„Možná si pro příště budeš pamatovat, co jsem říkal,“ prohodil Taim klidně a propustil své tkanivo. „Když udeříš, zaštiť se, jinak se můžeš zabít.“ Ohlédl se na Randa, jako by celou dobu věděl, že tam je. „Pokračujte,“ nakázal žákům a vykročil k Randovi. Dneska jeho tvář s orlím nosem působila krutým dojmem.
Když si Damer sedal do řady, vstal Eben s flekatým obličejem a nervózně se tahal za velké ucho, jak použil vzduch a zvedl další kámen z hromádky na boku. Jeho vlákna byla pokroucená a on kámen upustil dřív, než ho dopravil na místo.
„Je bezpečné nechat je takhle samotné?“ zeptal se Rand, když k němu Taim došel.
Druhý kámen vybuchl jako první, jenže tentokrát všichni žáci spletli štít. Stejně tak Taim, jenž jím obklopil sebe i Randa. Rand beze slova znovu uchopil saidín a vytvořil vlastní štít, přinutil Taima couvnout. Taim zkřivil rty v tom svém skoroúsměvu.
„Řekls, abych na ně tlačil, můj pane Draku, tak na ně tlačím. Nutím je dělat všechno s pomocí jediné síly, práci, všechno. Nováček dostal včera večer své první teplé jídlo. Když si jídlo nedokážou ohřát, jedí ho studené. Většinou jim to pořád trvá dvakrát dýl, než kdyby to udělali normálně, ale učí se zacházet s jedinou silou tak rychle, jak to jde, věř mi. Jistě, pořád jich není moc.“
Nevšímaje si naznačené otázky se Rand rozhlédl kolem. „Kde je Haslin? Není zas opilý? Jak jsem ti říkal, dostane jenom víno na noc.“ Henre Haslin býval mistrem meče královniny gardy, zodpovědný za výcvik rekrutů, dokud Rahvin nezačal gardu předělávat, kdy propustil každého věrného Morgase nebo je poslal bojovat do Cairhienu. Haslin byl na tažení příliš starý, a tak mu dali důchod a ukázali mu dveře. Když se po Caemlynu roznesla správa o Morgasině smrti, odplazil se do vinného sklepa. Ale myslel si, že Morgasu zabil Rahvin – pro něj Gaebril – ne Rand, a uměl učit. Když byl střízlivý.
„Poslal jsem ho pryč,“ řekl Taim. „K čemu jsou meče?“ Další kámen vybuchl. „Já mám co dělat, abych se nepobodal sám, a nikdy mi to nechybělo. Mají teď jedinou sílu.“
Zabij ho! Zabij ho hned! Hlas Luise Therina se nyní dutě rozléhal prázdnotou. Rand ozvěnu udusil, avšak nemohl v žádném případě udusit hněv, který náhle jako by obestřel prázdnotu, v níž pobýval. Díky prázdnotě však jeho hlas zněl zcela bezcitně. „Najdi ho, Taime, a přiveď ho zpátky. Řekni mu, žes změnil názor. Řekni to i žákům. Řekni jim, co chceš, chci ho však mít tady, bude každý den vyučovat. Musejí žít ve světě, ne mimo něj. Co mají dělat, když nebudou moct usměrňovat? Když tě odstínily Aes Sedai, pořád bys byl mohl uniknout, kdybys byl uměl používat meč, kdybys byl uměl bojovat holýma rukama.“
„Unikl jsem. Jsem tady.“
„Někteří z tvých stoupenců tě osvobodili, jak jsem slyšel, jinak bys skončil v Tar Valonu jako Logain, zkrocený. Tihle muži nebudou mít stoupence. Najdi Haslina.“
Druhý muž se uhlazeně uklonil. „Jak můj pán Drak velí. Co sem vůbec pána Draka přivedlo? Haslin a meče?“ Do hlasu se mu vloudil slaboučký náznak opovržení, ale Rand si toho nevšímal.
„V Caemlynu jsou Aes Sedai. Výlety do města musejí přestat, tvoje i žáků. Jenom Světlo ví, co by se stalo, kdyby jeden z vás narazil na Aes Sedai a ona poznala, co je zač.“ Nebo kdyby někdo z nich poznal ji, což by určitě poznal. Asi by utekl nebo ve strachu zaútočil, a obojí by ho prozradilo. Obojí by ho odsoudilo ke zkáze. Z toho, co Rand viděl, by Verin či Alanna dokázaly svázat každého ze žáků jako dítě.
Taim jenom pokrčil rameny. „Zvládnout hlavu Aes Sedai jako jeden z těch kamenů by jim šlo už teď. Tkanivo je jen trošku odlišné.“ Ohlédl se přes rameno a zvýšil hlas. „Soustřeď se, Adley. Soustřeď se.“ Hubený chlapík stojící před ostatními žáky, samá ruka samá noha, sebou trhl a ztratil saidín, ale pak se k němu zase doškrábal. Další kámen vybuchl, když se Taim opět obrátil k Randovi. „Vlastně je můžu... odstranit... sám, jestli se na to necítíš.“
„Kdybych je chtěl mrtvé, tak jsem je zabil.“ Myslel si, že by to dokázal, kdyby se ony pokusily jeho zabít nebo zkrotit. Doufal, že by to zvládl. Ale zkusí to i po tom spojení? To byla jedna z věcí, které nehodlal Taimovi vyjevit. I bez mumlání Luise Therina tomu muži nevěřil natolik, aby před ním odhalil nějakou slabost, kterou mohl skrýt. Světlo, jaké pouto jsem Alanně dovolil na sebe přivázat? „Jestli přijde čas na zabíjení Aes Sedai, dám ti vědět. Do té doby nikdo na žádnou ani nezakřičí, pokud se mu ona nejdřív nepokusí utrhnout hlavu. Vlastně se všichni držte od Aes Sedai hodně daleko, pokud to půjde. Nechci žádné incidenty, nic, co by je proti mně poštvalo.“
„Myslíš, že už nejsou?“ zamumlal Taim. Rand to znovu přešel. Tentokrát proto, že si nebyl jistý odpovědí.
„A nechci, aby někdo umřel nebo byl zkrocený, protože má na tuhle čepici moc velkou hlavu. Ať je jim to jasné. Dávám ti je na zodpovědnost.“
„Jak si přeješ,“ pronesl Taim a znovu pokrčil rameny. „Někteří dříve nebo později zemřou, pokud je tady nehodláš držet navěky. A i kdyby, i tak nejspíš někteří umřou. Je to skoro nevyhnutelné, leda bych zpomalil výuku. Nemusel bys je tak opatrovat, kdybys mě nechal jít hledat.“
Bylo to tu znovu. Rand se podíval na žáky. Zpocený světlovlasý mladík s modrýma očima měl spoustu práce přenést kámen na místo. Pořád ztrácel saidar, a kámen se pohyboval, jako by po zemi poskakoval. Za pár hodin přijede z paláce povoz s žadateli, kteří dorazili od včerejšího poledne. Tentokrát čtyři. Někdy přišli tři, jindy dva, ačkoliv počty se všeobecně zvyšovaly. Osmnáct od doby, kdy sem před sedmi dny přivedl Taima, a jenom tři z nich se mohli naučit usměrňovat. Taim trval na tom, že je to úžasné číslo vzhledem k tomu, že prostě jenom přišli do Caemlynu, kde hledali nějakou příležitost. Také nejednou poukázal na to, že při tomto tempu by se do šesti let mohli vyrovnat Věži. Rand nepotřeboval připomínat, že těch šest let nemá. A neměl ani čas dovolit jim, aby se učili pomaleji.
„Jak bys to udělal?“
„S použitím průchodů.“ Taim to okamžitě pochopil. Velmi rychle se naučil všemu, co mu Rand ukázal. „Můžu za den navštívit dvě i tři vesnice. Vesnice budou ze začátku snazší než třeba i menší města. Nechám Flinna, aby dohlídl na výuku – je z nich nejdál i přes to, cos viděl – a vezmu Gradyho, Hopwila nebo Morra. Budeš muset opatřit pár slušných koní. Ta herka, co nám tahá žebřiňák, nebude stačit.“
„Co ale hodláš dělat? Jenom tam prostě vjedeš a ohlásíš, že hledáš muže, co chtějí usměrňovat? Budeš mít štěstí, když se tě sedláci nepokusí oběsit.“
„Umím být trochu rafinovanější,“ prohodil Taim suše. „Řeknu, že sháním muže, kteří půjdou za Drakem Znovuzrozeným.“ Trochu rafinovanější? Ne však o moc. „To by mělo lidi zastrašit alespoň natolik, aby mi nešli po krku dost dlouho, dokud neposbírám všechny, kteří budou chtít. Vytřídí to snad každého, kdo tě nebude chtít podporovat. Nemyslím, že bys chtěl cvičit muže, co se při první vhodné příležitosti obrátí proti tobě.“ Tázavě zvedl obočí, ale na zbytečnou odpověď již nečekal. „Jakmile je budu mít bezpečně za vesnicí, můžu je sem přivést průchodem. Někteří se nejspíš vyděsí, ale nemělo by být moc těžké je zvládnout. Jakmile budou souhlasit, že půjdou za mužem, který může usměrňovat, těžko můžou couvnout, když je budu chtít vyzkoušet. A ty, kteří neprojdou, pošlu do Caemlynu. Je čas, aby sis začal stavět vlastní vojsko, místo abys spoléhal na druhé. Bashere může také změnit názor. A jistě to udělá, když mu to nařídí královna Tenobie. A kdo ví, co udělají tihle takzvaní Aielové.“ Tentokrát se odmlčel, ale Rand neříkal nic. Něco podobného napadlo i jej, ačkoliv rozhodně ne o Aielech, ale to Taim nepotřeboval vědět. Druhý muž po chvíli pokračoval, jako by toto téma nikdy nenanesl. „Vsadím se s tebou. Řekni o co. První den, kdy s tím začnu, najdu tolik mužů, kteří se to dokážou naučit, jako jich přijde do Caemlynu o vlastní vůli za měsíc. Jakmile budou Flinn a pár dalších připravení pokračovat beze mě...“ Rozhodil rukama. „Do roka pro tebe vytvořím sílu proti Bílé věži. A každý muž bude zbraň.“