„Ať bych byla pryč jakkoli dlouho, budeš tady sedět a ani se nehneš.“
„Ano, Vaše Výsosti.“
„Tohle všechno je pro tebe,“ ukázal Thor na stoleček.
Žaluzie v ložnici byly stažené a osvětlovala ji pouze prolamovaná modrá lampička. Natálie prošla kolem široké a nízké postele, dokonce i na pohled nesmírně pohodlné a měkké. Minula stoleček, kde toho bylo ještě daleko víc, než Thor zanechal Kapitánovi. Zastavila se před vysokým zrcadlem a nespokojeně si prohlédla svou zaprášenou tvář a zcuchané vlasy. Thor jí podal skoro průhledný hřeben. Začala si rozčesávat vlasy. Když dokončila česání, potřásla hlavou. Otočila se k Thorovi:
„Kdybych se mohla někde umýt…“
„Tam je koupelna,“ Thor ukázal na dveře, které skoro nebyly v modrobílé stěně vidět. „Takovou jsi ještě neviděla. Pojď, vysvětlím ti, jak a co otočit, aby teklo…“ došel k ní, vzal ji za loket a podíval se na ni s tak majitelským pohledem, že Natálie úplně ztratila chuť k jakékoli hře.
Podívala se mu do očí:
„Je to pravda, že v té bílé věžičce na pahorku je radar?“
„Cooože?“ Thor ji vzal za bradu. V jeho úsměvu se mísilo překvapení s rozpačitostí a ohromením. „Odkud víš co je to radar?“
„Vůbec nemám ponětí, co to je,“ klidně řekla Natálie. „Prostě…“
Otevřely se dveře. Kapitán vklouzl dovnitř jako kočka. Pečlivě je za sebou zavřel. Mile se na Thora usmál, jako kdyby se nic nestalo a všechno probíhalo tak jak má. Zpod vyšisovaných vousů se mu zablýskly zuby.
„Allah akbar, náčelníku!“
Už na sobě neměl plášť. Ve svém zeleně skvrnitém oblečení s granáty, nožem a lanem obtočeným kolem pasu, samopalem na rameni, vypadal tak neslučitelně s tímto světem, jak pozemským, tak i nebeským, v této rozkošné ložnici, že se Natálie ani nedivila výrazu v Thorově tváři. Rozesmála se zvonivě a vesele.
Thora opustila strnulost. Přímo přes postel se vrhl k béžové, zlatem zdobené skřínce, stojící na druhé straně. Samopal vyplivl krátkou dávku a dvířka skřínky praskla a odlétly od nich dlouhé třísky. Thor okamžitě odskočil ke stěně. Přitiskl se k ní zády a sehnul se. Jednoznačně věděl, co je to samopal. Jeho tvář by v tom okamžiku stálo za to namalovat i olejem. Byla v ní složitá směs strachu, vzteku a nechápavosti.
„Lehnout na podlahu,“ řekl laskavě jako neposlušnému chlapci Kapitán a usmál se, avšak vůbec ne laskavě. „Na břicho. A ručičky za záda. No tak?!“
V mrtvém tichu Thor splnil rozkaz. Natálie ho pečlivě svázala vojenskými uzly. Sedla si na postel. Opravdu byla tak měkká, jak slibovala. Kapitán převrátil Thora na záda. Dovlekl ho ke stěně a opřel ho o ni. Sám si sedl vedle Natálie, strčil si samopal mezi kolena a zapálil si.
„Předposlední,“ řekl smutně. „Holt budeme muset zopakovat Kolumbovo hrdinství, kdyby pro nic jiného, tak kvůli tabáku… Jak se cítíme, kurbaši? Máte vy nějaké kuřivo?“
„Co to všechno znamená?“ sykl Thor skrz stisknuté zuby. „Co jste vůbec zač? Kdo to je? Takové oblečení existovalo jenom kdysi…“
„Já sám se tomu moc; divím,“ utěšil ho Kapitán. „Jsem důstojník.. Z minulosti. Co se vlastně v životě všechno nemůže stát? Myslíš si, že já všemu rozumím?“
„A ta svině?“ Thor vrhl zběsilý pohled na Natálii. „Pa-ane bože, ta svině… Musím ji…“
„Přibrzdi,“ řekl nebezpečně vlídně Kapitán: „I když jsi zajatec, ty suchý z nosu, jestli ještě jednou urazíš moji milovanou ženu, nebude ti dvakrát dobře! Neslyšel jsem žádnou omluvu!“
„Promiňte,“ vydávil ze sebe Thor s největším úsilím.
„To to trvalo. Civilizuješ se přímo před očima. Doufám, žes už pochopil, že s erotikou máš šmytec. A proto bych ti doporučoval odpovídat velmi přesvědčivě. Může se sem někdo přijít podívat, aniž bychom ho pozvali? Upozorňuju tě, že pro tebe je to principielní otázka. Jestli nás tu obklíčí, tak z tebe nadělám fašírku ještě dřív…“
„Nikdo sem nepřijde, dokud nezavolám,“ zachmuřeně řekl Thor. „Vydal jsem příkazy…“
„Paráda. V tom případě si promluvíme o vysoce zajímavých věcech.“
„Zajímalo by mě, proč jste tak přesvědčený, že se s vámi budu bavit?“ urážlivá zdvořilost zůstala jedinou Thorovou zbraní.
„A co tě přesvědčuje, že se s tebou budu moc párat?“
Několik vteřin trval mlčenlivý souboj pohledů. Natálie se unaveně zvrátila dozadu do peřin a do debaty se nemíchala.
„Nedostal jsem se sem z té nejveselejší války,“ řekl Kapitán tónem, z něhož se i Natálii udělalo mdlo. „A všechno, co o tobě vím, mi dovoluje myslet si, že jsi pěkná svině! A s takovýma já mám svý účty. Nepočítám je mezi lidi. Takže odpovídej na otázky a nehraj si tu se mnou! Jasný?!“
„Jasné,“ odpověděl Thor. „Ale dovolíte tedy i mně několik otázek?
Opravdu jste z minulosti?“ „Samozřejmě. Máte tady neskutečné množství těch nejpitomějších zázraků. Jednou holt jeden z nich nezafungoval tak, jak by měl.“
„A ona?“
„Je to kněžna Natálie. Mimochodem strašně dobrý člověk. Spokojený?
Takže budeme pokračovat v našem rozhovoru. Orbitálních stanic je deset? Nemusíš se zbytečně divit. Bude lepší, když budeš rovnou odpovídat na otázky. Deset?“
„Deset. Celkový počet lidí kolem čtyřiceti tisíc. Ostatně, nejsou to stanice, spíš celá města.“
„A neotrávilo vás ještě lítat na orbitě?“
„Je to věc vkusu,“ zachmuřeně řekl Thor.
„Takže teď si popovídáme o raketách. Tady nedaleko jsou přece raketová sila, ne? A mají určitě perfektní hlavice… Teď můžeme přemýšlet nahlas. Máme Lunu, která vbrzku spadne na Zem. Máme raketovou základnu s docela slušným počtem raket. Jak to mezi sebou propojit? Nevyplývá z toho, že ty rakety měly odletět směr Měsíc a převést ho na bezpečnou dráhu?“
Tentokrát trvalo mlčení déle. Nakonec ze sebe s obtížemi vymáčkl Thor: „Nemohu nepřiznat, že hlava ti pracuje, na mou čest…“
„Jo, jasně,“ řekl Kapitán. „Analýza informace a logika. O projektech převedení Měsíce takovýmhle způsobem se v mé době psávalo v časopisech pro dorůstající mládež. Teď přejdeme k hlavnímu: Proč jsi ty, který měl pod palcem všechny prostředky, jak katastrofu odvrátit, tvrdil, že je nevyhnutelná?“
Vylétl z postele. Thor se tak lekl, až narazil zátylkem do zdi. „Odpověz! Rychle! Proč?!“
„Protože takový experiment nebylo možné neuskutečnit,“ řekl rychle Thor. „Pád Luny, nebo její průchod v minimální vzdálenosti od Země… Možnost sledovat to vlastníma očima… Za to se dá prodat čertu duše! Stanice se dají převést na bezpečné dráhy. Proto jsme se rozhodli…“
„Chceš říct, že jsi dostal za úkol odhodit Měsíc dál a ty ses rozhodl to neudělat? Jsi tedy pěknej darebák, docente…“
„Sprostá slova, to je kategorie pro tento případ nesmyslná,“ řekl Thor.
„Jde o takové množství informací, které omluví jakékoli ztráty a vydání.“
„Lidi do těch ztrát počítáš taky?“
„Pane bože, jak to, že to nejste schopen pochopit?“ řekl Thor.
Natálie viděla, že se vůbec nerozčilil. Opravdu se snažil vysvětlit svému kolegovi, úplnému pitomci, nějakou vyšší pravdu.
„Jací lidé? Ti balvani, co se klaní pěti hvězdám? Ti idioti, co kopou nekonečný kanál? Ti druzí divoši? Ano, všichni dohromady neznamenají nic proti Experimentu! Nedívejte se tak na mě! Nejsem žádný mutant. Jsem vědec! Tady na Stanici jsou lidé, kteří zastávají můj názor. Jsou takoví i tam,“ zaklonil hlavu ke stropu. „Kromě toho část divochů přežije. Podle našich výpočtů Měsíc spadne do Indického oceánu. Budou zničeny jenom příbřežní části kontinentů. Ve větší vzdálenosti od pobřeží se zachrání dokonce i celé kmeny. Pravda, nebudou to mít jednoduché… Ale věda obdrží neskutečně cenné informace. Když nic jiného, tak studium gravitačních polí ve vzájemném působení…“