Jako další na palubu vyšplhal sám Hrolf Nezkrotný a i přes působivou velikost nebyl o nic méně pohyblivý než drobná elfka. Kapitán dopadl na palubu a rozběhl se k vlnícímu se plátnu mezi oběma stěžni. Piráti mezitím vytáhli naloďovací prkna a vyhrnuli se za ním. Rychle vytvořili kruh kolem vnějších okrajů plachty a za neustálého divokého sekání a bodání do uvězněných Seveřanů postupovali ke středu. Tu a tam se skrz plátno podařilo proniknout ruce s dýkou, ale piráti si i s takovými jedinci dokázali poradit dřív, než se mohli postavit a bránit. Tohle nebyla bitva, ale řezničina – a skončila během několika minut.
Mezitím se válečná loď na pravém křídle stočila k poškozenému plavidlu a od západu se přitáhla k Elfí panně. Rethnor souhlasně pokýval hlavou. Jeho vlastní loď se blížila od východu. Ruathymští piráti budou pevně sevřeni z obou stran, a navíc uvězněni ve třetí lodi.
Šavle se rychle přiblížila a až na poslední chvíli se stočila na levobok. Boky obou lodí se se zaduněním srazily.
„A teď je máme!“ zakřičel loďmistr.
Rethnor zareagoval ponurým úsměvem. Ani on o výsledku nepochyboval, ale už s piráty z Ruathymu bojoval a nehodlal je považovat za mrtvé, dokud neskončí pohřební obřady.
Na kapitánovo zahřímání se většina pirátů vrátila na svou loď. Hrolf Nezkrotný zůstal stát na místě, pevně se rozkročil na zkrvavené palubě a v očekávání nárazu druhé lodě se pevně zapřel. Ze své vyvýšené pozice shlédl Hrolf na Elfí pannu a na tři lodě obklopující ji jako vazba knihy. Ani na okamžik nezaváhal a hruď měl vypnutou, jako kdyby už očekával nevyhnutelné údery.
Zvláštní, pomyslel si Rethnor. Severští námořníci chtěli většinou zemřít na palubě své lodě.
Před očima Nejvyššího kapitána se temná elfka snesla na palubu a rozběhla se k čelenu Elfí panny. Opřela se o něj, objala jej rukama a nohama se zapřela o palubu, jako kdyby chtěla pirátskou loď sama odstrčit. K Rethnorovu ohromení se jí přesně tohle podařilo.
Elfka zvrátila hlavu a vydala pronikavý a do uší se zarývající tón stoupající k zatmívající se obloze. Při zaslechnutí nezemského zvuku projelo Rethnorovi po páteři děsivé zamrazení. Okamžitě následoval záblesk světla spojený s ránou, jako když blesk a hrom udeří naráz. Z rozbitého trupu válečné lodi vyrazila záplava barevných jisker a Elfí panna vystřelila dozadu. Vzápětí zdvižená záď dopadla s mohutným cáknutím zpět do vody.
Zatímco severští válečníci zírali na ten zázrak, chopil se Hrolf Nezkrotný lan od ráhna předního stěžně. Zbylí piráti na palubě válečné lodi mu okamžitě přispěchali na pomoc. Svaly se napjaly a těžký trám se pohnul. Vratipeň se přetočil přes příď a pokračoval k západnější lodi. Ta již byla tak blízko, že otáčející se ráhno dosáhlo přes její zábradlí a zasáhlo za ním shromážděné námořníky. Několik mužů bylo smeteno do vody. Jako kdyby to nestačilo, pokračoval vratipeň širokým obloukem zpátky k zadnímu stěžni. Ten ho zastavil stejně spolehlivě jako kryt obří bojovou holí, ale úder poškozenou lodí mocně otřásl. Vzduch prořízlo drtivé zapraštění, pak se zadní stěžeň pomalu naklonil a nakonec se zřítil do moře jako podťatý strom. Na jeho místě zůstal jen roztřepený pahýl a změť lan.
Rethnor se obrátil k pobočníkovi, válečníkovi v postavení velitele bojovníků. „Ať se na pirátskou loď nikdo nenalodí. Nechte je přijít k nám,“ rozkázal.
Seveřan zjeveně pochopil kapitánův záměr, a tak jen přikývl. Na známé půdě měli Seveřané větší šanci na úspěch, protože kdo mohl tušit, jaká magická překvapení na ně mohla proklatá drowí kouzelnice přichystat na palubě Elfí panny?
Tucet nebo víc mužů použilo lana s háky a vrhli je za ustupující pirátskou lodí. Jedno za druhým padalo do vln, až se konečně jeden hák a hned vzápětí dva další zachytily za nízké zábradlí. Seveřané připevnili lana k navijákům a začali si zachycenou loď přitahovat jako ulovenou rybu. Lučištníci drželi piráty bezpečně ukryté za štíty, takže nikdo z nich nemohl lana přeříznout.
Zachycení Elfí panny vyvolalo u jejího kapitána vzteklý řev. Hrolf, stále ještě na palubě poškozené válečné lodě, zasypával nepřátele sprškou barvitých výrazů o jejich mužství a předcích a s mečem v ruce požadoval boj.
„Vyhov mu,“ přikázal Rethnor kormidelníkovi a Šavle se znovu přiblížila k poškozené lodi. Pirátský kapitán ani nepotřeboval pozvání. Jakmile byla válečná loď na dosah, přeskočil vodou vyplněnou mezeru mezi oběma plavidly a s mečem před sebou se vrhl na nejbližší bojovníky. Jeho muži se hrnuli za ním, stejně dychtiví po boji jako jejich kapitán.
Rethnor zůstával na příďové nástavbě, sledoval bitvu a dával si na čas. Chtěl mít ruathymské válečníky na lodi. Všechny. Někteří však zůstávali na pirátském plavidle a připravovali se je bránit před útokem.
Nejvyšší kapitán se obrátil na pobočníka a dal mu rozkaz, jenž měl být neprodleně odeslaný na druhou válečnou loď. Muž se chopil signálních vlajek a začal jimi mávat. Luskanští válečníci na druhé lodi uposlechli a zasypali piráty salvami šípů. Tím je postavili před jasnou volbu. Buď zůstat a zemřít, nebo přenést boj na loď, jež si je přitahovala. Jakmile byla Elfí panna na dosah, rozhodli se piráti přeskočit a zapojit do boje.
Všichni byli zuřivými bojovníky, avšak po očekávaném berserkrovi nebylo zatím ani stopy. Se směsicí úlevy a zklamání si Rethnor vyhlédl první oběť: tmavovlasého mladíka jasně vyčnívajícího mezi světlými Ruathymci. Snadný cíl, pomyslel si. Vždyť ten svůj černý meč ani neunese.
Rethnor se přikradl blíž, odhodlaný vykuchat mladého bojovníka dřív, než by se mu mohlo podařit vykrýt první úder. Kapitán se rozmáchl nad pravé rameno, připravený ke křížnému seku.
K tomu však nedošlo, protože mu svaly ztuhly šokem. Náhle totiž nemířil na mladíkův trup, ale na jeho stehno.
Rethnor vzhlédl. Mladý válečník s rameny širokými na délku černého meče, kterým teď vládl s děsivou lehkostí, se tyčil do výše dobrých sedmi stop.
„Berserkr,“ vydechl Rethnor. Okamžik děsu rychle pominul a jako horečka jej zaplavil příval nadšení pro boj. Zdvihl meč k čelu a učinil formální výzvu.
Černý meč mu gesto vrátil tak rychlým pohybem, že se okem nedal skoro ani postřehnout. Pak už se slyšitelným zasvištěním slétl dolů. Rethnor útok vykryl, ignoruje ochromující bolest, jež mu při nárazu prolétla paží až k rameni. Začal se otáčet, sevřel meč oběma rukama a zdvihl jej nad hlavu, aby čelil dalšímu drtivému seknutí. Meče se se zaskřípěním srazily. Rethnor pokračoval v otočce, dokud nebyl k berserkrovi znovu čelem, a vší silou a vahou tlačil černý meč dolů k palubě. Zdvihl nohu v těžké botě nad spojené čepele a kopl.
Seveřanova noha tvrdě zasáhla cíl. Tenhle nečistý trik měl nepřítele, pohrouženého do světa čistě mužského utrpení, poslat k zemi. Berserkr však ani nemrknul. Jeho černý meč kmitl vzhůru a odrazil Rethnorovu paži s mečem od těla. Rychleji, než by Nejvyšší kapitán považoval za možné, změnil směr útoku ve vertikální sek.
Čepel se snesla tak rychle, že Rethnor nejdřív slyšel zařinčení vlastní zbraně o palubu a až pak si uvědomil, co se stalo. V paži mu vybuchla bolest jasná a čirá jako roztavená ocel. Zděšeně sklopil oči ke krvácejícímu pahýlu na jejím konci. Berserkr překonal jediným hladkým úderem rukavici, chránič předloktí, maso i kost. Rethnorova odťatá ruka ležela na palubě v rostoucí kaluži krve.