Magický dopravní prostředek ji opět donesl ke dveřím audienční síně Matrony Triel. Tentokrát na ni čekaly dvě kněžky. Quenthel Baenre stála s hrdě vztyčenou hlavou vedle sestřina trůnu. Na sobě měla honosné vyšívané šaty z nejjemnějšího hedvábí a vlasy měla vyčesané ve složitých vlnách a copech, jejichž tvar pomáhaly držet šňůry černých perel. Na krku jí visel medailon, který byl symbolem Matrony mistry Arach-Tinilith.
Takto se tedy Triel rozhodla nově navrátivší se sestru využít, pomyslela si Shakti. Bylo to moudré rozhodnutí. Mocná a ctižádostivá Quenthel by byla silnou soupeřkou v boji o trůn Baenre. Tím, že z ní udělala hlavu kněžské akademie, dala Triel sestře vlastní království. Jen málokterá Matrona matka vládla takovou mocí jako Matrona mistra Arach-Tinilith, a jak lépe vystavit na odiv Llothinu přízeň než tím, že kněžku z rodu Baenre, která nedávno vstala z mrtvých, postaví do čela nejdůležitější pevnosti kultu?
Shakti sestoupila z létajícího disku a oběma kněžkám se uklonila. „Matrono Triel, mistro Quenthel. Je mi ctí, že…“
„Ticho!“
Tento rozkaz zahřímala drobná Triel a zaznívala v něm taková magická moc, že to Shakti umlčelo v půli věty. „Tvoje pochlebování mě nezajímá. Pověz nám o své schůzce s mým bratrem Gromfem.“
Pověděla jim většinu toho, co se mezi ní a arcimágem odehrálo. „Nezbývalo mi nic jiného než se s ním setkat,“ uzavřela to. „Poslal mě za Liriel a očekával zprávu o tom, co jsem dělala na povrchu. Těžko jsem to mohla menzoberranzanskému arcimágovi, potomkovi rodu Baenre, odmítnout.“
„To je pravda, ale proč jsi mu slíbila Lirielin amulet?“ dožadovala se odpovědi Matrona.
„Protože ho chce,“ řekla Shakti. „Moc, moc ho chce. Pátrání po Poutníkovi vyčerpá jeho zdroje, a co je ještě důležitější, odvede jeho pozornost od nebezpečnějších záležitostí. Mezi následovníky Maskovaného boha se vedou řeči o rebelii. Dřív nebo později se to arcimágovi donese. Nebylo by prozíravé zaměstnat ho někde jinde?“
Quenthel to pobavilo. „Krysa, co si honí vlastní ocas! Jak náležité. Řekni mi, jaké zdroje můj drahý bratr tomuto úsilí obětuje?“
„Najal si žoldnéřský oddíl. Nenápadně.“
„To je sotva něco, o čem by chtěl slyšet zpívat na tržišti,“ zamumlala Triel. Opřela lokty o opěradla trůnu, položila si bradu na sepjaté ruce a zamyslela se nad tím. Po chvíli se její rty stáhly v nepatrném úsměvu.
„Odhalím tenhle malý plán, a abych drahého bratra podpořila, poskytnu mu vlastní vojáky a zajistím úspěch výpravy – nebo, přesněji řečeno, její dlouhé trvání! Bylo by rozumné nechat si vyrobit kopii amuletu. Pokud bude někdy hrozit, že se mu tu Lirielinu cetku podaří najít, pošleme ho po stopě falešného amuletu. Tak se bude za vlastním ohonem honit o něco déle. Mezitím najdeš ten pravý a přineseš mi ho.“
Shakti uctivě sklonila hlavu. „Napadlo mě, že byste mohla říct něco takového, a přinesla jsem to, co vám umožní okamžitě začít. Vzala jsem to z jedné z Lirieliných knih.“
Podala Triel složený pergamen, stránku vytrženou z jedné knihy o lidech. Na ní byla pečlivě vyvedená podrobná kresba malé dýky v runami pokrytém pouzdře. Matrona ji strohým přikývnutím pochválila.
„Je toho víc,“ upozornila Shakti. „Gromf věří, že je Liriel mrtvá. Řekla jsem mu to, abych zajistila, že bude pátrat po artefaktu, ale ne po Zedriniset.“
Zedriniset: Vyvolená Lloth.
Zvolila toto slovo záměrně a zapůsobilo to. Vražedný záblesk v Trieliných očích prozradil, jaká odměna její až příliš oblíbenou neteř čeká. Shakti si poznání ukryla jako nejvzácnější poklad.
„Vychytralé, ale krátkozraké,“ podotkla Triel. „Co budeš dělat, když se Paní chaosu rozhodne, že se k nám Liriel musí vrátit?“
„Pokud je to vůle Lloth, sama princeznu přivedu zpátky,“ řekla Shakti. Kývla ke Quenthel. „Vezmeme-li v úvahu nedávnou poctu, které se rodu Baenre dostalo, nebude nemožné něčemu takovému uvěřit. A do té doby bude lepší, když arcimág nebude mít důvod svoji dceru hledat.“
„Jsi věrná,“ poznamenala Triel. V Matronině hlase zaznívaly ironie i zvědavost.
„A proč bych nebyla? Rod Hunzrin je už dlouho spojencem Prvního rodu. Když se vám nebude dařit, nemám tím co získat, ale z vaší přízně mohu získat mnoho.“
„Hrubé jako trpasličí sekera,“ zabručela Quenthel.
„Prozatím jsem tomu ráda,“ řekla Triel. „Ještě jednou promluv bez obalu a řekni nám, proč Gromf nemůže získat amulet.“
Shakti o této otázce dlouho uvažovala, ale odpověď ji napadla až nyní.
Všechno to do sebe zapadalo: její nemizící piwafwi, to, že bublina duší na povrchu vydržela i navzdory příchodu dne, Quenthelina vítězná slova při přeměně z yochlola na drowí ženu.
„Liriel použila Poutníkův amulet k tomu, aby přenesla drowí magii na povrch,“ řekla pomalu, „ale neuvědomila si, jak mocný ten lidský šperk je nebo že následky jejího kouzla mohou být mnohem rozsáhlejší, než by kdy pokládala za možné.“
Triel naklonila hlavu. „To si také myslíme.“
Kněžky chvíli setrvávaly v mlčení, ponořené ve vlastních myšlenkách.
Shakti se z obludnosti tohoto odhalení točila hlava. Posun ke strategickému myšlení byl silný a důsledky ohromující. V myšlenkách se vrátila k útoku staré Matrony Baenre na Mitrilovou síň, a zvláště k nešťastné bitvě na místě, které lidé nazývají Strážcovo údolí. Drowy neporazily spojené síly trpaslíků, lidských barbarů a kouzelníků, ale příchod dne. Kdyby taková bitva byla vybojována dnes, mohli by ji vyhrát! Až se to ostatní drowové dozvědí…
Toto byl samozřejmě důvod, proč si ji dvě ženy z rodu Baenre předvolaly. Až se to ostatní drowové dozvědí, co je udrží pod zemí? Proč by se menzoberranzanští muži podrobovali vládě Matron, kdyby měli jiné, přitažlivější možnosti?
„Náhle ses pro nás stala velice důležitou,“ řekla Triel tiše. „Jako kněžka-zrádkyně se dostaneš na místa, kam žádná z nás nemůže. Můžeš zajistit, aby se o tomto vývoji nikdo nedozvěděl. Budeš uši, které naslouchají, a meč, jenž umlčuje.“
Shakti sklonila hlavu na znamení souhlasu – neměla na vybranou – ale nedokázala se ovládnout, aby nevyjádřila výhrady. „Mnoho očí mne vidělo přicházet do domu Baenre. Ostatní kněžky se budou ptát proč.“
„Samozřejmě že budou, a my jim poskytneme vysvětlení, které každý pochopí. Válka zpustošila naše zásoby otroků a dělníků, narušila obchod, zpomalila produkci nezbytného zboží. Až budou urození i obyčejní drowové oblečení v nových vlněných šatech a budou hodovat na mase rothe a sýru, budou na rod Hunzrin hledět jako na věrné služebníky rodu Baenre. Dohlédni na to.“
Toto byl Shaktin největší sen, ještě větší než smrt nenáviděné soupeřky! Nedokázala radost zcela zakrýt. Konečně se dočkala uznání svých schopností a nadání! Byla stejně ctižádostivá jako ostatní drowové, avšak nepřála si vládnout. Dokázala řídit obchody a výrobu metodickým a puntičkářským způsobem, jehož většina chaotických příslušníků jejího druhu nebyla schopna. Při plnění úkolu, který jí Triel předložila, se může zaskvět.
Shakti se hluboce poklonila. „Vše bude provedeno. Měla bych však upozornit, že obchod s povrchem může být na nějakou dobu přerušen. Někteří z našich kupců uctívají Vhaerauna. Magie Temných říší, kterou si s sebou odnesli, se už dávno vytratila, takže nepředstavují bezprostřední hrozbu, ale musíme jim zabránit v návratu, aby toto tajemství neodhalili.“