbec vystrčily nos ze svých pokojů. Možná to bylo dobře. S tím, jak to zatím všechno vypadalo, nechtěla, aby se některá z nich vykradla prohlédnout si Caemlyn, a ony ji pak musely tahat zpátky.