„Cože?“
„Proklouzla jsem tam a poslouchala,“ odtušila Nyneiva vyrovnaně. „Elaidě posílají zprávu, že potřebují víc času na rozvážení. To znamená, že přinejmenším uvažují o tom, že zapomenou na červený adžah a na Logaina. Jak to můžou udělat, to nevím, ale musí to tak být. Jestli tu zůstanem o moc dýl, možná skončíme jako dárek pro Elaidu. Aspoň když půjdem hned teď, můžem říct Randovi, aby nespolíhal na to, že za ním půjdou nějaký Aes Sedai. Můžem mu říct, aby žádný Aes Sedai nevěřil.“
Elain se půvabně zamračila a složila si nohy pod sebe. „Jestli pořád rozvažují, tak to asi znamená, že se ještě nerozhodly. Myslím, že bychom měly zůstat. Možná jim pomůžeme se rozhodnout správně. Kromě toho, pokud nehodláš přemluvit Theodrin, aby šla s námi, tak ten svůj blok nikdy nezlomíš, jestli odejdeme.“
Nyneiva si toho ale nevšímala. Že toho Theodrin zatím hodně dokázala. Vědra vody. Žádný spánek. Co dalšího? Ta ženská jako by nahlas řekla, že hodlá zkusit všechno možné, dokud nezjistí, co bude fungovat. Všechno možné bylo podle Nyneivina způsobu myšlení příliš mnoho. „Pomoct jim se rozhodnout? Ony nás poslouchat nebudou. Siuan nás skoro neposlouchá, a i když nás drží za krk, ji aspoň máme na háku.“
„Pořád si myslím, že bychom měly zůstat. Aspoň dokud se sněmovna nerozhodne. Pak, jestli dojde na nejhorší, můžeme alespoň Randovi sdělit fakta a ne možnosti.“
„Jak to máme zjistit? Nemůžeme spolíhat na to, že najdu to správný okno a vyslechnu je dvakrát. Jestli budem čekat, než to oznámí, už možná budem hlídaný. Aspoň já. Neexistuje Aes Sedai, co by nevěděla, že Rand i já pocházíme z Emondovy Role.“
„Siuan nám řekne dřív, než to bude oznámeno,“ řekla Elain klidně. „Přece si nemyslíš, že s Leanou půjdou pokorně k Elaidě?“
Tak to bylo. Elaida by Siuan a Leaně nechala useknout hlavy dřív, než by dokončily pukrle. „Pořád nebereš v úvahu Jarila a Seveho,“ trvala na svém.
„Něco vymyslíme. V každém případě to nejsou první prchající děti, o které se stará někdo, kdo s nimi není spřízněný.“ Elain si nejspíš myslela, že její úsměv s dolíčky je uklidňující. „Stačí jenom, když dáme hlavy dohromady. Přinejmenším bychom měly počkat, než se Tom vrátí z Amadicie. Nemůžu ho tady jen tak nechat.“
Nyneiva rozhodila rukama. Kdyby rysy odrážely charakter, měla by Elain vypadat jako mula vytesaná do kamene. Ta holka si z Toma Merrilina udělala náhradu za otce, který zemřel, když byla malá. Taky si zřejmě občas myslela, že nedokáže sám najít cestu ke stolu, pokud ho ona nedrží za ruku.
Jediné varování, kterého se Nyneivě dostalo, byl pocit, že někdo poblíž uchopil saidar, pak se v proudu vzduchu rozlétly dveře a do jejích pokoje vstoupila Tarna Feir. Nyneiva a Elain vyskočily na nohy. Aes Sedai byla Aes Sedai, a některé z těch, které zakopávaly odpadky, dřely pouze na základě Tarnina slova.
Žlutovlasá červená sestra si je obě pozorně prohlédla s nadutou tváří jako vytesanou ze studeného mramoru. „Aha. Královna Andoru a mrzácká divoženka.“
„Ještě ne, Aes Sedai,“ odpověděla Elain s chladnou zdvořilostí. „Ne, dokud nebudu korunována ve Velkém sále. A jedině, pokud je máti mrtvá,“ dodala.
Z Tarnina úsměvu by zmrzla i zimní vánice. „Ovšem. Snažily se před tebou udržet tajemství, ale klepy pronikají všude.“ Přelétla pohledem úzké postele a rozvrzanou stoličku, šaty na kolíčcích na stěně a popraskanou omítku. „Myslela bych si, že budete mít lepší ubytování, vzhledem ke všem těm zázrakům, které jste dokázaly. Kdybyste byly v Bílé věži, kam patříte, nepřekvapilo by mě, kdyby vás už obě zkoušely na šátek.“
„Děkuju ti,“ řekla Nyneiva, aby ukázala, že dokáže být stejně zdvořilá jako Elain. Tarna se na ni podívala. Vedle jejích modrých očí vypadal zbytek jejího obličeje teple. „Aes Sedai,“ dodala Nyneiva spěšně.
Tarna se podívala zpátky na Elain. „Amyrlin má pro tebe a pro Andor na mysli zvláštní místo. Nechala po tobě pátrat tak, že bys ani nevěřila. Vím, že by ji velmi potěšilo, kdyby ses se mnou vrátila do Tar Valonu.“
„Moje místo je zde, Aes Sedai.“ Elainin hlas zněl stále příjemně, ale se zvednutou bradou se hladce vyrovnala Tarnině nafoukanosti. „Vrátím se do Věže s ostatními."
„Chápu,“ řekla červená stroze. „No dobrá. Nyní odejdi, chci si s tou divoženkou promluvit o samotě.“
Nyneiva si s Elain vyměnila pohled, ale Elain nemohla udělat nic jiného než pukrle a odejít.
Když se dveře zavřely, udála se s Tarnou zvláštní změna. Sedla si na Elaininu postel a kývala nohama zkříženýma v kotnících, zády se opřela o otlučené čelo postele a ruce si založila na břiše. Její výraz roztál, dokonce se usmála. „Vypadáš nervózně. Nebuď. Já tě nekousnu.“
Nyneiva by tomu spíš uvěřila, kdyby se té ženě změnily i oči. Její úsměv k nim nikdy nedostoupil. Ve srovnání s ním vypadaly desetkrát tvrději, stokrát chladněji. Z toho spojení Nyneivě naskakovala husí kůže. „Nejsem nervózní,“ řekla škrobeně a rozkročila se, aby nezačala přešlapovat.
„Aha. Takže uražená, co? Proč? Protože jsem tě nazvala ‚divoženkou'? Já jsem taky divoženka, víš. Galina Casban ze mě osobně vytloukla můj blok. Věděla, jaké adžah si vyberu, dávno přede mnou, a měla o mě osobní zájem. To má o všechny, o kterých si myslí, že si vyberou červené.“ Potřásla hlavou a zasmála se. Oči měla jako zmrzlé nože. „Hodiny, které jsem strávila s vytím a brekem, než jsem dokázala najít saidar bez toho, abych zavírala oči. Nemůžeš tkát, když nevidíš tkanivo. Slyšela jsem, že Theodrin na tebe používá mírnější metody.“
Nyneiva přešlápla proti své vůli. Tohle by Theodrin určitě nezkusila! Určitě ne. Narovnala se, ale roztřesený žaludek jí to stejně neuklidnilo. Neměla se cítit uražená, co? Měla taky zapomenout na „mrzácká"? „O čem si se mnou přeješ mluvit, Aes Sedai?“
„Amyrlin chce vidět Elain v bezpečí, ale mnoha způsoby jsi ty stejně důležitá. Možná víc. To, co máš v hlavě o Randu al’Thorovi, by mohlo být k nezaplacení. A co má Egwain z rodu al’Vereů v té své. Víš, kde je?“
Nyneiva si chtěla otřít pot z obličeje, ale držela ruce dole. „Neviděla jsem ji už dlouho, Aes Sedai.“ Měsíce, od posledního setkání v Tel’aran’rhiodu. „Smím se zeptat, co hodlá...“ Nikdo v Salidaru nenazýval Elaidu amyrlin, ale měla se k téhle ženě chovat uctivě, „...amyrlin dělat s Randem?“
„Hodlá dělat, dítě? Je to Drak Znovuzrozený. Amyrlin to dobře ví a hodlá mu udělit veškeré pocty, které si zaslouží.“ Tarně se do hlasu vloudilo napětí. „Mysli, dítě. Tahle banda se vrátí do stáda, jakmile jim plně dojde, co udělaly, ale každý den může být životně důležitý. Tři tisíce let Bílá věž vedla vládce. Bez Věže by bylo mnohem víc válek, a horších. Jestli se al’Thorovi nedostane vedení, bude svět čelit pohromě. Nemůžeš ale vést, co neznáš, o nic víc, než já můžu usměrňovat se zavřenýma očima. Nejlepší pro ně bude, když se vrátíš se mnou a hned sdělíš amyrlin vše, co o něm víš, než abys to udělala za několik týdnů nebo měsíců. Bude to nejlepší i pro tebe. Tady se nikdy nemůžeš stát Aes Sedai. Hůl přísah je ve Věži. Zkoušení lze provést jedině ve Věži.“