„Ano!“ radovala se Alleria, pozvedla luk na pozdrav. „Naši už dorazili!“
Měla pravdu. Z lesa se vynořilo několik řad elfských vojáků. Byli oděni do kovových zbrojí a na rozdíl od Allerie a ostatních hraničářů měli kopí a štíty. Samozřejmě to byly jejich zbraně, které skolily ogřího mága.
„Mají skvělé načasování,“ řekl Allerii. Musel křičet, aby ho slyšela přes bojovou vřavu, „jak se dorozumíváte?“
„Používáme janičářská gesta, dají se rozpoznat na dálku.“
„Dobře,“ řekl Turalyon, když poslal k zemi dalšího orka. „Musíme sevřít Hordu mezi sebou. Řekni jim, ať postoupí k nám, ale ať se také rozvinou do stran. My uděláme to samé. Chci orky obklíčit dřív, než obklíčí oni nás,“ Alleria přikývla a dala znamení k lesu, kde stál nejbližší elfí velitel. Kývl na souhlas a předal zprávu dál. Khadgar, který byl poblíž, řekl to samé nejbližšímu lidskému veliteli.
Obě armády se rozvinuly do stran. Aliance o něco ustoupila, aby jednotky měly prostor přeskupit se. Horda to považovala za zbabělý ústup, proto řadami orků projelo radostné zvolání. Mnozí z nich si totiž vůbec nevšimli elfů, kteří byli z větší části stále ukryti v lese. To bylo dobře, protože tím mohli Hordu překvapit a zabránit jí v ústupu. Turalyon nechal několik jednotek vpředu, aby kryly ústup, a třetinu armády poslal na křídla s rozkazem zaútočit ze stran. Zbývající vojáky si ponechal u sebe a zaútočil s nimi přímo.
Na opačném konci zaujali elfové podobné postavení, a když Horda vyrazila vstříc útočící Alianci, vtrhli do orkských řad zezadu. Až řev raněných a umírajících orků uvědomil velitele Hordy o tom, že se ocitli v sevření a hrozí jim obklíčení.
Orkové zpanikařili a část se jich pokusila utéct. Lidé a elfové však byli všude, takže nezbývalo než zůstat a bojovat. Většina orků se však na nic neohlížela a bojovala velmi tvrdě a zuřivě vybičovaná krvelačnosti a hněvem. I přesto byly ztráty Hordy značné. S nepřáteli na všech stranách, s elfskými luky a kopími, které doplňovaly lidské meče, sekery a kladiva, začal orkský tlak polevovat.
Turalyon pocítil naději. Horda sice stále počtem převyšovala lidi i elfy, ale orkové byli nedisciplinovaní, a navíc byli obklíčeni. Každý bojoval sám za sebe nebo s hrstkou dalších, většinou s příslušníky stejného klanu či rodu, což proti lidské a elfské taktice nefungovalo. Jakmile lidé a elfové začali víc spolupracovat, orkský odpor se hroutil. Elfští lučištníci stříleli do skupinek orků, aby je zmátli a oslabili, než se k nim dostanou lidé s elfskými kopiníky a dorazí je nebo zaženou. Obklíčení bylo stále těsnější a ztráty Hordy narůstaly.
Najednou zazněl od východu hlasitý řev. Turalyon se otočil tím směrem a z toho, co uviděl, se mu sevřel žaludek. Další z monstrózních dvouhlavých ogrů se přiřítil do bitvy. Oháněl se ohromnou holí, což, jak si Turalyon uvědomil, byl v podstatě kmen stromu zbavený větví. Za ním spěchal druhý, vyzbrojený podobným kyjem, a za nimi třetí a čtvrtý. Odkud se stvůry vzaly?
Dvouhlaví ogři vběhli mezi vojáky Aliance a odhazovali a mohutnými údery pobíjeli celé družiny vojáků. Turalyon rychle rozkázal ústup a nechal elfy, ať se o ně postarají. Ogři však byli připravení. Holemi odrazili letící kopí i sprchy šípů. Pak vtrhli mezi elfy a začali je hromadně pobíjet. Horda toho využila k přeskupení, přiběhli noví orkové, ti doplnili volná místa a poměr sil se opět zvrátil.
„Musíme něco udělat, a rychle!“ křičel Turalyon na Khadgara, který byl vedle něj. „Jinak nás vytlačí zpátky k horám nebo na západ k řece, a jsme v pasti!“
Khadgar chtěl odpovědět, ale přerušila ho Alleria. „Poslouchejte! Slyšíte to co já?“ volala, až se jí uši třásly.
Turalyon zakroutil hlavou. „Neslyším nic kromě boje,“ řekl jí. „Co slyšíš?“
Usmála se na něj. „Pomoc,“ odpověděla. „Přichází pomoc shora.“
„Tam! Vidím je!“
„Jo, taky je vidím,“ odsekl Kurdran Wildhammer. Byl otrávený, protože mladý jezdec vedle něj spatřil bitvu jako první. „Obleťte to a zaměřte se na obludy uprostřed. Dávejte ale pozor na ty klacky,“ velitel wildhammerských trpaslíků kopl Sky’ree do boků. Zakřičela a slétla níž nad bitevní pole. Jedno z divných dvouhlavých monster se podívalo nahoru, a když je uvidělo, cosi zakřičelo. Kurdran se ale pohyboval příliš rychle na to, aby ho ogr chytil, zvlášť když všude byli orkští válečníci, kteří mu bránili v pohybu. Když Kurdran klesal, pozvedl bouřné kladivo, napjal všechny svaly v těle. Bestie znovu zařvala a ohnala se po něm masivní holí. Sky’ree se ale vyhnula útoku a přilétla tak blízko, že se koncem křídla otřela o jednu z netvorových tváří. Tehdy Kurdran vší silou vymrštil kladivo. Zaburácel hrom a vyšlehl blesk. Ogr zavrávoral, jedna hlava byla rozdrcená, druhá spálená. Padl k zemi, čímž zabil několik orků, kteří nestačili včas uhnout.
„Ano!“ zaradoval se Kurdran, chytil vracející se kladivo a popohnal Sky’ree k dalšímu útoku střemhlav dolů. „To je naučí, krásko! Nezáleží na tom, jak jsou velký, wildhammerští trpaslíci je sundaj!“ pozvedl kladivo, vyrazil dlouhý, radostný výkřik a jeho gryf lehce proklouzl kolem další nemotorné stvůry.
„Na co čekáte, hlupáci?“ zařval na své válečníky, kteří stále kroužili nahoře. „Ukázal jsem vám, jak se to dělá! Teď se postarejte, aby zbytek obrů šel k zemi!“ Nadšeně zasalutovali, stočili gryfy dolů a vyrazili do útoku.
Kurdran se usmál. Dole uviděl mága, elfku a velitele s holou bradou, s nimiž se setkal na hoře Aerine. „Hej, vy tam dole!“ zavolal, pozvedl kladivo a zatočil s ním nad hlavou. Elfka pozvedla luk na pozdrav a velitel s mágem mu zamávali. „Lord Lothar nás posílá!“ křičel Kurdran, ale nebyl si jistý, jestli ho slyší. „A zdá se, že právě včas!“ Potom spustil kladivo zase dolů, chytil ho oběma rukama a spolu se Sky’ree se vydali k dalšímu dvouhlavému stvoření. Několik ogrů už padlo a orkové od nich utíkali, protože ochrana se nečekaně změnila v nebezpečí. Lidé a elfové využili vzniklého zmatku, přeskupili se a znovu zaútočili.
Kurdran zahlédl koutkem oka pohyb na nebi a podíval se tím směrem. V dálce na jihu uviděl tmavý snášející se obrys. Nejdřív si myslel, že je to jeden z wildhammerských bojovníků přinášející zprávy nebo rozkazy. Pak si uvědomil, že zvíře letí jinak než gryf a více z východu, z Hinterlandu nebo z ještě větší dálky. Co to bylo?
Kurdran přerušil útok a vyletěl se Sky’ree zpátky nahoru nad bitevní pole. Pomalu kroužil, sledoval blížící se stín. Byl to pták? Jestli ano, byl dost vysoko a vypadal velmi podivně. Zasmál se. Nebylo to větší než orel! Horda na ně poslala orly? Jako kdyby se jakýkoli dravec mohl postavit mé krásce, pomyslel si a pohladil Sky’ree něžně po krku. Ta slastně zavrněla.
Jenomže silueta neznámého zvířete se stále zvětšovala, jak se přibližovalo. Bylo stále větší a větší a větší.
„Při Aerine!“ zamumlal údivem Kurdran. Co to může být, že je to tak velké a dokáže to létat? Neznámé zvíře už nyní dosahovalo velikosti Sky’ree, ale pořád bylo velmi daleko. Teď už rozeznával tvar těla. Zvíře bylo úzké, s dlouhým ocasem a krkem. Mělo obrovská křídla, na kterých plachtilo téměř bez hnutí. Aby mohlo takhle plachtit, muselo být skutečně hodně vysoko. Kurdrana zamrazilo. Znal jen jednoho tvora, který dokázal plachtit a byl tak velký. Nedokázal si představit, že by měl potřebu míchat se do téhle války.