Severson se naklonil k ústům nemocného a nosem vtáhl pach zpoceného těla.
„Všechno, co vám teď řeknu, udělejte s nejvyšší opatrností a tak, aby vás nikdo neviděl. Neříkejte o tom ani své snoubence, zbytečně by to zkomplikovala. Později vám všechno vysvětlím… Tedy: Až budete mít službu v laboratoři, vypůjčte si tam hráškově zelený přístroj AUK 235. Pokud si pamatuji, je uložen nedaleko vysokotlaké pece. Nepozorovaně ho zaneste do mé kabiny. Nejvhodnější okamžik bude pravděpodobně hned po střídání směn, kdy jedni spí a ostatní jedí. Ale teď dávejte pozor: Ještě než otevřete dveře kabiny, přístroj si dejte před sebe, a to tak, aby kulatý otvor vpředu směřoval do kabiny. Pak otočte červeným knoflíkem na pravé straně skřínky. Rozsvítí se červené světýlko, kterého se nijak nemusíte lekat. Je to pouze znamení, že přístroj je v chodu. Za celou dobu pokud bude zapnut, neotáčejte ho otvorem proti sobě ani před něj nedávejte ruku. Zasáhly by vás škodlivé paprsky, čili, jak říkáme my, fysikové, polarisované radioaktivní záření,“ zašklebil se Ditrichson.
Severson chtěl něco říci, ale prasynovec mávl rukou.
„Nepřerušujte mne a raději dávejte pozor, strýčku. Na každém slově záleží. Tedy — až přistroj uvedete v činnost, otevřte dveře a vstupte s ním do kabiny. Zůstaňte však pouze na prahu — a teď pracujte rychle. Jako baterkou prosviťte přístrojem celý prostor kabiny. Radím vám, abyste postupoval naprosto systematicky: odshora dolů. Jistě jste už pochopil, proč to musíte udělat. Ochráníte tak své zdraví před mozkovými viry, které možná v kabině ještě poletují…“
„Promiňte, Olafe, ale tohle už udělal za mne Wroclawski hned, jakmile jste onemocněl. Říkala mi o tom Alena,“ přerušil ho Severson.
Ditrichson zblednul.
„A víc vám neříkala? Nezmiňovala se snad o tom, že Wroclawski našel v mé kabině něco — zvláštního?“ zeptal se nejistě.
„Ne, co by tam mohl najít?“ divil se Severson, který dosud nechápal příčinu podivného chování prasynovce. Tušil sice, že ho zasvěcuje do nějakého tajemství, ale marně si lámal hlavu co by to mohlo být.
Ditrichson se poněkud uklidnil a pokračovaclass="underline" „Brzy to poznáte sám. Tedy: pro jistotu to udělejte přesně tak, jak jsem vám to vylíčil, i když tam byl už Wroclawski. Jde přece o vaše zdraví, strýčku, ne? Vidíte — a teď dáclass="underline" Otevřte levou dolní skřínku a vyndejte všechny věci. Pak stiskněte pravý roh zadní stěny. Stěna se trošičku odklopí. Pomocí nože ji vysuňte ven. V prostoru za pohyblivou stěnou objevíte dvě plechové krabice. Schovejte je, prosím vás, do kombinézy a uveďte zase všechno do původního stavu. Ve vhodný okamžik vhoďte pak krabice do pohonných reaktorů! Nemusíte se ničeho obávat, jak víte, reaktory teď nepracují, protože letíme vesmírem setrvačností.“
„Dobře. Ale teď mi otevřeně řekněte, co je v těch krabicích,“ zeptal se přísně Severson. „Nejsou tam náhodou výbušniny?“
Ditrichson se přidušeně zasmál.
„Proč by tam měly být právě výbušniny? Či si snad, strýčinku, myslíte, že jsem se zbláznil a vyhodím teď do povětří loď, na které sám pluji? Jen se nebojte, výbušniny v krabicích nejsou. A i kdyby byly, nic by reaktoru neudělaly. Je stavěný na větší trhací sílu, než by mohly způsobit dvě nepatrné krabičky. Radím vám dobře — nebuďte zvědavý a udělejte to přesně tak, jak vám to teď říkám. Řekl jsem vám už, že se později všechno dovíte, i to, co je v krabicích. Teď vás však co nejdůrazněji varuji: neotvírejte je — v zájmu vlastního zdraví…“
Severson byl zmaten.
„Dobrá, Olafe, udělám to přesně tak, jak mne žádáte. Ale dejte mně čestné slovo, že neprovedu nic zločinného…“
„Zločinného — fuj, jak škaredé slovo,“ rozhorloval se Olaf. „Ale když chcete, prosím — čestné slovo…“
Tím se také rozloučili.
Severson dlouho váhal, zda má Olafa uposlechnout nebo ne. Kdyby tu měl po ruce alespoň pověstnou vrbu do které Kukulín v Havlíčkově Králi Lávrovi našeptal své tajemství. S Alenou se poradit nemůže. Musel by potom s celou pravdou ven. Proč by však Olafovi nevěřil? Zatím byl vždycky upřímný. A dal čestné slovo…
„Tak co jste si vymyslel, Sherlocku Holmesi?“ uvítala ho Alena, když skončil službu u vysílače pro Zemi.
„Mnoho času na přemýšlení mi nezbylo. Všechen volný čas jsem věnoval reportáži. Ještě mi to bude hezky dlouho trvat než překonám Egona Ervina Kische,“ usmál se.
„Dočkej času jako husa klasu, řekl by Navrátil. Všechno přijde. Řekla bych dokonce, že vaše reportáže mají na Zemi větší úspěch, než měly kdysi Kischovy.“
„To je možné, ale zásluhy na tom nemám víc, než co by za nehet vzal, to uznáte. Nebýt Navrátila a Molodinové, nevěděl bych ani, co lidem na Zemi říci a co jim ukázat. Ale teď k věci, něco mne přece jen napadlo. Nejprve bychom měli prohlédnout Watsonovu kabinu…“
„Myslíte to vážně, nebo žertujete?“ zeptala se Alena nedůvěřivě.
„Myslím to vážně. Nic mu neukradneme — a všechno zase uvedeme do původního pořádku. Má-li čisté svědomí, nebude se na nás zlobit, ani když se to později doví. Mně může prohlednout kabinu kdokoliv a kdykoliv. Neskrývám v ní nic, o čem by nemohl vědět každý…“
„Říkal jste přece, že si píšete deník, a ten se nedává číst nikomu — pakliže ovšem je psán upřímně,“ namítala Alena. „Já bych ho aspoň číst nechtěla. To je přece čistě vaše soukromá věc…“
„Ano. to máte pravdu. Ale kdyby šlo do tuhého, nebránil bych se, aby ho vyšetřující orgány přečetly. Mám docela čisté svědomí.“
„Kdo nás dva však určil, Leife, abychom vykonávali funkci vyšetřujícího orgánu? Nikdo. Vidíte to.“
„Děláme to však pro dobrou věc,“ bránil se Severson. „A deník nemusíme konečně prohlížet…“
„Stále ještě nejsem přesvědčena o správnosti takového počínání,“ váhala Alena.
„Jak se však chcete přesvědčit, zda je Watson vinen či nevinen?“
„Nu — dejme se tedy do toho. A přejme si z celého srdce, aby podezření bylo liché… Pozorovala jsem ho dnes a zjistila jsem, že je to velmi pracovitý člověk. V době, kdy všichni vědci sedí po službě v klubovně a baví se, Watson pilně pracuje v observatoři. Jak jsem si všimla, většinou se točí kolem radioteleskopu. Zdá se, že hledá nové radiohvězdy…“
„Nebo loví nějaké zvláštní vlny se Země,“ dodal Severson záhadně.
„Kdo by je vysílal? Máte vy, Leife, pořádně bujnou fantasii…“
„Třeba, třeba nějaký jeho společník,“ vykoktal Severson. Uvědomil si, že stačilo málo — a prozradil Ditrichsonovo Bratrstvo silné ruky…
Za hodinu poté nastoupil Watson do služby.
Dva naši detektivové vnikli do jeho kabiny. Aleně prudce bušilo srdce. Stále se nemohla zbavit nepříjemného pocitu, že se chová zákeřně jako zloděj.
„Vidíte, měl jsem pravdu,“ zvolal pojednou Severson a vítězoslavně zvedl de výše kovovou skřínku s dvěma obrazovkami a mnoha knoflíky.
„Takovéto přístroje jsme přece do kabin nedostali.
„Opravdu ne,“ souhlasila Alena. „A nekřičte tolik, aby nás tu někdo nepřekvapil. Je to silný přijímač s předzesilovačem,“ dodala, když si aparát prohlédla. „Proč jej má Watson zde? Proč jej nenechal v observatoři? Skutečně tu není něco v pořádku.“
Také v dalších skřínkách ve stěně kabiny našel Severson podezřelé předměty: několik kotoučů filmu se zvukovými záznamy, přehrávací aparát — a silný blok s podivnými nesrozumitelnými poznámkami.