Rovněž tak nesouhlasím s názorem, že hmota se nemůže pohybovat poloviční rychlostí světla. Je přece všeobecně známo, že hmotné částečky kosmického záření letí meziplanetárním prostorem téměř stejnou rychlostí.
Nejvíce mne však překvapily pochyby, zda člověk takovouto rychlost vydrží. To mně připomíná počátky železnic, kdy mnozí „vědci“ rovněž tvrdili, že člověk nemůže snést vyšší rychlosti než 40 km za hodinu. Přitom zapomínali, že v témže okamžiku uhánějí vesmírem společně s celou zeměkoulí 30 kilometrů za vteřinu.“
Sálem se ozval smích.
„Nesmíme zapomínat, že od prvního vstupu člověka do vesmíru stal se jeho let bleskurychlým.
Je možné, že mnohé ještě bude třeba na Navrátilově návrhu poopravit a zdokonalit, ale je jisté a jsem o tom plně přesvědčen, že návrh bude dřív nebo později realisován. A myslím, že doba, kdy se člověk může odvážit za hranice naši sluneční soustavy, už dozrála.“
„Výborně, výborně.“ neudržela se Alena a vykřikla. Její hlas však utonul v ohlušujícím potlesku.
Na podium vystoupil opět Navrátil. Počkal, až se sál utiší — a pak řekl chvějícím se hlasem:
„Rád bych odpověděl na některé námitky akademika Watsona. Musím se přiznat, že při promýšlení návrhu jsme si je kladli také. Nad problémem přistání obrovské rakety na planetě jsme si na příklad dlouho lámali hlavu. Dnes se tomu musím usmát, neboť řešení, které navrhla doktorka Svozilová, je tak samozřejmé a prosté, že až překvapuje. Velké raketové letadlo totiž nepřistane vůbec…“
Sálem to zašumělo.
„Na planetě přistanou pouze menší pomocná letadla, která budou upevněna k trupu kolosu,“ pokračoval po krátké pomlce, kterou s rozkoší nechal posluchačům pro údiv.
„Velké, řekněme mateřské letadlo se proměnilo v umělý měsíc, který bude setrvačností bez použití další energie kroužit kolem planety. Usnadní nám lepší spojení se Zemí — a snadno se zase promění v meziplanetární letadlo, připravené pro dlouhou pouť vesmírem.
Spojení se Zemí za letu bude ovšem obtížné a staví se mu do cesty hned několik překážek najednou. Předně, — jak nám již ukázaly zkušenosti z meziplanetárních letů, — rychlost šíření radiových vln je pro velké vzdálenosti ve vesmíru příliš pomalá. Poletíme-li poloviční rychlostí světla, naše zprávy se budou stále více opožďovat, až nakonec poletí k Zemi čtyři roky. Pochopitelně je na Zemi zachytíte značně skreslené — vlivem Dopplerova principu, který tu již připomněl akademik Watson. Proto v návrhu počítáme s tím, že budou sestrojeny demodulátory, které odstraní závady a umožní normální neskreslený příjem. Podobnými přístroji bude třeba odstranit vliv posuvu čar ve spektru, aby byla umožněna viditelnost.
Nakonec bych se chtěl ještě jednou vrátit k problému rychlosti mezihvězdného letadla. Navrhuji, abychom s Měsíce vystřelili pokusnou raketu bez lidí, opatřenou pouze kontrolními přístroji a automatickou vysílačkou. Takovouto raketu jsme již postavili v našich laboratořích. Bude-li vyzbrojena atomovým pohonem s maximálním využitím energie, jak to navrhl Zajcev, nepochybuji o tom, že předpokládané rychlosti dosáhne…“
17. POKUS
Přiblížil se večer.
Zasedání bylo přerušeno a odročeno na příští den.
Akademik Navrátil s Alenou a Seversonem povečeřeli na terase hlavního paláce, rozloučili se s přáteli a na návrh Aleny Svozilové vyšli si na procházku městem.
„Jistě vás bude zajímat, jak vypadá přístav na umělé řece,“ obrátil se Navrátil k Seversonovi. „Není tak obrovský, jako přístav na moři, ale za podívanou stojí.“
Několik set metrů za akademickým městem spojovaly se dva široké průplavy v jeden a vytvářely tak společně velké písmeno Y. Po hladině, vysoko zvednuté nad úroveň rovinné krajiny, pluly lodě nejrůznějších druhů a tvarů — motorové čluny, výletní parníky a nákladní lodě s několika plně naloženými vleky.
Naši výletníci vystoupili po schodech na hráz a pokračovali v cestě na pěkném, květinami vroubeném chodníku.
Zanedlouho přišli k velké ocelové konstrukci, vedle které se hluboko dole krčila budova s širokými okny.
Těsně u konstrukce hráze končily a voda průplavu vtékala do široké nádrže, do které také vplouvaly lodě. Sotva zakotvily, průplav uzavřela mohutná ocelová vrata a nádrž s loděmi se spouštěla mezi rameny konstrukce dolů, kde průplav pokračoval.
„Kanál musí překonávat velké výškové rozdíly,“ vysvětloval Navrátil.
„Proto místy protéká ve výkopech a místy mezi hrázemi. Aby stupně nebránily lodní dopravě, jsou opatřeny těmito výtahy. Kanál má velký hospodářský význam nejen pro dopravu — spojuje naši zemi s třemi moři — ale také pro zemědělství, protože zároveň napájí zavlažovací zařízení v úrodných rovinách Moravy.“
„Velkolepá stavba,“ řekl uznale Severson. A zasněně dodaclass="underline"
„Všechno, co děláte, je opravdu velkolepé…“
Alena pochopila příčiny jeho stesku. Vzpomněla si totiž na rozhovor o přestávce v hlavním sále Akademie.
„Proč stále říkáte — děláte, žijete? Proč raději neřeknete — žijeme? Vždyť všechno, co kolem sebe vidíte, je naše společné dílo a patří nám všem, tedy i vám. I vy jste přece prospěl vědě svou účastí na průzkumech Arktidy a Anarktidy. Tenkrát jste přece nenasazoval život pro vlastní zisk, ale ve prospěch všech.
Také dnes přispíváte vědě svou hřivnou. Akademik Welenski přece prohlásil, že vaše připomínky k historickému dílu o dobývání obou pólů byly velmi cenné.“
„Podle vašeho rozhovoru soudím, že trpíte nečinností, Seversone,“ usmál se Navrátil. „Dovedu to dobře pochopit. Nevydržel bych bez intensivní práce ani den. Ani o dovolené nemohu zapomenout na problémy, kterými se zabývám v laboratoři.
Na tuto nemoc je jen jeden lék: práce a starosti. A abyste si nemyslel, že vám chci dávat jenom neplodné rady, přejdu hned ke konkrétnímu návrhu. To víte, návrhy, to je moje specialita. Doufám však, že o tento návrh nevzniknou tak prudké spory, jako o ten na Akademii. Nanejvýš, že by proti němu protestovala naše Alenka,“ usmál se lišácky na dívku.
„Tedy — nabízím vám spolupráci na našem společném díle, na stavbě mezihvězdného letadla. Jste přece letec…“
Alena i Severson se podívali na akademika překvapeně. První se vzpamatovala Alena.
„Děkuju vám,“ zašeptala, „chtěla jsem vás o to požádat — a vy sám…“
„Vždyť vám rozumím. To jen vy, děvče, mne máte za nepřejícího bručouna…“
„Mám obavy, že na tuto práci nebudu stačit.“ řekl nejistě Severson.
Alena ho vzala pod paží.
„I jen se nebojte, všechno se brzy naučíte…“
„Začnete samozřejmě jednoduchými pracemi, a když vám to půjde a bude vás to bavit, můžete přejít na složitější. Možná, že nás v důvtipu brzy předhoníte… Pevně věřím, že zítra bude můj návrh přijat. Od zítřka jste tedy spolupracovníkem našeho ústavu.“
Druhý den zasedání byl zahájen za předsednictví presidia Světové akademie.
„Vážení přátelé,“ ujal se slova akademik Chotěnkov. „Presidium mne pověřilo, abych vám sdělil jeho názor na návrh akademika Navrátila. Především mi dovolte, abych akademiku Navrátilovi a všem jeho spolupracovníkům poděkoval za velké úsilí, které vynaložili na vypracování tohoto, opravdu pečlivě a do hloubky rozpracovaného návrhu. Všechny propočty jsou důkladně ověřeny a mnohé z nich doloženy protokoly o výsledcích pokusů a zkoušek.