Informace znamenají moc; to bylo základní pravdou Společnosti krakena. Ti, kdož toužili po skutečné moci, museli vědět, že nestačí informace jen shromažďovat, ale že je nutné ovládat je a podle potřeby také tvořit.
Shakti Hunzrin si na otravná vyrušení pomalu začínala zvykat. Ode dne, kdy se stala kněžkou-zrádkyní ve službách Matrony Baenre, očekávalo se, že přispěchá, kdykoliv ji zavolá. Dnešní přivolání však bylo zdaleka nejneočekávanější a nejneobvyklejší.
Černá smrt Narbondelu, temná hodina půlnoci, kdy byla menzoberranzanská časomíra znovu nabíjena, dávno minula. Shakti hluboce spala ve své komnatě a hlídací golemy očarovala tak, aby ji z bezesného spánku probudili s příchodem nového dne. Podobná opatření byla u budoucích Matron, které nechtěly záhadně zemřít ve spánku, velice častá.
Dnes v noci však kamenní strážci úkol nesplnili. Shakti se s trhnutím probrala, doslova vytržená ze spánku jedním z vlastních golemů. Jeho kamenné prsty se jí sevřely kolem paží a oči bez výrazu jí oplácely vylekaný pohled.
Pak byla vytažena z postele a strčena přímo do zářících dveří, jež se objevily uprostřed komnaty. Než mohla zrádného golema byť jen proklít, strčil do ní a poslal ji do zářící brány.
Shakti se zcela nevznešeně rozplácla na zemi. Noční roucho se jí vykasalo k obtloustlým stehnům a vlasy jí divoce zavlály kolem hlavy. Při Vhaeraunově masce, přísahala si pochmurně, za tohle Triel zaplatí!
„Vítejte, kněžko,“ pronesl chladný a nečekaně mužný hlas.
Shakti ztuhla. Stejně jako zbytek Menzoberranzanu hlas znala. Ti, kdo měli zájem, mu mohli naslouchat každý den, když arcimág během nejtemnější hodiny znovu probouzel světlo Narbondelu. Co by jí tak mohl Gromf Baenre chtít? A při všem temném a svatém, kolik dalších členů toho rodu bude ještě muset snášet?
„Jsem nesmírně poctěný, že mohu přijmout jednu ze spolužaček své dcery Liriel. Prosím, posaďte se,“ pokračoval Gromf v ironické parodii na zdvořilého hostitele. „Jsem si jistý, že křeslo k tomu bude vhodnější než koberec.“
Shakti se vyškrábala na nohy a důstojně si upravila roucho. S nejvyšší možnou vznešeností se posadila na protější konec arcimágova naleštěného stolu. Ještě nikdy se neocitla tak blízko obávaného Gromfa Baenre a musela se ze všech sil přemáhat, aby hloupě nezírala. Přes proslýchaných sedm století ne právě příjemně prožitého života byl neobyčejně pohledný a působil mladistvě. V očích měl stejně vzácný jantarový odstín jako jeho dcera, avšak u ní si Shakti nikdy nevšimla tak chladně vypočítavého pohledu.
Kouzelník sáhl po šňůrce od zvonku. „Dáte si víno? Nebo snad čaj?“
„Nic, děkuji,“ vypravila ze sebe kněžka. Jeho zdánlivě zdvořilé vystupování představovalo skrytý posměšek a hrdá členka rodu Hunzrin nesla jakoukoliv formu pohrdání ze strany muže – jakkoliv mocného – jen velmi těžko. „Nepředpokládám, že bychom spolu strávili tolik času.“
„Ach.“ Gromf si zamnul prsty a položil je před sebe na stůl. „Jste přesně taková, jak vás má sestra popisovala; říkala, že patříte k těm, co se vždy v první řadě věnují práci. Matrona Triel se pochopitelně zřídkakdy mýlí a já musím uznat, že v oblasti zemědělství jste dokázala hotové zázraky. Váš příspěvek k obnově farem a stád rothe nezůstal nepovšimnutý. Já bych vás však chtěl nasměrovat k jiné záležitosti. Takové, jež nesnese odkladu.“
Arcimág k ní natáhl ruce dlaněmi vzhůru. I když ještě před okamžikem byly naprosto jistě prázdné, měl v nich nyní usazenou drobnou misku z temně rudého křišťálu. Okamžitě se začala zvětšovat, až byla naprosto stejná jako ta, jež byla Shakti darovaná Vhaeraunem. Kněžka vytřeštila oči. Tohle byl příliš velký šok na to, aby se dokázala ovládnout.
„Moji dceru znáte,“ pokračoval Gromf chladně odměřeným tónem. „Přesto pochybuji, že byť jen zpola chápete její cenu. Ona je kouzelnicí nemalých schopností. Víte, že nad jejím učením jsem celou dobu osobně dohlížel? A myslíte si, že bych připustil, aby to všechno bylo k ničemu?“
Shakti se zmohla jen na zavrtění hlavou, Gromfovi to ovšem jako odpověď stačilo.
„Jsem si jistý, že právě vy dokážete ze všech drowů nejlépe pochopit důležitost někoho, kdo stojí ve dvou táborech. Samozřejmě jsem věděl, že Liriel bude jednoho dne nucena začít navštěvovat Arach-Tinilith, kde se z ní stane kněžka Lloth. Jako první jsem ji však měl já a nejranější formování mysli vydrží nejdéle! Liriel byla stvořena do podoby mého nejsilnějšího spojence – kněžky rodu Baenre, jež je však v první řadě kouzelnicí. I přes všechny nedávné nepříjemnosti kolem amuletu by mi stále mohla být užitečná,“ uzavřel Gromf. „A já ji chci zpět.“
Arcimág se předklonil a upřel jantarové oči do Shaktiných. „Doneslo se mi, že jste hledala pomoc u bytostí ze živelné sféry vody. Jestli se Liriel, přesně podle vašich předpokladů, rozhodla cestovat světem na povrchu po vodě, pak to nebyl nemoudrý čin. Přesto jsem získal pocit, že se vaše hrozby a lichotky setkaly s odmítavou reakcí. Nemám pravdu?“
Shakti se podařilo zamumlat cosi souhlasného.
„To mě nepřekvapuje. Jako kněžka Lloth jste zvyklá jednat s tvory z Propasti – bytostmi čirého zla. Tahle stvoření jsou ovšem mnohem složitější, a tak použité metody musí být mnohem jemnější.“
Shakti zavířily v hlavě myšlenky, když se snažila obsáhnout náznaky v Gromfových slovech. Jak toho mohl tolik vědět? A hlavně, jak chtěl s těmito vědomostmi naložit?
Arcimág vytáhl jen tak ze vzduchu kus pergamenu. „V mezičase od vašeho vpádu do sféry vody jsem věnoval značné úsilí dozvědět se víc o vámi přivolané bytosti. Tady na tom pergamenu mám napsané její skutečné jméno. Použijte je však jen jako poslední možnost, neboť jsou i snadnější cesty, jak si zajistit její věrnost. Říká si Iskor a má co do činění se spoustou informací. Slouží jako posel božstva uctívaného ve sféře vody a zřejmě také mnohými mořskými tvory. Musím potvrdit váš předpoklad, že Iskor není spokojená se svou rolí a přeje si shromáždit nějakou moc jen pro sebe. Proto přináší informace také stvořením, která obývají vody na povrchu. Slibte jí, že se stanete jejíma očima a ušima v Temných říších výměnou za pomoc při nalezení Liriel.“
„Vy chcete ten amulet,“ prohlásila Shakti, spíš aby získala čas k uspořádání myšlenek než kvůli čemukoliv jinému.
Gromfa věta podle všeho pobavila. „Samozřejmě. A kdo by nechtěl? Jenže já chci také Liriel. Dohlédněte, aby se vrátila živá.“
Arcimág se postavil. „To je všechno. Nyní byste měla mít všechny potřebné informace. Pokud budete potřebovat další, dozvím se to. Nekontaktujte mě prosím přímo. To by mohlo být… nemilé.“
Shakti si dokázala docela dobře představit proč. Sice by menzoberranzanského arcimága nikdy nepodezřívala ze spojení s Vhaeraunem, ale jaké jiné vysvětlení se tu nabízelo? Jak jinak by Gromf získal tuhle věšteckou misku? Nebo se dozvěděl tolik o jejích plánech? Nebo pronikl bohem poskytnutými ochranami v její komnatě? Ano, dokázala si velice dobře představit, proč Gromf Baenre nechtěl být viděn v přítomnosti kněžky-zrádkyně jeho sestry.
Bez ohledu na míru jeho moci a šíři vlastněných informací potřeboval Gromf někoho, jako byla Shakti. Arcimág byl připoutaný k Menzoberranzanu již prostým úkolem rozsvěcení Narbondelu. Tahle čest se stávala řetězem, jehož články byly znovu vykovány s každou půlnoční hodinou.
Mladá kněžka v tom nacházela jen malou útěchu. Bylo dobře známým faktem, že ze spojení s Gromfem Baenre nikdo nedokázal vytěžit víc než jen rovný díl, a když se nad tím tak zamyslela, málokdo vlastně přežil. Z takového spojenectví nemohla prakticky nic získat a riskovala mnohé.