„Nepotřebujem nikoho, kdo by nám svazoval ruce,“ řekla jí Nyneiva škrobeně. Dobře stavěný? Hlavou jí znepokojivě prolétl ten pomalovaný klípec a jizvy. Tahle ženská měla, pokud šlo o muže, ten nejdivnější vkus. „My zvládneme vše, co nám přijde do cesty. Řekla bych, že jsme to už prokázaly, kdybys potřebovala důkaz.“
„Já vím, že to zvládneme, Nyneivo, ale přitahujeme potíže jako hnůj mouchy. Altara pomalu vře. Každý den přinese nový příběh o Dračích spřísahancích, a já vsadím svý nejlepší hedvábný šaty proti jedný z tvých starých spodniček, že polovina z nich jsou ve skutečnosti jen loupežníci, kteří budou čtyři ženy považovat za naprosto snadnou kořist. Obden budeme muset dokazovat opak. Jak jsem slyšela, tak v Murandy je ještě hůř, plno Dračích spřísahanců a loupežníků a uprchlíků z Cairhienu, kteří se bojí, že na ně s každým dnem vpadne Drak Znovuzrozený. Soudím, že nehodláš přejít do Amadicie. Soudím, že to bude Caemlyn.“ Její složitý cop se lehce zavlnil, jak naklonila hlavu na stranu a tázavě zvedla obočí. „Souhlasí s tebou Elain v Unově věci?“
„Bude,“ zamumlala Nyneiva.
„Chápu. No, až bude, tak opatřím tolik koní, kolik bude potřeba. Ale chci, aby mi ona sama řekla, proč bychom neměly brát Una s sebou."
Z neodvolatelnosti v jejím tónu Nyneivě zahořely vzteky tváře. Kdyby Elain mile požádala, aby řekla Birgitte, že Uno zůstane tady, mohly by ho najít čekat na silnici a Birgitte by žasla nad tím, jak přesně věděl, že odjíždějí a kam. Ta ženská možná byla Elainin strážce, avšak Nyneiva občas uvažovala nad tím, která z nich dvou vlastně velí. Až najde Lana – až, ne jestli! – hodlala ho nechat odpřisáhnout přísahu, ze které by se mu zakroutily vlasy, že se bude řídit jejími rozhodnutími.
Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. S kamennou zdí nemělo smysl se hádat. Stejně dobře mohla přejít k tomu, proč vlastně Birgitte původně vyhledala.
Nedbale popošla dál do uličky, aby ji druhá žena musela následovat. Po keřích, které odsud byly vysekány, zůstaly jenom hnědé pahýly. Snažíc se vypadat nezaujatě si prohlížela tlačenici v ulici. Pořád jim nikdo nevěnoval druhý pohled. Přesto však ztišila hlas. „Musíme se dozvědět, co Tarna říká sněmovně a co ony říkají jí. Snažily jsme se to s Elain zjistit, jenže ony si schůze chrání proti odposlouchávání. Ale jenom s pomocí jediný síly. Jsou tak zaujatý tím, že by je někdo mohl odposlouchávat takhle, že zřejmě zapomněly na starý dobrý ucho na dveřích. Kdyby někdo –“
Birgitte ji studeně uťala. „Ne.“
„Aspoň to zvaž. Elain nebo mě chytí spíš než tebe.“ Napadlo ji, že dodá, že je Elain docela chytrá, ale druhá žena si odfrkla.
„Řekla jsem ne! Od chvíle, co tě znám, jsi byla mnoho věcí, Nyneivo, ale nikdy ne hloupá. Světlo, za den dva to stejně vyhlásí veřejně.“
„Potřebujeme to vědět okamžitě,“ zasyčela Nyneiva a spolkla „ty krávo s chlapským mozkem". Hloupá? Ovšemže nikdy nebyla hloupá! Nesmí se rozčilovat. Pokud dokáže Elain přesvědčit, aby odešly, možná tu už za den dva nebudou. Lepší tenhle pytel s hady znovu neotevírat.
Birgitte se otřásla – trochu moc nápadně, pomyslela si Nyneiva – a opřela se o luk. „Jednou mě chytily, když jsem špehovala Aes Sedai. O tři dny později mě beze všech cavyků vyhodily a já odjela ze Shaemalu hned, jak jsem se dostala ke koni. Neprojdu tím znovu, abych ti dala den, který nepotřebuješ.“
Nyneiva zůstala zcela klidná. Dala si práci, aby si udržela hladkou tvář, neskřípala zuby a netahala se za cop. Byla klidná. „Nikdy jsem neslyšela žádnej příběh, kde bys špehovala Aes Sedai.“ Jakmile jí ta slova vyšla z úst, přála si, aby je mohla vrátit. Jádrem Birgittina tajemství bylo to, že byla Birgitte z příběhů. Nic, co by bylo s tímhle spojeno, nebylo vhodné říkat nahlas.
Birgitte měla na okamžik tvář jako z kamene, všechno ukrývala uvnitř. Stačilo to, aby se Nyneiva zachvěla. V tajemství druhé ženy bylo zabaleno příliš mnoho bolesti. Nakonec se kámen znovu změnil v maso a Birgitte si povzdechla. „Čas věci mění. Polovinu těch příběhů jsem těžko poznala i já, a tu druhou půlku vůbec ne. Už o tom nebudeme mluvit.“ Tohle rozhodně nebyl návrh.
Nyneiva otevřela ústa, aniž by věděla, co vlastně chce říci – její vlastní dluh k Birgitte znamenal, že nechtěla rozrývat její bolest, ale aby jí prostě odmítla dvě prosté žádosti...! – a v ústí uličky náhle promluvila třetí žena.
„Nyneivo, Janya a Delana tě chtějí okamžitě vidět.“
Nyneiva se snažila nevylézt do vzduchu. Srdce jí málem vylezlo z krku.
V ústí uličky Nicola, v šatě novicky, se chvíli tvářila polekaně. Stejně tak Birgitte. Potom se však zadívala na svůj luk a vypadala pobaveně.
Nyneiva musela dvakrát polknout, než ze sebe dokázala vypravit slovo. Kolik toho ta žena slyšela? „Jestli si myslíš, že takhle se mluví s přijatou, Nicolo, tak by ses měla rychle poučit, nebo dostaneš za vyučenou.“
Tohle by měla správně říci až hotová Aes Sedai, ale štíhlá žena si chvíli Nyneivu prohlížela tmavýma očima, zvažovala a poměřovala. „Mrzí mě to, přijatá,“ řekla. „Pokusím se být opatrnější.“
Pukrle bylo hluboké akorát pro přijatou, na coul, a i když mluvila chladným tónem, nebyl dostatečně chladný, aby jí za to Nyneiva umyla hlavu. Areina nebyla jedinou společnicí z cest, která byla zklamaná, když se o Elain a Nyneivě dozvěděla pravdu, ale Nicola souhlasila, že jejich tajemství zachová, jako by ji překvapilo, že je vůbec napadlo ji o to žádat. Potom, když zkouška ukázala, že se může naučit usměrňovat, objevil se jí v očích ten zvažující a poměřující výraz.
Nyneiva chápala až příliš dobře. Nicola neměla vrozenou jiskru – bez učení by se saidaru nikdy nedotkla – ale o jejím potenciálu se už mluvilo, o síle, kterou jednoho dne povládne, když se bude snažit. Přede dvěma lety, s větším potenciálem, než měla většina novicek za celá staletí, by vyvolala skutečné pozdvižení. To však bylo předtím, než se objevily Elain, Egwain a sama Nyneiva. Nicola nikdy nic neřekla, ale Nyneiva si byla jistá, že se hodlá Elain a Nyneivě vyrovnat, pokud ne je překonat. Nikdy nepřekročila čáru toho, co se slušelo, ale často šla přímo po ní.
Nyneiva ostře kývla. To, že ji chápala, neznamenalo, že si nepřeje, aby tu hloupou ženskou mohla nalít trojitou dávkou ostropysku za její čirou blbost. „Dej si na to pozor. Běž vyřídit Aes Sedai, že hned přijdu.“ Nicola znovu udělala pukrle, jenomže když se obracela, Nyneiva řekla: „Počkej.“ Nicola se okamžitě zastavila. Teď to tam nebylo, ale Nyneiva si byla chvilku jistá, že zahlédla záblesk – uspokojení? „Řeklas mi všecko?“
„Poslaly mě, abych ti vyřídila, že máš přijít, přijatá, a to jsem udělala.“ Bez chuti jako voda, co týden stojí ve džbánu.
„Co řekly? Přesně jejich slova.“
„Přesně jejich slova, přijatá? Nevím, jestli si vzpomenu na jejich slova přesně, ale zkusím to. Pamatuj, že to říkaly ony, já to jenom opakuju. Janya Sedai říkala něco jako: ‚Jestli se ta hloupá holka brzy neobjeví, tak přísahám, že se pořádně neposadí, dokud nebude dost stará na to být babičkou.‘ A Delana Sedai řekla: ‚Tak stará bude, než se rozhodne přijít. Jestli tu nebude do čtvrt hodiny, tak z její kůže udělám prakr.'“ Nicoliny oči byly nevinnost sama. Zároveň však pozorné. „To bylo asi před dvaceti minutami, přijatá. Možná o něco dřív.“