Rand zaváhal. Nechat Taima odejít bylo riziko. Ten muž byl příliš agresivní. Co by udělal, kdyby na jedné ze svých verbířských cest narazil na Aes Sedai? Možná by dodržel slovo a ušetřil její život, ale co kdyby zjistila, co je zač? Co kdyby ho odstínila a chytila? Takovou ztrátu si Rand nemohl dovolit. Nemohl cvičit žáky a dělat všechno ostatní, co udělat musel. Šest let, aby se vyrovnal Věži. Pokud by Aes Sedai nenašly dřív tohle místo a nezničily je i žáky dřív, než by se naučili bránit. Nebo méně než rok. Nakonec kývl. Hlas Luise Therina byl šíleným bzučením v dálce. „Dostaneš svoje koně."
12
Otázky a odpovědi
„No?“ řekla Nyneiva, jak nejtrpělivěji dokázala. Udržet ruce v klíně ji stálo námahu, stejně jako sedět klidně na posteli. Potlačila zívnutí. Bylo časně ráno a ona už se pořádně nevyspala tři noci. Proutěná klícka byla prázdná, kanárek byl vypuštěn na svobodu. Přála si, aby byla taky svobodná. „No?“
Elain klečela na své posteli a vykláněla se z okna do uličky za domem. Odsud právě tak dohlédla na zadek Menší věže, kde dnes ráno již většina přísedících přijímala poselstvo Věže. Jen tak tak dohlédla, ale stačilo to, aby viděla kousek ochrany proti odposlouchávání, která hostinec obklopovala. Byla toho druhu, který zabránil poslouchat každému, kdo se to snažil dělat s pomocí jediné síly. Cena za předané vědomosti.
Po chvíli si Elain zase sedla na paty a tvářila se zoufale. „Nic. Říkalas, že ta vlákna proklouznou bez toho, aby je to zachytilo. Nemyslím, že si mě někdo všiml, ale určitě jsem nic nezaslechla.“
To poslední patřilo Moghedien na jejich rozvrzané stoličce v rohu. To, jak se ta ženská nepotila, Nyneivu velice dráždilo. Tvrdila, že to chce čas, pracovat s jedinou silou, než žena dosáhne odtažitosti nutné k tomu, aby si mohla horka nebo zimy nevšímat, což nebylo o moc lepší než nejasné sliby Aes Sedai, že to „nakonec“ přijde. Nyneiva a Elain byly mokré potem, Moghedien vypadala, jako by byl časný jarní den, a Světlo, to hryzalo!
„Řekla jsem, že by mělo.“ Moghedien v obraně uhnula tmavýma očima, ačkoliv většinou upírala zrak na Elain. Vždycky se soustředila na toho, kdo měl nasazený náramek a’damu. „Měla. Existuje tisíc způsobů, jak sepříst ochrany. Sepříst do nich díru může trvat celé dny.“
Nyneiva se ovládla, ale jenom tak tak. Snažily se už celé dny. Tohle bylo potřetí, kdy dorazila Tarna Feir, a sněmovna si pořád nechávala zprávu červené sestry od Elaidy pro sebe. No, Sheriam a Myrelle a ta jejich banda to věděly – Nyneivu by nepřekvapilo, kdyby to věděly dřív než sněmovna – dokonce ani Siuan a Leanu však na tato setkání nevpouštěly. Aspoň ony to tvrdily.
Nyneiva si uvědomila, že si popotahuje za suknice, a uklidnila se. Nějak musely zjistit, co Elaida chce – a ještě důležitější byla odpověď sněmovny. Musely. Nějak.
„Musím jít,“ povzdechla si Elain. „Musím ukázat několika dalším sestrám, jak udělat ter’angrial.“ Jen pár Aes Sedai v Salidaru projevilo zručnost, ale všechny se to chtěly naučit. Většina si zřejmě myslela, že to dokážou, jakmile jim to Elain předvede dostkrát. „Ty si ale klidně můžeš vzít tohle,“ dodala a odepjala si náramek. „Chci zkusit vyrobit něco nového, až se mnou sestry skončí, a pak mám výuku novicek.“ Ani tohle neříkala zrovna šťastně, ne tak jako poprvé. Po každé hodině byla podrážděná, až připomínala naježenou kočku. Nejmladší dívky byly příliš dychtivé, vrhaly se do věcí, o nichž neměly ponětí, jak je zvládnout, často aniž se nejdřív zeptaly, a ty nejstarší, ačkoliv poněkud opatrnější, byly náchylnější k tomu začít se hádat nebo prostě obešly rozkaz od ženy o šest či sedm let mladší. Elain začala mumlat o „hloupých novickách“ a „tvrdohlavých hlupačkách", jako kdyby byla již deset let přijatá. „Máš čas na otázky. Možná budeš mít víc štěstí s tím, jak objevit muže, než já.“
Nyneiva potřásla hlavou. – „Já mám dneska dopoledne pomáhat Janye a Delaně s poznámkama.“ Nemohla si pomoci, aby se nezaškaredila. Delana byla přísedící za šedé adžah, stejně jako Janya za hnědé, ale Nyneiva z nich nevytáhne ani drobet. „A pak mám další lekci s Theodrin.“ Další plýtvání časem. Všichni v Salidaru jenom plýtvali časem. „Nechej si to,“ řekla, když Elain chtěla náramek pověsit na kolíček vedle jejich šatů.
Zlatovlasá žena si přehnaně povzdechla, ale znovu si náramek připjala. Podle Nyneivina názoru Elain a’damu příliš důvěřovala. Pravda, dokud bude mít Moghedien na krku obojek, každá žena, schopná usměrňovat, ji s náramkem dokáže najít a ovládat. Když žádná neměla náramek nasazený, nemohla od něj odejít na víc než tucet kroků, aniž by nepadla na kolena a nezačala zvracet, a to stejné by se stalo, kdyby odnesla náramek jenom o pár coulů od místa, kde ho zanechaly, nebo se snažila sama obojek rozepnout. Možná by ji náramek zadržel, i kdyby zůstal viset na kolíčku, ale jedna ze Zaprodanců by možná mohla přijít na způsob, jak všechno obejít, kdyby dostala dost velkou příležitost. Jednou, v Tanchiku, nechala Nyneiva Moghedien odstíněnou a svázanou jedinou silou jenom na chviličku bez dozoru a jí se podařilo uniknout. Jak to udělala, byla jedna z prvních věcí, na něž se jí Nyneiva vyptala, ačkoliv, aby se dočkala odpovědi, musela té ženské málem zakroutit krkem. Zavázaný štít byl zřejmě moc křehký, pokud odstíněná žena měla trochu času a trpělivosti. Elain trvala na tom, že by to proti a’damu nefungovalo – zde nebyl žádný uzel, který by se dal rozvázat, a s obojkem kolem krku se Moghedien bez povolení nemohla ani pokusit dotknout saidaru – Nyneiva však raději nic neriskovala.
„Opisuj pomalu,“ radila Elain. „Už jsem pro Delanu opisovala. Ona nesnáší kaňky či chyby. Nechá tě to dělat i padesátkrát, aby dostala čistou stránku, když to bude potřeba.“
Nyneiva se zamračila. Možná neměla rukopis tak čistý a jemný jako Elain, nebyla však nějaká vesnická husa, která teprve zjistila, kterou stranou se brk namáčí do kalamáře. Mladší žena si toho nevšímala, prostě s posledním úsměvem vyklouzla z pokoje. Možná jenom chtěla pomoci. Kdyby Aes Sedai někdy zjistily, jak Nyneiva opisování nenávidí, začaly by jí je přidělovat za trest.
„Třeba bys měla jít za Randem,“ řekla náhle Moghedien. Seděla jinak, vzpřímeněji. Tmavé oči upírala do Nyneiviných. Proč?