Dželal jel na špici oddílu opojený svým triumfem a docela už zapomněl na své včerejší obavy.
Včera mu do smíchu nebylo.
Než se vydal na pochod, nojon si ho ještě jednou zavolal a upřesnil úkol. Měl zájem jedině o rudého džina. Na otázku, co s ostatními, podíval se na něho nojon tak výmluvně, že okamžitě pochopil.
Snadno se však přikáže, ale horší je vyplnit. Jestli to jsou doopravdy džinové, tak se sotva může odvážit je zabít. Vždyť by mohli zabít oni jeho, nebo jej mohli proměnit třeba v divoké zvíře.
Třeba se mu podaří džiny přemluvit. Kdyby je přivedl všechny, Subétej-nojon by se nezlobil. Ale co by se stalo, kdyby nepřivedl žádného, na to se Dželal neodvažoval ani pomyslet.
V prvních dvou osadách džinové nebyli. Zato ve třetí se Dželal dozvěděl od Česlava, že bílí džinové odešli na Polanu a vrátí se až ráno.
Česlav mluvil klidně a dobrosrdečně. Poznal Dželala, který byl nedávno jeho hostem, neměl však ani tušení, co obyvatele osady v nejbližších okamžicích čeká.
„A kde je rudý džin?“ zeptal se Dželal.
„To není džin,“ odpověděl Česlav. „Reni je tady.“
Na Dželalovo znamení se na Česlava znenadání vrhlo šest vojáků.
Síly byly příliš nerovné.
Vše Dželalovi nahrávalo. Čtyři džinové bylí na pasece daleko odtud a pátý, ten nejpotřebnější, byl zde.
Vojáci se rozběhli po osadě.
Ránu mečem či výstřel šípu nebylo v sousedních chalupách slyšet, tím spíše, že byly od sebe odděleny zahradami. Nikdo nevykřikl, lidé umírali ve spánku. V téhle osadě zakázal Dželal brát zajatkyně, aby se džin jejich křikem předčasně neprobudil.
Zbývala, už jen Česlavova chalupa. Před ní se shromáždil skoro celý oddíl. Samotného hospodáře se svázanýma rukama a ucpanými ústy držel na laně nejsilnější voják.
Česlava Dželal potřeboval. Jedině s ním se mohl domlouvat v jazyce Kipčaků, který Dželal dost dobře znal. Kromě toho byl obr záviděníhodným zajatcem. V Chorezmu ho výhodně prodají, stejně jako mladá děvčata. Dželal chtěl Česlava darovat nojonovi, který se jistě pro to jediné porušení svého rozkazu zlobit nebude.
Česlav už pochopil, co tu Čagonitzovi vojáci chtějí, a stál nehybně s kamennou tváří. V jeho nitru však zuřil vztek.
Dával si vlnu za smrt spoluosadníků a trápilo ho svědomí.
Dlouhá léta očekávali neustále nájezd Polovců. Zbraně měli vždy po ruce. V nocí stavěli stráže. Překvapit obyvatele osady bylo tehdy nemožno. Ale v poslední době se vše změnilo. Sám Česlav přesvědčoval ostatní, že Polovci podmanění Čagonizem už nejsou nebezpečni. Že by je mohli přepadnout samotni vojáci Čagonizovi, to ho nenapadlo. Lidé si postupně zvykli na pocit bezpečí. Stráže už nestavěli, zbraně jim rezivěly v kůlnách a ani v noci nezavírali dveře na závoru.
Když se tu Mongolové objevili poprvé, měl si Česlav uvědomit, že se mohou vrátit. Nenapadlo ho to však.
Česlavovy trýznivé úvahy se na jeho tváři nijak neodrážely. Zdál se být klidný. Život ho dávno naučil, aby skrýval své pocity.
Viděl, jak vojáci vyvádějí z chalupy Reniho a Ladu. jenom je! Zlověstný význam té skutečnosti mu byl jasný — už nikdy neuvidí ani svou ženu, ani Ljubavku. Ale i v tomhle okamžiku největšího hoře se Česlav dokázal ovládnout.
Věděl, že na Východě je zvykem přivádět z tažení zajatkyně. Naživu tedy zůstane několik desítek mladých dívek. Jeho povinností je teď pokusit se je zachránit. A v zájmu toho musí zatnout zuby a mlčet.
Ladu nechali naživu proto, že její křik už nemohl nikoho probudit. A také proto, že byla krásná.
Ostatně Lada ani nekřičela. Projevila se u ní otcova silná povaha. Smrt své matky a sestřičky naštěstí neviděla, protože ji i Reniho vyvedli z chalupy dřív, než k tomu došlo. Neudělali to samozřejmě z lítostí, ale proto, že se báli džina.
Jedině Dželalův rozkaz, který se neodvážili nevyplnit, je přinutil vejít do chalupy, kde byl hrozný džin.
Reni spal sám, cizinci odešli do své komory. Když se probudil, viděl u své postele ve světle louče tři Mongoly.
Vojáci se na Reniho nevrhli. Podle Dželalova rozkazu se k němu chovali uctivě. Posunky ho požádali, aby se oblékl.
Reni se podřídil, aniž čemu rozuměl. Pak ho vojáci vyzvali, aby je následoval.
Chalupa byla plná Mongolů. Bledá Lada stála úplně oblečena u pece. Borislava seděla na posteli a tiskla k sobě vyděšenou Ljubavu. Česlav tu nebyl.
Ani teď Reni nic nepochopil. Zdálo se mu, že Ladě žádné nebezpečí nehrozí, a to ho uklidnilo. Nemohl tušit, co se to vlastně před jeho očima odehrává. A i kdyby tušil, pak byl stejně naprosto bezmocný, protože neměl moc, kterou měli jeho přátelé.
Jinde popadli dívky za vlasy a vyvlekli je z chalupy. Lady se ze strachu před Renim ani nedotkli.
Zatím byl džin klidný a nevypadal nijak nebezpečně. Jeho i Ladu vyvedli skoro zdvořile.
Dželal si ulehčeně oddechl. Konečně má rudého džina! Subétejův rozkaz je vyplněn. A teď rychle pryč!
Pozdravil džina květnatou řečí, v níž ho ujistil, svou hlubokou úctou. Řekl, že mu nechtějí nijak ublížit, ale že prosí, aby ho džin následoval.
Dželal nepochyboval o tom, že džin jeho slovům rozumí. Na vlastní uši přece slyšel, jak džinové na pasece mluvili s Česlavem mongolsky. Pravda, dnes mluvil s Česlavem kipčacky, protože lstivý Rus stále ještě nepřiznal, že zná jazyk Mongolů. Nevadí, však on promluví.
Reni nerozuměl, a proto neodpověděl. Ale Dželal ani odpověď nečekal. Jestliže džin mlčí, znamená to, že souhlasí.
Vojáci se dali do pustošení.
Teprve teď Reni začal tušit, že něco není v pořádku. Viděl, jak se Lada vrhla k svázanému Česlavovi a jak ji Jeden voják hrubě odstrčil.
Konečně Reni pochopil. Chtěl se na násilníka vrhnout, ale hned si uvědomil svou bezmocnost. Pochopil také, proč s ním zacházejí tak uctivě — považovali ho za jednoho z cizinců a báli se ho. Ale on je přece obyčejný člověk, stejně bezbranný jako Česlav a Lada!
Okamžitě si však také uvědomil, že pokud tohle Mongolové nebudou vědět, bude nějaká naděje na záchranu Lady a jejího otce.
S námahou se Reni přinutil lhostejně se obrátit.
Proč jen tu nejsou jeho mocní přátelé, proč museli zrovna tuhle noc odejít na Polanu! Kdyby tu byli, nikomu by se nic nestalo!
Mongolové spěchali. Trámy a prkna rozmetali po celé osadě. Mrtvoly zůstaly pod rozvalinami.
Začínalo svítat. Hrůzný obraz zkázy byl při světle ještě strašnější. Lada seděla na zemi a zakrývala si tvář rukama. Dokonce i Česlav zavřel oči.
Renimu přivedli koně. Nasedl klidně a jistě, i když koně viděl poprvé až tady v osadě.
Jel vedle Dželala a neviděl tedy Česlava a Ladu, kteří zůstali vzadu.
Pak se k oddílu připojili další vojáci s velkou skupinou dívek ze sousedních osad.
Ukázalo se, že oddíl je velice početný.
Dželal se několikrát pokoušel s džinem promluvit. Reni však dál mlčel, protože ani nemohl jinak a Dželal si tedy pomyslel, že s ním džin nechce mluvit. Začalo ho to znepokojovat. Co když se džin zlobí a najednou si to rozmyslí a vrátí se k ostatním džinům? Co pak?
Reni však nejevil žádné úmysly vrátit se, a tak se Dželal trochu uklidnil. Zřejmě je džin zvědavý, kam ho to vezou. Asi si říká, že se bude moci vrátit vždy, když se mu zachce.