Po rychlé syntéze obou předchozích se objevila třetí myšlenka, která pravila: vždyť jsou to jen pitomé šaty, začínáš to brát zbytečně vážně.
Skupina z Efebe byla mnohem citlivěji oblečena v bílých togách. Byli si navzájem dost podobní, jako by někde v jejich zemí pracoval malý lis, který vyráběl malé holohlavé chlapíky s kudrnatými bílými plnovousy.
Obě delegace se zastavily před trůnem a poklonily se.
„Nazdar,“ řekl jim Těpic.
„Jeho Velkolepost, král Ptepicchamon XXVIII., pán nebes, vozka slunečního vozu, kormidelník sluneční lodi, strážce tajného vědění, pán obzoru, udržovatel cesty, perlík smilování, vysokorozený, neumírající král, vám přikazuje, abyste si sedli.“
Těpic zapátral v hlavě po nějakém vhodném projevu. Vyslechl jich v Ankh-Morporku spoustu. Pravděpodobně byly na celém světě stejné.
„Jsem si jistý, že bychom měli pokračovat —“
„Jeho Velkolepost, král Ptepicchamon XXVIII., pán nebes, vozka slunečního vozu, kormidelník sluneční lodi, strážce tajného vědění, pán obzoru, udržovatel cesty, perlík smilování, vysokorozený, neumírající král, vám přikazuje, abyste jej vyslechli!“ zaduněl Diův hlas.
„— dále v duchu dlouhého a historického přátelství mezi našimi národy —“
„Slyšte moudrost Jeho Velkoleposti, krále Ptepicchamona XXVIII., pána nebes, vozky slunečního vozu, kormidelníka sluneční lodi, strážce tajného vědění, pána obzoru, udržovatele cesty, perlíku smilování, vysokorozeného, neumírajícího krále!“
Ozvěna umlkla.
„Mohl bych si s tebou na okamžik promluvit, Die?“
Nejvyšší kněz se k němu naklonil.
„Je to všechno nutné?“ zasykl Těpic.
Diovy odmítavé rysy na sebe vzaly dřevěný výraz člověka, který zápasí s neznámou myšlenkou.
„Jistě, Sire! To je tradice, Sire!“ prohlásil nakonec.
„Měl jsem dojem, že si mám s těmi lidmi promluvit. Ty víš, jaké jsou naše závazky, obchodní smlouvy a tak dál. Hodně jsem o tom přemýšlel a mám několik skvělých nápadů. Ale bude těžké to nějakým způsobem probrat, když mě budeš neustále překřikovat.“
Dios mu věnoval blahosklonný úsměv.
„Ale to už je všechno vyřízeno, Sire. Kvůli tomu jsem se s nimi sešel dnes dopoledne.“
„A co se tedy čeká ode mě?“
Dios udělal jednou rukou lehký kruhový pohyb.
„Cokoliv chcete, Sire. Je dobré se trochu usmívat a dodat jim optimismu a klidu.“
„To je všechno?“
„Sire, můžete se jich také zeptat, jestli se jim líbí zaměstnání diplomatů,“ navrhl mu Dios. Jeho oči odrazily Těpicův pohled stejně dokonale jako zrcadlo.
„Já jsem král!“ zasyčel Těpic.
„Jistě, Sire. Nebylo by dobré váš úřad zatěžovat běžnými státními záležitostmi, Sire. Zítra, Sire, budete předsedat nejvyššímu soudu. To je pro monarchu dokonalý úřad, Sire.“
„Ach. Tak dobře.“
Bylo to dost složité. Těpic pozorně vyslechl celý případ, ve kterém se jednalo o údajnou krádež dobytka, komplikovanou takzvanými cibulovými pozemkovými zákony. Tak takhle by to asi opravdu mělo být, pomyslel si. Nikdo už teď nemůže rozhodnout, komu ten pitomej vůl patří, takže to musí rozhodnout král. Takže znovu, jak to bylo? Tamten prodal vola před pěti lety tomuhle, ale jak se ukázalo, tak —
Podíval se z tváře jednoho ustaraného farmáře na stejně ustaranou tvář toho druhého. Oba si tiskli otrhané slaměné kloubouky na hruď a oba měli dřevěné výrazy prostých lidí, kteří při své v zásadě malicherné hádce najednou zjistili, že stojí na mramorové podlaze obrovského sálu, kde na trůně sedí vtělení jejich boha. Těpic nepochyboval, že každý z nich by se šťastně vzdal jakéhokoliv nároku na to ubohé zvíře, kdyby se byl výměnou za to ocitl deset kilometrů odsud.
Je to už dost starý býk, napadlo ho, čas, aby byl poražen, i kdyby byl támhletoho, krmil se celé roky na sousedově půdě, každý dostane půlku a je to, ti si budou rozsudek ještě dlouho pamatovat…
Pozvedl srp Spravedlnosti.
„Jeho Velkolepost, král Ptepicchamon XXVIII., pán nebes, vozka slunečního vozu, kormidelník sluneční lodi, strážce tajného vědění, pán obzoru, udržovatel cesty, perlík smilování, vysokorozený, neumírající král, vysloví svůj soud! Pokloňte se před spravedlností Jeho Velkoleposti, krále Ptepic —“
Těpic ho přerušil uprostřed slova.
„Po tom, co jsme vyslechli obě strany,“ oznámil pevně, přičemž zlatá maska dodávala jeho hlasu velebné echo, „udělaly na nás dojem vaše argumenty i protiargumenty a zdá se nám spravedlivé, aby bylo sporné zvíře zabito a jeho maso poctivě a rovným dílem rozděleno mezi obě sporné strany.“
Pak se narovnal a pohodlně opřel. Budou mně přezdívat Těpic Moudrý, pomyslel si pyšně. Obyčejní lidé takové věci rádi dělají.
Oba farmáři na něj upřeli dlouhé nechápající pohledy. Pak, jako kdyby byli připevněni na společném otočném čepu, se oba najednou obrátili a upřeli pohledy na místo, kde seděl v kruhu nižších knězi Dios.
Dios vstal, urovnal si své jednoduché roucho a pozvedl obřadní hůl.
„Skloňte se před tlumočenou vůlí Jeho Velkoleposti, krále Ptepicchamona XXVIII., pána nebes, vozky slunečního vozu, kormidelníka sluneční lodi, strážce tajného vědění, pána obzoru, udržovatele cesty, perlíku smilování, vysokorozeného, neumírajícího krále,“ prohlásil. „Náš božský soud rozhodl, že býk jest majetkem Rumušpunta. Dále je naší vůlí, aby bylo zvíře ukřižováno na oltáři Seběhlých bohů jako dík za naši božskou pozornost, kterou jsme jim věnovali! Dále jsem rozhodl, aby Rumušpunt a Kartofel pracovali tři dny zdarma v královských zahradách, a tak uhradili králi jeho soud.“
Dios pozvedl hlavu a upřel z každé strany svého dravčího nosu na Těpice jedno oko. Pak pozvedl obě ruce.
„Nekonečná jest moudrost Jeho Velkoleposti, krále Ptepicchamona XXVIII., pána nebes, vozky slunečního vozu, kormidelníka sluneční lodi, strážce tajného vědění, pána obzoru, udržovatele cesty, perlíku smilování, vysokorozeného, neumírajícího krále!“ Oba farmáři se začali klanět ve zděšené vděčnosti a doprovázeni strážemi vycouvali ze síně.
„Die,“ prohlásil Těpic.
„Sire?“
„Mohl bys ke mně na okamžik zajít?“
„Sire?“ opakoval Dios, který se náhle zhmotnil vedle trůnu.
„Nemohl jsem si nevšimnout, Die, a oprav mě, jestli nemám pravdu, určitých odchylek v tvém překladu proti tomu, co jsem řekl já,“
Kněz vypadal překvapeně.
„Ó, to nikoliv, Sire. Snažil jsem se naopak aplikovat vaše přání co nejpřesněji, jen jsem ho nepatrně upravil v souladu s precendenty a tradicemi.“
„Jak to? Vždyť to mizerné zvíře opravdu patřilo oběma!“
„Jenže Rumušpunt, jak je známo, je ve své víře až přehnaně přísný a hledá každou příležitost, jak zvětšit slávu svého boha, zatímco Kartofel se netají svými buřičskými myšlenkami.“
„Co to má co společného se spravedlností?“ zeptal se Těpic.
„Všechno, Sire,“ oznámil mu Dios hladce. „Ale teď toho zatraceného býka nedostane ani jeden, ani druhý.“
„Přesně tak, Sire. Ale Kartofel nic nedostane, protože si to nezaslouží, zatímco Rumušpunt díky své oběti si zajistil hezké místo v podsvětí.“
„A odhadl bych, že ty budeš mít dnes k večeři hovězí,“ odsekl mu Těpic.