„Ne!“ Turalyon napřáhl kladivo, a jakmile byl dost blízko, udeřil jím jednoho orka přímo do hlavy. Téměř neslyšně padl k zemi a Turalyon štítem odhodil dalšího stranou, což mu dalo dost času, aby se mohl znovu rozmáchnout na druhou stranu a udeřit.
Při Světle! Ti byli odporní! Lothar a Khadgar mu je přesně popsali, žádný popis se ale nevyrovnal pohledu. Zelená kůže, zářící červené oči, a ty kly! Takové viděl u divokých prasat, ale nikdy u ničeho, co by chodilo po dvou a drželo zbraň! Byli také velmi silní, což seznal, když se jeden ork rozmáchl kladivem proti němu. Kdyby úder vlastní zbraní včas nevykryl, už by měl rozdrcenou lebku. Naštěstí se zdálo, že spoléhají více na sílu a agresivitu než na techniku. Snadno vykroutil zbraň ze sevření, udeřil orka do tváře, což ho omráčilo, a získal čas na pořádnou ránu.
Lothar jediným mocným máchnutím smetl orky na jedné straně a Turalyon navedl koně vedle velitele, takže stáli bok po boku, kladivo a velký meč v neustálém pohybu. Uther byl za nimi a těžkým kladivem drtil orky napravo nalevo. Obklopovala ho viditelná záře, která orky oslňovala, takže si museli zakrývat oči. Když vojáci Aliance viděli paladinovu sílu, propuklo nadšení. Turalyona to nepřekvapovalo. Trénoval spolu s Utherem a věděl, že víra staršího paladina je neuvěřitelně silná, dost silná, aby se projevovala i navenek. Přál si, aby jeho vlastní byla také tak silná.
Teď ovšem nebyl čas o tom přemýšlet. Více orkských válečných lodí přistávalo na pláži a orkové se z nich valili po tisících. Turalyon seznal, že jim hrozí obklíčení. „Pane!“ zavolal na Lothara. „Musíme se stáhnout k našim jednotkám!“
Zprvu si myslel, že ho rytíř neslyšel, ale Lothar probodl dalšího orka a přikývl. „Uthere!“ zakřičel a paladin se otočil. „Zpátky k ostatním!“ Uther pozvedl kladivo, okamžitě otočil koně a probíjel si cestu zpátky skrz shromažďující se Hordu. Lothar jel hned za ním a Turalyon ho jistil zezadu. Kryl ho štítem a kladivem, aby ho udržel z dosahu orkských zbraní. Jeden ork se k němu přece dostal, v rukou třímal velikou sekeru, ale náhle padl zasažen šípem do krku. Turalyon se letmo ohlédl a vzadu na kopci uviděl štíhlou postavu, která pozdvihla dlouhý luk v pozdravu. Na tu dálku zachytil pouze odlesk jejích vlasů.
Několikrát si pomyslel, že padnou, ale s Utherem a Lotharem se jim podařilo vrátit do předních linií bezpečně.
„Zformujte se!“ zavelel Lothar. „Srovnejte štíty! Kopí vpřed! Zažeňte je!“ Vojáci rychle uposlechli. Byli připravení, ale stáli odděleně, spíše jako jednotlivci než jednolitá masa, a to by proti Hordě nefungovalo. Teď se sjednotili, utvořili pevnou hradbu štítů, ze které trčela kopí. Horda do ní narazila a na několika místech ji protrhla, když byl obránce přemožen silou nárazu. Většina však náraz ustála a orkové museli ustoupit. Někteří spadli a už nevstali, ostatní je překračovali a nechávali za sebou.
Druhou vlnou útoku byla štítová hradba porušená více, přesto však orkové utrpěli ztráty. Turalyon dal signál nejbližším velitelům jednotek a byl rád, že reagovali rychle a už budovali druhou hradbu. Mohli by stavět hradbu za hradbou, a kdyby každá způsobila orkům tak těžké ztráty jako doposud, mohli by omezit počty Hordy tak, že by bylo možné postavit se těm stvůrám přímo.
Ale orkové nebyli tak hloupí. Po třetím nárazu se stáhli, jako by na něco čekali. A Turalyon brzy uviděl na co. Z řad orků vyjelo několik zahalených postav. Každá měla přes hlavu kápi, takže jim byly vidět pouze žhnoucí oči a v rukou třímali podivné zářící palcáty. Tyto stvůry jely na zvláštních obrněných koních, kterým také zářily oči. Rozjely se přímo proti hradbě. A když se dostaly blíž, pozvedly stvůry zbraně. Turalyon ucítil a uslyšel podivné bzučení a vojáci, kteří byli jezdcům nejblíže, popadali na zem a z nosu, úst a uší se jim řinula krev.
„Při Světle!“ Uther, který byl nedaleko, pobídl koně. „Démoni! Používají temnou magii!“ Pozvedl kladivo, jehož hlavice zářila jako stříbrný měsíc. „Vojáci, stůjte pevně!“ křičel. „Svaté světlo vás chrání!“ záře se šířila z kladiva a ozařovala válečníky pod ním, postupně je obklopila úplně. Když zakryté postavy opět pozvedly ruce, vojáci sebou trhli, ale nepadli. Uther se na ně vyřítil, štítová hradba se otevřela, aby spolu s dalšími paladiny, mezi kterými byl i Gavinrad, mohli projet. Vojáci Aliance se opět radovali povzbuzeni paladinovými překvapujícími schopnostmi a silou. Turalyon se cítil rozerván. Jako paladin by měl vyjet s nimi, ale jako Lotharův zástupce musel zůstat a dohlížet na muže.
Paladinové a zahalení válečníci spolu bojovali, ale nikdo neměl navrch. Turalyon viděl, jak jeden z podivných útočníků sevřel Gavinradovu paži. Z toho sevření vyzařovala temnota. Ale Gavinradova světelná aura se rozsvítila jasněji, zahnala temnotu pryč, zatímco útočník padl k zemi skolen úderem paladinova kladiva. Mezitím orkové pokračovali v útocích na štítovou hradbu, protrhávali díry v obraně, které byly okamžitě zaplněny dalšími vojáky.
Potom si Turalyon všiml několika vysokých postav tyčících se nad orky. Ogři! Masivní stvůry se blížily, mávaly těžkými palicemi, které spíše než cokoli jiného připomínaly ze země vyrvané stromy. Štítová hradba byla stále děravější, jak vojáci padali pod mohutnými údery.
„Přeskupit!“ křičel Turalyon na nejbližšího trubače, který předával rohem rozkaz dál. „Malé semknuté jednotky! Stáhněte se zpět k horám a přeskupte se!“
Voják přikývl a pozvedl roh, dvakrát krátce zatroubil. Při tom zvuku začali velitelé jednotek křičet vlastní rozkazy, shromažďovali vojáky k ústupu a zároveň si drželi orky od těla. Horda se snažila vpadnout jim do zad, ale vojáci Aliance se drželi blízko u sebe se zbraněmi vztyčenými a útočili na každého orka, který se dostal příliš blízko. Každá jednotka měla srovnané štíty a vytvořila si tak kolem dokola vlastní štítovou hradbu. Orkové ve velkém počtu obklíčili několik jednotek, vráželi do nich, dokud se nerozpadly. Ale většina vojáků byla schopna ustupovat úspěšně.
Turalyon projížděl kolem ustupujících šiků a organizoval je. O kus dál postavil další štítovou hradbu, která kryla ustupující jednotky, jež ji pak vzápětí posilovaly. Turalyon rozkázal lukostřelcům, aby drželi orky tak daleko od hradby, jak jen to půjde, a aby stříleli na každého orka, který by mohl ohrozit obranu. Způsobili orkům značné ztráty, ale stále přistávaly další lodě Hordy a každou minutou orků přibývalo.
„Dlouho už je neudržíme!“ křičel Turalyon na Khadgara, který právě udělal něco, co povalilo na zem podivně ustrojeného orka poblíž jedné z lodí. Byl oděn do róby a místo zbraně měl hůl. Turalyon usoudil, že to byl černokněžník, orkský mág. „Nesmí se dostat k horám! Jestli se dostanou přes nás, půjdou rovnou na sever do hlavního města!“
Khadgar přikývl. „Udělám, co budu moci,“ slíbil. Mladý mág se soustředil a obloha nad jejich hlavami potemněla. Během několika minut se na dříve jasném nebi objevila zlověstná mračna. Náhle se spustila bouře, jejíž střed zel nad Khadgarem, bílé vlasy mu divoce povlávaly kolem hlavy. Blesky se míhaly na obloze a na natažených prstech mága tancovaly jiskry. Pak se ozvala ohlušující rána a z Khadgarových rukou vylétla jiskřící koule, jejíž světlo problesklo temnotou. Těsně minula štítovou hradbu a narazila do shluku orků, kteří odletěli, ožehnuti mocným bleskem. Potom udeřil druhý a třetí, Turalyon využil magického útoku. Přeskupil vojáky, zkrátil hradbu a několik mužů poslal dopředu s křesadly a troudem. Založili ohně a vytvořili divoký požár, který zabránil Hordě v postupu na západ. Zmenšili tak riziko, že orkové obklíčí vojsko Aliance, a bylo snazší je blokovat.