Reni vzdychl. Nemá smysl o tom s Gezou mluvit! Není schopen vidět ani ty nejzřejmější věci.
„Jak chceš,“ řekl. „O mé radosti pochybovat nemusíš. Ale přesto dovol, abych tě chránil.“
„Chránil?“ Geza se srdečně rozesmál. „Copak ml hrozí nějaké nebezpečí? Zbláznil ses, Reni? Uvaž přece sám. Co by mně mohli udělat? Víš přece, že sňatek s knězem se nedá zrušit. Kdybych zemřel, musela by Lana žít až do smrti sama.“
Pak odešel a nechal Reniho samotného s jeho chmurnými myšlenkami.
Mladý otrok seděl dlouho v besídce a pokoušel se srovnat si v hlavě svá podezření. Poslední Gezova slova ho přivedla na novou myšlenku. Ano, Geza má pravdu! Žena knězova se nemůže stát ženou nikoho jiného, i kdyby to byl také kněz. Lana však ještě Gezovou ženou není. Není právě v tomhle nebezpečí?
Reni si najednou vzpomněl na jednu podrobnost, o které se Geza jen tak mimochodem zmínil. Jeho rozmluvě s Bórou byli přítomni svědkové!
Reni vyskočil v silném rozrušení. No ovšem! Právě tato okolnost odhaluje celý Rozův plán. O Borově souhlasu se sňatkem jeho dcery s Gezou se dozví celá země. Kdo by mohl mít pak podezření, že Gezu usmrtil strýc jeho nastávající ženy. Nebezpečí nehrozí Gezovi po svatbě, ale před ní!
Renimu se zdálo, že všechno pochopil. Gezu je nutno bedlivě chránit až do té doby, než se Lana stane jeho ženou.
O nebezpečí hrozícím Denovi Reni nepřemýšlel. Jestli Den zemře, všichni si jen oddychnou.
Rozhodl se, že bude neustále po Gezově boku. Dřív s ním občas spal v jedné místnosti, teď s ním bude spát každou noc. Sám bude kontrolovat přípravu pokrmů pro něho. Bor ho může zabít jedině jedem. Propašovat do domu veleknězova vraha nebylo tak snadné.
Když dospěl k tomuto rozhodnuti, Reni se uklidnil. Byl mužem činu.
Ani Roz neztrácel zbytečně čas, jakmile byl sňatek Gezy s Lanou dohodnut a zpráva o tom se rozšířila po celé zemi, začal jednat.
Zavolal do své ložnice černého otroka jménem Dob, který byl jeho důvěrníkem. O věrnosti tohoto muže Roz ani na okamžik nezapochyboval. Dob by se spíše dal rozčtvrtit či zaživa upálit, než by zradil svého pána.
Povinnosti vládců je vědět o svých poddaných co možná nejvíc a zvláště o těch, kteří k nim mají blízko. Vyzvídat v domech vysokých hodnostářů bylo Dobovou povinností. Měl tam sobě oddané otroky, kteří ho o všem informovali. On samozřejmě předal informace zase svému pánovi.
Dob vyslechl Roza a zamyslel se.
„Najít vykonavatele tvé vůle nebude těžké, pane,“ řekl. „Nezapomeň ale, že Den je velekněz. Jestli mého muže chytí a usvědčí, čeká ho strašlivý trest.“
„Promysli si to,“ řekl Roz. „Chytit ho v žádném případě nesmí, tím bychom se prozradili!“
„Kněží jsou zkušení, pane. Mohli by otevřít Denovo tělo a najít v něm jed.“
„Jsi jako vždy opatrný,“ řekl spokojeně Roz. „O tom jsem neuvažoval.“
„Chceš, aby všichni mysleli, že Den zemřel přirozenou smrtí?“ zeptal se Dob.
„Ovšem.“
„Mně se zdá, že je to chyba.“
„Nechápu tě.“
„Kněží jed najdou,“ řekl přesvědčeně Dob. „Přirozené smrti by snad ještě věřili, kdyby šlo o obyčejného kněze.“
„Máš pravdu,“ byl nucen chtě nechtě souhlasit Roz. „Můj plán není tedy k ničemu?“
„Ale proč, pane? Potřebuješ, aby Den zemřel. Zemře tedy! Ale ne přirozenou smrtí, ale bude otráven před zraky celé země!“
„Ty jsi zešílel, ubohý Dobe!“
„Ani trochu, můj pane.“
„Traviče hned najdou.“
„Nepochybně.“
„On prozradí tvé jméno a to je dovede ke mně.“
„To těžko.“
„Už ti vůbec nerozumím.“
„Všechno je docela prosté, můj pane. Denovi otroci svého pána nenávidí. Kdyby jeden z nich Dena zabil, nikoho by to nepřekvapilo. Geza má otroka, který se jmenuje Reni. Geza se k němu chová jako k příteli, Den to však nerespektuje. Nedávno zbil Reniho karabáčem. Reni má nejvíc důvodů ze všech, aby Dena nenáviděl. A představ si, můj pane, že tenhle Reni má stejné vzdělání jako Geza.“
„Co? To je přece zločin.“
„Ano, můj pane. A může za to Geza, který ho naučil všemu, co sám znal.“
„Ten Reni zítra zemře!“
„Jen nespěchej, ještě se nám může hodit.“
„Copak ty chceš, aby to udělal on?“
„Ne, pane. Reni by odmítl a řekl o všem Gezovi. Chci ho jen nastrčit jako viníka. Kněží se pak už postarají, aby byl Reni potrestán, a kromě toho se vyhneme nutnosti obvinit Gezu z porušování zákonů. Lanin manžel musí být zcela bezúhonný, jinak by se nemohl stát veleknězem.“
„Jsi velmi chytrý, Dobe,“ řekl Roz.
„Snažím se ti být užitečný, můj pane,“ řekl skromně Dob. „Až se to hodí, řekneš Gezovi, že o jeho zločinu víš, a on ti bude navždy zavázán, že jsi ho neprozradil.“
„Ty jsi prostě poklad, Dobe. Ale kdo tedy Denovi podá jed?“ Roz byl u vytržení.
„Mám vhodného člověka. Jmenuje se Moa a slouží mi už dávno, ač není otrokem. Mám ho zcela v rukou, protože na něho něco vím.“
„A smím se zeptat, co?“
„Krade vodu z kanálu, který vede do tvé zahrady, pane,“ řekl Dob ztišiv hlas.
„A ty o tom víš a nic jsi mi neřekl?“ zeptal se rozzlobeně Roz. „Vidím, Dobe, Že mi neříkáš všechno. Mlčel jsi o Renim a teď ještě tenhle Moa.“
„O Reniho vzdělání jsem se dozvěděl až včera,“ vysvětlil klidně Dob, „když byla vyslechnuta jeho rozmluva s Gezou. A Moa, ten se mi mohl hodit. Mohl se tedy hodit i tobě. A jak vidíš, uvažoval jsem správně. Krádež vody není zase tak velký zločin,“ dodal a pokrčil rameny.
„Kdybys to nebyl ty, Dobe,“ řekl Roz rozhořčeně, „víš, že za takové řeči by každý jiný otrok přišel o hlavu.“
Dob se usmál.
„Můžeš mě usmrtit, kdy se ti zachce, můj pane,“ řekl.
Roz se odmlčel. Hrozný vládce byl už zvyklý na svévoli svého otroka a všechno mu odpouštěl. Bez Doba by se těžko obešel.
„Dobře,“ řekl. „Pověděl jsi mi o dvou zločinech. Obou chceš využít. Já ti však povídám, že oba viníky přísně potrestám.“
„Až po Denově smrti, můj pane.“
Roz se znovu odmlčel. Znal Dobovu chytrost a obratnost a věděl, že může s klidným svědomím souhlasit se vším, co Dob navrhne. Dob si toho byl vědom a jediný v celé zemi se Rozova hněvu ani trochu nebál.,
„Ale ten Moa tě přece zná,“ řekl Roz. „Nebojíš se mu odhalit takové tajemství?“
„Nech to na mně, můj pane, ten určitě nepromluví,“ odpověděl Dob.
V předvečer slavnosti
Konečně se přiblížil den, kdy měl Geza podle starých obyčejů oslavit Borův souhlas se sňatkem.
Den uvítal příležitost blýsknout se svou pohostinností a současně obnovit zpřetrhané styky s významnými lidmi. Ta vynucené osamělost nebyla Denovi po chuti, ale až dosud neměl příležitost to napravit. Kněží nesměli ve svých domech pořádat oslavy kromě několika málo přesně stanovených příležitostí. Jednou z takových příležitosti byl právě, sňatek kněze.
Geza měl z oslavy samozřejmě ještě větší radost než Den. Denovo pozvání se nikdo neodváží odmítnout, a tak se v je jich domě shromáždí všechny vysoko postavené osobnosti. Bora už svůj souhlas nemůže odvolat, a proto se Lana stane doopravdy Gezovou ženou.