Jistě, Alanna zapůsobila i jinde. Teď bylo nutné vylákat šenkýřky zpod stolů, kam se schovaly, a té, která se zhroutila a snažila se doplazit do kuchyně, musely pomoci na nohy. Neřekly ani slovo, jenom se třásly jako osiky ve vichřici. Verin musela každou postrčit, aby se začaly hýbat, a třikrát zopakovat rozkaz ohledně čaje a kořalky, než na ni Azril přestala civět, jako by právě viděla, jak jí vyrostla druhá hlava. Hostinský měl bradu až na prsou a oči mu málem vypadly až na zem. Verin se podívala na Tomase a ukázala na potácejícího se tlouštíka.
Tomas po ní vrhl suchý pohled – vždycky to dělal, když po něm chtěla, aby vyřídil triviální záležitosti, nicméně její rozkazy zpovídal málokdy – položil mistru Dilhamovi ruku kolem ramen a žoviálním tónem se ho zeptal, jestli by si spolu nemohli vypít několik pohárků nejlepšího vína ze sklepa. Tomas byl správný chlap – v jistých oblastech měl překvapivé zkušenosti. Ihvon si sedl zády ke zdi a nohy položil na stůl. Podařilo se mu jedním okem sledovat dveře do ulice a druhým Alannu. Alannu sledoval velmi ostražitě. Choval se k ní družněji od chvíle, kdy Owein, její druhý strážce, zemřel ve Dvouříčí – a moudře si dával pozor na její vzteklé výbuchy, ačkoliv se jí je obvykle dařilo zvládat lépe než dneska. Alanna sama se nijak nestarala o to, aby napravila zmatek, který způsobila. Stála uprostřed šenku se založenýma rukama. Každému, kdo nebyl Aes Sedai, nejspíš připadala jako vtělený klid. Verin viděla ženu připravenou vybuchnout.
Položila Alanně ruku na rameno. „Musíme si promluvit.“ Alanna se na ni podívala s nečitelným výrazem v očích a pak beze slova odplula směrem k soukromé jídelně.
Verin za ní zaslechla mistra Dilhama říkat roztřeseným hlasem: „Myslíš, že bych mohl tvrdit, že ke mně chodí Drak Znovuzrozený? Koneckonců, přišel sem.“ Na kratičkou chvíli se usmála. Nakonec se vzpamatuje. Když zavřela dveře za sebou a Alannou, úsměv zmizel.
Alanna už přecházela sem a tam po malé místnosti, hedvábí jejích rozstřižených suknic šustilo jako meče vyjíždějící z pochev. „Taková nestydatost od muže! Taková nestydatost! Zavřít nás! – Omezovat nás!“
Verin ji chvíli pozorovala, než promluvila. Trvalo jí deset roků, než se přenesla přes Balinorovu smrt a spojila se s Ihvonem. Od Oweinovy smrti byly Alanniny city příliš obnažené a ona to v sobě držela příliš dlouho. Občasné záchvaty pláče, které si od odjezdu z Dvouříčí povolila, nebyly dostatečnou úlevou. „Asi by nás dokázal udržet mimo Vnitřní Město, se strážemi u bran, ale nemůže nás skutečně držet v Caemlynu.“
Teď se jí dostalo spalujícího pohledu, jaký si její slova zasloužila. Mohly odejít bez větších potíží – jakkoliv moc se Rand naučil, byla jen malá šance, že se mu podařilo objevit ochrany – ale to by znamenalo opustit dvouříčská děvčata. Žádná Aes Sedai nenašla tak bohatý poklad, jako byl ten ve Dvouříčí, od... Verin si neuměla představit, jak dlouho. Nejspíš od trollockých válek. Dokonce i mladým, osmnáctiletým ženám – hranici, kterou si samy stanovily – často přišlo zatěžko přijmout omezení noviciátu, a přesto kdyby hranici posunuly jenom o pět let, mohly by s Alannou přivést dvakrát tolik žen, jestli ne víc. Pět z těchhle dívek – pět! – mělo jiskru vrozenou, včetně Matovy sestry, Elle a mladé Janacy. Ty by začaly nakonec usměrňovat, ať už by je to někdo naučil či nikoliv, a byly by velmi silné. A dvě další nechaly doma, aby je vyzvedly za rok za dva, až budou dost staré, aby mohly odejít do světa. To bylo dost bezpečné. U dívek se vrozená schopnost bez cviku zřídkakdy projevila před patnáctým rokem. Ostatní byly výjimečně slibné, všechny. Dvouříčí bylo zkrátka naleziště čistého zlata.
Když nyní získala pozornost druhé ženy, Verin změnila téma. Tyhle ženy rozhodně nehodlala opustit. Nebo odejít od Randa dál, než bude muset. „Myslíš, že má s těmi vzbouřenkyněmi pravdu?“
Alanna na chvíli zaťala pěsti do sukní. „Už ta možnost mě odpuzuje! Mohly jsme skutečně dojít až k...?“ Odmlčela se, mluvila ztraceně. Svěsila ramena. Těsně pod povrchem bublaly slzy, které jen tak tak potlačila.
Když teď byl hněv druhé ženy otupen, Verin se potřebovala na pár věcí zeptat, než se zase přiostří. „Je nějaká naděje, že by ti tvoje řeznice mohla povědět víc o tom, co se stalo v Tar Valonu, kdyby ses vyptávala?“ Ta žena vlastně nebyla Alannina. Byla agentkou zelených, kterou Alanna objevila, protože si před řeznickým krámem všimla jakéhosi nouzového signálu. Ne že by Alanna Verin prozradila, co to bylo, samozřejmě. Verin by určitě nevyjevila žádný signál hnědých.
„Ne. Nezná víc než tu zprávu, co mi předala, a z ní jí vyschlo v krku tak, že to skoro nedokázala vyslovit. Všechny věrné Aes Sedai se mají vrátit do Věže. Vše je odpuštěno.“ Tohle byl aspoň smysl oné zprávy. Alanně v očích vzplál hněv, ale jen na chvíli, a ne tak silný jako předtím. „Nebýt všech těch řečí, tak bych ti nikdy neprozradila, kdo to je.“ To, a její nevyrovnané city. Alespoň přestala přecházet sem a tam.
„Já vím,“ řekla Verin a posadila se ke stolu, „a já budu ctít, že je to důvěrné. Takže. Musíš přiznat, že tahle zpráva potvrzuje všechny ty řeči. Věž je rozdělená. Se vší pravděpodobností jsou někde vzbouřenkyně. Otázkou je, co s tím uděláme?“
Alanna se na ni dívala, jako by se zbláznila. Nebylo divu. Siuan musela sesadit věžová sněmovna podle zákonů Věže. Dokonce jen pouhý náznak postavit se zákonům Věže byl nemyslitelný. Jenže ona ostatně i rozdělená Věž byla nemyslitelná.
„Jestli nemáš odpověď teď, tak to promysli. A promysli tohle. Hlavně Siuan Sanche stála za nalezením mladého Randa al’Thora.“ Alanna otevřela ústa – nepochybně se chtěla zeptat, jak to Verin ví a jestli v tom taky měla prsty – ale Verin ji nepustila ke slovu. „Jenom prosťáček by věřil, že tohle nehrálo žádnou roli v jejím svržení. Takhle velké shody náhod prostě neexistují. Takže si promysli, jaký musí mít Elaida na Randa názor. Byla červená, nezapomínej. A zatímco budeš přemýšlet, odpověz mi na tohle. Cos to dělala, takhle se s ním spojit?“
Ta otázka by neměla Alannu překvapit, a přesto ji hodně překvapila. Zaváhala, potom si přitáhla židli, posadila se, a než odpověděla, upravila si suknice. „Bylo to logické, když tak stál přímo před námi. Mělo se to udělat už dávno. Tys nemohla – nebo bys to neudělala.“ Jako většina zelených byla dost pobavená, když ostatní adžah trvaly na tom, že každá sestra má mít jen jednoho strážce. Co si zelené myslely o tom, že červené nemají žádné, zůstávalo nevyřčeno. „Všichni měli být při první příležitosti spojení. Jsou příliš důležití, aby pobíhali takhle volně, on ze všech nejvíc.“ Náhle jí zahořely tváře. Ještě hodně dlouho potrvá, než se zase bude plně ovládat.
Verin věděla, co způsobilo ty ruměnce. Alanna si pustila pusu na špacír. Měly Perrina pod dohledem dlouhé týdny, zatímco zkoušely ženy po Dvouříčí, ale Alanna rychle přestala mluvit o tom, že se s ním spojí. Důvod byl stejně prostý jako rozohněný Failin slib – pronesený hezky daleko z Perrinova doslechu – že jestli Alanna něco takového udělá, neopustí Dvouříčí živá. Kdyby toho Faile věděla o poutu mezi Aes Sedai a gaidinem víc, ta hrozba by nezafungovala, ale právě její nevědomost, když už nic jiného, zadržela Alanninu ruku. Nejspíš to byla frustrace nad tím a navíc její rozjitřené nervy, co ji dovedlo k tomu, že udělala tohle s Randem. Nejen že se s ním spojila, ale učinila tak bez jeho svolení. Něco takového tu nebylo už celá staletí.