Kurdran v čele vyrazil bojový pokřik a napřáhl těžké kladivo. První zelenáč stihl jen vzhlédnout a pozvednout sekeru, než na něj Kurdran vrhl kladivo obklopené blesky, které ho plně zasáhlo do hlavy a se zaduněním rozdrtilo lebku, takže byl na místě mrtev. „Žádnej zelenej hnus sem nemá co lézt, vy parchanti!“ zařval Kurdran. Kladivo se mu samo vrátilo do ruky a on ho opět mrštil a rozdrtil dalšího zelenáče. Sky’ree pak opsala oblouk, zvedla křídla, vylétla výš a připravila se k dalšímu náletu. Ostatní jezdci na gryfech také útočili. Lesem se neslo hulákání, křik, kletby a nadávky, jak se vzduchem míhali gryfové a kladiva.
Zelenáče však nebylo snadné zastrašit. Když kolem nich Kurdran proletěl znovu, uviděl, že jsou tentokrát připravení a utvořili těsnější skupiny, aby trpaslíci nemohli útočit tak jednoduše. Nepočítali ale s výhodou letců. Kurdran roztočil kladivo nad hlavou a znovu jím mrštil. Těžká hlavice praštila zelenáče přímo do spánku. Padl na dva další, které strhl k zemi.
„Ha! Sundal jsem ho!“ zařval Kurdran. Než se ti dva vzpamatovali, byl opět nad nimi, ale nechal Sky’ree, ať je dodělá. Silnými předními pařáty sekla po jednom, zatímco druhého roztrhala zobákem a křídlem omráčila třetího.
Šarvátka byla rychle u konce. Zelenáči byli pomalí a nepočítali s útokem ze vzduchu. Kurdran a jeho lidé byli na gryfech jako doma. Stvůrám se sice povedlo poranit několik jezdců, ale nikoho nezabili. Několik zelenáčů se zachránilo útěkem zpátky do lesa.
„To je naučí!“ poznamenal Kurdran a ostatní trpaslíci se smáli. „Zpátky do hory, chlapi. Pošleme další skupinu, ať se o ně postará. Možná jim dojde, že sem nemají lézt!“
„Připravte se,“ zašeptal Lothar. Zpomalil koně. Kdyby jel rychle, riskoval by náraz do stromu, nebo by ho mohly srazit nízko rostoucí větve a padlé kmeny. Vytasil meč a držel ho před sebou, štít připravený v druhé ruce. „Jsou už blízko.“
Turalyon přikývl, potěžkal kladivo a zaujal místo po velitelově levém boku, jako obvykle. Khadgar jel vedle něj a doplňoval jezdecký trojúhelník. Přestože byly mágovy ruce prázdné, Turalyon měl úctu k magii, jíž jeho přítel vládl. Napínal oči a v šeru lesa se snažil zahlédnout nepřítele.
„Tam,“ ukázal dopředu a doprava za Khadgara a jeho společníci gesto následovali. Po chvíli Lothar přikývl. Kouzelníkovi trvalo trochu déle, než zahlédl záblesk pohybu v daném směru, pohyb, který byl příliš nízko na ptáka a příliš klidný na hada nebo hmyz či cokoli jiného, co žije v lese. Ne, záblesk mohlo způsobit jedině něco velkého jako člověk kráčející po lese. A fakt, že se opakoval, mohl znamenat, že buď postava chodí v kruhu, nebo že je jich více. To, že postavy byly obtížně rozeznatelné, znamenalo, že mají stejnou barvu jako jejich okolí. Všechno do sebe zapadalo: orkové.
„Máme je,“ souhlasil Lothar, podíval se na Khadgara. „Dej vědět ostatním,“ instruoval ho. Mág přikývl a potichu otočil koně. „Mezitím je budeme pozorovat,“ řekl rytíř Turalyonovi, který přikývl. „A kdyby chtěli jít dál, musíme je tady zdržet.“
„Ano, pane!“ Turalyon se usmál a pohladil kladivo. Byl připravený. Stále ještě byl před bitvou nervózní, ale už se nebál, že by se nedokázal pohnout nebo že by se dal na útěk. Proti orkům už jednou stál a věděl, že to zvládne.
„Ztratili jsme Tearlacha,“ oznámil Iomhar. Kurdran na něj překvapeně zír al. „Oenguse taky,“ pokračoval wildhammerský bojovník, „a další dva jsou příliš vyčerpaní, aby pokračovali v boji.“
„Co se stalo?“ zeptal se Kurdran. Trpaslík se nejdřív tvářil ztrápeně, ale potom spustil.
„Zelenáči, co jiného!“ odpověděl. „Byli na nás připravení! Když jsme na ně nalétávali, začali po nás házet kopí! Potom se rozptýlili, takže jsme je nemohli mezi stromy zaměřit,“ potřásl hlavou, „váš útok byl úspěšný, protože ho nečekali, ale poučili se, ty hnusné bestie, a rychle.“
Kurdran přikývl, „nejsou hloupí, zelenáči,“ souhlasil. „Je jich víc, než jsme si mysleli,“ studoval mapu Hinterlandu, která byla rozložena před ním, a značky, jež ukazovaly, kde všude jsou zelenáči. Mapa jimi byla pokryta téměř celá. „Nesmíme jim dát šanci k útoku. Řekni chlapům, ať na ně jdou rychle a tvrdě. Ať zaútočí a hned se stáhnou. Oni jsou na zemi, my ve vzduchu, takže máme výhodu.“
Iomhar přikývl, ale než mohl cokoliv říct, vrazil dovnitř Beathan. „Trolové!“ zakřičel a klesl na nejbližší židli. Levá ruka mu bezvládně visela u těla a krvácela z hluboké rány na rameni. „Utočili jsme na partičku zelenáčů, když nás zaskočila tlupa lesních trolů! Hned vyřídili Moraye a Seaghdha a srazili z gryfů Alpina a Lachtina,“ ukázal na ránu, „schytal jsem ošklivou ránu sekerou, druhou jsem naštěstí odrazil, jinak bych přišel o hlavu.“
„Sakra,“ zavrčel Kurdran. „Takže se spojili s troly, zelenáči se zelenáčema! A trolové nám zabrání, abychom třásli stromy!“ v rozčilení si trhal knír. „Potřebujeme něco, abychom vyrovnali jejich převahu, chlapi, jinak nás v bitvě rozmačkají jak mravence!“
Jakoby v odpověď na toto sdělení se objevil třetí trpaslík s hlášením. Byl to lovec jménem Dermid. Zraněný nebyl a vypadal spíš potěšeně než ustaraně.
„Lidé,“ oznámil šťastně, „celá spousta! Říkali, že nám přišli pomoct proti orkům – tak říkají zelenáčům.“
„Předkové budiž pochváleni!“ zamumlal Kurdran. „Zaměstnají orky, aby zapomněli na svoji novou taktiku, můžeme na ně udeřit znovu shora,“ usmál se, když potěžkával bouřné kladivo, „jo, a taky se postaráme o každého trola, který se sem přiblíží. Možná že umí hopsat po stromech, ale my vládneme nebesům, naši gryfové je roztrhají!“ otočil se, vyšel ze dveří a zahvízdal na Sky’ree. „Wildhammerští, letíme!“ Trpaslíci za ním zajásali a vyrazili.
„Teď!“ Lothar popohnal koně a vedl útok přes mýtinu. Vyvalili se na skupinu orků. Ti zmateně pobíhali sem a tam, byli překvapení – sledovali oblohu, mnozí z nich měli kopí místo obvyklých seker a kladiv. Jeden ho chtěl hodit po Lotharovi, ale rytíř byl blízko, máchnul mečem a odřízl ruku i s kopím, potom mečem zatočil a usekl orkovi hlavu dřív, než ruka dopadla na zem.
Turalyon jel hned za ním, udeřil dalšího orka do hrudi a zlámal mu žebra. Druhou ranou mu z ruky vyrazil sekeru a třetí hladce rozbil hlavu.
Pak uslyšel divný zvuk, něco mezi kašlem a smíchem, a vzhlédl. Vysoká postava, vyšší než ork, štíhlejší, šlachovitější, se spustila ze stromu a v ruce s dlouhými prsty svírala kopí. Její oči byly ostré a úzké, protáhlý obličej se zlosmyslně usmíval, a když bodl kopím, vycenil řadu ostrých zubů. Trol!
Turalyon pozdvihl štít, aby kopí vykryl. Rána byla ale dost silná a náraz na štít mu oslabil ruku. Turalyon odpověděl ranou kladivem, která trola sice ochromila, ale nezastavila. Stvůra se znovu pustila vpřed s napřaženým kopím, Turalyon popohnal koně a chytil pevně štít. Kladivem zasáhl trola do obličeje a hrudi. Trol tak tvrdý útok nečekal, takže ho schytal plnou silou, zavrávoral a potřásal hlavou, aby se vzpamatoval. Turalyon toho využil, kladivem ho udeřil do čelisti a trol se sesypal na zem.