Tomu se podařilo udržet na nohou a teď se jednou rukou držel lanoví. Obnažený černý meč se mu leskl v ruce a široce rozkročené nohy zapíral do nakloněné paluby. I přes hrozící nebezpečí vypadal naprosto klidně. Rty mu zkroutil lehký úsměv a Liriel se zdálo, že narostl do výšky.
Bojové šílenství začínalo.
Liriel radostně zavýskla. Fjodor jako berserkr představoval úžasný pohleda těšila se na to, až svoji zuřivost obrátí na jediného a snadno rozpoznatelného soka. S posádkou se již stihl dostatečně seznámit, a i kdyby ne, Seveřana by si s obří olihní spletl jen málokdo. Převalila se na všechny čtyři a začala šplhat vzhůru k příteli.
Hrolf se mezitím drápal k zábradlí na levoboku a volal na několik ostatních, aby ho následovali. Muži šplhali vzhůru a snažili se vlastní vahou znovu ustálit plavidlo, jemuž vážně hrozilo převržení. Oliheň však dál klesala a Elfí pannu táhla nemilosrdně za sebou. Přes palubu na pravoboku se přelila ledová voda.
Naslepo pátrající chapadlo sáhlo přes nízké zábradlí a ovinulo se kolem jednoho z námořníků. Vzápětí ho oliheň zdvihla vysoko do vzduchu, jen aby s ním okamžitě praštila mezi ostatní členy posádky. Chapadlo znovu zamířilo vzhůru, tentokrát však muž jen ochable visel. Přesto posloužil jako příhodný tlouk a po druhém úderu se vzduchem nesly výkřiky zraněných doprovázené sténavým praskáním těžce zkoušené lodě.
Když byl muž napřažený ke třetímu úderu, vylétl Fjodorův meč obloukem vzhůru a přesekl jedno z lan. Na provazu, nyní volně visícím z nakloněného stěžně, se mladý berserkr zhoupnul nad vodu. Cestou se ohnal po nebezpečném chapadle a jedinou ranou je přeťal. Uvězněný námořník tvrdě dopadl na palubu, stále omotaný pořádným kusem slizkého masa.
Improvizované kyvadlo dosáhlo vrcholu dráhy a Fjodor se začal vracet k lodi. K Lirielinu nesmírnému překvapení se však pustil ještě mnohem dřív, než se dostal nad palubu. S mečem sevřeným pevně oběma rukama a hrotem namířeným přímo dolů sletěl na oliheň.
Fjodor dopadl na její hlavu a síla pádu prohnala meč až po jílec skrz jedno z chapadel svírajících Elfí pannu. Berserkr začal páčit sem a tam a rozšiřoval odporně zející ránu.
Oliheň takový útok očividně zmátl. Z vody vylétlo další chapadlo a pokusilo se dotěrného člověka odstranit. Fjodor se nepřestal probíjet zaklesnutým chapadlem a občasných obdržených tvrdých direktů si nevšímal.
Jak Liriel lesknoucíma se očima a téměř bez dechu neuvěřitelný souboj sledovala, všimla si, že do boje se zapojil další válečník. Xzorsh sklouznul do vody a teď odhodlaně přepilovával druhé chapadlo držící loď. Dokázal tím oliheň dostatečně rozptýlit a chapadlo se se zvukem stovek bot vytahovaných z řídkého bahna odtrhlo od trupu. Následně se rychle přesunulo pod mořského elfa a se zhnuseným cvrnknutím jej vyhodilo z vody a poslalo zpátky na těžce zkoušenou loď.
Xzorsh se zaduněním dopadl na dřevěnou palubu. Převalil se a nějak se mu podařilo postavit na nohy. Ukázal k Fjodorovi a něco varovně vykřikl podivným hlasem plným cvakání a hvízdání.
Liriel ani nemusela rozumět slovům, aby si hrozícího nebezpečí všimla. Chapadlo, jež Xzorsh dokázal uvolnit od lodě, se vrátilo zpět k olihni a pomalu, ale jistě obtáčelo kolem mladého berserkra kruh. Netvor změnil taktiku.
Chapadlo se stáhlo, omotalo se kolem válečníkova hrudníku a přimáčklo mu paže k bokům. Rychlým škubnutím, ne nepodobným pohybu, jímž lučištníci vytahují z toulce na rameni šíp, stáhla oliheň Fjodora ze svého těla. Tenhle „šíp“ se však rozhodl bránit. Fjodorovi se podařilo nepustit meč, a jak jej nestvůra ponořila pod hladinu, dokázal konečně odseknout poslední chapadlo držící Elfí pannu.
Loď se náhle narovnala a divoce se při tom rozkývala. Liriel se držela zábradlí a postavila se na nohy. Oči stále jistě upírala na boj zuřící pod hladinou. Voda kolem olihně se doslova vařila a elfciny citlivé oči zachytily na měsíčním světlem ozářené hladině prolitou krev. Z ledové vody stoupala pára, výmluvný důkaz nepřirozeného horka zachvacujícího berserkry během bojového šílenství.
„A je z tebe crintishik,“ oznámila zraněné olihni s hlasem plným zlovolné radosti.
Hrolf však její optimismus nesdílel. Přistoupil k ní a položil jí ohromnou ruku na rameno. „Je po něm, panenko,“ řekl tiše. „A my odsud musíme pryč.“
„Ne,“ opáčila Liriel klidně, aniž by spustila zrak z moře.
„Nikdo z nás už pro něj nemůže nic udělat, a jestli se od týhle potvory nedostaneme co nejdál, umře ještě víc dobrých chlapů,“ trval Hrolf na svém.
„Dej mu čas,“ ujišťovala ho dívka. I přes neochvějně jistý hlas, začala Liriel pociťovat první bodnutí starosti. Fjodor měl dost síly, odvahy i prohnanosti, ale čas mu nebezpečně rychle utíkal. Dokonce ani berserkr se neobešel bez vzduchu.
Moře se náhle dramaticky uklidnilo. „Je konec,“ oznámil Hrolf a přes Lirielinu hlavu kývl k zachmuřenému a ostražitému Ibnovi. První důstojník zaujal místo u kormidla a zahnal ostatní muže k veslům.
Vtom vyrazila oliheň z vody a mlátila obří hlavou ze strany na stranu jako ve smrtelné křeči. Na pružném krunýři se objevila malá boule a začala se zvětšovat.
Xzorsh přistoupil k Liriel a divný jev sledoval přimhouřenýma zelenýma očima. „Ten člověk je naživu,“ oznámil mořský elf nevěřícně. „Chce si prosekat cestu ven!“
„Fjodor je uvnitř toho tvora živý?“ V hlase temné elfky se mísila nedůvěra s nadějí.
„Oliheň je těžké zabít dokonce i zevnitř,“ vysvětloval Xzorsh ponuře. „Kdyby jej spolknul vurgen, tak by se ven prosekal jako nic. Tady má jedinou naději. Musí najít oko. Neznám nic, co by se prosekalo krunýřem.“
Možná ty, pomyslela si Liriel. Spěšně očima prohledávala palubu. Pátrala po váčku, který ukrýval její vrhací pavouky. Konečně si jej všimla zamotaného mezi provazy. Sebrala hrst kovových pavouků s dokonale vyváženýma nohama zakončenýma ostrými hroty ještě posílenými magií Temných říší.
Jednoho za druhým pak hodila. Kouzly opředené zbraně se zakously hluboko do netvorova krunýře, kde vytvořily dokonale rovnou čáru prasklin, jež se rychle rozšířila. Než ho mohla Liriel zastavit, vzal Xzorsh jednu z harpun a hodil ji do otvoru. Zbraň se zabořila hluboko do otevřené rány a její zubatý konec vylétl ven oční bulvou. Oliheň konečně znehybněla a její chapadla vyplavala na hladinu rozprostřená jako sluneční paprsky. Stvoření bylo mrtvé, ale stejný osud možná potkal i Fjodora.
Liriel se k němu obrátila, oněmělá vztekem.
„Abych mu ukázal cestu ven,“ vysvětlil Xzorsh.
A přesně tak. Podél zabodnuté harpuny se ze zničeného oka ven vysunula ruka, těsně následovaná Fjodorovou hlavou. Otřel si z obličeje sliz a několikrát se zhluboka nadechl. Jeho sok byl po smrti a bojová zuřivost skončila. Dokud trvala, necítil bolest, chlad nebo vyčerpání. Tyhle věci se dostavily až teď.
Mladý válečník se s obtížemi vysoukal z oční bulvy a nejistými tempy zamířil k lodi. Vždy nápomocný Xzorsh skočil do vody a tucet dalších rukou se natáhl, aby hrdinovi dne pomohly na palubu.
Fjodor byl bledý jako stěna. Košili měl roztrženou od ramene až po pás a ze spousty kruhových ran se valila krev. Mořský elf se o něj začal starat tak jistými pohyby, že ani Liriel nic nenamítala.
„Tak tohle je příběh pro syny tvých synů,“ zakroutil Hrolf nevěřícně hlavou. „Je štěstí, že máme na palubě berserkra!“