Kupecká loď byla sice malá, zato však nová a moderní. Dokonce i záďová nástavba byla už součástí původního návrhu a nebyla přidána dodatečně jako u většiny jiných plavidel. Řízená byla záďovým kormidlem ovládaným pákou. Její obsluha se musela řídit výhradně rozkazy, neboť přes nástavbu neviděla dopředu. V této chvíli přicházely rozkazy od kapitána ve strážním koši na vrcholku jediného stěžně. Nahoru k němu po obou stranách směřovaly provazové žebříky.
Tichá a neviditelná vyšplhala drowí dívka za kapitánem do koše. Právě se nakláněl dolů a zamračeně naslouchal vzrušenému hlášení dvou svých mužů.
„Co tím chcete říct, že je Drustan pryč?“ volal. „Kam by jako šel?“
„Třeba k nám,“ oznámila Liriel a rozevřela piwafwi.
Kapitán se okamžitě narovnal a otočil se za jejím hlasem. Při pohledu na drowa vzdáleného jen na dosah ruku zblednul.
„Je s mými lidmi,“ pokračovala a odměnou jí byl zděšený pohled kapitánových očí. Muž si musel myslet, že se zničehonic propadl do podzemního světa temných elfů. Tím lépe, pomyslela si Liriel. Nakrčila obočí. „Možná se necháme přesvědčit a vrátíme ho.“
Muž se pokusil promluvit, ale nic se neozvalo. Ustrašeně si olízl rty a zkusil to znovu: „Co chcete?“
„Půlku vašeho nákladu,“ oznámila. „A nesnaž se nás podvést, my to zjistíme. Nejsem tu sama,“ pokračovala Liriel dramatickým šepotem. Znovu se zahalila do pláště a během mrknutí oka byla pryč. Kapitán neviděl ani ji, ani dýku, jejíž čepel mu přitiskla ke krku. Pramínek krve stékající na nabíraný límec jeho košile byl však dostatečně přesvědčivým důkazem. Liriel mu v očích jasně četla přesvědčení, že jeho loď napadl neznámý počet smrtících a neviditelných drowů.
„Ano, poslechnu,“ procedil přidušeným hlasem, ovšem v očích se mu vychytrale zablesklo, což Liriel nemohlo uniknout.
„Možná by ti mohlo ušetřit jisté nepříjemnosti, když ti řeknu, že váš kouzelník proti nám nic nezmůže. Žádné lidské kouzlo z nás neviditelnost nesejme – magie z drowů klouže stejně snadno jako voda z husích brků,“ oznámila mu chladně. „Jakýkoliv, byť sebevíc ubohý pokus o čarování se však setká s okamžitou odvetou. A věř mi, nikdo z vás nechce vidět drowí magii v akci.“
Poslední naděje z kapitánova výrazu zmizela a Liriel věděla, že zasáhla přímo do černého. Sdělila mu všechny instrukce a ujistila ho, že až do jejich splnění zůstane po jeho boku. Jestli spustí poplach, nebo jen naznačí něco o přítomnosti temných elfů na palubě, tak s půlkou nákladu ztratí i půlku posádky a nikdo mu nebude moct zaručit, že do ní nebude patřit i on sám.
Kapitán se zachoval přesně podle jejích pokynů, jen posádka dlouho nedokázala pochopit, že Drustan byl magicky odnesen z lodě a jeho návrat má být vykoupený půlkou nákladu. Nakonec však uposlechli, spustili na vodu skif s plochým dnem a naložili ho malými dubovými soudky.
„Uvolněte místo mým lidem,“ zasyčela Liriel do kapitánova ucha. „Dva se postarají o skif a zbytek tu zůstane. Kdyby náhodou někoho napadnul šílený plán, jak nás ošidit o výkupné. Vašeho muže vrátíme na člunu a pak zmizíme, stejně jako jsme přišli.“
Zatímco kapitán řídil překládání soudků, snesla se stále neviditelná Liriel do člunu. Jakmile se muži vrátili na loď, použila kouzlo levitace. Plně naložený člun se odtrhl od vln a pomalu se vznesl do vzduchu. Před vytřeštěnými zraky námořníků tiše odplul do mlhy.
Nebylo to snadné kouzlo, ale Liriel si byla vědomá důležitosti impozantního odchodu. Takhle dostane kapitánovo vysvětlení větší váhu a pocit překvapení a strachu vyžene z lidských hlav případnou touhu přízračný skif sledovat.
Jakmile člun dosedl na palubu Elfí panny, zhroutila se obtížným zaklínáním vysílená Liriel na jeden ze soudků. Posádka se k ní nahrnula, aby ji uvítala a prohlédla si kořist. S nadšením zjistili, že soudky jsou plné malinové medoviny, sladkého alkoholického nápoje z medu s příměsí lesních plodů.
„Vyprovoďte hosta na cestu a pak si na oslavu jeden otevřeme. Zbytek prodáme,“ zamrkal vesele Hrolf.
Muži se vydali po své práci, přesně podle plánu, který připravila Liriel. Zajatý námořník se po seslání kouzla vynořil v temnotě podpalubí, kde ho již očekávali dva námořníci ozbrojení šipkami z dívčiny kuše. Jedno rychlé bodnutí jej ihned odeslalo do říše snů. Když jej vynesli na palubu a naložili do skifu, jed stále účinkoval.
Liriel předala Fjodorovi nově získanou knihu kouzel a připojila se ke spícímu muži. K dovršení velkého klamu zbýval poslední krok. Nebylo by dobré, aby oběti zjistily, že je v zajetí držely jen stíny a ruathymská loď jim leží na dosah. Počkala, dokud Elfí panna trochu nepoodjela a nezmizela v mlze.
Když byla z dohledu, odšroubovala Liriel zátku z drobného flakónku obsahujícího protijed na drowí uspávadlo a opatrně nalila muži kapku do úst. Zamlel sebou, podrbal se a pak se s kletbou na rtech probudil. Proud nadávek byl přerušený pohledem na černou tvář sklánějící se nad ním.
„Vrať se na svou loď,“ poručila mu a ukázala rukou ke kupeckému plavidlu. Náhle v mlze zazářil její přízračný obrys. Liriel ji zahalila do kouzelného ohně, aby námořníka navedla a ještě víc poplašila ty, co na něj čekali.
Zatímco námořník zíral s ústy dokořán jako ryba na suchu, zahalila se Liriel do pláště neviditelnosti a vklouzla do moře. V ledové vodě jí rychle ztěžkly údy a záhyby piwafwi ji táhly ke dnu. I když uměla dobře plavat, dalo jí pořádnou práci, než se dostala zpět k pirátské lodi.
Několik párů ochotných rukou se natáhlo a vytáhlo ji na palubu. Liriel si sotva všimla ochotné pomoci, pevné paluby pod nohama i podlahy, jak se k ní zdvíhá.
Fjodor ji v pádu zachytil a odnesl do Hrolfovy kajuty. Zatímco ze sebe otupěle stahovala mokré věci, odvrátil zrak a počkal, dokud zavrzání úvazů neprozradilo, že zalezla pod přikrývku.
„Všechno šlo skvěle,“ oznámila mu unaveným hlasem. „Řekla bych, že to bude trvat ještě mnoho dní, než se kapitán přestane neustále ohlížet přes rameno a v každém stínu hledat temné elfy.“
„Potřebuješ si odpočinout,“ řekl Fjodor tiše. „Teď tě nechám být.“
V tónu jeho hlasu bylo něco, co k Liriel proniklo i skrz závoj vyčerpání. Prudce se posadila a zadívala se na přítele. Přesně jak předpokládala, neschvaloval její dnešní podnik. V jeho očích sice nenašla přímo odsouzení, ale smutnou odevzdanost, která ji zasáhla víc, než by si byla ochotná přiznat.
„Jednou jsem už měsíčninskou medovinu pila,“ pronesla zničehonic. „A vím, kolik přesně stojí.“ Naklonila se přes okraj lůžka a prohrabávala se odhozenými věcmi, dokud nenašla jeden váček. Hodila jej Fjodorovi. Vyhnul se pokusu o zachycení a dopadl na zem s nezaměnitelným zazvoněním mnoha mincí.
„Přesně tolik by stála na menzoberranzanském bazaru. Kapitán v kajutě najde stejný váček. Stejně jsem odškodnila i jejich lodního kouzelníka a věř mi, skutečnou cenu té knihy kouzel ani nechceš znát,“ zabručela. „Vtip je v tom, že žádný z těch mužů neutrpěl naší malou hrou žádnou škodu. Vlastně na tom ještě vydělali. Vždyť jsem jim ušetřila námahu s dopravou zboží až do Temných říší!“