„Ne. Já říkám, že jste ho neměl minout. Utekl.“
„Je to jenom pes,“ zavrčel pan Tulipán. „Proč tolik naděláte se -aným psem? Je to něco úplně jinýho, než kdyby to byl nějakej -aně věrohodnej svědek. Nikdo nám nic neřekl o nějakým -aným psovi!“ Cítil, jak ho začíná pálit kotník, temný náznak toho, že si někdo v poslední době nečistil zuby. „Jen si to zkuste, nést člověka, když vám při tom na kotníku visí zakousnutý -aný pes! A jak je možné, že nám ta -aná zombie neřekla, že je ten chlápek tak -aně rychlej? Kdyby se nedíval na toho tatrmana, byl by mě -aně dostal!“
Pan Zichrhajc pokrčil rameny. Ale v duchu si to samozřejmě poznamenal. Pan Kosopád zapomněl Nové firmě sdělit celou řadu věcí a jedna z nich byla, že se Vetinari pohybuje jako had.
Tohle bude toho právníka stát hodně peněz. Vždyť Patricij pana Zichrhajce málem pořezal!
Byl ale pyšný na to, jak bodl úředníka a vystrčil Karla ven na odpočívadlo schodiště, aby něco zablábolil těm hloupým sloužícím. To ve scénáři nebylo. A to byl přesně ten druh služeb, jaké jste mohli od Nové firmy očekávat. V chůzi spokojeně luskl prsty. Ano! Dokázali bleskově reagovat, improvizovat, dokázali být kreativní…
„Promiňte, gentlemani, měli byste okamžik?“
Z uličky před nimi vystoupila postava a v každé ruce třímala nůž.
„Cech zlodějů,“ představila se. „Když dovolíte, tohle je úřední přepadení.“
Ke zlodějovu úžasu se zdálo, že ani pan Tulipán, ani pan Zichrhajc nejsou nijak překvapeni, natož vystrašeni, a to navzdory velikosti nožů. Tvářili se jako pár lepidopteristů, kteří narazili na zcela nový druh motýla a zjistili, že na ně mává malou síťkou na motýly.
„Úřední přepadení?“ opakoval pan Tulipán pomalu.
„Aha, vidím, že jste v našem krásném městě na návštěvě?“ usmál se zloděj. „Pak tohle považujte za svůj šťastný den, pane a… pane. Budete oloupeni o pětadvacet tolarů, což vám zaručí imunitu před další pouliční loupeží na dobu celých šesti měsíců. K tomu si můžete libovolně zvolit prémii v podobě sady vkusně zabalených křišťálových vinných sklenek nebo soupravy grilovacího nářadí, které vám budou závidět všichni vaši přátelé. Tato nabídka platí jen do konce následujícího týdne.“
„To chcete říct, že jste tady jako… úředně?“ ujišťoval se pán Zichrhajc.
„To jako… -aná loupež po dobrým?“ řekl pan Tulipán.
„Jistě, pane. Lord Vetinari si myslí, že protože ve městě bude vždycky nějaký zločin, může už být rovnou organizován.“
Pan Tulipán s panem Zichrhajcem se na sebe podívali.
„No… ‚Oficiální‘ je moje přezdívka,“ pokrčil pan Zichrhajc rameny. „Je to na vás, pane Tulipáne.“
„A protože jste ve městě noví, mohu vám nabídnout velmi výhodnou, vstupní stotolarovou loupež, která vám následně zaručí imunitu na celých dvacet šest měsíců, a k tomu dostanete brožurku, v níž jsou zmíněny všechny restaurace, námezdní stáje, módní obchody a poukázky v hodnotě celých pětadvaceti tolarů, které platí ve většině zábavních podniků města. Vaši sousedé a známí budou obdivovat —“
Ruka pana Tulipána vyletěla jako blesk. Podobná trsu banánů, chytila zloděje pod krkem a udeřila jeho hlavou o zeď.
„Bohužel, přezdívka pana Tulipána je ‚hnusák‘,“ dodával pan Zichrhajc a zapaloval si při tom cigaretu. Masitě znějící projevy zuřivosti jeho kolegy se mu ozývaly za zády, když zvedl vinnou sklenku a kriticky si ji prohlížel.
„Fuj… taková laciná napodobenina, vždyť to nemá s křišťálem nic společného,“ prohlásil znechuceně. „Komu už se dneska dá věřit? To člověk propadá beznaději.“
Zlodějovo tělo se svezlo k zemi.
„Myslím, že si vemu tu sadu grilovacího nářadí,“ uvažoval nahlas pan Tulipán a překročil ležící tělo. „Tady vidím, že ta sada obsahuje ‚tolik užitečné a nepostradatelné špikovačky, dokonale anatomicky tvarované obracečky a několik speciálních kleští na maso, které přidají vaší radosti z opékání masa na čerstvém vzduchu čtvrtou dimenzi‘.“
Roztrhl krabici a vytáhl z ní modrobílou zástěru, kterou s kritickým výrazem prohlédl.
„,Smrt kuchaři!‘“ zasmál se a natáhl si ji přes hlavu. „Poslyšte, tohle je klasická věcička. Já si pořídím nějaký -aný přátele, aby mi mohli závidět všechna ta jídla opékaná na čerstvém vzduchu. A co ty -aný poukázky?“
„Takové věci nejsou většinou k ničemu,“ zavrtěl hlavou pan Zichrhajc. „Je to jen způsob, jak lidem prodat něco, co nikdo nechce. Podívejte se sem… ‚25% sleva, šťastný nákup ve Fur-byho paláci zelí‘.“ Odhodil brožurku stranou.
„No, nebylo to tak docela špatný,“ bručel pan Tulipán. „A měl u sebe akorát pětadvacet tolarů, takže jsme vlastně udělali -anej regulérní kšeft.“
„Budu rád, až odsud budeme pryč,“ mračil se pan Zichrhajc. „Tohle místo je hrozně divné. Pojďte, ještě trochu vyděsíme tu mrtvolu a vypadneme.“
„Íink… fajn!“
Pokřik divokého kamelota se rozléhal zšeřelým náměstím. Mikuláš, který se vracel do Třpytné ulice, si pomyslel, že se dnešní noviny pořád ještě slušně prodávají.
Jen náhodou, když kolem něj procházel jeden z občanů, zahlédl hlavní titulek.
ŽENA PORODILA KOBRU!
Že by Sacharóza vydala další vydání sama? To není možné! Rozběhl se k prodavači.
Nebyla to Kometa. Titul, ve velkém provedení, v půltučném písmu, které bylo mnohem kvalitnější než to, co produkovali trpaslíci, zněclass="underline"
„Co to má všechno znamenat?“ zeptal se prodavače, který byl nad skupinou Rumových přátel alespoň o tři vrstvy povrchové špíny.
„Co všechno?“
„Tohle všechno!“ Interview s Važuzlem Mikuláše velmi podráždilo.
„Jó, to se mě neptejte, šéfe. Jediný, co o tom vim, je, že za každej prodanej papír dostanu peňáka.“
„,Polévkový déšť v Genově? Slepice během hurikánu snesla tři vejce?‘ Kde to všechno sebrali?“
„Helejte, šéfe, kdybych uměl číst, tak bych tady asi neprodával nějaký blbý papíry, ne?“
Někdo jiný začal vydávat noviny! došlo Mikulášovi. Sjel očima k drobnému tisku dole, na patě stránky, a je třeba říci, že v těchhle novinách ani malé písmo nebylo moc malé. Na Třpytné ulici?
Vzpomněl si na dělníky s bednami a balíky před starým skladištěm. Jak někdo mohl… Ale Cech rytců by mohl, žel Lisy už měli a taky měli peníze. Jenže dvě pence, to bylo neslýchané dokonce i za jediný list těch jejich… nesmyslů. A když prodavač dostane penci, jak může vydělat nějaké peníze tiskař?
Pak si to ale uvědomiclass="underline" v tom to vůbec nebude… je to v tom, že někdo chce Kometu vyřadit z provozu.
Na protější straně ulice, téměř proti Kbelíku, už byl vyvěšen obrovský červenobílý štít Informátora. Venku stála řada vozů.
Zpoza pootevřených dveří tiskárny opatrně vyhlížel jeden z Dobrohorových trpaslíků.
„Už tam mají tři lisy,“ oznámil Mikulášovi. „Viděl jste, co udělali? Dostali to vydání ven za půlhodinu!“
„Dobrá, ale je to jen jeden list. A všechno je to vymyšlené.“