Teď už jen stačilo jít po pěšince za mravenci. Ale cestovatelé nevěděli, jak daleko ještě budou muset putovat; bylo třeba nejdříve provést něco s vejcem, které mravencům vzali. Vejce bylo těžké a nedalo se v lese příliš dobře koulet. Rozdělali proto rychle oheň v jámě vykopané v písku, upekli celé vejce na tvrdo, rozdělili je na kusy a ze skořápky udělali několik talířů a pánev.
Po večeři vešli cestovatelé do lesa po dobře ušlapané, ale úzké a nepohodlné pěšině. Metr nad zemí se větve přesliček splétaly tak, že se muži museli plazit nebo jít sehnuti. Téhle stezky užívali pravděpodobně jen mravenci.
Po půl hodině začal les řidnout, mravenčí pěšina se často rozdvojovala, přetínaly ji jiné a Makšejev musel bedlivě sledovat stopu vejce, zatím co Kaštanov podle oka načrtával směr, aby měli mapu území, kde žijí jejich nepřátelé.
„Je divné, že jsme v lese dosud nepotkali jedinkého mravence,“ divil se Kaštanov.
„Pravděpodobně mají určené hodiny k odpočinku a spánku a jiní živočichové se k mraveništi neodváží přiblížit.“
Tu však se vpředu ukázal široký světlý otvor. Les zřejmě končil a na pasece za ním mohlo být mraveniště. Proto se museli chovat tím opatrněji. Zoolog a botanik zůstali s Generálem v lese a Kaštanov s Makšejevem se vypravili na průzkum.
Když došli na pokraj lesa, zastavili se, chráněni posledními stromy, a začali obhlížet krajinu. Les vystřídala veliká louka či spíše planina, skoro docela holá; jen tu a tam trčela okousaná stébla trávy.
Uprostřed této planiny, nedaleko od kraje lesa, tyčil se veliký homolovitý pahorek, vysoký asi dvanáct metrů a v průměru široký přes sto metrů, složený ze stromových kmenů, narovnaných na sebe.
Dalekohledem bylo možno rozeznat, že kmeny nejsou rozloženy ledajak, ale v určitém systému, a že vytvářejí složitou, i když hrubou stavbu. Na mnoha místech se v různé výšce temněly vstupní otvory, ale mravence nebylo nikde vidět — bezpochyby spali.
Planina byla se všech stran obklopena lesem, pahorky a dunami a mravenci byli jejími jedinými pány. Na západní straně planiny podle úpatí dun tekl pravděpodobně potůček, soudíc podle pruhu zelené trávy a keřů, které se ostře odrážely na žlutém podkladě písku.
35. JAK DO MRAVENIŠTĚ?
Když Kaštanov a Makšejev prohlédli planinu, vrátili se ke svým druhům, aby rozvážili, co podniknout dál.
„Přepadnout spící mraveniště není obtížné,“ usoudil Kaštanov, „avšak není jisto, zda to bude účelné. Nevíme přece, kde jsou v téhle ohromné stavbě složeny naše věci a v labyrintu chodeb můžeme snadno zabloudit.“
„Uvnitř je jistě tma a my nemáme svíčky ani kahanec,“ podotkl Papočkin.
„Můžeme si udělat pochodně, viděl jsem v lese smolnaté stromy, které by se k tomu hodily,“ prohlásil Gromeko.
„Když půjdeme s ohněm, docela jistě mravence probudíme, a ti nás napadnou. Takový boj musí pro nás skončit zle,“ pravil Makšejev.
„Ano, jich jsou sta, neli tisíce, a ať jich zastřelíme kolik chceme, nakonec nás přece zakousnou nebo uštípají k smrti.“
„Tak co si počneme?“ zabručel Kaštanov. „Svých věcí se zříci nemůžeme, pro zpáteční cestu je nutně potřebujeme.“
„A kdybychom s jedné strany mraveniště zapálili? Mravenci začnou zachraňovat své zásoby a mezi nimi i naše věci, které vytáhnou ven.“
„Především budou zachraňovat své larvy a kukly a věci mohou zatím shořet. Avšak i když snad stačí vynést naše věci, přece jen jim je budeme muset odebrat násilím.“
„A což abychom mravence vykouřili a pak, až mraveniště opustí, vlezli tam pro své věci?“
„Tenhle plán je už lepší, ale do chodeb plných kouře nebudeme taky moci proniknout. A až se kouř rozptýlí, mohou se vrátit i mravenci.“
„Jak se zdá, jsme v bezvýchodné situaci.“
„Víte co,“ navrhl Makšejev, „lehnu si blízko mraveniště a budu předstírat, že jsem mrtvý. Mravenci mě odtáhnou do mraveniště a tam snad budu moci vypátrat, kde naše věci leží, a příští noci je vytáhnu ven.“
„Tenhle plán je příliš odvážný,“ namítl Kaštanov. „Mravenci vás nemusí odtáhnout vcelku, nýbrž vás roztrhají na kousky. Ale připusťme, že vás odtáhnou celého a živého; jakpak se ve tmě, a dokonce jako mrtvola, budete moci orientovat v bludišti chodeb, abyste pak našel cestu ven?“
„Vezmu si do kapsy klubko nití, a když je budu postupně rozvinovat, dokážu se podle nich vrátit ven, právě tak jako Theseus z Labyrintu podle Ariadniny nitě.“
„Jestli si toho ovšem mravenci nevšimnou a nezačnou vám vaši nit sbírat. Ale máte nitě?“
Nikdo u sebe klubko neměl, a tak tenhle odvážný plán rovněž zavrhli. Všichni seděli se svěšenými hlavami a vymýšleli nové a nové plány, ale museli je vždycky zamítnout jako neproveditelné.
„Víte, nač jsem přišel?“ ozval se Kaštanov. „Musíme mravence otrávit nebo omámit jedovatými plyny, aby ztrnuli na dobu, kterou potřebujeme k tomu, abychom v mraveništi našli své věci. Takové plyny jsou chlor, brom a kysličník siřičitý. Musíme tedy napřed najít materiál, z kterého bychom mohli vyrobit dost plynu. Chlor můžeme získat z kuchyňské soli, která je v moři. Brom je pravděpodobně v popelu chaluh, které tam rovněž rostou, ale získat ho bude ještě obtížnější než získat chlor. Ze všeho nejsnazší by bylo vyrobit kysličník siřičitý, jestliže ovšem najdeme síru, kyz železný nebo jinou sirnou rudu. Leštěnec olověný jsme už viděli v Pterodaktylí rokli a snad se najde i tady na skalních útesech,“
„Ale k tomu, abychom našli vhodný materiál, budeme přece potřebovat spoustu času,“ namítl Makšejev.
„Co se dá dělat! Náboje, které máme, vystačí nám na několik dní, abychom si sehnali potravu. Lépe bude, když užijeme spolehlivého způsobu; k riskantním způsobům se můžeme v krajním případě uchýlit vždycky.“
„Pak tedy odtud musíme odejít a s lupiči se nevypořádáme.“
„Lépe je odejít, dokud mravenci nic nezpozorovali, a nevzbudit jejich podezření ukvapenými pokusy. Když je poplašíme, budou opatrnější, rozestaví hlídky u vchodu, budou prohledávat okolí a znesnadní nám všechnu další práci. Vždyť ještě nevíme, na jakém stupni vývoje jsou tihle vládci jurské přírody.“
S Kaštanovem všichni souhlasili, i když je mrzelo, že se nemohou se zloději vypořádat hned. Rozhodli, že se vrátí k písečným dunám, podle potoka proniknou na hornatinu a budou hledat síru nebo sirné rudy.
Cestovatelé zamířili k potoku při kraji lesa. Nebylo vidět žádná zvířata a dokonce ani hmyz — mravenci zřejmě systematicky vylovili všechnu zvěř v okolí mraveniště. Jenom občas prolétl nad plání nějaký ptakoještěr, který však spěchal dál. Koryto se táhlo podle kraje pláně a o kus dál nahoře se vřezávalo dost hlubokým údolím do písčitých pahorků. Tady rostly po obou březích keře, nevysoké přesličky, sladká třtina a kapradě. Cestovatelé urazili údolím vzhůru ještě několik kilometrů a pak se rozhodli, že si po strachu a po cestování, které trvalo celých čtyřiadvacet hodin, důkladně odpočinou. Vody v potoce bylo už hodně a stín palem a přesliček lákal. Uvařili si čaj, povečeřeli vaječný žloutek, který měli v zásobě, a klidně se vyspali. Potom však se nedaleko odtud ukázali mravenci a přinutili je, aby si se snídaní pospíšili a co nejrychleji odešli dál od mraveniště a neprozradili se jeho obyvatelům.